175 A 15/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 A 15/2025- 23 - text  7 175 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: V. T. N., narozen X státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025, č. j. CPR-33819-3/ČJ-2025-930310-V233 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 17. 9. 2025, č. j. KRPU-79131-44/ČJ-2025-040022-SV-RBK, kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „definované území“) v délce jeden rok s tím, že počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na definované území, byl stanoven dle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ode dne, kdy žalobce vycestuje z definovaného území. Doba k vycestování byla stanovena dle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců v délce 15 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Žaloba 2. Žalobce na prvním místě v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě zjištěného stavu věci tak, jak správnímu orgánu ukládá § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle žalobce sice spisový materiál obsahuje sdělení o tom, že bylo kontaktováno Národní situační centrum ochrany hranic a bylo ověřováno, zda vízové oprávnění na území Rumunska skončilo, nicméně dle žalobce nebylo postaveno na jisto, zda bylo žádáno o jeho prodloužení či nikoliv. Žalobce ve správním řízení uvedl, že práci, ubytování i vízum mu zajišťovala třetí osoba, avšak policejní orgán nekontaktoval oddělení cizinecké policie Rumunska podle bydliště žalobce v tomto státě. 3. Dle žalobce délka správního řízení rozhodně neumožňovala správnímu orgánu dostatečně posoudit dopad napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce má na území rodinné příslušníky, tyto vazby však nebyly vůbec správním orgánem prověřovány. 4. Žalobce dále namítl, že i pokud by byl spolehlivě zjištěn jeho pobyt na území bez vízového oprávnění, dle jeho názoru vzhledem k případné délce takového pobytu bylo na místě postupovat podle § 50a zákona o pobytu cizinců, nikoliv vydávat bez dalšího správní vyhoštění s délkou zákazu pobytu v délce jednoho roku. Takový postup byl dle žalobce rovněž nepřiměřený a v rozporu se zásadou dle § 2 odst. 4 správního řádu. 5. Dle žalobce dále uložená délka správního vyhoštění nekorespondovala s mírou porušení zákona o pobytu cizinců z jeho strany, a to zejména a především v tom směru, kdy jak uvedl v protokolu o výslechu – přičemž to nebylo vyvráceno – že přicestoval do ČR vlakem jen pár dní před jeho zadržením hlídkou cizinecké policie. V rámci odvolání pak žalobce poukázal, že případný nelegální pobyt před 1. 1. 2025 na území Rumunska mu nemůže být správním orgánem kladen k tíži, kdy Rumunsko je součástí schengenského prostoru – navíc v omezeném režimu – až od 1. 1. 2025. Žalobce připomněl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí měl za prokázané, že „cizinec pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu ode dne 13. 4. 2025 do dne 23. 4. 2025, ač k tomu nebyl oprávněn.“ Dle žalobce pokud tedy i žalovaný uzavřel, že se zdržoval na území neoprávněně pouze 10 dní, bylo dle jeho názoru o to více s odkazem na § 2 odst. 4 správního řádu vhodnější a přiměřenější uložit rozhodnutí ve smyslu § 50a zákona o pobytu cizinců. Dle žalobce bylo rozhodnutí o vyhoštění – byť v délce jednoho roku, nepřiměřené a nekorespondující s mírou jeho provinění. Dle jeho názoru žalovaný tyto námitky relevantně neprojednal a paušálně ve shodě se správním orgánem prvního stupně je odmítl. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že v něm byly řádně vypořádány všechny odvolací námitky žalobce. Posouzení věci soudem 7. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během desetidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 2 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 23. 4. 2025 v 10:20 hod. provedla hlídka Policie ČR pobytovou kontrolu na adrese X, v rámci které kontrolovala žalobce, který na základě výzvy k prokázání totožnosti předložil pouze fotokopii cestovního dokladu Vietnamu č. X, a dále fotokopii průkazu povolení k pobytu vydaného Rumunskem pod č. X, platného do dne 3. 9. 2020. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pojala hlídka důvodné podezření, že žalobce vstoupil neoprávněně na území ČR nebo zde neoprávněně pobývá, a proto byl dle příslušného zákonného ustanovení zajištěn a eskortován na pracoviště správního orgánu prvního stupně. Prostřednictvím Oddělení zahraničních vztahů Mikulov-Drasenhofen bylo rovněž dne 23. 4. 2025 zjištěno, že žalobce měl v minulosti v Rumunsku povolení k pobytu č. X s platností ode dne 4. 9. 2019 do dne 3. 9. 2020, které již pozbylo platnosti, kdy dále existuje příkaz vydaný dne 5. 10. 2023 k vyhoštění žalobce z území Rumunska platný do dne 4. 10. 2026. Téhož dne 23. 4. 2025 bylo s žalobcem zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4. Následně ve 20:00 hod. převzala místní stálá služba od cizince s blíže nespecifikovanou identitou cestovní pas zajištěného žalobce, na základě kterého byl tento spolehlivě ztotožněn. Jednalo se o cestovní pas Vietnamské socialistické republiky č. X obsahující poslední vstupní razítko do schengenského prostoru ze dne 9. 6. 2019. Cestovní pas dále obsahoval vízum č. X vydané Rumunskem dne 23. 5. 2019 s platností ode dne 4. 6. 2019 do dne 1. 9. 2019. Žádné jiné oprávnění, které by žalobci umožňovalo legální pobyt na území schengenského prostoru, cestovní pas neobsahoval. 11. Dne 23. 4. 2025 byl dále s žalobcem sepsán protokol o výslechu účastníka správního řízení, do kterého žalobce mimo jiné vypověděl, že z Vietnamu vycestoval v červnu roku 2019, a to konkrétně do Rumunska, kde až do současné doby pracoval pro stavební firmu. Doplnil, že o tom, že mu byl v Rumunsku ukončen pobyt, věděl od kamaráda, který mu tam pobyt zajišťoval, načež tam nicméně zůstal i nadále a pracoval pro stavební firmu. Následně, dne 13. 4. 2025, přicestoval vlakem do ČR za kamarádem do Plzně a na konci týdne chtěl odjet zpět do Rumunska. Žalobce uvedl, že následně nežádal o žádné oprávnění k pobytu, které by mu umožnilo pobývat na definovaném území a ani mu dříve žádné s výjimkou uvedeného povolení k pobytu v Rumunsku, uděleno nebylo. Ke své osobě dále sdělil, že je zdráv s ničím se neléčí, je ženatý a jeho manželka s jejich synem ve věku 14 let žijí ve Vietnamu. Na definovaném území nežijí žádní jeho rodinní příslušníci ani příbuzní a nemá zde žádné relevantní společenské, ekonomické ani kulturní vazby. Případné vyhoštění z definovaného území pro něj dle jeho vyjádření nebude představovat zás