— Nejvyšší správní soud

8 Ad 20/2012- 56 - text 7 pokračování 8Ad 20/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: B. F., bytem O., A. 2792/23, zastoupen Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem v Praze 1, Na Poříčí 12, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutím ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 15. 10. 2012, č. j. 432/2012 a č. j. 433/2012, ze dne 28. 11. 2012, č. j. 448/2012, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou dne 13. 12. 2012 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení těchto třech rozhodnutí: - rozhodnutí ministra vnitra (Kubice) ve věcech služebního poměru ze dne 15. 10. 2012, č. j. 433/2012, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí ředitele Vyšší policejní školy MV v Praze ve věcech služebního poměru č. 2/2012 ze dne 2. 1. 2012, kterým bylo stanoveno, že býv. příslušník Mgr. B. F. nemá nárok na služební příjem za dny 3. až 16. 10. 2011, neboť neuposlechl rozkazu ředitele Vyšší policejní školy MV v Praze a nezúčastnil se ozdravného pobytu, který mu byl poskytnut podle § 80 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „Služební zákon“). - rozhodnutí ministra vnitra (Kubice) ve věcech služebního poměru ze dne 15. 10. 2012, č. j. 432/2012, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí ředitele Vyšší policejní školy MV v Praze ve věcech služebního poměru č. 35/2012 ze dne 15. 6. 2012, kterým bylo v souvislosti se skončením služebního poměru přiznáno podle § 155 a 156 služebního zákona odchodné ve výši 211.218 Kč stanovené z průměrného měsíčního služebního příjmu zjištěného podle § 166 citovaného zákona ve výši 35.203 Kč. - rozhodnutí ministra vnitra (Kubice) ve věcech služebního poměru ze dne 28. 11. 2012, č. j. 448/2012, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru č. j. OSZ-146856/V-Že-2012 ze dne 13. 7. 2012, kterým byl že býv. příslušníkovi Mgr. B. F. v souvislosti se skončením služebního poměru přiznán podle § 157 a násl. služebního zákona výsluhový příspěvek ve výši 13.730 Kč měsíčně, stanovený z průměrného měsíčního služebního příjmu zjištěného podle § 166 citovaného zákona ve výši 35.203 Kč. Proti všem třem rozhodnutím byla včas podána odvolání, která byla zamítnuta žalobou napadnutými rozhodnutími ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 15. 10. 2012, č. j. 432/2012, a č. j. 433/2012, ze dne 28. 11. 2012, č. j. 448/2012. Žalovaný se vypořádal s odvolacími námitkami a argumentoval především tím, že příslušník vykonává službu podle pokynů vedoucího příslušníka, což se vztahuje i na ozdravný pobyt, neboť v § 80 odst. 5 služebního zákona je stanoveno, že ozdravný pobyt organizuje bezpečnostní sbor. Příslušník není oprávněn se sám rozhodnout kde a jakým způsobem, bude ozdravný pobyt realizovat. Je tudíž lhostejné, jakou činnost odvolatel vykonával v místě, kde se bez souhlasu vedoucího příslušníka pohyboval v době, kdy se podle rozkazu vedoucího příslušníka č. 246/2011 měl nacházet ve výcvikovém středisku Kryštofovy Hamry. Žalovaný konstatoval, že porušení služební kázně odvolatele, spočívající ve svévolném nenastoupení k ozdravnému pobytu v určeném místě, bylo deklarováno pravomocným rozhodnutím služebního funkcionáře ve věcech kázeňských č. 155/2011 ze dne 2. 12. 2011, jímž byl uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 25% na dobu tří měsíců. Nebylo proto důvodu věc jednou rozhodnutou znovu projednávat. Námitka odvolatele, že byl přinucen přijmout kázeňský trest pod hrozbou propuštění, byla shledána právně irelevantní. Povinnost podrobit se kázeňskému trestu vyplývá přímo ze zákona. Proti rozhodnutí o uložení trestu ostatně odvolatel nepodal opravný prostředek. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadených rozhodnutí z důvodu nesprávnosti a nezákonnosti. Žalobce uváděl, že proti rozhodnutí ze dne 2. 1. 2012, č. j. 2/2012, o odejmutí služebního příjmu podal v zákonné lhůtě odvolání ve formě úředního záznamu ze dne 5. 1. 2012, neboť zdravotní rehabilitaci absolvoval. Služební funkcionář však nepostupoval podle § 190 odst. 5 služebního zákona a rozhodnutí nezrušil. Nezměnil a ani nepostoupil v zákonné lhůtě odvolacímu orgánu. Po uplynutí této lhůty bylo dodatečně postoupeno ministru vnitra, který rozhodnutím ze dne 15. 10. 2012, č. j. 433/2012, odvolání zamítnul. Žalobce namítal, že na začátku prvního dne rehabilitačních aktivit ohlásil správci objektu VPŠ MV v Kryštofových Hamrech, že bude tělesné rehabilitační aktivity vykonávat samostatně, a to jak v okolí objektu VPŠ MV, tak následně v místě jeho bydlištěm kde měl zajištěnou další sportovní využití. Správce objektu proti tomu neměl nic namítat. Žalobce tvrdil, že takový způsob výkonu rehabilitační péče byl v souladu se smyslem a účelem ozdravného pobytu dle § 80 odst. 1 služebního zákona. Žalobce namítal, že v případě druhého napadeného rozhodnutí (odchodné) správní orgán vycházel z chybného výpočtu zkráceného o služební příjem za sporné období od 3. 10. 2011 do 16. 10. 2011, nikoliv z průměrného služebního příjmu za předchozí kalendářní rok 2011, tj. z částky 35.203 Kč. Odchodné mu tedy mělo být přiznáno v částce 219.912 Kč, nikoliv v částce 211.218 Kč. Žalobce namítal obdobně i v případě třetího napadeného rozhodnutí (výsluhový příspěvek), že správní orgán vycházel z chybného výpočtu zkráceného o služební příjem za sporné období od 3. 10. 2011 do 16. 10. 2011, nikoliv z průměrného služebního příjmu za předchozí kalendářní rok 2011, tj. z částky 35.203 Kč. Výsluhový příspěvek mu tedy mělo být přiznáno v částce 14.295 Kč, nikoliv v částce 13.730 Kč. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2013 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 22. 10. 2015, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z vyjádření policisty k ozdravnému pobytu formou rehabilitačních aktivit v roce 2011 (tiskopis příloha č. 3 k PŠS č. /2011) soud ověřil, že kapitán Mgr. B. F., ve služebním poměru od 1. 3. 1990, požadoval přidělit ozdravný pobyt formou rehabilitačních aktivit. Ohledně termínu nejprve uvedl srpen 2011, který přeškrtnul a uvedl termín 3. 10. – 16. 10. 2011, podepsal dne 20. 4. 2011. Z rozkazu ředitele Vyšší policejní školy MV v Praze ve věcech služebního poměru č. 246/2011 ze dne 1. 9. 2011 soud ověřil, že vrchnímu komisaři kapitánu Mgr. B. F. byl podle § 80 služebního zákona poskytnut ozdravný pobyt ve dnech 3. 10. až 16. 10. 2011 ve formě tělesných rehabilitačních aktivit, a to ve Výcvikovém a vzdělávacím středisku VPŠ MV v Praze v Kryštofových Hamrech s tím, že tělesné rehabilitační aktivity jsou organizovány a realizovány podle sestaveného časového plánu (příloha č. 2 PŘ č. 28/2011). Z rozhodnutí ředitele Vyšší policejní školy MV v Praze ve věcech kázeňských č. 155/2011 ze dne 2. 12. 2011 soud ověřil, že vrchní komisař kapitán Mgr. B. F. byl uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku tím, že ve dnech 3. 10. až 16. 10. 2011 svévolně nenastoupil na ozdravný pobyt ve Výcvikovém a vzdělávacím středisku VPŠ MV v Praze v Kryštofových Hamrech, kam byl vyslán. Tímto jednáním porušil rozkaz ředitele VPŠ MV v Praze č. 246/2011 a ustanovení § 45 odst. 1 písm. a) služebního zákona a tím porušil služební kázeň podle § 46 odst. 1 téhož zákona. Podle § 51 služebního zákona byl uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 25% na dobu tří měsíců. Z rozhodnutí ředitele Vyšší policejní školy MV v Praze ve věcech služebního poměru č. 2/2012 ze dne 2. 1. 2012 soud ověřil, že vrchní komisař kapitán Mgr. B. F. nemá nárok na služební příjem za dny 3. až 16. 10. 2011, ve kterých podle plánu služeb měl vykonávat službu od pondělí – čtvrtek 7.00 -15.30 hodin, pátek 7.00 – 13.00 hodin. V odůvodnění se uvádí, že zástupkyně ředitele VPŠ dne 3. 11. 2011 zjistila, že se jmenovaný nezúčastnil ozdravného pobytu formou tělesných rehabilitačních aktivit ve Výcvikovém a vzdělávacím středisku VPŠ MV v Praze v Kryštofových Hamrech, kam byl vyslán rozkazem ředitele VPŠ MV v Praze č. 246/2011 v termínu od 3. 10. 2011 do 16. 10. 2011 na základě uplatněného požadavku, čímž zameškal deset směn. Podle § 80 odst. 5 služebního zákona ozdravný pobyt organizuje a náklady s ním spojené hradí bezpečnostn