5 As 10/2015 — Nejvyšší správní soud

59 A 24/2022- 82 - text  8 59 A 24/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: AGENCY TRANSPORT s.r.o. sídlem Družstevní 63, Chrastava zastoupen advokátem Mgr. Ing. Jiřím Horou sídlem Moravské náměstí 15, Brno proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2022, č. j. 87/2020-110-SDNA/18 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou je napadeno shora označené rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravní obslužnosti (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 19. 7. 2021, č. j. OD 79/2020 KULK 47218/2021/67.1/Mm. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání následujících přestupků dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o silniční dopravě“): 1. dle § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil porušením § 3 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě, když nezajistil řádné vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku v souladu s čl. 34 odst. 3 písm. b) nařízení č. 165/2014 tím, že řidič Stejskal nezaznamenal na Kartu řidiče X svoji aktivitu v časovém úseku: - od 17:17 hod. dne 7. 6. 2019 do 6:43 hod. dne 10. 6. 2019, - od 15:57 hod. dne 13. 6. 2019 do 6:24 hod. dne 14. 6. 2019, - od 15:19 hod. dne 14. 6. 2019 do 6:27 hod. dne 17. 6. 2019, na kartě řidiče Stejskala není ve výše uvedených obdobích zaznamenána aktivita řidiče Stejskala automatickým záznamem ani ručním zadáním; 2. dle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil porušením § 9 odst. 2 písm. a) bod 2 zákona o silniční dopravě, když nezajistil, aby ve vozidle Mercedes Benz, reg. zn. X, používaném k podnikání byl při jeho provozu doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie, neboť při silniční kontrole uskutečněné dne 17. 6. 2019 v 12:35 hod. na silnici I/10 – Malá Skála řidič vozidla nepředložil kontrolnímu orgánu doklad o oprávnění k podnikání; 3. dle § 35 odst. 4 zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil porušením § 23 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě, když jako dopravce nebezpečných věcí nezajistil, aby vozidlo Mercedes Benz, reg. zn. X, při přepravě 2 000 kg nebezpečné věci UN 3077 bylo dne 11. 3. 2019 v 10:50 hod. na silnici I/13 – Albrechtice opatřeno pravoúhlou oranžovou tabulkou na přední a zadní straně dopravní jednotky dle odst. 5.3.2.1.1 dohody ADR. 2. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci podle § 35 odst. 6 písm. a), b), d) zákona o silniční dopravě uložena pokuta ve výši 8 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí především popsal předchozí průběh správního řízení, neboť shora označené prvostupňové rozhodnutí bylo již třetím v řadě. První dvě rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla totiž žalovaným zrušena. Závěry třetího rozhodnutí však již žalovaný aproboval. Uvedl, že v řízení bylo postupováno podle zákona o silniční dopravě ve znění účinném v době spáchání přestupků, tedy do 30. 6. 2020. V době provedení silničních kontrol vykonával žalobce nákladní dopravu pro cizí potřebu, proto se na něj vztahují povinnosti vyplývající ze zákona o silniční dopravě a souvisejících předpisů. Žalovaný se ztotožnil se shora uvedenými skutkovými zjištěními správního orgánu I. stupně a v návaznosti na znění odvolacích námitek uvedl, že zákon o silniční dopravě je koncipován tak, že k vyvození odpovědnosti dopravce postačuje samotný fakt porušení nebo nesplnění povinností stanovených tímto zákonem nebo uložených na jeho základě. Jde o absolutní objektivní odpovědnost dopravce. V souladu s § 36 odst. 3 zákona o silniční dopravě se dopravce nemůže zprostit odpovědnosti za přestupek uvedený v § 35 odst. 2 písm. h) a § 35 odst. 4 zákona o silniční dopravě. K objektivní odpovědnosti dopravce žalovaný odkázal především na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudky ze dne 24. 1. 2008, č. j. 9 As 36/2007-59, a ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 92/2008-76. Dodal, že ani Ústavní soud neshledal rozpor předmětné úpravy s ústavními předpisy. 4. Dle žalovaného je jednání žalobcových zaměstnanců (řidičů) přičitatelné žalobci. Na něm je, aby na zaměstnance svými pokyny působil, v případě porušování povinností s nimi případně rozvázal pracovní poměr či u nich nárokoval náhradu způsobené škody. Základním předpokladem pro uložení sankce žalobci je skutečnost, že ohrožení zákonem chráněného zájmu nastalo. Na tom nic nemění ani opatření, která žalobce učinil k zabránění spáchání přestupku. Postižení řidičů pro jimi spáchané přestupky není vyloučeno, avšak s žalobcem je vedeno jiné řízení pro spáchání jiných přestupků, za něž odpovídá. Uloženou výši pokuty zhodnotil žalovaný jako výrazně nižší, než by za daných okolností v rámci sazby do 700 000 Kč měla být, uzavřel nicméně, že není oprávněn k odvolání žalobce změnit prvostupňové rozhodnutí v žalobcův neprospěch. II. Žaloba 5. Žalobce ve včasné žalobě namítal, že nemůže být shledán vinným ze spáchání popsaných přestupků, neboť učinil vše, co bylo možné učinit, aby k závadnému jednání nedošlo. Jednalo se o selhání řidiče, nikoliv žalobce. Odpovědnost žalobce nemůže být chápana jako zcela bezbřehá, bez možnosti liberace. Je namístě zkoumat, zda a jak dopravce zajišťuje, aby k protiprávnímu jednání fakticky spáchanému řidičem nedocházelo. Pakliže je prokázáno, že dopravce vynaložil veškeré možné úsilí, nemůže být trestán. Všichni žalobcovi řidiči jsou řádně proškolováni, což je žalobcem zajišťováno a financováno. Zvyšují si kvalifikaci i nad rámec povinných školení, jsou držiteli osvědčení řidiče ADR dle dohody ADR, které získává řidič jako fyzická osoba. Žalobci není zřejmé, jak více by měl zajistit, aby řidič dodržoval veškeré své povinnosti. Rozhodnutí žalovaného je v tomto směru nepřezkoumatelné. Smyslem rozhodnutí by mělo být nejen potrestání dopravce, ale i poučení, jak se vyvarovat opakování problému, aby byla zajištěna bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. 6. Žalobce nezpochybňuje, že uvedené přestupky měly být řešeny. Přestupky fakticky spáchali řidiči, přičemž i žalovaný naznačil, že jim může být uložena pokuta za přestupek dle § 34e odst. 3 zákona o silniční dopravě. Šlo jednoznačně o protiprávní jednání, které by mělo být projednáno s řidičem, jenž má být sankcionován. A pokud již řidič sankcionován je, není přiměřené, aby byl sankcionován i dopravce. Zde má dojít ke zkoumání, zda skutečně dopravce zajistil vše, co je v jeho možnostech, aby řidič přestupek nespáchal. Ze strany žalobce bylo takové úsilí prokazováno, byly doloženy prezenční listiny ze školení. Řidič X byl v roce 2019 novým zaměstnancem. Ačkoliv byla zajištěna veškerá školení a potřebná kvalifikace, na jeho straně došlo k selhání vyplývajícímu z toho, že v daných řidičských oprávněních byl začátečníkem. Řidič X byl již zkušeným, každoročně proškolovaným řidičem. Na místě kontroly dne 11. 3. 2019 sice neměl tabulky na správném místě, nicméně ve vozidle je měl. Šlo pouze o jeho selhání. Žalobce nemůže mít naprostou kontrolu nad jednáním všech řidičů v průběhu jejich pracovních cest. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný konstatoval, že žalobní námitky jsou totožné s dříve uplatněnými odvolacími důvody, načež v podstatě zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že jde o tzv. absolutní objektivní odpovědnost dopravce, k čemuž citoval z judikatury Nejvyššího správního soudu. Dle žalovaného není třeba zkoumat, zda se řidiči protiprávního jednání dopustili bez souhlasu žalobce, proti jeho vůli, či jednali svévolně, když předmětná povinnost žalobce je splněna pouze tehdy, pokud jsou příslušná ustanovení zákona o silniční dopravě dodržena. Žalobce se tak nemohl své odpovědnosti za předmětné přestupky zprostit. Vytýkané porušení povinností žalobce ani nerozporoval. Žalobce má povinnost pravidelně kontrolovat údaje zaznamenané digitálním tachografem ve vozidle a na kartě řidiče, a tím může být průběžně informován, pokud se porušení řidiči dopustí. Ve smyslu § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky se sice lze zprostit odpovědnosti, avšak pouze pokud dopravce prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, aby přestupku zabránil. Žalovaný k tomu citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 10/2015-27, a uvedl, že právní úprava odpovědnosti v zákoně o silniční dopravě, podle které se u stanovených přestupků nelze odpovědnosti zprostit, je lex specialis k uv