9 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

16 A 9/2023- 42 - text  16 16 A 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: JUDr. M. V., narozen X bytem X proti žalovanému: Krajský státní zástupce v Ústí nad Labem sídlem Dlouhá 1/12, 400 85 Ústí nad Labem o žalobě proti písemné výtce žalovaného ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 5 SPR 461/2022, takto: I. Výtka krajského státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 5 SPR 461/2022, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení písemné výtky ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 5 SPR 461/2022, kterou mu podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, (dále jen „zákon o státním zastupitelství“) žalovaný vytkl, že jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem dne 4. 11. 2022 v jím užívané kanceláři v sídle Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem na J. L., bezpečnostní ředitelku krajského státního zastupitelství, která mu přišla doručit písemnost ve věcech sp. zn. 1 SPR 145/2022 a 1 SPR 166/2022, požádala jej o potvrzení převzetí písemnosti a informovala jej, že nahlédnutí do spisů mu bude umožněno v její kanceláři dne 7. 11. 2022 od 9:00 hodin, zakřičel: „Víš co, tak jdi do prdele a jemu vyřiď, ať si to taky strčí třeba do prdele.“. Tím porušil povinnost zachovávat náležitou úctu mimo jiné k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství, s nimiž při výkonu své funkce jedná, stanovenou v § 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství jakož i v čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce vydaného dne 16. 4. 2019, dle kterého se státní zástupce chová a vystupuje zdvořile a slušně, a také povinnost při výkonu své funkce se vystříhat všeho, co by mohlo ohrozit vážnost státního zastupitelství, stanovenou v § 24 odst. 2 zákona o státním zastupitelství. 2. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 3. V úvodu žaloby žalobce připomněl závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS, z nichž vyplývá, že výtka podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství je rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) a že na ukládání výtky podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství se použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů podle § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Žalovaný podle žalobce vydal výtku protiprávně, a porušil tak žalobcova práva včetně práva na výkon veřejné funkce chráněného Listinou základních práv a svobod. V této souvislosti žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 53/06, publ. pod č. N 159/42 SbNU 305. 4. Žalobce namítal, že žalovaný nepostupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu s § 3 správního řádu tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro to, aby byl úkon žalovaného v souladu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Závěr žalovaného, že se žalobce dopustil jednání, které mu bylo žalovaným vytknuto, proto není založen na spolehlivě zjištěném stavu věci, a je tak minimálně předčasný. Žalobce zároveň popřel, že by se vytýkaného jednání dopustil. Výtka, jež byla žalobci uložena, je podle jeho názoru nezákonná také z důvodu, že byla vydána žalovaným jakožto osobou, která má „vztah k věci“, a z důvodu vadného a závažnými nedostatky zatíženého řízení předcházejícího vydání výtky. 5. Jednání, kterého se měl žalobce podle žalovaného dopustit, spočívalo v tom, že žalovanému měl prostřednictvím paní J. L., zaměstnankyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen „krajské státní zastupitelství“) vzkázat, aby si jím vyhotovenou písemnost doručovanou žalobci dne 4. 11. 2022 „strčil do prdele“. Z toho vyplývá, že adresátem údajného vulgárního jednání žalobce měla být nejen paní L., ale i žalovaný. Je tedy zřejmé, že žalovaný má k dané věci vztah, a potažmo i zájem na výsledku v podobě potrestání žalobce. Žalovaný však nehledě na to nejen že ve věci prováděl jednotlivé úkony, ale také vydal samotnou výtku, jíž se pomstil žalobci, který jej měl údajně v prostorách krajského státního zastupitelství a před jeho zaměstnankyní urazit. Je přitom zcela neakceptovatelné a v rozporu se zásadou nemo iudex in causa sua, aby žalovaný rozhodoval ve věci, která se jej osobně týká. Tímto postupem žalovaný podle názoru žalobce jednal v příkrém rozporu s povinností postupovat při výkonu své funkce odborně a nestranně a vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zástupce, stanovenou žalovanému v § 24 odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství. 6. Dále žalobce v žalobě citoval § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2 až 4, § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 správního řádu a v návaznosti na to uvedl, že nerespektování pravidel obsažených v těchto ustanoveních ze strany žalovaného má nepochybně vliv na věcnou správnost a zákonnost výtky a zároveň tento vadný postup žalovaného znemožňuje soudu, aby výtku věcně přezkoumal. 7. Konkrétně pak žalobce namítal, že až z odůvodnění výtky a po následném nahlédnutí do správního spisu vedenho žalovaným pod sp. zn. 1 SPR 283/2022 se dozvěděl, jaké důkazy žalovaný proti němu shromáždil. Žalobce trval na tom, že před doručením výtky žalovaný pouze přípisem, který byl žalobci doručen až dne 24. 11. 2022, mu stroze sdělil, že z vlastní iniciativy prošetřuje jeho jednání, které by mohlo být kárným proviněním podle § 28 zákona o státním zastupitelství. Přípis dále obsahoval popis skutku shodný s jeho popisem uvedeným ve výtce. Zároveň byl žalobce v přípise poučen o možnosti se ve věci vyjádřit ve lhůtě do 5. 12. 2022. Z přípisu však nebylo zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností žalovaný vlastní šetření zahájil, zda a popřípadě jaké důkazy si již opatřil a zda bude opatřovat důkazy další. Informace, kterou žalovaný podal žalobci, byla podle žalobce zcela nedostačující k tomu, aby se žalobce mohl kvalifikovaně bránit. Až z odůvodnění výtky se tedy žalobce dozvěděl, že paní L. v záznamu, který sepsala dne 4. 11. 2022, popsala okolnosti doručování písemnosti zcela jinak, než se ve skutečnosti odehrály. Žalobce proto nemohl v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu uplatňovat při ukládání výtky svá práva a oprávněné zájmy. 8. Žalobce namítal, že uvedené nesvědčí o nestranném přístupu žalovaného k osobě žalobce, nýbrž o jeho snaze znemožnit žalobci uplatnění procesních práv a oprávněných zájmů, zejména práva účinně se bránit proti nepravdivému nařčení z protiprávního jednání a tendenčně a zaujatě vedenému řízení ze strany žalovaného, což je dle jeho názoru v příkrém rozporu s § 4 odst. 4, § 2 odst. 1 a § 3 správního řádu. Pouze úplně a bez důvodných pochybností zjištěný skutkový stav, a to při respektování základní práv osoby, vůči které se disciplinární řízení vede, a základních zásad činnosti správních orgánů stanovených v § 2 až § 8 správního řádu, může být podkladem pro objektivní, zákonné a spravedlivé posouzení věci. V důsledku toho, že žalovaný neseznámil žalobce s poklady pro vydání výtky, se žalobce nemohl na svoji obranu k věci kvalifikovaně vyjádřit, vylíčit skutkové okolnosti tak, jak je sám vnímal, označit a předložit důkazy na svoji obhajobu, vyjádřit se k důkazům opatřeným žalovaným a k osobě paní L. a její případné motivaci vypovídat nepravdu. Žalobce proto nemohl přispět k tomu, aby žalovaný postupoval v souladu se zákonem a byl podle § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro to, aby byl úkon žalovaného v souladu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. 9. Žalovaný taktéž pochybil, pokud žalobce nevyrozuměl o tom, že ve věci bude paní L. podávat vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství a neumožnil žalobci se podání vysvětlení zúčastnit. Tím žalovaný porušil svou (poučovací) povinnost vyplývající mu z § 4 odst. 3 správního řádu. Paní L. nadto podávala vysvětlení ve stejný den, kdy byla výtka vydána. Žalobce je proto přesvědčen, že podání vysvětlení paní L. sloužilo pouze k „legalizaci“ skutečností, které dosud z obsahu spisu nevyplývaly. O tendenčním přístupu žalovaného dle žalobce svědčí i to, že ve spise není založen e-mail žalobce ze dne 4. 11. 2022. V něm žalobce objasňoval důvody, pro které nepřevzal od paní L. doručovanou písemnost. V emailu jsou obsaženy i další skutečnosti významné pro posouzení věci, a to včetně žalobcovy žádosti o odstranění průtahů v postupu žalovaného. Žalobce dále vytknul žalovanému, že si k věci v rozporu s § 3 správního řádu nevyžádal vyjádření i dalších osob (stá