1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

195 A 1/2022- 45 - text  10 195 A 1/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: L. M., narozená dne „X“ státní příslušnost Arménská republika bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Mertou sídlem Jičínská 1346/6, 130 00 Praha 3- Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2022, č. j. MV-46114-4/SO-2022, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 21. 4. 2022, č. j. MV-46114-4/SO-2022, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 31. 1. 2022, č. j. OAM-28485-19/DP-2021, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2022, č. j. MV-46114-4/SO-2022, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen ,,MV ČR OAMP“) ze dne 31. 1. 2022, č. j. OAM- 28485-19/DP-20 (dále jen ,,prvostupňové rozhodnutí“) kterým byla její žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem společného soužití rodiny zamítnuta dle § 44a odst. 4 ve spojení § § 46a odst. 2 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ZPC“ nebo ,,zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobkyně uváděla, že je hlášena k pobytu na adrese „X“. Postupem správních orgánů byla zkrácena na svých právech. Rozhodnutí správních orgánů považuje za: 1) nezákonné, když nesprávně aplikovaly § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., kdy předložený mzdový výměr otce žalobkyně žalovaná nezohlednila jen proto, že byl doložen po vydání rozhodnutí MV ČR OAMP a dále proto, že s otcem žalobkyně bylo zahájeno řízení o zrušení pobytu z důvodu výkonu nelegální práce na území. K tomu žalobkyně uvádí, že tento důkaz měl být žalovanou zohledněn, neboť dokument nemohl být předložen dříve, a to vzhledem k administrativní chybě zaměstnavatele otce, navíc těmito dokumenty (výplatní páska za leden 2022) nemohla žalobkyně disponovat dříve než po výplatním termínu v průběhu měsíce března. Informace o vedení řízení o zrušení pobytu otce žalobkyně z důvodu výkonu nelegální práce byla v době rozhodování MV ČR OAMP irelevantní a nesprávná. Žalovaná tedy měla předložené dokumenty prokazující dostatečné příjmy rodiny žalobkyně při svém rozhodnutí zohlednit, 2) nezákonný postup správních orgánů. Uvedené dokumenty měla žalovaná zohlednit mimo jiné i s ohledem na zásadu jednotnosti řízení o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu. Odkázala přitom na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 A 45/2015 zabývající se obdobným případem. Žalovaná tedy měla přihlédnout k s podaným odvoláním předloženým důkazům, ze kterých vyplynulo, že podmínka prokázání výše příjmu byla splněna. Dále odkázala na rozhodnutí NSS sp. zn. As 68/2008 a sp. zn. 1 As 24/2011, z nichž vyplývá, že zásada, že pro rozhodování správních orgánů je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, platí i pro rozhodnutí odvolacího správního orgánu, 3) nezákonné posouzení předběžné otázky, nerespektování presumpce neviny- žalované v průběhu odvolacího řízení nepříslušelo přihlížet a hodnotit, zda příjem otce žalobkyně zčásti pocházel z nelegální práce a že s ním bylo zahájeno řízení o zrušení pobytu z důvodu výkonu nelegální práce na území (odkaz na § 57 odst. 1 písm. c) SŘ-...správní orgán si nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán ...přestupek...). V rozhodnutí MV ČR OAMP a i žalované se uvádí, že doklad o příjmech otce pochází z výkonu nelegální práce a že s otcem bylo zahájeno řízení o zrušení pobytu otce z důvodu výkonu nelegální práce na území. Správní orgány tedy dospěly k závěru, že příjem otce nemůže být zohledněn, protože se jedná o příjem z výkonu nelegální práce. Pokud vydání rozhodnutí MV ČR OAMP závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout, a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, tak si MV ČR OAMP nemůže učinit úsudek o této otázce, zejména pak pokud jde o otázku, zda byl spáchán přestupek. MV ČR OAPM a žalovaná nejsou oprávněným orgánem k posuzování spáchání přestupku dle § 139 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění. Pokud si MV ČR OAMP posoudil sám, že příjmy otce žalobkyně pochází z výkonu nelegální práce, učinil si úsudek o tom, zda byl spáchán přestupek, což nebyl s ohledem na § 57 odst. 1 písm. c) SŘ oprávněn, tím zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti. Tím, že žalovaná tento postup aprobovala, zatížila napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. Tím, že následně bylo řízení o zrušení pobytu z důvodu výkonu nelegální práce na území zastaveno, bylo potvrzeno, že otec se výkonu nelegální práce na území nedopustil. Postupy správních orgánů v této věci byla popřena zásada presumpce neviny tím, že s otcem žalobkyně bylo od počátku nakládáno jako s pachatelem přestupku výkonu nelegální práce, aniž by za toto chování byl pravomocně uznán vinným, 4) neúplné a nesprávné zjištění skutkového stavu. V době rozhodování žalované platilo, že řízení o zrušení pobytu otce žalobkyně z důvodu výkonu nelegální práce na území bylo po provedení výslechu otce žalobkyně a účetní společnosti, která otce žalobkyně zaměstnávala zastaveno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 3. 2022. S ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení tedy žalovaná tuto skutečnost musela zohlednit. Pokud tak neučinila, vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového stavu. Přitom zastavení uvedeného správního řízení bylo pro vyhovění žádosti žalobkyně zcela zásadní skutkové zjištění, 5) nesprávnost posouzení otázky přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí. Žalobkyně pobývá se svými rodiči a bratrem na území republiky od roku 2019, kdy jí bylo 5 roků, vytvořila si zde sociální kontakty, začala zde navštěvovat základní školu. Žalovaná nijak nezohlednila, jaké její rozhodnutí bude mít dopad na rodinu žalobkyně. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí, stejně jako předcházející rozhodnutí MV ČR OAPM zrušil a věc vrátil MV ČR k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náklady řízení. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že zcela odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a zdůrazňuje, že se neztotožňuje s argumentací žalobkyně o chybně doložené dohodě o provedení práce otce. Tato dohoda byla do spisového materiálu založena dne 10. 1. 2022, tj. více než šest měsíců po jejím uzavření. Dohoda obsahuje podpis i razítko zaměstnavatele. O měsíc dříve doložila žalobkyně mzdové listy (s razítkem a podpisem zaměstnavatele) rozdělené na hlavní pracovní poměr a dohodu o provedení práce, a to za měsíc září až listopad 2021. Vyjádření účetní společnosti není opatřené razítkem, ani podpisem, stejně tak toto chybí na mzdovém výměru ze dne 1. 12. 2021 a též na nově doložených výplatních páskách. Pokud jde o doložený mzdový výměr ze dne 1. 12. 2021, tak k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů lze přihlédnout jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti a důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. V daném případě se tak nejedná o novou skutečnost, která nemohla být uplatněna dříve. S otcem žalobkyně bylo zahájeno řízení o zrušení pobytu z důvodu výkonu nelegální práce na území. S ohledem na uvedené se žalovaný neztotožnil s námitkou žalobkyně, že nebyla respektována zásada jednotnosti správního řízení. Koncentrace řízení se v tomto případě uplatní s vydáním prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala takové skutečnosti, které by zásadu koncentrace řízení v jejím případě prolomily. K námitce žalobkyně o popření presumce viny žalovaný uvedl, že Ministerstvo vnitra započítalo příjem otce žalobkyně z hlavního pracovního poměru a rodičovský příspěvek matky. Na základě jednotlivých výpočtů dospělo k závěru, že žalobkyně neprokázala dostatečnou výši příjmů. Žalobkyně sama následně uváděla, že dohoda byla po podepsání ihned stornována. Ministerstvo vnitra se skutečností, že bylo s otcem žalobkyně zahájeno řízení o zrušení pobytu na území, zabývalo zejména v souvislosti s hodnocením dopadu do soukromého a rodinného života. Ministerstvo vnitra nevyneslo žádné závěry o výkonu nelegální práce, pouze upozornilo na skutečnost, že by mohlo dojít k poklesu příjmů rodiny, které již v době vydání rozhodnutí nebyly dostačující. Žalobkyně k průběhu řízení o zrušení pobytu otce v průběhu odvolacího řízení ničeho dalšího netvrdila. Žalobkyně dodala až společně s odvoláním mzdový