2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

75 A 19/2023- 67 - text  9 75 A 19/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: K. M., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Doležalem sídlem Mazovská 476/2, 181 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2023, č. j. KUUK/118626/2023/DS/Váv, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 21. 8. 2023, č. j. KUUK/118626/2023/DS/Váv, a rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem ze dne 19. 5. 2023, č. j. MURCE/24577/2023, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2023, č. j. KUUK/118626/2023/DS/Váv, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem (dále jen „městský úřad“) ze dne 19. 5. 2023, č. j. MURCE/24577/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. b) ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) a § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 6 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a dle § 16 odst. 2 ve spojení s § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), za což mu dle § 125c odst. 5 písm. c) a odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Současně byla žalobci dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Výše uvedených přestupků se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 4. 12. 2022 ve 21:50 hodin v obci Roudnice nad Labem na parkovišti u supermarketu Billa v Kratochvílově ulici byl žalobce kontrolován hlídkou Policie České republiky jako řidič vozidla tovární značky Ford, registrační značky X, přičemž při kontrole byl podroben orientační dechové zkoušce s pozitivními výsledky, s nimiž nesouhlasil a požádal o lékařské vyšetření s odběrem krve. Vyšetřením byla prokázána přítomnost etanolu v krvi v hodnotě 0,18 g/kg. Dále žalobce na výzvu policejní hlídky nepředložil řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a zelenou kartu ani jiný doklad prokazující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 3. Současně žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 4. Žalobce v žalobě uvedl, že došlo k porušení jeho práva nechat se zastoupit zmocněncem dle svého výběru dle § 33 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) v souvislosti s porušením práva seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. 5. Dále žalobce uvedl, že městský úřad vydal usnesení ze dne 30. 3. 2023, č. j. MURCE/16450/2023, kterým rozhodl o nepřipuštění zastoupení žalobce zmocněncem M. B., MBA, proti čemuž se žalobce odvolal, přičemž odvolání bylo zamítnuto jako opožděné a poté byla ve věci podána samostatná správní žaloba. Žalobce však i v nyní projednávané věci namítal porušení práva být zastoupen zmocněncem dle svého výběru, pročež nemohl v řízení plně uplatnit svá práva, neboť sám je odpovídajícím způsobem uplatnit neuměl, a tedy byl krácen na svých procesních právech. 6. Žalobce konstatoval, že mu bylo odepřeno právo nechat se zastoupit zmocněncem dle vlastní volby jen proto, že správní orgány nezákonně dovodily opakovanost zastupování tímto obecným zmocněncem, na základě podkladů, se kterými nebyl žalobce seznámen. Žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že mu není známo, že by jím zvolený zmocněnec zastupoval v dalších řízeních, načež správní orgán kontroval znalostí z úřední činnosti a odkázal na některé spisové značky řízení včetně řízení o žádosti o informace, které nebyly vedeny dle zákona o přestupcích, a tedy zastupování v těchto řízeních nemohlo být zohledněno. 7. Žalobce dále uvedl, že nebyl v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí stran nepřipuštění zmocněnce, a to ani přes to, že se toho sám aktivně dožadoval. Podle žalobce musí být každé správní rozhodnutí přezkoumatelné a zjištění správních orgánů musí být učiněna na základě podkladů, s kterými je účastník řízení seznámen. Stran rozhodování na základě skutečností známých z úřední činnosti a povinnosti seznámit s těmito skutečnostmi účastníky žalobce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 100/2009-129. 8. Dále žalobce namítal, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť bylo založeno na neuskutečněných svědeckých výpovědích policistů (str. 2 a 3). Výslech policisty Bc. P. C. byl přerušen a výslech policisty P. K. neproběhl, neboť se z něj omluvil pro pracovní výjezd, což vyplývá z protokolu o ústním jednání ze dne 30. 3. 2023. Z napadeného rozhodnutí tedy není zřejmé, o jaké podklady bylo opřeno a ve správním spise jsou založeny nesprávné a chybné podklady, přičemž zmatečný spis nelze považovat za spis, k čemuž poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 37/2015-36. Podle žalobce nebyl skutkový stav věci řádně zjištěn, neboť existují důvodné pochybnosti o průběhu výslechu policistů a rovněž nebyl žalobce ani jeho zástupce k danému výslechu řádně předvolán, a tudíž nemohl vyslýchaným policistům klást otázky. 9. Dále žalobce namítal, že byl zkrácen na svém právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, neboť z předvolání na v pořadí druhý termín ústního jednání (11. 5. 2023) žalobce neseznal, že dokazování bude na tomto jednání dokončeno a že se tedy jedná o nejzazší termín, kdy se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí, přičemž prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 19. 5. 2023. Žalobce nebyl v tomto smyslu nikterak poučen. Na podporu svého tvrzení o porušení § 36 odst. 3 správního řádu žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2009, č. j. 15 Ca 258/2008-55, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 8 As 47/2005-104, a ze dne 20. 6. 2013, č. j. 7 As 11/2013-30. 10. Žalobce sdělil, že přípisem ze dne 31. 7. 2023 doplnil odvolací důvody o návrh na provedení výslechu svědků, které konkretizoval jménem, příjmením, datem narození a trvalou adresou, již měli dosvědčit žalobcova tvrzení. Žalovaný však shledal výslech navrhovaných svědků nadbytečným, a to i přes zcela zásadní rozpor mezi popisem děje, jak jej popsali policisté a jak jej popsal žalobce. Žalobce konstatoval, že v průběhu dechové zkoušky docházelo k chybovému stavu měřícího přístroje, pročež musel být restartován, o čemž se městský úřad v prvostupňovém rozhodnutí nezmínil. Z uvedených důvodů žalobce požadoval provedení krevního odběru a nesouhlasil s výsledky naměřenými dechovým analyzátorem. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Dále uvedl, že žalobní námitky jsou nedůvodné. S námitkou o nepřipuštění obecného zmocněnce se žalovaný vypořádal v samostatném rozhodnutí a příslušném vyjádření k žalobě, které podal v řízení o správní žalobě proti danému rozhodnutí o nepřipuštění zmocněnce. Žalovaný zrekapituloval přestupkový děj stran naměřeného množství alkoholu v krvi žalobce při silniční kontrole provedené policejní hlídkou. Žalovaný podotkl, že rozhodnutí nebylo postaveno jenom na svědeckých výpovědích zasahujících policistů a dodal, že výslech policisty K. proběhl po výslechu policisty C. a není tedy pravdou, že by výslech policisty K. vůbec neproběhl. Na podporu své argumentace žalobce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 2 As 287/2016-23. K námitce provedení výslechu policistů bez účasti žalobce či jeho zmocněnce žalovaný sdělil, že o budoucím výslechu policistů se žalobce dozvěděl z jemu doručeného oznámení o zahájení řízení ze dne 19. 2. 2023, v němž bylo uvedeno, že v den konání ústního jednání bude proveden též výslech zasahujících policistů. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil a zmocněnci nebylo umožněno žalobce zastupovat, konalo se ústní jednání v nepřítomnosti žalobce v souladu s § 80 odst. 4 zákona o přestupcích. Žalovaný dále sdělil, že o možnosti seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí byl žalobce poučen v předvoláních k ústnímu jednání na den 30. 3. 2023 a 11. 5. 2023. Rovněž byl žalobce v předvoláních poučen, že