3 Ads 21/2004 — Nejvyšší správní soud

3 A 184/2011- 44 - text 10 pokračování 3A 184/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: PQS energo, s.r.o., se sídlem v Plzni, Na Roudné 443/18, IČ 27922006, zastoupeného JUDr. Kateřinou Šebkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 657/7, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo nám. 5, o žalobě proti rozhodnutí Ústředního inspektorátu státní energetické inspekce ze dne 26.7.2011, č.j. 0201043a10/635/11/90.220/Če, t a k t o : I. Rozhodnutí Ústředního inspektorátu Státní energetické inspekce ze dne 26. 7. 2011, č.j. 0201043a10/635/11/90.220/Če a rozhodnutí územního inspektorátu pro Středočeský kraj Státní energetické inspekce ze dne 1. 6. 2011, č. j. 0201043a10/198/11/20.104/Hy, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč, k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Kateřiny Šebkové, advokátky, Rohanské nábřeží 657/7, Praha 8, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Ústředního inspektorátu státní energetické inspekce, kterým jmenovaný úřad zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Středočeský kraj (dále jen „inspekce“) ze dne 1. 6. 2011, č.j. 904017511. Tímto rozhodnutím uložil žalobci správní orgán I. stupně pokutu ve výši 120 000,- Kč za porušení podmínek při prodeji elektrické energie podle § 3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), kterého se dopustil tím, že v roce 2008 účtoval subjektům v areálu HTI, Kuštova 637, Rakovník elektrickou energii za vyšší průměrnou cenu 3,5465 Kč/kWh, než byla průměrná cena jejího nákupu dle fakturace od ČEZ Prodej, s.r.o. (dále jen „ČEZ“) ve výši 3,0963 Kč/kWh, přičemž žalobce nebyl držitelem licence udělené Energetickým regulačním úřadem na distribuci elektřiny ani na obchod s elektřinou; tím se dopustila správního deliktu podle § 91 odst. 4 téhož zákona ve znění platném v době jeho porušení, který byl nově překvalifikován zákonem č. 158/2009 Sb. dikcí § 91a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb. Současně byla žalobci uložena povinnost zaplatit podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) s přihlédnutím k § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra ČR č. 520/2005 Sb., nahradit náklady řízení ve výši 1 000,- Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán nejprve shrnul průběh správního řízení a obsah podaného odvolání. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaný uvedl: - k námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu, že námitkové řízení k protokolu o kontrole č. 020104310 bylo řádně ukončeno vydáním rozhodnutí o námitkám kontrolované osoby ze dne 28.12.2010, resp. jeho doručením dne 30.12.2010, - k námitce, že správní řízení je vedeno v rozporu s § 95 odst. 4 energetického zákona, že správní řízení bylo zahájeno doručením „Oznámení o zahájení správního řízení“ dne 4.1.2011 do datové schránky odvolatele. Zúčtování s odběrateli se splatností 10 dnů za měsíc prosinec 2008 nebylo provedeno před 4.1.2009 a tedy správní orgán I. stupně, který zahájil správní řízení o uložení pokuty dne 4.1.2011 nebyl v prodlení s „jednoroční lhůtou“ na zahájení správního řízení dle § 95 odst. 4 energetického zákona, - k námitce týkající se sloučení nákladů na poskytovanou elektřinu s cenou služby za poskytování technické pomoci při rozvodu elektřiny subjektům v předmětném areálu, že tyto argumenty se netýkají podstaty věci, kterou je rozúčtování nákladů na nákup elektřiny. Poskytování technické pomoci při rozvodu elektřiny v odběrném místě není energetickým zákonem upraveno, z čehož vyplývá, že tato technická pomoc je smluvní záležitostí v jiném právním režimu a z tohoto pohledu nelze obě věci slučovat a jejich vypořádání musí být oddělené, - k námitce týkající se způsobu zúčtování elektrické energie, že byl společností systémově nastaven pro období celého roku 2008, a proto kontrola prověřovala celý rok 2008. Postup při měsíční fakturaci byl systémovým přístupem jmenované společnosti, který nebyl ovlivněn vynecháním neposkytnutými údaji o odběru paní Vlasty Černé při vlastní kontrole, která již nebyla v měsíci prosinci 2008 odběratelem dané společnosti, Odvolací orgán dospěl k závěru, že prvostupňový správní orgán jednal v souladu s § 3 odst. 3 energetického zákona, když společnost bez ohledu na smluvní úpravu s odběrateli a cenový výměr (zahrnující i další položky spojené se službami) nedodržela povinnost uvedenou v § 3 odst. 3 energetického zákona. Elektrická energie byla odběratelům v areálu HTI vyúčtována v roce 2008 podle smluv o technické pomoci při rozvodu elektrické energie (čl. 5) a podle kalkulace ceny kWh od 1.1.2008 v průměrné jednotkové ceně vyšší než činily náklady na nákup od distributora tj. společnosti ČEZ (3,5465 Kč/kWh – fakturace oproti 3,0963 Kč/kWh – prodej ČEZ). Účtování jakýchkoliv přirážek k propočtené průměrné ceně na nákup elektrické energie a celkovému množství je porušením § 3 odst. 3, což je konstatováno v kontrolním protokolu č. 020104310, neboť nárokovaný podíl na úhradu nákladů provozu a údržby rozvodného zařízení nesmí být součástí vyúčtování nákladů na nákup, ale může být součástí jiné, samostatné smlouvy. V daném případě se v žádném případě nejednalo o rozúčtování nakoupené elektrické energie ve smyslu § 3 odst. 3 energetického zákona. Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba. V ní žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a své námitky vyjádřil v následujících žalobních bodech: V prvním žalobním bodu namítá žalobce, že v řízení nebyl řádně vymezen skutek, v němž je spatřován správní delikt, resp. v průběhu řízení nebyla dodržena totožnost skutku. Blíže žalobce uvedl, že v oznámení o zahájení řízení bylo uvedeno, že „na základě zjištěného porušení ust. § 3 odst. 3 energetického zákona společností PQS energo, s.r.o. dle protokolu č. 020104310 ze dne 2.12.2010, se kterým jste byli seznámeni dne 6.12.2010“. V tomto protokolu však není specifikováno žádné konkrétní deliktní jednání, když závěr obsahuje pouze obecné konstatování: „Při kontrole provedené dle ust. § 93 odst. 1 písm. a) odst. (3) zákona č. 458/2000 Sb. bylo zjištěno, že PQS energo, s.r.o. porušila ustanovení § 3 odst. (3) zákona č. 458/200 Sb. v roce 2008 účtovala subjektům v areálu HTI elektrickou energii za jednotkovou cenu vyšší než činily náklady na její nákup od ČEZ Prodej s.r.o. ...“. Žalobce namítá, že uvedený způsob vymezení deliktního jednání pouhým odkazem na dokument vydaný mimo správní řízení považuje žalobce za nedostatečný. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že řízení bylo zahájeno po marném uplynutí lhůty pro zahájení řízení podle § 95 odst. 4 energetického zákona. Blíže žalobce uvedl, že mu bylo kladeno za vinu jednání spočívající v účtování elektrické energie v roce 2008 (tj. v období od 1.1.2008 do 31.12.2008). Pokud deliktní jednání bylo tedy správním orgánem vymezeno kalendářním rokem, lze mít za to, že poslední okamžik takto vymezeného jednání byl den 31.12.2008 a řízení o správním deliktu by muselo být zahájeno nejpozději dne 31.12.2010. V rozporu s uvedeným však správní řízení bylo zahájeno až okamžikem doručení oznámení o zahájení řízení dne 4.1.2011, tedy po uplynutí zákonem stanovené dvouleté lhůty ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Žalobce je toho názoru, že nemůže obstát tvrzení žalovaného, že vyúčtování za prosinec 2008 bylo splatné až po 4.1.2009. Ve třetím žalobním bodu namítá žalobce, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 3 správního řádu, neboť rozhodnutí nevychází z řádně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Blíže žalobce uvedl, že jako odběratel elektrické energie tuto poskytoval jiným osobám prostřednictvím jím provozovaného odběrného zařízení. Vedle samotných dodávek elektrické energie poskytoval i technickou pomoc při jejím rozvodu, přičemž jak dodávky elektrické energie, tak technická pomoc při jejím rozvodu, byly sjednány jedinou úplatnou smlouvou uzavřenou mezi odvolatelem a každým z koncových odběratelů. Úplata byla sjednána jako jednotková cena souhrnně za veškeré poskytované služby. Žalobce namítá, že správní orgán měl vycházet z uvedeného způsobu konstrukce ceny a nevytrhávat jednotlivé cenové položky. K výzvě, aby žalobce doložil, jakým způsobem vytvářel cenový výměr za poskytované služby, předložil v rámci správního řízení kalkulaci ceny za služby, která byla sestavena jako předpoklad skutečných nákladů. Cenový výměr byl součástí smluv uzavíraných na počátku roku 2008. Žalobce namítá, že nemohl logicky v danou chvíli znát skutečné náklady