1 As 86/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ca 307/2009- 42 - text  6Ca 307/2009 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudců JUDr. Dany Černé a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: P. Š., zastoupen JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem, se sídlem U Soudu 363/10, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.8.2009, č.j. 63479/ENV/09, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 18.8.2009, č.j. 63479/ENV/09, jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 29.6.2009, č.j. ČIŽP/51/OOP/SR01/0811177.026/09/LLH (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), tak, že jeho výrokem č. 2 byla žalobci podle § 88 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za správní delikt provedení škodlivého zásahu do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Ve zbývající části bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci pod bodem 1 výroku uložena pokuta ve výši 500.000,- Kč za správní delikt podle § 88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v druhé polovině ledna 2008 na pozemcích parc. č. 2319/2, 2336, 2340, 2382, 2236/2, 2236/4 a 411, vše v katastrálním území K. v rozporu se zákazem činnosti vysloveným podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny rozhodnutím České inspekce životního prostředí č.j. ČIŽP/51/OOP/SR01/0800796.001/08/LLH ze dne 14.1.2008 provedl plošné kácení souvislých porostů dřevin rostoucích mimo les, čítajících nejméně 530 ks stromů na celkové ploše přesahující 23000 m². Pod bodem 2 výroku byla žalobci uložena pokuta ve výši 400.000,- Kč za správní delikt podle § 88 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně přírody a krajiny, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v podzimních měsících roku 2006 na pozemcích parc. č. 261/1 a 264/1 v katastrálním území S., v únoru a březnu 2007 na pozemku parc. č. 592/1 v katastrálním území R. a v listopadu a prosinci 2007 na pozemku parc. č. 2469/1 v katastrálním území K. bez předchozího závazného stanoviska orgánu ochrany přírody provedl plošné kácení souvislých porostů dřevin rostoucích mimo les, a tím škodlivě zasáhl do významných krajinných prvků – údolní nivy Boberského potoka na celkové ploše minimálně 27 000 m² (vykácení nivních porostů na pozemcích parc. č. 261/1 a 264/1 v katastrálním území S. a pozemku parc. č. 2469/1 v katastrálním území K.), vodního toku Boberského potoka v úseku dlouhém nejméně 75 m (vykácení břehového porostu Boberského potoka v rámci kácení dřevin na pozemku parc. č. 261/1 v katastrálním území S.), údolní nivy bezejmenného pravostranného přítoku Dobranovského potoka a jeho zdrojnic na celkové ploše min. 30 000 m² (vykácení nivního porostu na pozemku parc. č. 592/1 v katastrálním území R.), vodního toku – bezejmenného pravostranného přítoku Dobranovského potoka a jeho zdrojnic v úseku dlouhém nejméně 1200 m (vykácení břehového porostu v rámci kácení dřevin na pozemku parc. č. 592/1 v katastrálním území R.). Pod bodem 3 výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byla žalobci uložena pokuta 800.000,- Kč za správní delikt podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v období prosince 2007 a ledna 2008 na pozemku parc. č. 1260/4 v katastrálním území L., v období prosince 2007 až března 2008 na pozemku parc. č. 1315/4 v katastrálním území L., v březnu 2008 na pozemcích parc. č. 681/2 a 960/4 v katastrálním území L., v období ledna až března 2008 na pozemku parc. č. 1800/2 v katastrálním území L. a v březnu 2008 na pozemcích parc. č. 82, 2169, 1682/3, 1692/2, 1789/3, 1801/2 a 3194 v katastrálním území K. při plošném kácení souvislých porostů dřevin rostoucích mimo les pokácel bez povolení orgánu ochrany přírody nejméně 1.350 ks stromů. Pod bodem 4 výroku rozhodl správní orgán prvního stupně podle § 86 odst. 2 o náhradním opatření k nápravě a uložil žalobci do 31.10.2010 na pozemcích parc. č. 1800/2 v katastrálním území L. a parc. č. 2236/2 a 2236/4 v katastrálním území K. provést novou výsadbu dřevin v počtu sazenic cca 3000 ks na hektar, v druhovém složení dub letní, lípa srdčitá, jasan ztepilý, javor klen a jilm horský nebo jilm vaz, a na pozemcích parc. č. 592/1 v katastrálním území R., parc. č. 681/2, 960/4 a 1315/4 v katastrálním území L. a parc. č. 2469/1 v katastrálním území K. provést výsadbu dřevin v počtu sazenic cca 1000 ks na hektar v druhovém složení jako výše jako doplnění stávající pařezové, resp. kořenové výmladnosti. Pod bodem 5 výroku rozhodl správní orgán prvního stupně o nákladech řízení. Žalobce v prvním žalobním bodu namítl, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jakož i napadené rozhodnutí žalovaného, je nezákonné, neboť správní orgán nesprávně posoudil otázku subjektu deliktního jednání, když dospěl k závěru, že se žalobce dopustil deliktního jednání jako fyzická osoba – podnikatel v přímé souvislosti s výkonem své podnikatelské činnosti. Žalobce namítl, že v rozhodné době byl sice podnikající fyzickou osobou, činil úkony v rámci své podnikatelské činnosti, nicméně rovněž činil úkony, jež s jeho podnikáním žádným způsobem nesouvisely. Vzhledem k tomu, že zákon o ochraně přírody a krajiny v ustanovení § 87 a § 88 rozlišuje přestupky fyzických osob a správní delikty fyzických osob při podnikatelské činnosti, přičemž jednotlivé typy deliktního jednání podrobuje zcela zásadně odlišným sankcím, je podle žalobce nutné naprosto přesně posoudit otázku, zda se žalobce deliktního jednání dopustil v souvislosti s podnikatelskou činností, či nikoliv. Žalobce namítl, že je sice po formální stránce podnikatelem, v rozhodné době byl držitelem živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, v rozhodné době však podnikal jako prodejce plastových bazénů. Rovněž je držitelem živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „zednictví“ a v rámci prodeje bazénů prováděl i jejich zabudování. Z toho je zřejmé, že přímá souvislost mezi podnikáním žalobce a kácením stromů dána není. Žalobce zejména nesouhlasí s odůvodněním žalovaného, že vztah k podnikatelské činnosti vyplývá z úmyslu žalobce využít vykácené plochy k pěstování rychle rostoucích dřevin. V tomto směru podle žalobce neměl žádné konkrétní podklady – žalobce nikdy neučinil konkrétní kroky k naplnění takového podnikatelského záměru, pokud se někdy vyjádřil, že uvažuje o zmíněném využití pozemků, šlo o předběžné úvahy, jež se nikdy nenaplnily. Za nesprávný považuje žalobce též závěr, že se v případě kácení jednalo o soustavnou činnost – stromy bylo možno pokácet pouze jednou, nikoliv opakovaně. Zakoupené pozemky též nikdy nebyly evidovány jako majetek sloužící k podnikání (obchodní majetek), sloužily žalobci k osobní potřebě a při jejich koupi nevystupoval jako podnikatel. Pokud žalovaný zmiňoval faktury, jež žalobce vystavoval na prodávanou dřevní hmotu, stalo se tak pouze proto, že podnikatelské subjekty, které od žalobce dřevo kupovaly, vystavení faktur požadovaly. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že pokud by živnostenským oprávněním nedisponoval, rovněž by mohl dřevo vykácet a prodat (k takové činnosti živnostenský list nepotřeboval), je proto otázkou, z jakých podkladů při svém závěru o postavení žalobce žalovaný vycházel. Žalobce je proto přesvědčen, že jeho deliktní jednání mohlo být posouzeno pouze jako některý z přestupků podle § 87 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jako druhou žalobní námitku uplatnil žalobce argument, že deliktní jednání vytýkaná žalobci pod bodem 1, 2 a 3 výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nejsou samostatnými skutky, ale že jde o jednočinný souběh, neboť vytýkané jednání spolu časově i místně souvisí. Podle žalobce bylo správními orgány jednání uměle rozděleno do tří samostatných správních deliktů. Pro případ, že soud neshledá tyto námitky důvodnými, vymezil žalobce další námitky proti jednotlivým výrokům týkajícím se jednotlivých správních deliktů kladených žalobci k tíži. Pokud jde o první vytýkaný delikt, žalobce namítl, že není pravda, že v jeho přítomnosti bylo ústně prezentováno rozhodnutí podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny. Na jednání Obecního úřadu v K. nebyl v době, kdy mělo být rozhodnutí ústně vyhlášeno, vůbec přítomen a písemné vyhotovení rozhodnutí mu nebylo doručeno na tomto jednání. Z jednání odešel ještě před prezentací tohoto rozhodnutí. Žalobce tedy o zákazu činnosti nebyl zpraven, nemohl proto naplnit