8 Afs 59/2013 — Nejvyšší správní soud

15 Af 16/2024- 36 - text 7 15 Af 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Hygi družstvo, DIČ: CZ00029459 sídlem Bořivojova 3130, 415 01 Teplice zastoupený daňově poradenskou společností AGIS účetnictví a daně, a.s. sídlem Jaroslava Průchy 1682/1, 434 01 Most proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2024, č. j. 32066/24/5300-22443-713389, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2024, č. j. 32066/24/5300-22443-713389, kterým byla zamítnuta jeho odvolání a byla potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 21. 11. 2018, č. j. 2398012/18/2514-50521-505090, ze dne 18. 12. 2018, č. j. 2530039/18/2514-50521-505090, ze dne 20. 2. 2019, č. j. 364526/19/2514-50521-505090, ze dne 26. 3. 2019, č. j. 750071/19/2514-50521-505090, ze dne 24. 4. 2019, č. j. 1274024/19/2514-50521-505090, ze dne 24. 5. 2019, č. j. 1564600/19/2514-50521-505090, ze dne 14. 6. 2019, č. j. 1665857/19/2514-50521-505090, ze dne 18. 7. 2019, č. j. 1803700/19/2514-50521-505090, ze dne 26. 8. 2019, č. j. 2041233/19/2514-50521-505090, a ze dne 23. 9. 2019, č. j. 2157049/19/2514-50521-505090, kterými správce daně dle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), zastavil řízení zahájená podáním daňového přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září, říjen a prosinec 2018 a za leden až červenec 2019. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve obsáhle citoval napadené rozhodnutí. Poté zdůraznil, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s tím, že dosud není znám výsledek podané samostatné žaloby, kterou bylo napadeno rozhodnutí o odvolání ve věci registrace k DPH, a procesní postup v případě podaných přiznání musí počítat s variantou, že žalobce skutečně plátcem byl a že výsledek registračního řízení bude soudní mocí zvrácen a plátcovství bude nakonec správcem daně formálně potvrzeno kladným rozhodnutím o přihlášce k registraci. Rozhodnutí o zastavení řízení ještě před pravomocným ukončením soudního řízení o tom, zda žalobce měl obdržet rozhodnutí potvrzující, že se stal plátcem DPH, neumožňuje dle žalobce řádně procesně řešit uvedenou možnost. Právě s ohledem na to, že rozhodování o registraci má toliko deklaratorní účinky, není pro zastavení řízení o podávaných přiznáních k DPH dostatečné, že rozhodnutí o přihlášce k registraci je, či není pravomocné. Řízení o podávaných přiznáních je možné s ohledem na všechny souvislosti zastavit až poté, kdy bude nepochybné, že přiznání podával neplátce DPH, a tak se stane až po pravomocném ukončení soudního řízení ve věci registrace k DPH. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Konstatoval, že vycházel z presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, podle které se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, než bude soudem prohlášen za nezákonný a zruší jej, což se v daném případě nestalo. V nyní posuzované věci je nesporné, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro registraci k DPH. Žalovaný tedy vycházel z pravomocného rozhodnutí o registraci k DPH ze dne 24. 11. 2023, kterým bylo osvědčeno, že žalobce není plátcem DPH ani na základě přihlášky ze dne 10. 8. 2018 (a nestal se jím ani dříve na základě přihlášky ze dne 14. 12. 2017). Konstatoval proto, že žalobce podával daňová přiznání k DPH, aniž by byl plátcem daně či jinou osobou povinou daňová přiznání podávat. Daňová přiznání k DPH tak byla zjevně právně nepřípustnými podáními. Z tohoto důvodu nemohlo být o podaných přiznáních žalobce k DPH za zdaňovací období září, říjen a prosinec 2018 a leden až červenec 2019 rozhodnuto jinak než zastavením řízení dle 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Uvedl, že o věci registrace žalobce k DPH již bylo pravomocně rozhodnuto. Rozhodnutí je tak zpravidla neměnné, vyvolává právní důsledky s ním spojené a v nyní posuzované věci jím byl žalovaný dle § 99 daňového řádu vázán. Poukázal na to, že žalobce sice podal proti rozhodnutí o odvolání ve věci zamítnutí jeho registrace k DPH žalobu, vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 15 Af 2/2024, to však nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti postupu správce daně ve věci zastavení řízení o podaných daňových přiznáních; žalovaný měl povinnost o odvolání žalobce proti rozhodnutím o zastavení řízení rozhodnout, neboť v odvolacím řízení proti rozhodnutím o zastavení řízení byly naplněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí o odvolání, a to včetně pravomocně rozhodnuté otázky registrace žalobce k DPH. Naopak, pokud by žalovaný ve věci odvolání žalobce proti rozhodnutím o zastavení řízení nekonal, a bez zbytečných průtahů napadené rozhodnutí nevydal, postupoval by v rozporu s § 38 daňového řádu, jež chrání daňový subjekt před nečinností správce daně, proti které žalobce ve vztahu k jeho registračnímu řízení k DPH již dříve brojil. Replika žalobce 4. Žalobce v replice zdůraznil, že napadené rozhodnutí i vyjádření žalovaného stojí na přísně formální procesní stránce věci a nepřihlíží ke konkrétní situaci a všem souvislostem a základním zásadám daňového řízení. Žalovaný se totiž nevypořádává se žalobním argumentem, jak bude procesně řešeno splnění povinnosti podávat přiznání v případě, že se po pravomocném rozhodnutí ve správním soudnictví ukáže, že žalobce byl plátcem už od data, které vyplynulo z druhé přihlášky k registraci, a žalobce by tak nesplnil svou povinnost přiznání podat včas. Touto otázkou se nezabýval ani Nejvyšší správní soud v předchozím řízení o této věci, to ale neznamená, že není třeba se jí zabývat v tomto druhém řízení o stejné věci. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.‏“), bez jednání, neboť účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasili. 6. Rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Soud k návrhu žalobce na spojení s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 Af 2/2024 poukazuje na to, že dle § 39 odst. 1 s. ř. s. může předseda senátu samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, usnesením spojit ke společnému projednání. Soud zdůrazňuje, že k takovému postupu neshledal v této věci důvod, neboť předmětem tohoto soudního řízení je přezkum napadeného rozhodnutí, které se týká zastavení řízení o podaných daňových přiznáních žalobce za příslušná zdaňovací období, tj. procesního postupu daňových orgánů dle § 106 daňového řádu, přičemž předmětem řízení ve věci sp. zn. 15 Af 2/2024 bylo posouzení naprosto odlišné právní otázky, a to prokázání splnění podmínek zákonné registrace k DPH dle § 6 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). 9. Soud rekapituluje průběh řízení o registraci k DPH žalobce. Žalobce podal dne 14. 12. 2017 přihlášku k zákonné registraci k DPH. V přihlášce žalobce uvedl jako důvod pro registraci § 6 zákona o DPH, přičemž uvedl obrat za nejbližších 12 předcházejících měsíců ve výši 2 220 000 Kč. Žalobce konstatoval, že jeho obrat překročil hranici 1 000 000 Kč dne 30. 11. 2017, kdy vystavil obchodní korporaci HUGS HOLDING LLC fakturu na 2 220 000 Kč za služby poskytnuté dle Smlouvy o zajištění provozu výpočetní techniky ze dne 27. 6. 2017. Správce daně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro registraci dle § 6 zákona o DPH a registraci k DPH zamítl rozhodnutím ze dne 6. 2. 2018. 10. Proti předmětnému