10 As 24/2015 — Nejvyšší správní soud

58 A 25/2021- 48 - text 8 58 A 25/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL. M. ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Tanvald, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 31. 5. 2021, č. j. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), pro porušení § 10 odst. 3 téhož zákona, protože nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Porušení pravidel provozu bylo zjištěno prostřednictvím automatického technického prostředku používaného bez obsluhy, kdy dne 2. 10. 2020 ve 23:43 hodin na pozemní komunikaci I/10 v obci Kořenov v úseku směru jízdy Kořenov – Harrachov X, X- X, X jel blíže neurčený řidič vozidla registrační značky 6AB8884 rychlostí 61 km/h, po odečtení tolerance měřícího zařízení 3 km/h. V daném úseku pozemní komunikace je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 50 km/h, došlo tedy k jejímu překročení o 11 km/h. Řidič tak svým jednáním porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona. 2. Za spáchání popsaného přestupku byla žalobci podle § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle § 125f odst. 4 a § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Dílčí změna, k níž přistoupil žalovaný v napadeném rozhodnutí, se týkala pouze použitého ustanovení zákona o silničním provozu, upravujícího působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností k projednávání přestupků podle tohoto zákona. 4. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že Městská policie Tanvald dne 5. 10. 2020 učinila u správního orgánu I. stupně oznámení o podezření ze spáchání přestupku nezjištěného řidiče shora označeného vozidla spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti dne 2. 10. 2020. Jako provozovatel vozidla byl zjištěn žalobce. Ten byl proto dne 2. 11. 2020 vyzván k zaplacení určené částky za přestupek provozovatele vozidla a současně byl poučen o tom, že může označit řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Žalobce se k výzvě nevyjádřil. Usnesením ze dne 26. 2. 2021 správní orgán I. stupně odložil věc přestupku neznámého řidiče s odůvodněním, že se nepodařilo ustanovit osobu řidiče. Téhož dne vydal správní orgán I. stupně příkaz, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla. Žalobce proti příkazu podal odpor. 5. Dne 31. 5. 2021 vydal správní orgán I. stupně shora popsané rozhodnutí. Uvedl, že přestupek byl zjištěn a zdokumentován silničním rychloměrem Měřič úsekové rychlosti SYDO Traffic Velocity, výrobní číslo GEMVEL0067, výrobce GEMOS Dopravní systémy a.s., umístěném na pozemní komunikaci I/10 v obci Kořenov směr Harrachov, ověřovací list č. 8012-OL-70360-20 platný od 17. 8. 2020 do 16. 8. 2021 je součástí spisové dokumentace. Vycházel zejména z protokolu o měření průměrné rychlosti, z něhož vyplývá, že úseková rychlost změřená vozidlu žalobce byla 64 km/h a měřící úsek byl dlouhý 1075,7 m. Správní orgán I. stupně odkázal na „Určení úseků pozemní komunikací“ dopravního inspektorátu územního odboru Semily Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne 7. 7. 2020, č. j. X, v němž byla k úsekovému měření určena právě silnice č. I/10 - Kořenov - průjezd centrální částí obce, měření v obou jízdních směrech, úsek měření délky 1092 m. 6. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí blanketní odvolání, které ani k výzvě nedoplnil. Napadeným rozhodnutím ze dne 4. 10. 2021 žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že žalobce jako obviněný během řízení nepředložil žádné skutečnosti, které by bylo možné považovat za liberační a které by vyvracely prokazatelné naplnění skutkové podstaty přestupku. Po přezkoumání spisového materiálu žalovaný dovodil, že o spáchání přestupku nejsou žádné pochybnosti a přestupek byl přesvědčivě a nezpochybnitelně dokumentován a spis obsahuje veškeré důkazy a podklady pro konstatování viny. Po procesní stránce žalovaný rovněž neshledal žádné pochybení, správní orgán I. stupně postupoval v souladu se správním řádem a zákonem o odpovědnosti za přestupky. 7. Žalobce ve včasné žalobě namítal, že správní orgány neprokázaly délku měřeného úseku. Původ údaje o délce 1075,7 m zůstal nejasný a jeho správnost nebyla ničím prokázána. Ve spise chybí kalibrační test o délce vzdálenosti mezi rychloměry, který by tento údaj potvrzoval. Žalobce k žalobě přiložil kalibrační list k jinému rychloměru stejného typu, jímž navrhoval provést důkaz. Z podkladu, kterým Policie ČR určila úseky k měření rychlosti obecní policii (ze dne 7. 7. 2020, č. j. X), navíc vyplývá, že byl úsek měření dlouhý 1092,0 m. 8. Žalobce také tvrdil, že měření probíhalo v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu, jelikož nebyly splněny podmínky, kterými svůj souhlas s měřením podmínila Policie ČR. Ta v písemnosti ze dne 7. 7. 2020, č. j. X, stanovila, že ve vzdálenosti nejméně 100 m před začátkem měřeného úseku musí být umístěna značka IP 31a. Uvedená značka v úseku umístěna nebyla. Žalovaný pochybil, když si splnění této podmínky neověřil. 9. Dle žalobce bylo měření rychlosti provedeno nezákonně i proto, že obecní policie měřila rychlost v rozporu s § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“). Záznam byl proveden stálým automatickým technickým systémem, obecní policie nicméně informaci o zřízení takového systému nezveřejnila. Na podporu své argumentace žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019, č. j. 44 A 33/2018-31. 10. Obecní policie navíc vůbec nebyla oprávněna v daném místě měřit vzhledem k neplatně uzavřené veřejnoprávní smlouvě. Ze správního spisu není možné zjistit, zda krajský úřad udělil s uzavřením veřejnoprávní smlouvy souhlas, případně kdy jej udělil. Není tak zřejmé, zda tak případně učinil přede dnem, kdy byla rychlost měřena. Policie proto jednala mimo pravomoci svěřené jí zákonem. Žalobce namítal, že krajský úřad souhlas s uzavřením veřejnoprávní smlouvy neudělil, neboť žalobce takový souhlas nedohledal ani ve správním spisu, ani ve veřejných zdrojích za pomoci internetového vyhledávače. Jako důkaz soudu označil výsledky vyhledávání na vyhledavači Google. 11. Za protiprávní označil žalobce i absenci slovního vyjádření porušení povinnosti ve výrokové části. Uvedení paragrafového znění nestačí, žalobce z výroků nerozumí tomu, z čeho byl shledán vinným. 12. Závěrem žalobce vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadoval naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. 13. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Upozornil, že žalobce čtyři dny před podáním žaloby uhradil pokutu i náklady řízení v plné výši. Navrhoval žalobu zamítnout, náhradu nákladů řízení nepožadoval. 14. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal krajský soud v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s., s limity týkajícími se správního trestání (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/20163-16, publ. ve Sb. NSS 3528/2017, rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz). 15. K projednání žaloby nařídil soud ústní jednání, v jehož průběhu žalovaný setrval na svém stanovisku. Žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl o konání ústního jednání prostřednictvím svého právního zástupce řádně vyrozuměn. O odročení ústního jednání nepožádal. V souladu s § 77 s. ř. s. soud při ústním jednání doplnil dokazování Veřejnoprávní smlouvou uzavřenou mezi městem Tanvald a obcí Kořenov o zajištění činnosti obecní policie ze dne 18