8 As 5/2005 — Nejvyšší správní soud

7 A 143/2011- 53 - text 12 pokračování 7A 143/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce PURITAS & SANITAS s.r.o., IČ 28890566, se sídlem v Mělníku, Italská 3429, zastoupeného JUDr.Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 236, proti žalované České obchodní inspekci, Ústřednímu inspektorátu, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 20.5.2011, č.j. ČOI 29913/11/O100/2500/11/Pe/Št t a k t o : I. Rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 20.5.2011, č.j.: ČOI 29913/11/O100/2500/11/Pe/Št, s e z r u šu j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6.800,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Jiřího Kozáka, advokáta. Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce (dále též „žalovaného správního úřadu“), jímž bylo změněno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Ústeckého a Libereckého kraje ze dne 23.2.2011, č.j. 2500/0015/R/Bl, o uložení pokuty žalobci v úhrnné výši 100.000,- Kč za naplnění skutkových podstat správních deliktů podle ustanovení § 24 odst.1 písm.a) a odst.7 písm.a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně spotřebitele) tak, že pokuta, uložená podle ustanovení § 24 odst.9 písm.c) citovaného zákona se ukládá podle ustanovení § 24 odst.10 písm.d) téhož zákona. Žalobce v podané žalobě namítl, že se měl dopustit deliktu užívání nekalých praktik tím, že obchodní zástupce žalobce měl slibovat dotaci ze strukturálních fondů Evropské unie na nákup výrobků společnosti. Žalovaná – Česká obchodní inspekce – dospěla k nesprávnému skutkovému i právnímu závěru, když popis předváděcí akce je nepřesný a zavádějící, vytýkané jednání není popsáno v samotném protokolu o kontrole, nýbrž až v jeho dodatku, který byl sepsán druhý den po konání akce v nepřítomnosti pracovníků či obchodních zástupců žalobce. Žalobce se dále domnívá, že za způsob provádění propagační akce v daném případě a za jednání na ní i za jakékoliv případné nekalé praktiky není žalobce odpovědný. Není správný závěr o tom, že obchodní zástupce v rámci propagační akce jednal jménem na účet žalobkyně, neboť tento způsob jednání jednak odporuje smlouvě o obchodním zastoupení, uzavřené mezi společností a obchodním zástupcem Jiřím N. ze dne 15.8.2010, jednak také právní úpravě podle ustanoveních § 652 a následujících obchodního zákoníku. Žalobce nemůže být shledán odpovědným za způsob vedení propagační akce obchodním zástupcem, ani za způsob, kterým získává zákazníky a za údaje, které spotřebitelům v rámci vlastní obchodní podnikatelské činnosti sděluje. Žalobce nikdy obchodní zástupce neinstruoval, aby podobné informace v rámci obchodní činnosti sdělovali, naopak požaduje, aby při sjednávání smluv postupovali v souladu s právem a pravdivě. Na případném jednání obchodního zástupce tak žalobce nenese žádné zavinění. Žalobce se zároveň současně domnívá, že předmětná informace o dotaci - i pokud by byla skutečně a prokazatelně poskytnuta - není způsobilá jakkoliv ovlivnit jednání spotřebitele, přičemž podstata takové informace by ani nebyla nepravdivá. Není rozhodné, na základě jakých skutečností poskytne obchodní zástupce spotřebiteli slevu, nýbrž že přislíbené cenové zvýhodnění v daném případě spotřebiteli skutečně přizná. Spotřebitel nebyl nijak ošizen ani poškozen, motivační pobídkou bylo poskytnutí slevy a nikoliv důvody jejího poskytnutí a případné informace o dotaci nejsou v příčinné souvislosti s rozhodováním spotřebitele, který mohl být ovlivněn pouze příslibem slevy, která mu skutečně poskytnuta byla. Pod bodem 2 podané žaloby žalobce namítl, že se dále měl dopustit deliktu užívání nekalých praktik tím, že jeho obchodní zástupce měl v rozporu se skutečností uzavřít dohodu o sjednané návštěvě za účelem objednávky a dodávky zboží. I v tomto případě správní úřady dospěly k nesprávnému skutkovému a právnímu závěru, neboť nelze dovozovat, že by návrh kupní smlouvy, kterou obdrželi pracovníci České obchodní inspekce, obsahoval nepravdivé údaje. Předložené smlouvy byly pouhým konceptem, který bylo možno na žádost spotřebitele následně měnit, neboť jednání ještě nebylo ukončeno a mělo pokračovat v bydlišti kupujícího. V daném případě byl zjevně formulář smlouvy pouze předvyplněn na základě informací, předpokládaných obchodním zástupcem, který zřejmě počítal s tím, že zboží bude odvezeno zájemci domů na základě výslovné pozvánky k návštěvě obchodního zástupce a teprve tam dojde k uzavření smlouvy. Předmětná pasáž dohody o sjednané návštěvě není informativního charakteru, to znamená, že způsob jejího vyplnění nelze hodnotit jako uvedení nesprávného údaje ve smyslu ustanovení § 5 odst.1 písm.a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť se jedná o společné konstatování stran bez právních důsledků pro obsah kupní smlouvy. I v případě, kdy by nesprávně došlo k vyplnění tohoto bodu, na právu spotřebitele od kupní smlouvy odstoupit by to nic neměnilo. Žalobce také ve všech případech, kdy se na něj spotřebitelé obrátili se žádostí o ukončení smlouvy, zrušení smlouvy akceptoval a zaplacenou kupní cenu vrátil. V bodě 3 podané žaloby žalobce namítl, že se měl dopustit deliktu tím, že jeho obchodní zástupce měl nesprávně vyplnit příjmový doklad. I v tomto případě žalovaný správní úřad dospěl k nesprávnému skutkovému a právnímu závěru. Ze zajištěných důkazů a dokonce ani z protokolu o kontrole nevyplývá, na základě jakých skutečností měla kupní cena správně činit pouze 199,- Kč, ani zda částka 200,- Kč byla nejen vyplněna do účetního dokladu, ale po kupujícím skutečně požadována a kupujícímu fakticky účtována. V posuzovaném případě totiž kupní cena reálně uhrazena nebyla. Předmětná cena je cenou smluvní a spotřebitel by hradil pouze takovou cenu, na které by se s obchodním zástupcem dohodl. Nebylo prokázáno, že by v tomto směru nebylo dosaženo shody a že by obchodní zástupce po kupujícím požadoval zaplatit více, než kolik si dojednali. Lanolín, který byl předmětem prodeje, nepatří do sortimentu žalobce, nebyl v jeho vlastnictví a žalobce tedy nebyl ani prodávajícím. Jednalo se o samostatnou prodejní aktivitu obchodního zástupce, bez vědomí, souhlasu a zmocnění žalobce. Za případné pochybení, související s tímto prodejem, pak žalobce nemůže být právně odpovědný. Údajné vytýkané pochybení je navíc natolik bezvýznamné, že i pokud by toto jednání bylo prokázáno, nepředstavovalo by porušení právních předpisů z hlediska materiální stránky, ale pouze formálně a takové jednání je pouze bezvýznamným zásahem do práv kupujících, nezpůsobilým ho jakkoliv reálně či citelně poškodit. V bodě 4 podané žaloby žalobce namítl, že uložená pokuta je nepřiměřeně přísná, když vytýkané jednání je třeba hodnotit mírněji, neboť nelze přehlédnout, že žalobkyni nebyla za celou dobu její existence uložena jakákoliv sankce za porušení právních předpisů na ochranu spotřebitele. Nyní posuzované jednání je jednáním nepatrného rozsahu, vůči omezenému okruhu spotřebitelů, které mělo být ojedinělé a závažnost a škodlivost takového jednání je zcela zanedbatelná. Průběh akce byl skutečnými spotřebiteli hodnocen pozitivně a žalobce nezaznamenal žádné negativní reakce nebo stížnosti. Uložená sankce navíc výrazně převyšuje veškeré disponibilní prostředky společnosti a je pro žalobce likvidační, neboť její vymáhání by znemožnilo jakékoliv další ekonomické fungování a plnění jejích funkcí a závazků. Výše uložené sankce byla stanovena v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle něhož by pokuta měla splňovat výchovný účel, aniž by vedla k likvidaci podnikatelské činnosti podnikatele. Splnění těchto zákonných podmínek je správní úřad povinen zkoumat z úřední povinnosti a z ní také musí opatřit pro své rozhodování náležité podklady. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že podle názoru žalovaného se podaná žaloba z převážné části obsahově kryje s argumentací, použitou žalobcem v průběhu správního řízení, proto žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí správních úřadů včetně hodnocení důkazů založených do spisu. Žalované rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci bez přítomnosti procesních vad s dopadem na zákonnost či správnost vydaného rozhodnutí. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl: Žalovaný se nemohl ztotožnit s názorem žalobce, že nepravdivá informace o důvodech slevy, v tomto případě informace o slevě na základě poskytnuté dotace z fondů EU, není způsobilá jakkoliv ovlivnit jednání spotřebitele a že podstatná je skutečnost, že spotřebitel slevu obdrží. Není pochyb o tom, že poskytuje-li prodávající spotřebitel