— Nejvyšší správní soud

10 A 18/2012- 29 - text 6 pokračování 10A 18/2012 U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobkyně: G. M. G., proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1a, Praha 4, v řízení o žalobách proti rozhodnutím: a) ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 3. 1. 2011 o zamítnutí žádosti žalobkyně o zařazení do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace b) zástupce ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 26. 7. 2010 o zařazení žalobkyně do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace c) ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 22. 9. 2010 o zamítnutí žádosti žalobkyně o zařazení do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace d) ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 20. 7. 2010 nezabývat se žádostí žalobkyně o obnovu řízení o zařazení žalobkyně do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace e) ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 28. 4. 2011 o zařazení žalobkyně do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace t a k t o : I. Věci vedené u Městského soudu pod sp. zn. 10A 18/2012, 10A 19/2012, 10A 20/2012, 10A 21/2012 a 10A 25/2012 se spojují ke společnému projednání. Nadále budou vedeny pod sp. zn. 10A 18/2022. II. Mgr. Marek Urbiš, advokát se zprošťuje zastupování žalobkyně ve věcech uvedených pod písm. a) až d). III. Žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o žalobách uvedených pod písm. a) až e) se zamítá. IV. Žaloby se odmítají. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Mgr. Marku Urbišovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně ve věcech uvedených pod písm. a) až d) ve výši 28.800,- Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění Dne 25. 1. 2011 podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhala přezkoumání rozhodnutí ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 3. 1. 2011 o zamítnutí žádosti žalobkyně o zařazení do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Tato žaloba byla u Krajského soudu v Ostravě zapsána pod sp. zn. 22A 17/2011. Usnesením ze dne 12. 1. 2012 čj. 22A 17/2011-16 ji tento soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. U zdejšího soudu byla zapsána pod sp. zn. 10A 18/2012. Dne 29. 7. 2010 podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhala přezkoumání rozhodnutí zástupce ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 26. 7. 2010 o zařazení žalobkyně do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Tato žaloba byla u Krajského soudu v Ostravě zapsána pod sp. zn. 22A 84/2010. Usnesením ze dne 12. 1. 2012 čj. 22A 84/2010-43 ji tento soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. U zdejšího soudu byla zapsána pod sp. zn. 10A 19/2012. Dne 24. 9. 2010 podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhala přezkoumání rozhodnutí ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 22. 9. 2010 o zamítnutí žádosti žalobkyně o zařazení do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Tato žaloba byla u Krajského soudu v Ostravě zapsána pod sp. zn. 22A 114/2010. Usnesením ze dne 12. 1. 2012 čj. 22A 114/2010-23 ji tento soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. U zdejšího soudu byla zapsána pod sp. zn. 10A 20/2012. Dne 18. 10. 2010 podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhala přezkoumání rozhodnutí ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 20. 7. 2010 nezabývat se žádostí žalobkyně o obnovu řízení o zařazení žalobkyně do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Tato žaloba byla u Krajského soudu v Ostravě zapsána pod sp. zn. 22A 123/2010. Usnesením ze dne 12. 1. 2012 čj. 22A 123/2010-11 ji tento soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. U zdejšího soudu byla zapsána pod sp. zn. 10A 21/2012. Dne 12. 5. 2011 podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhala přezkoumání rozhodnutí ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava ze dne 28. 4. 2011 o zařazení žalobkyně do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Tato žaloba byla u Krajského soudu v Ostravě zapsána pod sp. zn. 22A 79/2011. Usnesením ze dne 12. 1. 2012 čj. 22A 79/2011-7 ji tento soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. U zdejšího soudu byla zapsána pod sp. zn. 10A 25/2012. Městský soud v Praze shledal, že žalobkyně se uvedenými žalobami domáhá přezkoumání rozhodnutí věcně a skutkově souvisejících, a proto je spojil ke společnému projednání, a to v souladu s ust. § 39 odst. 1 s. ř. s. (výrok I tohoto usnesení). Předtím, než soud přistoupil k posouzení žalob z věcného hlediska, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení a zda tak jde o žaloby z hlediska ustanovení soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) přípustné. Při těchto úvahách soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle ust. § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Podle ust. § 68 písm. e) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li zákon jinak, soud odmítne návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se lze ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. domáhat přezkoumání úkonů správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují subjektivní veřejná práva a povinnosti. Pro tyto úkony zavádí s. ř. s. v uvedeném ustanovené legislativní zkratku rozhodnutí. Zároveň s. ř. s. v ust. § 70 písm. a) vylučuje ze soudního přezkumu ty úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutím, tzn. ty úkony, který nejsou způsobilé přivodit následky přepokládané v ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Žaloba proti takovému úkonu je pak podle ust. § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že pro podřazení určitého konkrétního aktu správního orgánu pod pojem „rozhodnutí“ podle výše uvedeného ustanovení není podstatné to, jak je tento akt formálně označen ani to, v jakých konkrétních právních předpisech je zakotvena hmotněprávní a procesněprávní úprava platná pro jeho vydání. Podstatné je pouze to, zda vykazuje znaky vymezené v ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle § 40 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o výkonu trestu), během výkonu trestu je odsouzený povinen podrobit se vnitřnímu řádu věznice, který kromě jiného vymezuje druh a obsah činností, které jsou pro jednotlivé skupiny odsouzených buď povinné nebo dobrovolné. Okruh konkrétních činností, kterých je odsouzený povinen se zúčastnit nebo které může vykonávat, jsou stanoveny v programu zacházení. Podle § 39 odst. 5 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen ŘVTOS), volba a způsob naplňování cíle programu zacházení je vedle chování, jednání, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu jednou z rozhodujících skutečností při zařazování odsouzeného do některé ze zpravidla tří prostupných skupin vnitřní diferenciace. Podle odst. 6 do první prostupné skupiny vnitřní diferenciace se zařazují odsouzení, kteří převážně aktivně plní program zacházení i své další povinnosti a chovají se a jednají v souladu s vnitřním řádem. Podle odst. 7 do druhé prostupné skupiny vnitřní diferenciace se zařazují odsouzení s nevyjasněným a kolísavým postojem a přístupem k programu zacházení a svým povinnostem. Podle odst. 8 do třetí prostupné skupiny vnitřní diferenciace se zařazují odsouzení, kteří převážně a) program zacházení neplní nebo jej odmítají, b) neplní své povinnosti, c) chovají se a jednají v rozporu s vnitřním řádem. Podle odst. 9 prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být během výkonu trestu na základě změn v přístupu, plnění programu zacházení, plnění povinností a chování a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin. Podle odst. 10 o zařazení a o změně zařazení odsouzeného do prostupné skupiny vnitřní d