7 Afs 36/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Af 16/2012- 39 - text 11 pokračování 5Af 16/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. s.r.o., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1387/7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha č.j. 978-2/2012-170100-021 ze dne 17.2.2012, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví, jímž Celní ředitelství Praha (dále též „žalovaný“) zamítlo jeho odvolání a potvrdilo platební výměr Celního úřadu Praha 1 ze dne 22.6.2011, č.j. 14291/2011-176100-024, na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla dle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění rozhodném (dále jen „zákon o spotřebních daních“) za zdaňovací období únor 2011 s přiznáním nároku na vrácení spotřební daně ve výši 0,-Kč. Celní ředitelství Praha bylo ke dni 31. 12. 2012 zrušeno zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky. Jeho působnost přešla na Generální ředitelství cel, přičemž dle § 82 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb. platí, že jsou-li v rozhodnutích nebo osvědčeních vydaných při správě daní nebo ve správním řízení do dne nabytí účinnosti tohoto zákona uvedeny Generální ředitelství cel, celní ředitelství nebo celní úřady, rozumí se jimi orgány celní správy příslušné ode dne nabytí účinnosti zákona č. 17/2012 Sb., v tomto případě tedy Generální ředitelství cel (dále jen „žalovaný“). V podané žalobě žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí pro nesprávné právní posouzení věci, jelikož byl konečný spotřebitel využívající minerální oleje jako palivo pro provoz v provozovně Kotelna Dobříš, tudíž měl nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů. Namítal, že žalobou napadené rozhodnutí nemá oporu ve správním spise, neboť nárok na vrácení spotřební daně řádně doložil, tj. prokázal nabytí vybraných výrobků se spotřební daní, a rovněž tak i skutečnost, že vybrané výrobky využil pro výrobu tepla. Žalovaný však v rozporu s předloženými listinami dovodil, že použití vybraných výrobků pro výrobu tepla, nebyla řádně prokázána. Naopak žalobce vše doložil smlouvami a dalšími požadovanými doklady. Dále namítal, že správce daně věcně pochybil, když rozhodl toliko na základě úředního záznamu o výsledku postupu k odstranění pochybností ze dne 20.5.2011. Zároveň poukázal na to, že správce daně od něj nepřevzal 17 listů dokladů týkající se příjmového období, listiny pak byly dodány žalovanému až v rámci odvolacího řízení. Nesouhlasil s postupem žalovaného, který přestože všechny potřebné dokumenty měl k dispozici, znovu žalobce vyzýval podáním ze dne 12.1.2012 k předložení dalších listin. Namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost spatřoval v procesním postupu žalovaného, který rozhodnutí správce daně potvrdil, přestože konstatoval existenci pochybností o tom, že vybrané výrobky nebyly žalobcem použity na výrobu tepla. Správně měl žalovaný rozhodnutí správce daně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný totiž nebyl oprávněn požadovat další vysvětlení či doložení listin. Navíc za situace, kdy žalobce splnění podmínek pro přiznání nároku řádně doložil. Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správce daně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobou uplatněné námitky. Uvedl, že vydal napadené rozhodnutí v souladu se zákonem, veškeré odvolací námitky žalobce podrobně a přesvědčivě vypořádal a za účelem objasnění skutkového stavu prováděl další důkazy. Zdůraznil, že žalobce musí pro přiznání nároku podle § 56 zákona o spotřebních daních prokázat vstupní množství topných olejů určených pro výrobu, ale i množství topných olejů prokazatelně spotřebovaných za účelem výroby tepla. Zdůraznil, že nárok na vrácení spotřební daně vzniká dnem spotřeby topného oleje, kterým dojde k určení množství spotřebovaného topného oleje pro účely výroby tepla a nikoli dnem jeho nákupu. Vysvětlil, že žalobce jakožto daňový subjekt stíhá jednak povinnost tvrzení, tj. přiznat daň, a rovněž tak povinnost důkazní, tj. v daném případě prokázat faktickou spotřebu topných olejů pro výrobu tepla, např. předložením smluv s odběrateli. Žalovaný potvrdil, že žalobce prokázal nabytí topných olejů se spotřební daní, ale již nikoli jejich spotřebu v nárokované výši, čímž neunesl břemeno důkazní. Zdůraznil, že k vydání výzvy ze dne 12.1.2012, č.j. 978/2012-170100-21 přistoupil proto, aby napravil hodnocení nároku správcem daně. Poukázal na specifika daňového řízení, v němž odvolací orgán nemá možnost v případě pochybení správce daně napadené rozhodnutí zrušit. Rozhodnutí správce daně je oprávněn zrušit pouze, pokud prvostupňové rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno, pak musí být i řízení v dané věci zastaveno. V posuzovaném případě však nelze rozhodnout o zrušení rozhodnutí správce daně, neboť žalobce má právo podat daňové přiznání s nárokem na vrácení spotřební daně při splnění zákonných podmínek. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2009 č.j. 7 Afs 36/2008 – 134. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. Ve věci bylo konáno ústní jednání, na které se žalobce nedostavil. Žalovaný odkázal na žalobou napadení rozhodnutí a zdůraznil, že žalobcem předložená evidence podle vyhlášky č. 413/2003 Sb. byla vedena pouze formálně, neboť žalobce neprokázal skutečnou spotřebu minerálního oleje pro výrobu tepla. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dne 28.3.2011 žalobce doručil správci daně daňové přiznání datované dne 25.3.2011 k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně podle § 56 zákona o spotřebních daních, ve kterém požadoval vrácení spotřební daně ve výši 1 214 293,-Kč. K daňovému přiznání žalobce přiložil tři tabulky nazvané „Přehled čerpání oleje, Dobříš, únor 2011“, „Přehled čerpání oleje, Oslavany, únor 2011“, „středisko Dobříš, olej 2/2011“. V tabulce týkající se čerpání oleje v Oslavanech byly uvedeny nulové hodnoty ohledně jeho skladování, spotřeby a odpočtu. V tabulkách týkajících se čerpání oleje v Dobříši byly k 3.2.2011 uvedeny následující hodnoty množství dovozu – 17 761, zásoby – 17 072 l, spotřeba – 2 831 l, daň 10 290 Kč, odpočet 29 130,99 Kč, cena bez DPH 438 548,15 Kč, faktura č. 110100009. K datu 7.2.2011 byly uvedeny následující hodnoty množství dovozu – 17 593, zásoby – 17 072 l, spotřeba – 4 723 l, daň 10 290 Kč, odpočet 48 599,97 Kč, cena bez DPH 433 667,45 Kč, faktura č. 110100010. K datu 11.2.2011 byly uvedeny následující hodnoty množství dovozu – 17 657, zásoby – 15 978 l, spotřeba – 4 844 l, daň 10 290 Kč, odpočet 49 844,76 Kč, cena bez DPH 439 835,87 Kč, faktura č. 110100011. K datu 15.2.2011 byly uvedeny následující hodnoty množství dovozu – 17 693, zásoby – 14 346 l, spotřeba – 4 715 l, daň 10 290 Kč, odpočet 48 517,35 Kč, cena bez DPH 4445 509,74 Kč, faktura č. 110100012. K datu 18.2.2011 byly uvedeny následující hodnoty množství dovozu – 17 681, zásoby – 17 847 l, spotřeba – 4 750 l, daň 10 290 Kč, odpočet 48 877,50 Kč, cena bez DPH 445 207,58 Kč, faktura č. 110100013. K datu 23.2.2011 byly uvedeny následující hodnoty množství dovozu – 17 492, zásoby – 14 077 l, spotřeba – 3 906 l, daň 10 290 Kč, odpočet 40 192,74 Kč, cena bez DPH 442 897,44 Kč, faktura č. 110100014. K datu 28.2.2011 byly uvedeny následující hodnoty množství dovozu – 17 719, zásoby – 13 408 l, spotřeba – 4 925 l, daň 10 290 Kč, odpočet 50 678,25 Kč, cena bez DPH 448 645,08 Kč, faktura č. 110100015. Dále žalobce k daňovému přiznání doložil faktury, kterými prokazoval, že jako odběratel od dodavatele A. T. s.r.o. odebral topný olej Tolex, a to fakturou č. 110100009 ze dne 3.2.2011 splatnou dne 4.2.2011, v množství 17 791 za částku 438 548,15 Kč a s 20 % DPH za částku 526 258,-Kč. Fakturou č. 110100010 ze dne 7.2.2011, splatnou dne 8.2.2011 v množství 17 593 za částku 433 667,45 Kč a s 20 % DPH za částku 520 401,-Kč. Fakturou č. 110100011 ze dne 11.2.2011, splatnou dne 12.2.2011 v množství 17 657 za částku 439 835,87 Kč a s 20 % DPH za částku 527 804,-Kč. Fakturou č. 110100012 ze dne 15.2.2011, splatnou dne 16.2.2011 v množství 17 693 za částku 445 509,74 Kč a s 20 % DPH za částku 534 612,-Kč. Fakturou č. 110100013 ze dne 18.2.2011, splatnou dne 19.2.2011 v množství 17 681 za částku 445 207,58 Kč a s 20 % DPH za částku 534 250,-Kč. Fakturou č. 110100014 ze dne 23.2.2011, splatnou dne 24.2.2011 v množství 17 492 za částku 442 897,44 Kč a s 20 % DPH za částku 531 477,-Kč. Fakturou č. 110100015 ze dne 28.2.2011 splatnou dne 1.3.2011 v množství 17 719 za částku 448 645,08 Kč a s 20 % DPH za částku 538 375,-Kč. Dne 10.5.2011 proběhlo ústní jedn