5 As 26/2009 — Nejvyšší správní soud

3 A 225/2011- 34 - text 7 pokračování 3A 225/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. srpna 2011, č.j. RVDA – 103/2011, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 31.10.2011 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem (dále jen „Rada“ nebo „žalovaná“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce ze dne 15. 4. 2011 proti rozhodnutí Kárné komise Komory auditorů České republiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. března 2011 č.j. 534/2011/DK11/2010/No. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byl žalobce „shledán vinným, že ve stanoveném a oznámeném termínu kontroly kvality nebyl dne 31.5.2010 v 9,00 hod. a kolem této hodiny přítomen v sídle a místě podnikání auditorské společnosti AUDIT LANC, s.r.o., nepředložil jejím jménem a v souvislosti s činností této společnosti seznam auditovaných osob, nezpřístupnil vyžádané spisy a znemožnil tak kontrolu kvality příslušných spisů auditorské společnosti za roky 2006 až 2009. Tím porušil ust. § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech v souvislosti s ust. § 110 odst. 2 písm. a) Dozorčího řádu Komory auditorů ČR a ust. § 24 odst. 8 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a neumožnil kontrolu dodržování povinností, a to jak auditorské společnosti, tak i statutárního auditora podle § 21 až 24 zákona o auditorech. Kárná komise Komory auditorů ČR podle § 26 zákona č. 93/2009 ukládá kárně obviněnému auditorovi … podle ust. § 25 odst. 1 písm. e) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech kárné opatření, a to trvalý zákaz výkonu auditorské činnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech. Kárně obviněný auditor ... je povinen podle § 18 odst. 6 Kárného řádu KAČR ve spojení s § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb. uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1000,- Kč...“. V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve Rada konstatovala vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne 18. 3. 2011, jemuž předcházelo vydání rozhodnutí Rady ze dne 14. 12. 2010, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 9. 2010 zrušeno. Žalovaná ve zrušujícím rozhodnutí zdůraznila, že při novém projednání je správní orgán I. stupně povinen řádně popsat skutek, v němž je spatřován kárný delikt a za který je sankce ukládána, popř. zvážit, zda nebude třeba doplnit dokazování, a to zejména s ohledem na skutkový děj, který se odehrál dne 31. 5. 2010, rovněž Rada poukázala na to, že je třeba vzít v úvahu námitky odvolatele obsažené v jeho odvolání. Následně žalovaná konstatovala, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí se správní orgán I. stupně vypořádal s důvody svého postupu, a to zejména s tím, proč dospěl k závěru, že se odvolatel dopustil kárného deliktu, jakým jednáním se tak mělo stát a proč mu bylo uloženo kárné opatření v podobě trvalého zákazu výkonu auditorské činnosti. Následně žalovaná uvedla, že proti rozhodnutí orgánu I. stupně podal odvolatel podání ze dne 15. 4. 2011 (doručené Radě dne 19. 4. 2011). Žalovaná konstatovala, že usnesením Rady ze dne 28. 4. 2011, č.j. 44/2011, které bylo téhož dne doručeno Komoře auditorů České republiky, bylo rozhodnuto tak, že „podání Ing. J. L. označené jako „Odvolání proti Rozhodnutí KK č.j. 534/2011/DK11/2010/No“ ze dne 15. 4. 2011, doručené Radě pro veřejný dohled nad auditem dne 19. 4. 2011 se dle ust. § 12 správního řádu postupuje Kárné komisi Komory auditorů České republiky“. V odůvodnění usnesení bylo výslovně konstatováno, že: „Dne 19. 4. 2011 obdržela Rada pro veřejný dohled nad auditem podání Ing. J. L., nar. XY, trvale pobytem Z, označené jako „Odvolání proti Rozhodnutí KK č.j. 534/2011/DK11/2010 No“ ze dne 15. 4. 2011. Podle obsahu tohoto podání jde skutečně o odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí Kárné komise Komory auditorů České republiky. Podle ust. § 86 odst. 1 správního řádu však platí, že odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Je přitom nepochybné, že napadené rozhodnutí vydala Kárná komise Komory auditorů České republiky, proto Radě nezbylo, než dle ust. § 12 správního řádu uvedené podání postoupit právě Kárné komisi Komory auditorů České republiky jako příslušnému správnímu orgánu (o čemž se současně uvědomuje podatel). Po tomto postoupení bude Kárná komise Komory auditorů České republiky postupovat plně dle ust. § 86 a násl. správního řádu“. Na základě podaného odvolání a jeho postoupení byl dle ust. § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dne 28. července 2011 spis se stanoviskem Komise a vyjádřením Dozorčí komise předán Radě jako odvolacímu správnímu orgánu. Po citaci právní úpravy vztahující se k dané věci žalovaná (§ 83 odst. 1, § 86 odst. 1 a § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu) Rada konstatovala, že v daném případě odvolání nebylo podáno u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, nýbrž bylo podáno u odvolacího orgánu (a to i přesto, že v odvoláním napadeném rozhodnutí je obsaženo řádné poučení o odvolání ve smyslu ust. § 68 odst. 5 správního řádu), který je následně dle § 12 správního řádu postoupil Kárné komisi Komory auditorů České republiky jako příslušnému správnímu orgánu (aniž by bylo shledáno či kýmkoliv tvrzeno, že by zde byly vážné důvody, jež by odvolateli bránily učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu), které tak bylo doručeno odvolání dne 28. 4. 2011, tedy až po uplynutí zákonné odvolací lhůty (když odvoláním napadené rozhodnutí bylo odvolateli doručeno již dne 4. 4. 2011). S poukazem na ust. § 92 odst. 1 správního řádu, dle něhož správní orgán opožděné nebo nepřípustné odvolání zamítne, Rada odvolání dle uvedeného ust. § 92 odst. 1 správního řádu zamítla jako opožděné. V podané žalobě nejprve žalobce konstatoval, že mu bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno dne 7.4.2011, a že proti němu podal odvolání k Radě, protože při projednávání údajného žalobcova přestupku nebyla Kárnou komisí Komory auditorů České republiky dodržena zásada mlčenlivosti. Rada potvrdila usnesením ze dne 28.4.2011 přijetí odvolání a předání k projednání Kárné komisi Komory auditorů České republiky. Dále žalobce uvedl, že mu byla doručena písemnost Kárné komise Komory auditorů České republiky ze dne 16.5.2011, v níž je konstatováno, že odvolání bylo přijato a že porušení mlčenlivosti „vyhodnotila“ jako podnět podle kárného řádu, který oddělila od podstaty odvolání. Žalobce namítá a nesouhlasí s tím, že odvolací orgán, tedy Rada zamítla napadeným rozhodnutím jeho odvolání z důvodu pozdního podání, neboť nebylo podáno u správního orgánu, který rozhodnutí vydal. Žalobce tvrdí, že Rada řádně přijala a formálně nadbytečně odvolání zaslala k „vyjádření“ Komoře auditorů České republiky, která porušila zákon zejména tím, že svévolně oddělila podstatu odvolání. Žalobce má za to, že správní orgány v dané věci porušují zákon. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 27. 1. 2012 navrhl, aby Městský soud v Praze žalobu odmítl dle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. jako nepřípustnou ve smyslu ust. § 68 písm. a) s.ř.s., neboť žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Následně žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto jako opožděné, neboť toto odvolání bylo doručeno Kárné komisi Komory auditorů České republiky jako příslušnému správnímu orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal dne 18. 3. 2011, až po uplynutí zákonné odvolací lhůty (když odvoláním napadené rozhodnutí bylo doručeno odvolateli již dne 4. 4. 2011). Městský soud v Praze posoudil věc takto: Žalobce svou žalobou brojí proti postupu žalovaného správního orgánu tj. Rady, která poté, kdy u ní podal žalobce odvolání, zaslala odvolání Komoře auditorů České republiky, tedy prvostupňovému orgánu. Tento orgán následně odvolání, včetně vyjádření zaslal k rozhodnutí žalovanému odvolacímu orgánu a Rada podané odvolání zamítla z důvodu pozdního podání. Soud ze správního spisu zjistil pro rozhodnutí ve věci tyto podstatné skutečnosti: Dne 18. 3. 2011 vydala Kárná komise Komory auditorů České republiky rozhodnutí č.j. 534/2011/DK/2010/No, kterým shledala žalobce vinným, že ve stanoveném a oznámeném termínu kontroly kvality nebyl dne 31.5.2010 v 9,00 hod. a kolem této hodiny přítomen v sídle a místě podnikání auditorské společnosti AUDIT LANC, s.r.o., nepředložil jejím jménem a v souvislosti s činností této společnosti seznam auditovaných osob, nezpřístupnil vyžádané spisy a znemožnil tak kontrolu kvality příslušných spis