8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

16 A 17/2019- 32 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 16 A 17/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Vaše pekárna a. s. (dříve Pekařství Šumava group a. s.), IČO: 27354059, sídlem Na Výšině 3373/11, 466 01 Jablonec nad Nisou, zastoupená JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem, sídlem Pavlovická 366/7, 460 01 Liberec, proti žalované: Česká obchodní inspekce, sídlem Štěpánská 567/15, 120 00Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2019, č. j. ČOI 69611/19/0100/2400/Kr/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2019, č. j. ČOI 69611/19/0100/2400/Kr/Št, kterým bylo k jejímu odvolání změněno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Ústeckého a Libereckého (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 3. 2019, č. j. ČOI 27644/19/2400/0077/24/R/Va/Če, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 000 Kč za přestupek dle § 24 odst. 7 písm. q) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se měla dopustit tím, že porušila povinnost stanovenou v § 16 odst. 1 téhož zákona, tím, že jako prodávající na žádost inspektorky České obchodní inspekce (dále jen „inspektorka ČOI“) v postavení spotřebitelky vydala doklad o zakoupení výrobků, který neobsahoval informaci, o jaké výrobky se jedná, ani o jejich druhovém určení. Týmž rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč. Změna prvostupňového rozhodnutí napadeným rozhodnutím pak spočívala toliko v nahrazení textu v části specifikace variabilního symbolu pro platbu uložené pokuty, přičemž ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Žalobkyně se poté v podané žalobě domáhala též přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 1. Žalobkyně ve své žalobní argumentaci předně namítla, že se inspektorka ČOI v postavení spotřebitelky nesnažila upřesnit svůj požadavek na vystavení dokladu, zejména v situaci, kdy prodavačka žalobkyně na její žádost o vystavení dokladu o zakoupení výrobku vystavila účtenku EET. Žalobkyně je přitom povinna jako prodávající především splnit informační povinnost poplatníka ve smyslu § 25 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů. Dle názoru žalobkyně tak měla inspektorka ČOI poté, co jí byla předložena účtenka EET, prodavačku srozumitelně požádat, že požaduje doklad o nákupu. Není pak důvodu, proč by takový doklad nemohl být označen prodavačkou jako „paragon“, ve kterém budou pro kupujícího uvedeny všechny podstatné náležitosti vyžadované § 16 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Vycházeje z důvodové zprávy k dotčenému ustanovení zákona o ochraně spotřebitele žalobkyně dále uvedla, že smyslem a cílem předmětné kontroly nemělo být „nachytat“ prodavačku žalobkyně na „slovíčkách“ účtenka, paragon nebo doklad o zakoupení výrobku, resp. vynutit si její chybu, ale ověřit, zda je schopna takovou povinnost splnit (tj. zda má paragon, nástroje pro jeho vyplnění a razítko prodejny). Pokud se tedy inspektorka ČOI v rámci provedené kontroly nepřesvědčila o možnostech prodavačky žalobkyně vystavit paragon a srozumitelně nepožádala o doklad o nákupu, nelze dávat žalobkyni za vinu nesplnění § 16 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Dle žalobkyně tak inspektorka ČOI nesledovala jiný výsledek než „nachytat“ prodavačku žalobkyně. Vyjádření žalované 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě, s odkazem na dikci § 16 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, nejprve zrekapitulovala, že prodavačka žalobkyně vydala inspektorce ČOI pouze účtenku ze systému EET, ačkoliv ta požádala o vydání dokladu o zakoupení výrobku. Smyslem a účelem kontroly prováděné inspektory ČOI formou kontrolního nákupu je přitom ověřit, zda prodávající při prodeji výrobků nebo poskytování služeb dodržuje zákonné povinnosti (mj. stanovené zákonem o ochraně spotřebitele), a to v běžných situacích, do kterých se může dostat jakýkoliv spotřebitel. Účelem předmětné kontroly tak rozhodně nebylo „nachytat“ prodavačku žalobkyně „na slovíčkách“. Dle žalované je pak z hlediska spotřebitele nepodstatné, zda obsluhující personál disponuje prostředky pro zajištění splnění povinnosti vyplývající pro prodávajícího z příslušných právních předpisů, ale to, zda prodávající své zákonné povinnosti vůči spotřebiteli dostojí. V daném případě tedy bylo kontrolováno, zda při zakoupení výrobku obsluhující personál žalobkyně v případě požadavku ze strany spotřebitele vydá doklad o zakoupení výrobku obsahující náležitosti nadepsaného ustanovení zákona o ochraně spotřebitele. Z protokolu o kontrole poté vyplynulo, že na takovýto požadavek inspektorky ČOI vydala prodavačka žalobkyně pouze účtenku EET, ačkoliv pojem doklad o zakoupení výrobku plně koresponduje s termínem obsaženým v předmětném ustanovení, což mělo být pro prodavačku žalobkyně postačující pro to, aby byla schopna identifikovat požadavek spotřebitele (zde inspektorky ČOI). O „slovíčkaření“ by se naopak mohlo jednat v případě, že by inspektorka ČOI užila termín paragon. Dále žalovaná ve věci odkázala na argumentaci již obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci soudem 3. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť účastníci řízení s takovýmto projednáním udělili souhlas. 4. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly. 5. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Ze správního spisu postoupeného soudu žalovaným byly zjištěny tyto podstatné skutečnosti. Správní řízení bylo v předmětné věci zahájeno na základě kontrolního zjištění učiněného inspektorkami ČOI v rámci kontrolního nákupu provedeného v provozovně žalobkyně dne 12. 10. 2018 - zadokumentovaného v protokolu o kontrole ID kód 241810120027901. V předmětném protokolu je mj. popsán průběh kontrolního nákupu, který účtovala prodavačka žalobkyně D. K., přičemž je zde současně zachyceno, že „na žádost inspektorky ČOI o vydání dokladu o zakoupení výrobků byl prodavačkou vydán doklad č. 201810121413, který neobsahoval stanovené náležitosti v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 zák. č 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a to informaci, o jaký výrobek se jedná. (…) Dle sdělení prodavačky takhle mají kasu nastavenou, a pokud někdo potřebuje napsat paragon, musí si říct o paragon, kde bude mít i rozepsané položky – název zboží.“ Protokol o kontrole je (bez výhrad) podepsán shora jmenovanou prodavačkou žalobkyně a jeho přílohu tvoří právě i vydaný doklad č. 201810121413. Dne 17. 10. 2018 byla žalobkyně seznámena s obsahem nadepsaného protokolu o kontrole, jehož stejnopis byl předán poprvé již při kontrole na prodejně žalobkyně, a poučena o možnosti podat proti kontrolnímu zjištění, ve stanovené lhůtě, odůvodněné námitky. Této možnosti však žalobkyně nevyužila. Správní orgán I. stupně tak ve věci vydal dne 31. 1. 2019 příkaz č. j. ČOI 7727/19/2400/0077/P/Va/Če, kterým žalobkyni za spáchaný přestupek dle § 24 odst. 7 písm. q) zákona o ochraně spotřebitele uložil pokutu v částce 5 000 Kč. Proti tomuto příkazu nicméně žalobkyně podala včasný odpor. Správní orgán I. stupně poté žalobkyni dne 15. 2. 2019 vyrozuměl před vydáním rozhodnutí a poučil ji o jejích procesních právech a možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Následně správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ve věci, které už bylo výše rekapitulováno. Toto rozhodnutí pak žalobkyně napadla odvoláním, k němuž žalovaný napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí změnil, avšak toliko v čá