6 As 37/2021 — Nejvyšší správní soud

59 A 52/2023- 78 - text  59 A 52/2023 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2023, č. j. MZE-5873/2023-15111, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 19. 12. 2022, č. j. KULK 92375/2022. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto v řízení podle § 43 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), že povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG v katastrálním území X, obec X, jsou ve smyslu § 43 odst. 1 vodního zákona vodním tokem. Současně byla určena poloha tohoto vodního toku souřadnicemi S-JTSK. 2. Vodoprávní úřad ve věci nerozhodoval poprvé, již dne 3. 5. 2017 vydal rozhodnutí č. j. KULK 34769/2017, jímž rozhodl, že povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG jsou vodním tokem ve smyslu § 43 odst. 1 vodního zákona. Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2018, č. j. 3563/2018-MZE-15111, ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, žalovaný citované rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Vodoprávní úřad vydal dne 11. 10. 2019 nové rozhodnutí č. j. KULK 75353/2019 se stejným výrokem, jež žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 4. 2020, č. j. 67291/2019-MZE-15111, potvrdil. Toto rozhodnutí žalovaného zrušil zdejší soud rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 59 A 72/2020-71 (dále jen „předchozí rozsudek“), pro vady řízení a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Ten následně rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 11. 10. 2019 zrušil. Vodoprávní úřad pokračoval v řízení a dne 5. 5. 2022 provedl za účasti žalobce ústní jednání spojené s ohledáním namístě. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zejména zdůraznil, že během místního šetření dne 5. 5. 2022 byla prokazatelně pozorována existence povrchových vod tekoucích vlastním spádem. Odkázal na protokol z místního šetření a pořízenou fotodokumentaci. Nejednalo se přitom o první prohlídku lokality, ta byla provedena vodoprávním úřadem již dne 6. 4. 2017 za účasti zástupců Městského úřadu Semily a Lesů České republiky, s. p. Již v době první prohlídky korytem v celé délce protékala voda, jejíž množství se směrem k soutoku s evidovaným vodním tokem zvyšovalo, což dokazují i ve spisu založené fotografie. Za další důkaz výskytu povrchových vod tekoucích vlastním spádem v zájmové lokalitě lze považovat rekognoskaci území provedenou dne 30. 3. 2019 nezávislým zhotovitelem odborného posudku. V posudku společnosti Photon Water Technology, s. r. o. je popsáno několik vydatných zdrojů vod a z přiložené fotodokumentace je zřejmý průtok povrchových vod posuzovaným územím. Další prohlídka na místě byla provedena dne 11. 6. 2019 za účelem ověření skutečností uvedených v odborném posudku. Během prohlídky byla existence povrchových vod v zájmovém území opětovně prokázána, o čemž svědčí přiložená fotodokumentace. Krajský soud sice v předchozím zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že nepřizváním účastníků řízení na místní šetření, které se konalo dne 11. 6. 2019, došlo k porušení ústavně zaručeného práva účastníků řízení vyjádřit se k prováděným důkazům, i tak lze ovšem prohlídku považovat za jeden z důkazů výskytu povrchových vod na řešených pozemcích. Žalovaný provedl vlastní prohlídku zájmové lokality dne 9. 3. 2023 za účelem ověření skutečností a zjištění uvedených v protokolech z místních šetření provedených vodoprávním úřadem i v odborném posudku. Při prohlídce byly opětovně pozorovány vody tekoucí vlastním spádem korytem vodního toku na řešených pozemcích. I z této prohlídky byla pořízena fotodokumentace, jež je součástí spisu, a účastníkům řízení bylo oznámeno doplnění podkladů spisu a umožněno do něj nahlédnout ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Na základě pozorování v průběhu několika let a v různých ročních období tak bylo prokázáno, že se v zájmové lokalitě vyskytují povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě vodního toku. Vzhledem ke geomorfologii a orografickému charakteru zájmového území lze na základě odborného odhadu předpokládat, že vodní linie protéká údolnicí a tvoří dílčí povodí, které vlastním spádem odvodňuje přilehlé pozemky. Žalovaný uzavřel, že v posuzované lokalitě existují přirozeně se vyskytující povrchové vody a posuzovaný vodní tok tvoří soustředěnou dráhu odtoku těchto vod vedenou korytem po většinu roku, čímž je splněna definice vodního toku dle § 43 odst. 1 vodního zákona. S odkazem na odborný posudek žalovaný konstatoval, že historická existence přirozeně se vyskytujících vod v zájmové lokalitě ukazuje, že se zde povrchové vody přirozeně vyskytovaly a provedením technických zásahů do krajinného rázu území nezmizely, pouze byly usměrněny do jedné soustředěné dráhy odtoku. Ve spise je založeno také vyjádření města Bozkov ze dne 7. 8. 2017, z něhož vyplývá, že se na posuzovaném území povrchové vody vyskytovaly minimálně již v roce 1940. II. Žaloba 4. Žalobce namítal, že v rozporu s § 51 odst. 2 správního řádu prováděl žalovaný důkazy mimo ústní jednání, aniž by o tom účastníky řízení vyrozuměl, a zásadním způsobem tak zkrátil jejich procesní práva. Konkrétně šlo o vlastní prohlídku zájmové lokality provedenou žalovaným dne 9. 3. 2023. 5. Žalovaný dle žalobce také nepřezkoumal správnost prvostupňového rozhodnutí vodoprávního úřadu v rozsahu námitek uplatněných žalobcem v odvolání a napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Vodoprávní úřad přitom nevycházel ze stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 6. Žalobce tvrdil, že žalovanému k rozhodnutí o tom, že se jedná o vodní tok, stačilo pouhé zjištění, že korytem tečou nějaké vody, aniž by se ale zabýval jejich charakterem, tj. aniž by prokázal, že jím po většinu roku skutečně tečou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Charakter vod v korytě tekoucích je však pro takové rozhodnutí určující. 7. Žalobce také zásadně nesouhlasil se závěrem, že během místního šetření byla prokazatelně pozorována existence povrchových vod tekoucích vlastním spádem. Dle žalobce žádné povrchové vody na místě pozorovány nebyly a závěr o výskytu povrchové vody tekoucí vlastním spádem nelze dovodit ani z pořízené fotodokumentace. Důkazem výskytu povrchových vod tekoucích vlastním spádem zájmové lokalitě není ani posudek, na nějž se žalovaný také odvolává. 8. Místní šetření dne 11. 6. 2019 bylo provedeno v rozporu se zákonem, což potvrdil i krajský soud vpředchozím rozsudku. Důkaz vzešlý ze šetření provedeného v rozporu se zákonem nemůže žalovaný použít. Žalovaný také nemůže své závěry odůvodňovat tím, že nějakou skutečnost nebo nějaký stav předpokládá, pokud se takový předpoklad neopírá o řádně provedené důkazy. 9. Žalobce konečně rozporoval i zjištěné historické souvislosti týkající se posuzované lokality. Tvrdil, že nejprve vznikla kanalizace odvádějící srážkové vody z přilehlé pozemní komunikace a blízkého okolí svahujícího se do místa vpusti, a až následně byly do tohoto místa zaústěny i další dešťové kanalizace odvádějící srážkové vody ze širokého okolí, včetně předčištěných splaškových vod. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. V písemném vyjádřením k žalobě žalovaný nejprve zdůraznil, že prohlídka zájmové lokality provedená v odvolacím řízení nebyla místním šetřením ve smyslu správního řádu. Byla provedena pouze za účelem ověření zjištění již obsažených ve spise, zejména zjištění uvedených v protokolech z místních šetření a v odborném posudku společnosti Photon Water Technology, s. r. o. Místní šetření za účasti žalobce bylo provedeno vodoprávním úřadem, opakování místního šetření v odvolacím řízení nepovažoval žalovaný za účelné. Žalovaný trval na tom, že definice vodního toku byla v posuzované lokalitě naplněna, neboť výskyt povrchových vod zde byl opakovaně prokázán. V průběhu řízení byl také dostatečně přesvědčivě zjištěn charakter vod tekoucích na posuzovaných pozemcích, jakožto vod povrchových, proto nebylo třeba zahajovat samostatné řízení v pochybnostech ohledně této otázky. Dle žalovaného může vodoprávní úřad na základě znalosti geomorfologie a orografie terénu učinit pravděpodobný závěr o výskytu a pohybu povrchových vod. Takový závěr by neměl být jediným podkladem v řízení, ale může podstatným způsobem zvý