5 As 27/2009 — Nejvyšší správní soud

59 A 37/2016- 96 - text  15 59 A 37/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobců: a) E. K., narozená „X“, b) I. P., narozená „X“, c) Ing. J. P., narozený „X“, všichni bytem „X“, všichni zastoupeni JUDr. Petrem Ulmannem, advokátem, sídlem Jestřabí 974, 460 01 Liberec I – Staré Město, d) Mgr. I. Š., narozená „X“, e) Mgr. S. Š., narozený „X“, oba bytem „X“, oba zastoupeni JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem, sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno-město, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, Odbor dopravy, sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. OD 208/2015-6/280.9/Ap, KULK 11315/2016, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 9. 2. 2016, č. j. OD 208/2015-6/280.9/Ap, KULK 11315/2016, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a), b) a c) oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 39 135 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům d) a e) oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 18 729 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í 1. Žalobci a) až c) se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě, vedenou pod sp. zn. 59 A 37/2016, a žalobci d) a e) se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě, vedenou pod sp. zn. 59 A 38/2016, domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. OD 208/2015-6/280.9/Ap, KULK 11315/2016, jímž bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města Liberce, Odboru dopravy (dále jen „magistrát“), ze dne 4. 6. 2014, č. j. MML198129/11-OD/Bb, kterým magistrát podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), rozhodl o tom, že na části pozemku p. č. „X“ v k. ú. „X“ se stavbou komunikace určenou pro stání motorových vozidel se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Žalovaný žalobami napadeným rozhodnutím změnil celý výrok rozhodnutí magistrátu tak, že jej nahradil textem tohoto znění: „Magistrát města Liberec, Odbor dopravy, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 1/1, Liberec I-Staré Město, PSČ: 460 59, jako silniční správní úřad příslušný podle ust. § 40 odst. 5 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon o pozemních komunikacích‘), rozhodl ve věci žádosti ze dne 1.12.2011 o to, že přístupová komunikace na pozemku p.č. „X“ v k.ú. „X“, obec „X“ (sloužící jako silniční napojení pozemku p. č. „X“, k místní komunikaci v ul. „X“, pozemek p. č. „X“ v k. ú. „X“), má charakter veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, včetně doplňku žádosti, ze dne 16. 12. 2011, o odstranění pevné překážky z pozemku p. č. „X“ v k.ú. „X“, obec „X“, podané účastníkem řízení podle ust. § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚správní řád‘), tj. společností BV Development Liberec I. s.r.o., IČ: 27475948, se sídlem Rybova 1905/25, Nový Hradec Králové, 500 02 Hradec Králové, takto: I. Podle ust. § 142 odst. 1 správního řádu, se na podkladě žádosti ze dne 1. 12. 2011 deklaruje, že veřejně přístupná účelová komunikace podle ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích se nachází pouze na té části pozemku p.č. „X“ v katastrálním území „X“, obec „X“, která je vymezená provedeným zákresem v katastrální mapě – viz. příloha, která je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí. II. Podle ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, se zastavuje správní řízení, vedené podle ust. § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, na podkladě doplňku žádosti ze dne 16.12.2011, o odstranění pevné překážky z pozemku p.č. „X“ v k.ú. „X“, obec „X“. Dalšími účastníky řízení podle ust. § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu (ve vztahu k celému výroku, tedy části I. i II.) jsou: Mgr. I. Š., nar. „X“ a Mgr. S. Š., nar. „X“, „X“, oba zastoupeni na základě plné moci ze dne 7. 2. 2012: JUDr. Ing. Pavel Schreiber, advokát, IČ: 66254906, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno-město; spoluvlastníci p.p.č. „X“ k.ú. „X“, zastoupeni: Ulmann Petr JUDr., advokát, IČ: 66227747, se sídlem Jestřábí 974/1, 460 01 Liberec 1 – Staré město; J. M., nar. „X“, „X“; Ing. K. P., nar. „X“, „X“; Ing. J. T., nar. „X“, „X“.“ 2. Žalobci se současně v žalobách domáhali toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jim náklady řízení. 3. Usnesením ze dne 14. 6. 2016, č. j. 59 A 37/2016-66, soud věci vedené pod sp. zn. 59 A 37/2016 a 59 A 38/2016 spojil ke společnému projednání s tím, že věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 59 A 37/2016. Žaloba žalobců a), b) a c) 4. Žalobci a), b) a c) uvedli, že nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného spatřují zejména v tom, že v projednávané věci nedošlo ke kumulaci všech čtyř podmínek pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích tak, aby pozemek p. č. „X“ v k. ú. „X“ měl charakter veřejně přístupné účelové komunikace. Podmínkou, která podle žalobců a) až c) nebyla splněna, byl souhlas vlastníků pozemku, případně jejich právních předchůdců, a to s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5213/2009. Podle jejich názoru nebylo možné situaci týkající se předmětného pozemku posuzovat jako nutnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu. Zdůraznili, že pozemek p. č. „X“ je zatížen smluvním věcným břemenem, a to ve prospěch vlastníka pozemku p. č. „X“, v k. ú. „X“, když smlouvu dne 2. 2. 2007 uzavřeli společnosti BV Development Liberec s.r.o. a Bytová výstavba CZ s.r.o., přičemž za obě strany smlouvy jednal a a jejich jménem smlouvu uzavíral pan D. Š., který je současně jednatelem společnosti BV Development Liberec I s.r.o. (dále jen „odvolatelka“), tedy odvolatelkou v tomto správním řízení. Byli přesvědčeni, že tímto způsobem měl tehdejší vlastník dostatečně ochráněné své zájmy a z povahy věci a faktického uspořádání dotčených nemovitostí nebylo zájmem vlastníka umožnit neurčitému okruhu třetích osob volný pohyb na dotčeném pozemku p. č. „X“. Pro podporu tohoto svého názoru odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 76/2009-60. 5. Nesouhlasili se závěrem žalovaného, že byla splněna i čtvrtá podmínka pro vydání napadeného rozhodnutí, kterou je podmínka nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Uvedli, že předmětný pozemek p. č. „X“ je fakticky uzavřeným prostorem a slouží i dle zjištění samotného žalovaného jako komunikace toliko pro bytový dům č. p. „X“, a to jako komunikační spojení s místní komunikací v ulici „X“ s napojením na parkovací místa a do podzemních prostor budovy č. p. „X“ s halovými garážemi. Konstatovali, že všichni spoluvlastníci předmětného pozemku jsou zároveň spoluvlastníky zmíněné budovy č. p. „X“ jako vlastníci bytových jednotek, a své komunikační potřeby, tj. přístup na místní komunikaci (ulice „X“) proto realizují v rámci svých vlastnických, resp. spoluvlastnických práv, a nemohlo se tak jednat o komunikační potřebu neurčitého okruhu třetích osob. Dle názoru žalobců a), b) a c) se v případě pozemku p. č. „X“ jednoznačně jednalo o účelovou komunikaci ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, tedy o účelovou komunikaci neveřejnou, která je přístupná pouze v rozsahu stanoveném vlastníky (ev. spoluvlastníky), o čemž svědčila i skutečnost, že na hranici předmětného pozemku byla umístěna značka „Soukromý pozemek“. Tímto spoluvlastníci jednoznačně deklarovali, že se nejedná o veřejně přístupný prostor, ale o soukromý pozemek, na který mají právo vstoupit pouze osoby oprávněné z titulu vlastnictví či na základě jiného právního titulu, jako je třeba výše zmíněné věcné břemeno. 6. Poukázali na to, že magistrát zahájil dne 2. 3. 2016 řízení pod č. j. SURR/7130/071851/14-Ře, CJ MML 045764/16, o změně územního rozhodnutí „Bytový dům Horská SO 02 – Penzion, SO 03 – Zpevněná plocha, Změna příjezdové komunikace k penzionu“. V tomto řízení jako investor vystupovala odvolatelka, která žádala o změnu příjezdové komunikace k zamýšlené a stávajícím územním rozhodnutím schválené výstavbě penzionu na pozemcích p. č. „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“ a „X“ v k. ú. „X“, které jsou dílem ve vlastnictví zmíněného investora a dílem patří Statutárnímu městu Liberec. Předmětem tohoto řízení pak byla změna územního rozhodnutí v tom smyslu, že nově zamýšlená příjezdová komunikace by měla být k penzionu z ulice „X“, tedy z „páteřní komunikace“ směr Liberec XIV-Ruprechtice-Kateřinky-Bedřichov. Dále namítli, že žalobou napadené rozhodnutí je zmatečné,