1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 171/2012- 39 - text 16 pokračování 5A 171/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: DEFO s.r.o., IČO: 25534963, se sídlem Turkovice 77, Ondřejov, okres Praha-východ, zast. JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 533/28, Praha 7, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ústředního ředitele České obchodní inspekce ze dne 30.7.2012, č.j. ČOI 67947/12/O100/1000/12/Be/Št, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Středočeský a hl. m. Praha (dále jen „správní orgán 1. stupně“) č.j. 12/1836/11/22 ze dne 11.5.2012, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za správní delikt dle § 19a odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zákon č. 22/1997 Sb.“). V odůvodnění rozhodnutí uvedl žalovaný, že žalobce se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil tím, že dle zjištění ze dne 26.9.2011 a 14.11.2011 v postavení dovozce uvedl na provozovně DEFO, Kolbenova 39, Praha 9, na trh nabídkou a prodejem elektrická svítidla (lampičku MA 1122M, závěsné stropní svítidlo 2547-12, stropní svítidlo 9699/16 a lampičku LED s transformátorem TD-1001/B) stanovená dle nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (dále jen „nařízení vlády č. 17/2003 Sb.“) a v případě dvou posledně uvedených i dle nařízení vlády č. 616/2006 Sb., o technických požadavcích na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (dále jen „nařízení vlády č. 616/2006 Sb.“) – s označením CE, které bylo v rozporu s § 13 cit. zákona, neboť nebylo provedeno posouzení shody, a bez ES prohlášení o shodě. V odvolání byla namítána procesní vada s dopadem na zákonnost rozhodnutí spočívající v tom, že odvolatel nebyl vyrozuměn před vydáním rozhodnutí o ukončení dokazování a nemohl tak reagovat na zjištění České obchodní inspekce (dále jen ČOI“) a doplnit svá tvrzení i důkazy. Předpokládal, že bude uskutečněno osobní jednání za účelem ztotožnění listin a k nim vztahujících se výrobků, zadal posouzení u Elektrotechnického zkušebního ústavu, výsledkem je k odvolání přiložený protokol o zkoušce č. 202516-01/01 ze dne 23.5.2012, z něhož vyplývá, že posuzované svítidlo splňuje podmínky pro prodej na trhu a pro označení CE. Pokud ČOI postrádala certifikáty a zprávy vztahující se k posuzovaným výrobkům, bylo její povinností na to účastníka upozornit a dokumenty si vyžádat, zůstala ale nečinná, ač je její povinností obstarat si úplný důkazní stav. Odvolatel předložil již k daným výrobkům prohlášení o shodě, pokud mu ČOI vytýká, že měl předložit i technickou dokumentaci, bylo její povinností je k tomu vyzvat. Tvrdí-li ČOI, že pro ni není možné, aby provedla důkaz dotazem u výrobce vzhledem k jeho lokaci, pak odvolatel namítá, že se o to ani nepokusila, výrobce ostatně komunikuje i prostřednictvím internetu. ČOI si ulehčuje řízení, když nepřijala nabídku na osobní jednání, kdy by jí odvolatel poskytl vysvětlení a ztotožnil výrobky s dokumenty. K výši pokuty odvolatel namítl, že dosud nebyl postižen pokutou, má zájem na dodržování povinností a není nutné jej trestat. Nebylo vysvětleno, proč byla uložena pokuta právě ve výši 100.000,- Kč, a to i ve vztahu k jeho podnikatelské velikosti, obratu, zisku, apod., ČOI si neopatřila podklady, z nichž by mohla přiměřenost a důvodnost pokuty posoudit, ta je proto nepřezkoumatelná. K důvodům odvolání žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně učinil potřebná skutková zjištění, nepochybil ani při právním hodnocení, správní delikt byl bezpečně prokázán a odvolací orgán neshledal ani procesní vadu s dopadem na zákonnost a správnost rozhodnutí. Konstatoval, že sdělením ze dne 9.3.2012 a ze dne 21.3.2012 byl odvolatel seznámen s ukončením dokazování. Posouzení provedené Elektrotechnickým zkušebním ústavem připojené k odvolání by nemohlo vést k příznivějšímu výsledku pro odvolatele, neboť ani podle údajů v protokolu co do označení opět nelze ztotožnit s kontrolovanými výrobky; nadto tu jde o nové posouzení z jara roku 2012, zatímco předmětem daného správního řízení je uvedení stanovených výrobků na trh bez posouzení shody zjištěné na podzim roku 2011. Dodatečné zkoušky nepředstavují doklad o posouzení shody před uvedením svítidel na trh. Neprovedením ústního jednání nedošlo k porušení § 49 správního řádu, správní orgán vysvětlil, jaké povinnosti má osoba uvádějící na evropský trh elektrická zařízení nízkého napětí, jež musí být schopna na požádání k daným výrobkům předložit ES prohlášení o shodě a technickou dokumentaci, aby doložila, že na trh uvedla výrobek, jehož technické charakteristiky, včetně bezpečnostních, byly předtím řádně posouzeny. Co má být obsahem technické dokumentace, je upraveno v právních předpisech, jež má dovozce znát, ostatně i bez jejich znalosti je zřejmé, že se musí jednat v první řadě o dokumenty vypracované k těmto výrobkům, což musí z jejich obsahu vyplývat. Názor žalobce, že při osobním setkání mohl ztotožnit listiny a k nim vztahující se výroby, je nesprávný, toto ztotožnění má průkazně vyplývat právě z dokumentace k výrobkům. V mezidobí mezi kontrolou a rozhodnutím o sankci měl odvolatel několik měsíců na to, aby dokumenty obstaral a zaslal je dozorovému orgánu. Namítat, že si dozorový orgán sám měl u výrobce obstarat „úplný důkazní stav“, není na místě, dozorový orgán si v souladu se svými oprávněními obstarával důkazy (a to důkazy v odvolatelův prospěch) právě tím, že je v souladu s oprávněními dle zákona č. 22/1997 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 17/2003 Sb. a nařízením vlády č. 616/2006 Sb. vyžadoval po subjektu, který má povinnost tyto důkazy o provedení shody na žádost příslušeného orgánu předkládat. Odvolací orgán se ztotožnil i s výší uložené pokuty, která je v rámci sazby do 50 mil. Kč adekvátní zjištěnému porušení zákona a je přezkoumatelná. Orgán prvního stupně pracoval s hledisky dle § 19b odst. 2 cit. zákona, a výslovně pojednal o následcích daného jednání a způsobu jeho spáchání. Odvolací orgán doplnil, že uložení pokuty ve spodní hranici zákonného rozpětí (1/500) považuje za důvodné vzhledem k nižšímu rozsahu inspekčního zjištění (jež se týká pouze 4 druhů výrobků) a k absenci reálné škody na zdraví či majetku, byť samo uvádění nedostatečně prověřených elektrických zařízení na trh představuje rizikový faktor pro bezpečnost uživatelů, jak na to upozornil orgán prvního stupně. Ke třetímu kritériu, tj. okolnosti spáchání deliktu, odvolací orgán uvedl, že nespatřuje důvody ke snížení pokuty, za jisté pozitivum lze sice považovat, že se u odvolatele jedná o první zjištění deliktu tohoto druhu, tj. nejde o recidivu, na druhou stranu však závažnost porušení zvyšuje okolnost, že u výrobků, jež byly vybrány ze sortimentu ke kontrole, nevyhověl ani jediný, tj. ani u jednoho nebylo doloženo posouzení shody před uvedením na trh EU. Ustanovení § 19b odst. 2 mezi kritéria stanovení pokuty nezahrnuje hledisko podnikatelské velikosti, obratu, zisku, apod. Z judikatury sice plyne povinnost správního orgánu přihlédnout k majetkovým poměrům dovozená v souvislosti se zamezením ukládání likvidačních pokut. Likvidační charakter dané pokuty však účastník neprokazoval ani netvrdil. Pokuta uložená ve výši 100.000,- Kč, tj. zřetelně při dolní hranici sazby, není v praxi nijak excesivní v tom smyslu, že by sám správní orgán měl pojmout podezření, že bude mít u odvolatele likvidační účinky. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, nepřezkoumatelné, vydané na základě nedostatečně zjištěného stavu věci a nesprávného právního posouzení. Správní řízení trpělo závažnými nedostatky, na které žalobce opakovaně upozorňoval. Vydaná rozhodnutí negativně zasahují do zákonných práv žalobce. Podle žalobce je nesprávný závěr žalovaného o tom, že posuzované výrobky nesplňovaly podmínky pro prodej na území ČR a neměly doklad o posouzení shody před uvedením na trh. Tento závěr nemá ani oporu ve faktickém stavu věci. Žalobce totiž v průběhu správního řízení doložil veškeré potřebné listiny prokazující nezávadnost posuzovaných výrobků a jejich shodu před uvedením na trh EU, čímž bylo prokázáno, že jsou způsobilé k prodeji na trhu ČR. To vyplývá z výsledků posouzení kontrolovaných výrobků u Elektrotechnického zkušebního ústavu, s.p. obsažených v protokolu o zkoušce č. 202516-01/01 ze dne 23.5.2012 (dále jen „protokol o zkoušce“), dle kterého posuzované výrobky splňují podmínky pro prodej na trhu i podmínky pro označení CE. Tvrzení žalovaného, že nebylo možné ztotožni