73 Az 5/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 Az 5/2025- 16 - text  73 Az 5/2025 - 16 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. OAM-344/ZA-ZA11-HA06-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 22. 3. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil písemným prohlášením ze dne 26. 3. 2025. Uvedl, že je vietnamským státním příslušníkem bez náboženského i politického přesvědčení, je svobodný a bezdětný. Do ČR přicestoval letecky z Vietnamu dne 21. 9. 2023, je zdráv. Původně přijel, aby se mohl starat o otce, ten však již zemřel. Nyní žádá o mezinárodní ochranu, aby se v ČR mohl starat o matku. Jiné důvody nemá. 2. V rámci doplňujícího pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že opustil Vietnam v září roku 2023 za účelem návštěvy otce a matky v ČR. Jeho matka pobývá v ČR od roku 2007 nebo roku 2008, má zde trvalý pobyt, otec žil v ČR šest nebo sedm roků, měl povolení k trvalému pobytu. Otec byl nemocný, žalobce se o něj chtěl starat, ale otec již zemřel na rakovinu. Nyní chce žalobce setrvat a starat se o matku. Žije společně s matkou v bytě vedle její prodejny v Liberci. Kromě jeho a matky v bytě nikdo jiný nebydlí. V ČR má ještě staršího bratra, nar. X, a mladší sestru, nar. X, oba zde mají povolení k trvalému pobytu. Žalobce pomáhá matce v domácnosti s vařením, praním, úklidem. Jeho matka má psychické problémy, navštěvuje lékaře, po smrti otce je zhroucena, většinu času tráví doma, v obchodě má zaměstnanou prodavačku. Kromě psychických problémů matka jiné zdravotní problémy nemá, pouze má potíže se spaním, na které bere léky. Ve Vietnamu žalobce žádné příbuzné nemá. V ČR kromě matky, bratra a sestry nikdo další z rodiny nepobývá. V návratu do Vietnamu žalobci nic nebrání, návratu se neobává, má však obavu o zdraví své matky. Jeho bratr a sestra bydlí v jiném městě – Velký Šenov, mají své rodiny a hodně práce. Žalobce neměl žádné potíže s vycestováním, se státními orgány či bezpečnostními složkami ve vlasti, neměl žádné problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Žalobce předložil lékařské zprávy ohledně matčina zdravotního stavu. Uvedl, že matka je soběstačná. 3. V návaznosti na výpověď žalobce se vyjádřil také jeho právní zástupce. Ten uvedl, že žalobce přijel v roce 2023 navštívit otce, který už měl dva roky rakovinu a žil s matkou žalobce. Po příletu žalobce zjistil, že matka nemoc otce špatně snáší a nechová se normálně. Měl podezření, že matka chce ublížit otci a spáchat sebevraždu. Žalobcova sestra matku odvezla na psychiatrickou pohotovost, tam byla tři týdny hospitalizována. Žalobce se rozhodl, že zůstane s rodiči, žádal o vízum strpění a o dlouhodobé vízum za účelem péče o rodiče, avšak ani jedno povolení mu nebylo uděleno. Pro matku nemohli nalézt psychiatra v okolí bydliště, našli psychiatra až v Třebíči, matka tak daleko nechtěla dojíždět a odbornou léčbu ukončila. Po smrti otce se žalobce domníval, že se matčin zdravotní stav zlepší a že se s ní vrátí do vlasti. Matka odmítá opustit byt a věří, že tam otec stále někde je. Právní zástupce pomáhá ve spolupráci s VZP zajistit psychiatra, ale žádný doktor nechce pacientku převzít do péče. Žadatel se domnívá, že jeho matka se bez jeho péče neobejde, ale až se její stav zlepší, přesvědčí ji k návratu do Vietnamu. Jeho bratr a sestra žijí v jiném městě, mají své rodiny, malé děti, nemohou a nechtějí se starat. Doklady o léčbě matky jsou ve spise k žádosti o dlouhodobé vízum. 4. Napadeným rozhodnutím neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Pokud jde o azyl dle § 12 a 13, jakož i doplňkovou ochranu dle § 14a a § 14b zákona o azylu, žalovaný konstatoval, že žalobce neuvedl a žalovaný nenalezl žádné skutečnosti, které by mohly svědčit pro udělení těchto typů mezinárodní ochrany. K humanitárnímu azylu dle § 14 zákona o azylu žalovaný uvedl, že se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu. Matka žalobce dochází pouze k praktickému lékaři, odbornou lékařskou péči ukončila. Nebyla doložena nutnost matce asistovat, žalobce uvedl, že matka je soběstačná. Deprese nepatří mezi diagnózy bezprostředně ohrožující život. Pokud žalobce hodlá pečovat o svou matku, je nutné, aby si své pobytové oprávnění v ČR zrealizoval dle zákona o pobytu cizinců. Na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Ten je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy by bylo zcela nehumánní azyl neudělit. Životní situace žalobce takto mimořádná není. Nejde o případ hodný zvláštního zřetele, který by zasluhoval udělení humanitárního azylu. Ten není určen ke zřízení pobytového povolení a nemá nahradit instituty zákona o pobytu cizinců. 5. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou, jíž navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. Uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, bylo vydáno dne 24. 6. 2025, kdy bylo žalobci osobně předáno. Ještě před vydáním rozhodnutí žalobce dne 29. 5. 2025 žalovanému předložil a jako důkaz navrhl protokoly o výslechu jeho bratra a sestry k prokázání jeho rodinných poměrů v ČR. Dále dne 4. 6. 2025 předložil a jako důkaz navrhl dokumenty prokazující, že se rodina žalobce marně snaží zajistit pro jeho matku odbornou péči psychiatra. Tyto důkazy žalovaný nepovedl, jejich návrhy v napadeném rozhodnutí nezmínil a nijak se s nimi nevypořádal. Žalobce usiluje o udělení humanitárního azylu. Jeho matka neukončila odbornou lékařskou péči dobrovolně, rodině se nedaří zajistit pro ni péči psychiatra ani pomocí advokáta za součinnosti s VZP ČR, jíž je matka žalobce pojištěncem. Psychiatra se naposledy podařilo rodině zajistit v Třebíči, kam však matka odmítla z Liberce dojíždět. Proto žalobce nemá k dispozici lékařské zprávy matky. Tyto okolnosti vyplývají jak z pohovoru se žalobcem, tak z důkazů, které žalobce v řízení předložil. Žalovanému nepřísluší stanovovat diagnózu a hodnotit její závažnost. Už samotná dřívější hospitalizace matky poukazuje na závažnost jejího stavu. I když je v běžných záležitostech jako je hygiena atd. schopna se o sebe postarat, potřebuje dohled další osoby. Žalobce neusiluje o obcházení zákona o pobytu cizinců. Nejdříve se snažil svoji situaci řešit žádostí o vízum za účelem strpění pobytu a žádostí o dlouhodobé vízum za účelem péče o rodiče. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že jeho rodinná a životní situace není mimořádná. O jeho matku musí někdo na území ČR pečovat, dokud se její zdravotní stav nezlepší alespoň tak, aby byla ochotná se se žalobcem vrátit do Vietnamu. 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě s žalobními námitkami nesouhlasil a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Uvedl, že nezpochybňuje snahu žalobce pečovat o svou matku a v napadeném rozhodnutí ji plně bere v úvahu. Tato snaha však není zákonným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné formě. Pokud žalobce namítá, že žalovaný nevzal v úvahu doložené protokoly o výslechu žalobcovy sestry a bratra a v napadeném rozhodnutí se s nimi nevypořádal, není žalovanému zřejmé, jak k takovému závěru žalobce dospěl. Z přípisu právního zástupce je zřejmé, že tyto protokoly doložil (pouze) k prokázání svých rodinných vazeb a poměrů v České republice. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přitom tyto osoby za žalobcovy sourozence považuje, tedy o rodinných vazbách nepochybuje. Z toho je zřejmé, že žalovaný tyto dokumenty v úvahu vzal a dále s informací o rodinných vazbách pracoval. Pokud chtěl žalobce těmito pohovory prokázat i jiné další skutečnosti, bylo na něm, aby takový návrh učinil. Nadto obsah předmětných listin nenasvědčuje tomu, že by žalovaný měl rozhodnout jinak, pokud by tyto byly v rozhodnutí citovány. Správní uvážení ohledně neudělení humanitárního azylu nikterak nevybočuje z rozhodovací praxe. S důvody, které žalobce v průběhu správního řízení předestřel, se žalovaný vypořádal. Je třeba, aby žalobce řešil svoji situaci v souladu se zákonem o pobytu cizinců na území ČR. 7. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Podle § 14 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn