1 Afs 92/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 1/2013- 33 - text 3 Ad 1/2013-33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Ing. L. L., P. 1, V. 41, insolvenční správce společnosti AQ OKNA a. s., Praha 9, Kolbenova 159/7, zast. společností AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s.r.o., Praha 3, Husitská 344/63, proti žalovanému: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Praha 3, Orlická 2020/4, o přezkum rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 26. 9. 2012 č.j. 4505, 4506/12/Sm, t a k t o : I. Rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 26. 9. 2012 č.j. 4505, 4506/12/Sm se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 760, Kč tak, že tuto částku poukáže zástupci žalobce, společnosti AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s.r.o. do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále „rozhodčí orgán VZP“ a „VZP“) ze dne 26. 9. 2012 č.j. 4505, 4506/12/Sm (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen jednak platební výměr VZP, Regionální pobočky Praha, pobočky pro Hl. m. Prahu a Středočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 7. 2012 č. 4141201234, jednak platební výměr správního orgánu prvního stupně ze dne 16. 7. 2012 č. 2141201773 (dále „platební výměry“ či „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Platebními výměry vyměřil správní orgán prvního stupně žalobci povinnost zaplatit podle § 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na zdravotní pojištění“), pojistné ve výši 139 335,- Kč a povinnost zaplatit podle § 18 odst. 1 zákona o pojistném na zdravotní pojištění penále ve výši 46 088,- Kč. V podané žalobě žalobce především namítá, že se odvolací orgán VZP nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, a tím učinil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Podle žalobce se VZP nezabývala se skutečností, kterou žalobce uváděl a která spočívala v tom, že majetková podstata společnosti, jejímž insolvenčním správcem je žalobce, je předlužena, a proto pohledávky za majetkovou podstatou ani pohledávky VZP nebude možno uhradit v plné výši a bude muset být přistoupeno k jejich poměrnému krácení podle § 305 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). Podle žalobce odvolací orgán VZP nedostatečně objasnil skutkový stav, v napadeném rozhodnutí jen rozsáhle popisuje, co je mezi účastníky nesporné (že insolvenční správce je je v průběhu konkurzu povinen hradit své veřejnoprávní závazky ve lhůtách daných speciálními oborovými veřejnoprávními předpisy), nevysvětlil, proč neprovedl k návrhu žalobce důkaz o tom, zda je majetková podstata předlužena, a proč své právní vývody postavil na tvrzení, že majetková podstata není předlužena, když uvedl, že insolvenčnímu správci nic nebrání v průběhu konkurzu uhradit pohledávky žalované ve lhůtách daných zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Podle žalobce je právě předlužení majetkové podstaty překážkou v úhradě pohledávek žalované VZP. Neobjasněním otázky předlužení majetkové podstaty nebyl skutkový stav dostatečně zjištěn. Závěrem žalobce namítá i nesprávné právní posouzení věci žalovanou VZP. Podle žalobce lze judikaturu (č. 1239/2007 Sb. NSS), na niž odvolací orgán VZP odkazuje, použít jen omezeně. V případě, kdy je majetková podstata předlužena, není podle žalobce citovaná judikatura použitelná a žalobce proto nebyl v prodlení. Žalobce opakuje, že v situaci, kdy je zřejmé, že výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty nepostačí na úhradu pohledávek za majetkovou podstatou, nemůže insolvenční správce uhradit věřiteli takovou jeho pohledávku, dokud není zjistitelné, o kolik bude zkrácena v důsledku jejího poměrného uspokojení podle § 305 odst. 2 insolvenčního zákona. Do té doby proto není vázán lhůtami splatnosti danými předpisy o pojistném. Nedoplatky vykázané žalobci ve vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění proto ještě nebyly splatné, nestaly se nedoplatkem a nevzniklo tak rovněž penále. Ve svém vyjádření žalovaná VZP uvádí, že žalobce byl povinen v daném období od 11. 8. 2009 do 6. 5. 2012 za zaměstnance dlužníka odvádět pojistné. Z platné právní úpravy (ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze zákona o pojistném na zdravotní pojištění a insolvenčního zákona) dovozuje, že insolvenční správce jako zaměstnavatel musí odvádět stanovené pojistné na zdravotní pojištění, a to bez ohledu na skutečnost, zda je schopen pohledávku patřící do majetkové podstaty uhradit věřiteli. VZP má za to, že jako věřitel takové pohledávky nemůže být ani v průběhu konkurzu zbavena práva zajistit si tuto pohledávku (na pojistné za zdravotní pojištění) i pro případ pozdějšího vymáhání, např. po zrušení konkurzu. VZP připomíná, že podle § 228 písm. i) insolvenčního zákona se nakládáním s majetkovou podstatou rozumí mj. i plnění povinností podle předpisů o veřejném zdravotním pojištění, čímž na správce přecházejí i plnění povinností podle zákona o pojistném na zdravotní pojištění, které by jinak vykonával úpadce, a že podle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona patří mezi pohledávky za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, mj. i pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Zároveň odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006 č.j. 6 Ads 92/2005-49 (č. 1129/2007 Sb. NSS), podle něhož – jak uvádí VZP – nelze ust. § 31 odst. 1 větu první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (poznámka: zrušeného ke dni 1. 1. 2008), vykládat izolovaně od věty druhé téhož odstavce upravujícího dva možné způsoby uspokojení nároku. Podle VZP není citované ust. § 31 nadřazené ustanovením zákona o pojistném na zdravotní pojištění a povinnosti zaměstnavatele odvádět za zaměstnance pojistné nejsou uvedeným ustanovením nijak dotčeny. Tím, že žalobce shora popsanou povinnost neplnil, bylo mu oprávněně vyměřeno penále. Podle VZP se prohlášením konkurzu úpadce (dlužník) nezbavuje odpovědnosti platit pojistné na zdravotní pojištění, pouze jeho procesní práva a povinnosti přecházejí na správce. V otázce povahy předpisu penále žalovaná VZP odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2008 č.j. 4 Ads 28/2008-50, podle něhož „platební výměr, kterým byl sdělen předpis penále, pouze deklaruje již vzniklou povinnost a nesměřuje přímo k uspokojení pohledávky“. Závěrem žalovaná VZP uvádí, že pohledávky za podstatou se nepřihlašují, a pokud je insolvenční správce neuhradí, je zdravotní pojišťovna oprávněna je vyměřit. VZP bere na vědomí, že platební výměry nejsou v průběhu insolvenčního řízení vykonatelné, a považuje za irelevantní tvrzení žalobce, že není povinen hradit veřejné zdravotní pojistné z důvodu, že majetková podstata je předlužena. Žalobu proto navrhuje zamítnout. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále „s.ř.s.“) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Věc posoudil takto: K výzvě soudu směřující k předložení vyjádření k žalobě a správního spisu (§ 74 odst. 1 s.ř.s.) zaslala VZP soudu do datové schránky jednak podrobné vyjádření k žalobě, jednak dokumenty obsahující úředně neověřené verze plné moci určené žalobcem současnému zástupci žalobce, napadené rozhodnutí, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně oznámení o zahájení správního řízení, odvolání proti platebním výměrům. Na dotaz soudu doručený do datové schránky VZP, zda zaslané přílohy lze pokládat za úplný správní spis o věci, žalovaná VZP nereagovala. Nezbylo než vycházet z dokumentů, které VZP předložila elektronickou cestou jako správní spis. Z předložených materiálů a z rejstříkových záznamů vyplývá, že rozhodnutí o úpadku bylo vydáno dne 11. 8. 2009 a týž den byl prohlášen na majetek dlužníka AQ OKNA a. s. konkurs. Rozhodné období, o nějž se v platebních výměrech jedná, je období od 11. 8. 2009 do 6. 5. 2012, tedy po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Podle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku) daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Podle § 305 odst. 1 insolvenčního zákona se uspokojí před rozvrhe