1 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 74/2018- 67 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 9 15 A 74/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Ing. T. W., narozený „X“ bytem „X“ zastoupen advokátem JUDr. Janem Walterem sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví České republiky sídlem Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2018, č. j. 12865/2018-NH-30.1-21.3.18/II., takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 4. 2018, č. j. 12865/2018-NH-30.1-21.3.18/II., se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce dne 27. 2. 2018 požádal Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen „povinný subjekt“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) o poskytnutí informací týkajících se měření hluku z provozu stavby „Pila Kovářská“ provedeného povinným subjektem dne 31. 5. 2017, a to konkrétně o „1) popis řeziva vyrobeného v průběhu měření (délka, šířka, hloubka, počty kusů), 2) údaj, zda řezivo vzniklé činností pily UH500 bylo v průběhu měření následně kráceno, a jakým způsobem k tomuto krácení došlo (elektrická kapovací pila, motorová pila apod.), 3) údaje o tom, jak dlouho měření trvalo, kolik dřevěné kulatiny bylo za tu dobu zpracováno a kolik řeziva bylo vyrobeno, a 4) veškeré dokumenty, v nichž má povinný subjekt výše uvedené informace zaznamenány.“ 2. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 14. 3. 2018, č. j. ZUUL 3188/2018-II, žádost žalobce v části týkající se informací o počtu kusů vyrobeného řeziva, o tom, zda řezivo vzniklé činností pily UH500 bylo v průběhu měření následně kráceno a jakým způsobem k tomuto krácení došlo, o tom kolik dřevěné kulatiny bylo za dobu měření zpracováno a kolik řeziva bylo vyrobeno, a v části týkající se poskytnutí veškerých dokumentů, v nichž má povinný subjekt výše uvedené informace zaznamenány, odmítl s odůvodněním, že požadované informace nemá k dispozici. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 14. 3. 2018 odvolání, o kterém žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí povinného subjektu zrušil, správní řízení zastavil a povinnému subjektu v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uložil předmětnou žádost žalobce podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ odložit a tuto skutečnost žalobci sdělit do 7 dnů, neboť se požadovaná informace nevztahuje k působnosti povinného subjektu. 3. Žalobce s žalobou napadeným rozhodnutím nesouhlasil a požádal soud, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Žaloba 4. V žalobě žalobce uvedl, že dne 27. 2. 2018 požádal podle InfZ o informace týkající se měření hluku z provozu stavby „Pila Kovářská“ provedeného žalovaným dne 31. 5. 2017, jak bylo citováno v úvodu tohoto rozsudku a následně zrekapituloval průběh správního řízení. 5. V žalobě žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného je založeno na nesprávné právní úvaze, podle níž měření hluku provedené povinným subjektem na základě objednávky nestátního subjektu nemůže být výkonem veřejné správy. Povinný subjekt je tzv. akreditovanou osobou, která může podle § 32a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „o ochraně veřejného zdraví“) provádět měření hluku v životním prostředí člověka, a podle § 38 téhož zákona měření hluku v pracovním prostředí a výstupy z těchto měření jsou pak pro orgány ochrany veřejného zdraví zásadním podkladem pro vydání závazného stanoviska. Dle žalobce bylo akreditací povinnému subjektu propůjčeno postavení vykonavatele veřejné správy. Tento výkon spočívá v tzv. jiných úkonech, v provádění měření, jehož výstupy mají kvalifikované účinky pro jiné vykonavatele veřejné správy. 6. Žalobce dále namítl, že žalovaný mylně vykládá § 2 odst. 1 InfZ tak, že informační povinnost se týká pouze informací vztahujících se k výkonu veřejné správy. Dle názoru žalobce mají povinné subjekty povinnost poskytovat informace bez ohledu na to, zda se vztahují na výkon veřejné správy či nikoli. 7. Žalobce uvedl, že byl zkrácen na svém právu na informace, a to nezákonným rozhodnutím žalovaného, když žalovaný nedostál své povinnosti zjednat nápravu a neochránil žalobce před vadným rozhodnutím povinného subjektu. Žalovaný měl rozhodnutí povinného subjektu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, což však neučinil a místo toho řízení zastavil. Tím tak bylo porušeno jeho právo na informace zakotvené v čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení a vyjádřil názor, že žaloba byla podána předčasně, neboť žalobce, který byl v celém řízení právně zastoupen advokátem, před jejím podáním nevyčkal na další postup povinného subjektu, tj. na odložení jeho žádosti podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ, proti němuž podal posléze stížnost, o níž žalovaný pravomocně rozhodl dne 25. 4. 2018. Na podporu své argumentace žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004-65, ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009-113, ze dne 12. 2. 2004, č. j. 2 As 55/2003-37, a na nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2016, sp. zn. I ÚS 2866/15. 9. Žalovaný dále uvedl, že předmětné měření hluku se uskutečnilo na objednávku obchodní společnosti DABEN Kovářská s. r. o., tedy v rámci soukromoprávního vztahu vzniklého podle § 2652 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to pro účely této obchodní společnosti a za úhradu od tohoto objednatele. Jelikož měření hluku proběhlo na objednávku a za úhradu od nestátního subjektu, tak se dle názoru žalovaného nejedná ze strany povinného subjektu o výkon veřejné správy a jeho působnost ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ. 10. Dále nesouhlasil s názorem žalobce, že vydáním osvědčení o akreditaci se subjekt stává vykonavatelem státní správy. Žalovaný dovodil, že osvědčení o akreditaci toliko prokazuje určitou úroveň odbornosti subjektu a nečiní jej automaticky povinným subjektem ve smyslu InfZ, přičemž doplnil, že není věcí veřejnosti, aby kontrolovala odbornou úroveň poskytovaných laboratorních služeb. Dále žalovaný zdůraznil, že povinný subjekt je příspěvkovou organizací podle § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví a jeho zřizovatelem je právě žalovaný. Ve smyslu § 53 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) jsou vymezeny služby zdravotních ústavů, které jsou jejich hlavní činností a lze je považovat za působnost zdravotních ústavů. Informace z této hlavní činnosti pak zdravotní ústav poskytuje žadatelům za podmínek InfZ. Zdravotní ústavy také provádějí tzv. jinou činnost, v rámci které si u nich osoby objednají služby, jež hradí z vlastních prostředků. Provádění této jiné činnosti je zakotveno v § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví a jejich předmět a rozsah je uveden ve statutu. 11. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012-14, žalovaný podotkl, že povinnost poskytovat informace dle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod se vztahuje k působnosti povinných subjektů v oblasti veřejné správy, přičemž smyslem práva na informace je účast občanské společnosti na správě věcí veřejných, tedy kontrolní funkce nad výkonem veřejné moci. Dodal, že je třeba u požadovaných informací zkoumat, zda mají vztah k veřejnému životu nebo souvisejí s veřejným zájmem. K tomuto poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, a ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2016, č. j. 30 A 25/2016-56. 12. Dále žalovaný uvedl, že zdravotní ústavy se jako přizvané osoby ve smyslu § 6 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), podílejí na výkonu státního zdravotního dozoru tím, že v jeho rámci provádějí mj. měření faktorů životních a pracovních podmínek. Státním zdravotním dozorem se přitom podle § 84 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví rozumí dozor nad tím, zda osoby plní povinnosti stanovené k ochraně veřejného zdraví zákonem, přímo použitelnými předpisy EU nebo na základě zákona či přímo použitelných předpisů EU. Měření provedené v rámci výkonu státního zdravotního dozoru patří do hlavní činnosti zdravotních ústavů podle § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Na tuto činnost je zdravotním ústavům poskytován ze státního rozpočtu příspěvek, tedy veřejné prostředky. V tomto smyslu jde ze strany zdravotních ústavů o výkon veřejné správy a lze hovořit o působnosti zdravotních ústavů. Na žádost kohokoli pak zdravotní ústavy poskytují informace o činnosti, kterou konají v rámci kontroly, resp. státního