8 Afs 62/2013 — Nejvyšší správní soud

15 Af 13/2024- 71 - text  10 15 Af 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: IZOWEN, a. s., DIČ: CZ14891115 sídlem Masarykovo náměstí 292, 436 01 Litvínov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 8. 2024, č. j. 25094/24/5200-11432-709204, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 8. 2024, č. j. 25094/24/5200-11432-709204, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2024, č. j. 25094/24/5200-11432-709204, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a byl potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 8. 2022, č. j. 1822816/22/2508-50522-508381, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, kterým byla žalobci z moci úřední doměřena daň z příjmů právnických osob v částce 3 554 900 Kč, dodatečně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 5 021 578 Kč, stanoveno penále a povinnost jeho uhrazení v souhrnné částce 761 195 Kč. 2. Daňové orgány přitom shledaly, že žalobce v daňovém řízení neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal existenci letadla Cessna Citation CJ3 a neprokázal, že se jednalo o daňově uznatelný náklad v souladu s § 24 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Žaloba 3. Žalobce uvedl, že v Demokratické republice Kongo (dále jen „DRK“) zakoupil letadlo a pronajal jej konžskému provozovateli, protože mezi prodávajícím a konžským zájemcem nepanovala vzájemná důvěra. Kupní cenu hradil žalobce ve splátkách z uhrazeného nájemného. Žalobce jako vlastník letadla začal svůj majetek odepisovat, ale správce daně i žalovaný posléze dospěli k závěru, že existence letadla nebyla prokázána. Správce daně vyloučil příjmy (Tržby z prodeje služeb – pronájem dopravních prostředků) v celkové výši 6 079 500 Kč, a to mimo jiné proto, že z výpisů z účtů žalobce č. XA a č. XB za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017 zjistil, že částka odpovídající nájemnému nebyla přijata. Žalobce ale koupil letadlo na splátky a kupní cena byla placena tak, že nájemce platil nájemné přímo prodávajícímu. 4. Dále žalobce uvedl, že v DRK není vůbec prováděna imatrikulace letadel, nebo se existujícím letadlům přidělují označení už kdysi přidělená letadlům, která již přestala existovat, dokonce i označení zaniklých letadel imatrikulovaných v jiných státech, pokud ukončila svou faktickou existenci na území DRK. Prameny evropského práva tyto jevy označují jako běžné. Proto dle žalobce nelze ze skutečností, že určité znaky neslo letadlo vyrobené dříve a již neexistující, nic vyvozovat. 5. Dále žalobce uvedl, že předpokládal, že bude moci doložit existenci letadla notářským zápisem, ale v DRK notáři nejsou oprávněni osvědčovat skutečnosti, to tam mají jen soudní vykonavatelé. V DRK lze notářským zápisem osvědčovat jen jednostranná nebo oboustranná právní jednání. Žalobce tedy opatřil prohlášení soudního vykonavatele a notářský zápis o tomto prohlášení. Uvedl, že je přesvědčen, že jde o veřejnou listinu, kterou jsou správce daně i žalovaný povinni respektovat. Dále uvedl, že vzhledem k předložené apostile mají výše uvedené listiny důkazní moc veřejných listin dle § 94 odst. 1 zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Žalobce vyjádřil přesvědčení, že předmětná veřejná listina opatřená apostilou zásadním způsobem změnila důkazní situaci i postavení stran a že pouhé pochyby správce daně či žalovaného již nestačí. Dále žalobce uvedl, že již dříve navrhoval daňovým orgánům, aby byla existence letadla ověřena prostřednictvím velvyslanectví České republiky v DRK (dále jen „velvyslanectví“), jemuž by bylo letadlo předvedeno, protože Česká republika má s DRK diplomatické i konzulární styky. Žalobce nabízel spolupráci při předvedení letadla zastupitelskému úřadu a v souladu s § 6 odst. 2 daňového řádu ji vyžadoval od správce daně. Žalobce namítal, že mu žalovaný navzdory apostilované veřejné listině neumožnil dokázat existenci zakoupeného letadla. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že pokud je to s imatrikulacemi letadel v DRK tak, jak tvrdí žalobce, jde to spíše k jeho tíži. K tvrzením žalobce o dopadech právní úpravy Evropské unie žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že se soukromé osoby v konkrétních sporech mohou přímo dovolávat práva Evropské unie, které má obecnou nadřazenost před vnitrostátním právním řádem, a že nezpochybňuje, že dle nařízení Komise Evropské unie letečtí dopravci mající oprávnění od orgánů DRK nesmí provozovat leteckou dopravu v Evropské unii, a proto již správce daně v průběhu daňové kontroly a následně i žalovaný netrval na tom, že by jediným důkazním prostředkem prokazujícím existenci předmětného letadla bylo předvedení předmětného letadla v České republice, ale žalobce byl správcem daně opakovaně vyzván, aby prokázal existenci letadla předložením relevantních důkazních prostředků. Zdůraznil, že žalobce daňovým orgánům nepředložil ani žádnou věrohodnou fotodokumentaci letadla, na které by bylo předmětné letadlo zachyceno se svojí registrační značkou. Dle smlouvy o prodeji mělo letadlo registrační značku 9Q-CTO, ale na fotografii ze smlouvy o prodeji letadla není registrační značka vidět, navíc je zřejmé, že se nejedná o letadlo Cessna CJ3, ale pravděpodobně o Bombardier challenger 600 nebo Bombardier challenger 650. Dle názoru žalovaného žalobce k prokázání svého tvrzení o vlastnictví letadla mohl doložit, jaké servisní práce byly na letadle v průběhu času provedeny, přílety a odlety letadla z jednotlivých letišť, sjednané povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou během provozu, přílohu č. 1 Rámcové smlouvy k ověření stanovené částky tržeb z pronájmu předmětného letadla atd., ale nic takového v daňovém řízení nepředložil. Žalovaný poukázal na to, že dle smlouvy o prodeji letadla žalobce zaplatil kupní cenu ve výši 3 400 000 € prodávajícímu v hotovosti. Avšak v daňovém řízení a v žalobě tvrdil, že letadlo koupil na splátky, pronajal jej a nájemce platil nájemné ve výši splátky kupní ceny přímo prodávajícímu. Kontrolou výpisů z bankovních účtů žalobce správce daně zjistil, že částka odpovídající výši nájemného nebyla na předmětné účty přijata, a nebylo tedy ani možné ověřit, jakým způsobem byla stanovena částka zaúčtovaná na účet X – Tržby z prodeje služeb – pronájem dopravních prostředků dle faktury č. FV 213/2016 ze dne 31. 12. 2016 na částku 6 079 500 Kč (225 000 €). Smlouva o prodeji letadla a rámcová smlouva byly za žalobce podepsány ve stejný den, K. J., který nebyl v té době statutárním orgánem žalobce ani zaměstnancem žalobce, a nemohl tedy být dne 4. 5. 2015 pověřen jako zaměstnanec k uzavření smluv. Daňové orgány zpochybnily samotnou existenci letadla, neboť šetřeními na veřejně přístupných webových stránkách a zjištěními z žalobcem předložených listin bylo shledáno, že letadlo s označením (registrační značkou 9Q-CTO) není letadlo Cessna CJ3 vyrobené v roce 1992, ale letadlo Lockheed L-188A Electra C/N 1073 vyrobené v roce 1959, které bylo po havárii v roce 2012 vyřazeno z provozu a které vlastnila společnost Air Transport Office, sídlem Kinshasa, Congo. Dle veřejně dostupných zdrojů letadlo Cessna CJ3 ani nemohlo být vyrobeno v roce 1992, protože uvedený model byl vyvinutý později a poprvé vzlétl až v roce 2003. 7. Žalovaný připustil, že se na letišti ve městě Kinshasa může nacházet letadlo Lockheed, nikoliv však Cessna CJ3, s registrační značkou 9Q-CTO, které je však neschopné leteckého provozu, a proto ho nelze pronajímat k leteckým účelům. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal pořízení letadla s deklarovaným označením Cessna CJ3 ani vlastnický vztah k předmětnému letadlu, žalovaný dospěl k závěru, že předmětný daňový odpis letadla ve výši 29 811 200 Kč nemohl být žalobci uznán za daňový náklad dle § 24 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a to s ohledem na skutečnost, že takový majetek nemohl být žalobcem odpisován (účetně ani daňově). 8. K námitce vztahující se k prokázání existence letadla, žalovaný odkázal na body 113 až 146 napadeného rozhodnutí, a uvedl, že nezpochybňoval listiny předložené žalobcem kvůli chybějící apostile. Bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná o apostilované listiny, je dle žalovaného podstatný obsah předložených listin, který musí věrohodně prokázat rozhodné skutečnosti, ke kterým byl žalobce správcem daně vyzván. Protokol o úředním zjišt