— Nejvyšší správní soud

9 Ca 174/2009- 52 - text 10 pokračování 9Ca 174/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: Asociace rodeových sportů ČR, o.s., se sídlem Polkovice 198, IČ: 70418900, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 17, o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 8.4.2009, č.j.: 9466/2009-10000, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr zemědělství (dále jen „žalovaný“) zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství, samostatného oddělení Ústřední komise pro ochranu zvířat (dále jen „ministerstvo“) ze dne 10.12.2008, č.j.: 33562/2008-10001, jímž bylo ve smyslu ust. § 8 odst. 6 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „zákona na ochranu zvířat“), rozhodnuto o neschválení „Řádu Asociace rodeových sportů ČR o.s. na ochranu zvířat při veřejném vystoupení a svodu zvířat při vybraných disciplínách rodea“. V podané žalobě žalobce předně tvrdil, že napadené rozhodnutí je nezákonné a byl jím zkrácen na svých veřejných subjektivních právech, protože mu bylo zabráněno v pořádání akcí v oblasti rodeových sportů, pro které byl jako občanské sdružení zřízen. Uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí orgánu označeného jako „Ministerstvo zemědělství, samostatné oddělení Ústřední komise pro ochranu zvířat“. Podle ust. § 20 a § 21 zákona na ochranu zvířat ve znění platném v době vydání prvoinstančního rozhodnutí byly ministerstvo a Ústřední komise pro ochranu zvířat (dále jen „komise“) dva různé orgány se samostatnými pravomocemi. Komisi již přitom nebylo svěřeno právo schvalovat předložené řády z hlediska dodržování zákona na ochranu zvířat tak, jak tomu bylo do 30.9.2008. Tvrdil, že pokud v době vydání prvoinstančního rozhodnutí již pravomoc komise schvalovat řád zanikla a byla od 1.10.2008 nahrazena pravomocí ministerstva dle ust. § 20 odst. 1 písm. l zákona na ochranu zvířat, vzniká zásadní pochybnost, který správní orgán toto rozhodnutí vydal. Komise totiž byla v době jeho vydání dle ust. § 21 odst. 1 zákona o ochraně zvířat pouhým odborným poradním orgánem ministra na úseku ochrany zvířat, nikoliv orgánem státní správy, a už vůbec ne organizačním útvarem ministerstva pověřeným výkonem pravomoci na úseku státní správy ochrany zvířat, jak to vyplývá z prvoinstančního rozhodnutí. Dále tvrdil, že přestože napadené rozhodnutí označuje prvoinstanční rozhodnutí za rozhodnutí ministerstva, ze samotného obsahu rozhodnutí vyplývá, že bylo vydáno komisí, včetně podpisu jejího předsedy. Namítal, že prvoinstanční rozhodnutí je nicotné ve smyslu ust. § 77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Dále tvrdil, že napadené rozhodnutí trpí vadami předcházejícího řízení ve smyslu § 76 odst. 1 s.ř.s., neboť žalovaný si sám neopatřil a nepovedl důkazy, ani si jinak neověřil skutkové závěry, které učinil orgán I. stupně a jeho postup schválil. K odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc uvedl, že ministerstvo „náležitě zdůvodnilo správní uvážení, vedoucí k výše specifikovanému závěru, týkajícímu se možnosti použití přídavného obřišníku, ve vztahu k příslušnému ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání, a to i odkazem na odborné zahraniční posudky“. Dle žalobce lze toto konstatování vykládat pouze tak, že prvoinstanční orgán v řízení o povolení předloženého řádu si sám vlastně žádné důkazy o tom, že předložený řád je v rozporu se zákonem na ochranu zvířat, neopatřil a neprovedl. Nebyla vyžádána ani stanoviska odborných správních orgánů, zejména státní veterinární správy, jak žalobce v rozkladu navrhoval a nebyl zadán ani znalecký posudek zvlášť jen pro toto správní řízení. Tvrdil, že orgány státní veterinární správy jsou kompetentní k řešení případů týrání zvířat při tzv. rodeových sportech. Pokud by tak bylo jejich vyjádření vyžádáno, museli by jak správní orgán I. stupně tak žalovaný zjistit, že v ČR nebyla dosud uložena žádná sankce ani nebylo nařízeno opatření při těchto produkcích, zejména ohledně jízdních disciplín, která by odůvodňovala závěry ministerstva a žalovaného v této věci. Rovněž uvedl, že závěr správních orgánu, že provozování disciplín jízda na neosedlaném koni (Bronco Riding) a jízda na osedlaném koni (Saddle Bronc Riding), s nimiž návrh řádu předložený žalobcem počítá, je v rozporu s ust. § 4 odst. 1 písm. b), j) a m) zákona na ochranu zvířat, protože se při těchto disciplínách používá přídavný obřišník tzv. Flank Strap, opírají správní orgány pouze o: a) do té doby publikované posudky v zahraniční literatuře a publikované články, a to přestože tyto posudky či názory nebyly zpracovány pro dané správní řízení. Tvrdil, že je zde zcela dezinterpretován znalecký posudek Kliniky chorob přežvýkavců Fakulty veterinárního lékařství VFO Brno, zpracovaný prof. MVDr. Rudolfem Dvořákem, Dr.Sc. dne 25.8.2002. Odhlédne-li se od toho, že se hodnocením výše uvedených tzv. rodeových disciplín jízdy na koni přímo nezabývá, nepotvrzuje, že by používání přídavných postrojů (u býků) bylo týráním a naopak připodobňuje je k situaci a chování zvířat při výcviku jezdeckých koní. b) skutečnosti, které jsou jim známé z jejich úřední činnosti. Tvrdil, že zde není konkretizováno o jaké skutečnosti a o jakou úřední činnost jde, když např. přestupky na tomto úseku ochrany zvířat vykonává státní veterinární správa. c) DVD „Rodeo show 2005 - česká halová premiéra“ CD - COWBOYS Ostrava- příloha ke spisu č.j.: 15890/2006-11020. Fotografie rodea pořádaného v Sazka Aréně 14.10.2006. Konečně žalobce namítal, že pokud bylo použito ze strany prvoinstančního orgánu správní uvážení, jehož správnost žalovaný potvrdil, bylo toto užití v takovém rozsahu nemístné a tudíž nezákonné. Institut správního uvážení lze, jak plyne z ustálené výkladové praxe NSS, využít tam, kde to zákon přímo umožňuje nebo nenabízí sám pravidlo pro rozhodnutí. V daném případě však bylo využito správní uvážení při schvalování řádu o předpokládaném porušování § 4 zákona na ochranu zvířat v případě, bude-li se tento řád realizoval. Navíc se právě při tomto správním uvážení projevil střet kompetencí komise jako odborného a koordinačního orgánu ministra s jeho kompetencí rozhodovací, kterou však již v den vydání prvoinstančního rozhodnutí dle zákona na ochranu zvířat neměla. Uvedené vyplývá zejména z odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se uvádí „K problémům spojeným s westernovým ježděním a pořádáním rodea v ČR je třeba uvést, že k této otázce má Ústřední komise pro ochranu zvířat dlouhodobě konzistentní postoj…“dále pak „Ústřední komise pro ochranu zvířat již v červnu 2000 přijala Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat k pořádání některých rodeových disciplin a v roce 2005 Výzvu Ústřední komise pro ochranu zvířat týkající se propagace týrání zvířat“. Uzavřel, že z takto pojatého odůvodnění nelze dojít k jinému závěru než, že napadené rozhodnutí bylo vydáno, nikoli na základě řádného zjištěného a skutkového stavu věcí, právního posouzení a případného správního uvážení, ale na základě metodické a osvětové činnosti komise, respektive jejich členů. Je tedy otázkou, zda je takové rozhodnutí přezkoumatelné. V napadeném rozhodnutí žalovaný předně poznamenal, že správní řízení bylo na podkladě žádosti žalobce zahájeno před nabytím účinnosti zákona č. 312/2008 Sb., kterým se mění zákon na ochranu zvířat a je proto nutné v souladu s bodem 9 přechodných ustanovení k tomuto zákonu dokončit zahájené řízení podle předpisů účinných k 30.9.2008. Následně žalovaný poukázal na ust. § 4 odst. 1 písm. b), j) a m) zákona na ochranu zvířat a uvedl, že pokud se jedná o možnost použití obřišníku ve vztahu k výše uvedeným ustanovením zákona na ochranu zvířat, pak se lze ztotožnit se závěrem učiněným v odůvodnění napadeného rozhodnutí ministerstva a sice, že používáním přídavného obřišníku (Flank Strap) při manipulaci se zvířaty (jízda na skotu, jízda na neosedlaném koni a jízda na osedlaném koni) dochází k účelovému navozování agresivního chování zvířat vůči člověku a k účelovému navozování negativních stresových vlivů u zvířat, což vede k nepřiměřené bolesti a utrpení zvířat. K námitce žalobce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci žalovaný konstatoval, že ministerstvo v odůvodnění rozhodnutí náležitě zdůvodnilo správní uvážení vedoucí k výše uvedenému závěru, týkajícímu se možnosti použití přídavného obřišníku ve vztahu k příslušným ustanovením zákona na ochranu zvířat, a to i odkazem na odborné zahraniční posudky. Ze všech dostupných zdrojů pak vyplývá (přičemž žádné relevantní odborné zdroje žalobce neuvedl), že použití obřišníku působí zvířeti zbytečný stres, vyvolává bouřlivou averzivní reakci, kdy zvíře divoce skáče a vyhazuje nohama ve sn