— Nejvyšší správní soud

7 A 157/2010- 32 - text 8 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: NEOS INVEST, a.s. se sídlem Poděbrady III, Na Zálesí 155, okres Nymburk, PSČ 290 01, zast. Mgr. Vladimírem Kůsem, advokátem, se sídlem Vyšehradská 420/19, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, se sídlem Těšnov 17, 117 05 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.7.2010, čj. 17884/2010-13300, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha (dále jen „pozemkový úřad“), ze dne 10.3.2010, čj. PÚ 5622/92/11. Odvoláním napadeným rozhodnutím pozemkový úřad nepovolil ve smyslu § 100 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), obnovu řízení ve věci jím vydaného pravomocného rozhodnutí ze dne 14.10.2009, čj. PÚ 5622/92/10, (dále jen původní rozhodnutí) vydaného podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, kterým bylo rozhodnuto o tom, že oprávněná osoba F.V. je vlastníkem pozemků dle KN parc. č. 757/24 a parc. č. 757/25 k.ú. Malešice, které byly odděleny geometrickým plánem č. 1278-43/2009 z pozemku dle KN 757/2 k.ú. Malešice. Zároveň bylo rozhodnuto, že oprávněná osoba není vlastníkem části pozemku dle KN č. parc. 757/2 o výměře 184 m2 k.ú. Malešice, na kterém se nachází stavba vlečky. Žalobce rozhodnutí žalovaného napadá „pro nezákonnost, neboť právní a skutkový závěr správního orgánu je v rozporu se zákonem a žalobcem předloženými důkazy a dále pro vady řízení, neboť žalovaný upírá žalobci postavení účastníka“, na základě následujících důvodů: Žalobce je toho názoru, že po právní moci rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 14.10.2009, čj. PÚ 5622/92/10, byly zjištěny takové skutečnosti a důkazy, které odůvodňují oprávněnost obnovy řízení. Za novou skutečnost, která nemohla být uplatněna v původním řízením považuje žalobce „fyzický průzkum skutečné struktury stavby vlečky“, který mohl být proveden podle tvrzení žalobce kvůli nepřízni počasí až po právní moci rozhodnutí. Výsledkem fyzického průzkumu je nákres,doložený žalobcem, z kterého vyplývá, že „šířka stavby vlečky je mnohem větší (minimálně 20 m). V tomto žalobce spatřuje zcela zřetelný rozpor rozhodnutí žalovaného se skutkovým stavem.“ Ve správním řízení, dle tvrzení žalobce, nebyl zohledněny předpisy o železničních stavbách (zejména vyhláška č. 177/1995 Sb.) resp. se správní orgán otázkou skutečné zastavěnosti pozemku vůbec nezabýval. Dále žalobce poukazuje na rozpor žalobou napadeného rozhodnutí se zákonem č. 229/1991 Sb., který v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) stanoví, že nelze vydat pozemek v případě, že byl po převodu nebo přechodu vlastnictví, v tomto případě vyvlastnění zastavěn. Tuto skutečnost měl v úmyslu žalobce navrhovanými důkazy v rámci obnovy řízení prokázat, což mu však nebylo umožněno, a to zejména odkazem žalovaného, že žalobce není účastníkem řízení. Závěr žalovaného, že žalobce není účastníkem řízení, žalobce zpochybňuje tvrzením, že pozemky řádně a v dobré víře nabyl v rámci privatizace. Žalobce se domnívá, že žalovaný nesprávně vyložil ustanovení správního řádu ve spojení se zákonem č. 229/1991 Sb., když v rozporu se zákonem upřel navrhovateli postavení účastníka řízení o povolení obnovy řízení. Dle § 100 správního řádu může návrh na obnovu řízení podat účastník, čímž se rozumí účastník řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že s ním po celou dobu vydávacího řízení bylo jednáno jako s účastníkem řízení. Zákon o půdě upravuje samostatně účastenství ve vydávacím řízení. Na tuto úpravu navazuje správní řád komplexní úpravou řízení opravných prostředcích včetně účastenství. Obě úpravy na sebe navazují a doplňují se. Navrhovatel je toho názoru, že nelze účastenství v řízení o obnově řízení proti rozhodnutí o vydání majetku dle zákona o půdě restriktivně omezit tak, jak to provedl žalovaný, neboť takový výklad by upřel možnost účastníka původního, tj. vydávacího řízení podat mimořádný opravný prostředek, což je v rozporu se zákonem a Ústavou ČR. Nelze upřít subjektu účastenství v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí, kterým bylo zasaženo do jeho práv odkazem, že na základě napadeného rozhodnutí pozbyl právě těch práv, jež jsou základem jeho účastenství v řízení o opravném prostředku. Žalobce se domnívá, že takový postoj správního orgánu se nepochybně negativně promítne i co do posuzování žalobcem uváděných argumentů a hodnocení předložených důkazů správním orgánem. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k tvrzení žalobce o nesprávném posouzení otázky zastavěnosti vydaného pozemku uvedl, že rozhodl v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, dle kterého nelze pozemky nebo jejich části vydat v případě, že byl pozemek po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha č.j.: PÚ 5622/92/11 ze dne 10. 3. 2010 byly oprávněné osobě vydány pozemky parc. č. 757/24 a 757/25 k.ú. Malešice, protože bylo v průběhu řízení prokázáno, že se na těchto pozemcích nachází zeleň. Zároveň bylo rozhodnuto, že část pozemku dle PK parc. č. 760 k.ú. Malešice o výměře 184 m2 nelze vydat z důvodu jeho zastavěnosti stavbou vlečky včetně ochranného pásma v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Pokud žalobce uvádí, že průzkumem struktury vlečky bylo prokázáno, že šířka stavby vlečky je minimálně 20 m, nemá to na posouzení z hlediska ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vliv, protože se jedná o stavbu umístěnou pod povrchem země a tento pozemek lze v souladu s tímto zákonným ustanovením vydat K tvrzení žalobce, že vzhledem k vlastnictví pozemků, které řádně nabyl v rámci privatizace, byl účastníkem řízení, žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s ustanovením § 9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., který stanoví taxativně okruh účastníků řízení, tedy že účastníky řízení jsou výlučně oprávněná osoba, která uplatnila restituční nárok u pozemkového úřadu, povinná osoba a pozemkový fond. Žalovaný odkázal na shodný názor zastávaný judikaturou, (např.usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2000, čj. IV. ÚS 46/99 a ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/99) podle které specifická definice okruhu účastníků určitého veřejnoprávního řízení vylučuje obecné vymezení účastníků správního řízení podle § 14 odst. 1 správního řádu. Taxativní vymezení okruhu účastníků řízení v § 9 odst. 8 zákona o půdě vedlo k zjednodušení, urychlení a zefektivnění restitučního řízení. a pro potřeby restitučního řízení je takto stanovený okruh účastníků řízení dostačující. Ve vztahu k žalobci žalovaný připomněl, že vlastnické právo k nemovitostem, které byly předmětem restitučního řízení, nabyl v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 zák. č. 92/91 Sb. i v rozporu s ust. § 5 odst. 3 zák. č. 229/91 Sb. Nadto uvedl, že dle judikatury (např. sp. zn. II.ÚS 6/01) jsou vzájemné vztahy restitučních a privatizačních zákonů ovládány v obecné rovině principem blokace, který neznamená nic jiného, než že majetek, který podléhá zákonům o restituci, nelze privatizovat. Dále je vhodné zmínit právní názor zastávaný Ústavním soudem bezvýhradně v restitučních sporech, že uplatněné restituční nároky je nutné považovat za nároky primární. Vadný postup orgánů státu při privatizaci majetku podléhajícího režimu zákona o půdě nemůže být vykládán v neprospěch oprávněných osob. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. V replice k vyjádření žalovaného žalobce opakovaně uvedl, že v dané věci byla nesprávně posouzena otázka zastavěnosti pozemku, neboť velká část tělesa vlečky vyčnívá nad zemský povrch a nenachází se pod povrchem, jak naznačuje žalovaný. Žalovaný pravděpodobně vychází pouze z údajů zapsaných v katastru nemovitostí a nikoli ze skutečného stavu. Jelikož se žádný ze správních orgánů doposud nezabýval otázkou skutečné zastavěnosti pozemků, bylo vyhotoveno pouze geometrické zaměření, žalobce navrhuje za účelem zjištění skutečného rozsahu stavby vlečky a posouzení otázky skutečné zastavěnosti zpracování znaleckého posudku. K argumentaci žalovaného o účastenství žalobce ve správním řízení, žalobce uvádí, že setrvává na svém názoru a opakuje, že nelze upřít žalobci účastenství v řízení o jediném možném opravném prostředku proti rozhodnutí, kterým bylo přímo zasaženo do jeho vlastnických práv odkazem, že na základě napadené