9 As 27/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 198/2014- 82 - text 7 pokračování 10A 198/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: GEPE s.r.o., sídlem Berlínská 1491/9, Praha 10, proti žalovanému: Celní úřad Praha Ruzyně, sídlem Aviatická 12/1048, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2014, č. j. 35923-5/2014-650000-81, takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně ze dne 24. 11. 2014, č. j. 35923-5/2014-650000-81, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 9.800,- Kč. Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti zadržení dováženého zboží, konkrétně paměťových karet. K zadržení zboží došlo pro podezření, že toto zboží porušuje průmyslový vzor Evropské unie SD-3C, LLC, č. 128566-0004. Dle názoru žalobce opřel žalovaný svůj závěr o podezření na porušení průmyslového vzoru o nezákonné důvody. Zatímco dle § 2 písm. a) zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o průmyslových vzorech“), se průmyslovým vzorem rozumí jen vhled a charakteristiky samotného výrobku, žalovaný uvedl, že jeho podezření vzniklo kvůli neobvyklému obalu a nepřítomnosti informací, které lze u originálního zboží zpravidla očekávat. Obal výrobku a přiložené informace jsou však z hlediska porušení průmyslového vzoru irelevantní. Podezření žalovaného je tedy nepodložené, a proto je nutné považovat zadržení zboží za nezákonné. Dále žalobce uvedl, že zadržené zboží dle jeho názoru průmyslový vzor neporušuje. Upozornil, že paměťové SD karty se mohou svou velikostí, provedením i dalšími rysy podobat, neboť tyto jejich charakteristiky jsou definovány především zařízením, pro něž jsou určeny. Tyto podobnosti různých výrobků určených jako příslušenství pro totožná elektronická zařízení však ještě nevedou k závěru, že dochází k porušení charakteristik, jež jsou předmětem průmyslového vzoru. Žalovaný svým nepřiměřeným zásahem narušil situaci na trhu; podobný postup celních orgánů by mohl vést až k monopolizaci trhu. Žalobce taktéž namítl, že žalovaný porušil jeho legitimní očekávání, které v něm vyvolal, když propustil do volného oběhu zcela totožné zboží v zásilce AWB: 555-62877021. Vadu řízení podle názoru žalobce představuje skutečnost, že je rozhodnutí podepsáno plk. Mgr. J. Č., ačkoliv měl podle § 9 odst. 6 věty třetí zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o opatřeních“), o námitkách rozhodnout ředitel příslušného celního úřadu, kterým byl v rozhodné době plk. Mgr. M. K. Žalovaný navrhl odmítnutí žaloby. S odkazem na argumentaci Městského soudu v Praze v usnesení ze dne 30. 3. 2015, č. j. 6 Af 2/2011-44, měl za to, že rozhodnutí o zadržení zboží je pouze rozhodnutím předběžné povahy, které je z přezkumu ve správním soudnictví podle § 70 písm. b) s. ř. s. vyloučeno. K výzvě soudu žalovaný předložil rozkaz generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 1. 1. 2013, č. 60/2012, kterým se vydává organizační řád celní správy České republiky (dále jen „organizační řád“). Dle čl. 7.16.2. organizačního řádu zastupuje zástupce ředitele celního úřadu v plném rozsahu jeho pravomocí v případě zaneprázdnění, a to s výjimkou činností, které si ředitel celního úřadu vyhradí. Dále byl předložen rozkaz ředitele Celního úřadu Praha Ruzyně ze dne 1. 1. 2013, č. 90/2013, o podpisových oprávnění služebních funkcionářů celního úřadu (dále jen „rozkaz o podpisových oprávněních“), dle jehož čl. 2 podepisuje zástupce ředitele celního úřadu písemnosti v jeho zastoupení, je-li ředitel zaneprázdněn. Dále žalovaný předložil docházkový list ze dne 25. 11. 2014, z nějž vyplývá, že Mgr. M. K., ředitel celního úřadu, v tento den z úřadu odešel v 15.30 hod. Dále byl předložen výpis z elektronické spisové služby žalovaného, z nějž vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo podepsáno Mgr. J. Č., zástupcem ředitele celního úřadu, dne 25. 11. 2014 v 15.55 hod. Listiny dodatečně zaslané žalovaným byly přeposlány žalobci k případnému vyjádření. Žalobce své možnosti vyjádřit se nevyužil. Ze správního spisu vyplývají následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Oznámením ze dne 20. 11. 2014, č. j. 35923-3/2014-650000-81, bylo žalobci sděleno, že bylo zadrženo jím dovážené zboží (paměťové karty), a to z důvodu podezření na porušení průmyslového vzoru Společenství SD-3C, LLC, zapsaného pod číslem 128566-0004. Proti tomuto úkonu žalobce podal námitky, v nichž uplatnil obdobné argumenty jako v žalobě. Námitky byly zamítnuty napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 11. 2014, č. j. 35923-5/2014-650000-81, které podepsal plk. Mgr. J. Č., zástupce ředitele žalovaného. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se uvádí pouze tolik, že zboží bylo dovezeno v přepravních obalech, které neodpovídají obalům obvyklým při přepravě originálního zboží, a balení neobsahuje informace očekávané u originálního zboží. Kvalita informační etikety na baleních je nízká, a to včetně pravopisných chyb, což zakládá důvodné podezření, že se jedná o nedovolené napodobeniny. Předně soud posoudil, zda je žaloba přípustná. Podle § 70 písm. b) s. ř. s. jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučena rozhodnutí dočasné povahy. S žalovaným se lze ztotožnit, že Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 30. 3. 2015, č. j. 6 Af 2/2011-44, dospěl k závěru, že žaloba proti rozhodnutí o zadržení zboží je nepřípustná. Tento právní názor zdejšího soudu je ovšem v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 As 27/2013-52, č. 2993/2014 Sb. NSS, dle kterého „rozhodnutí o zajištění (zadržení) zboží podezřelého z porušování některých práv duševního vlastnictví (§ 23 odst. 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) je rozhodnutím přezkoumatelným ve správním soudnictví“. Kompetenční výluku lze aplikovat pouze v případech, kdy zákon stanoví lhůtu pro zahájení řízení o vydání konečného rozhodnutí. Pokud by taková lhůta pro zahájení řízení před správním orgánem a vydání konečného rozhodnutí (ovšem v délce odpovídající požadavku Ústavního soudu na včasnost soudní ochrany) zákonem stanovena nebyla, nelze takové zajišťovací či mezitímní rozhodnutí správního orgánu považovat za rozhodnutí předběžné povahy vyloučené ze soudního přezkumu ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. Zákon dále musí omezovat účinky rozhodnutí předběžného pouze na období do vydání rozhodnutí konečného. V případě rozhodnutí o námitkách proti zadržení zboží již žádné další rozhodnutí správního orgánu posuzující zákonnost zadržení nenásleduje, proto je žaloba proti rozhodnutí o námitkách podle § 9 odst. 6 zákona o opatřeních přípustná. „Rozhodnutí o propadnutí či zabrání zboží lze nepochybně napadnout žalobou u správního soudu a v rámci tohoto přezkumu posoudit i zákonnost jeho zajištění, rozhodnutí o vrácení zboží lze žalobou napadnout jen výjimečně. Tak tomu bude např. v případě, že došlo k vrácení nesprávného počtu zajištěného zboží. V případě, kdy naopak proti vrácení zboží nebude žádný důvod brojit, nemá osoba, které bylo zboží zajištěno, proti samotnému zajištění žádnou možnost ochrany, včetně nemožnosti uplatnit případný nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tato skutečnost již sama o sobě vylučuje předběžnou povahu rozhodnutí o zajištění (NSS č.j. 9 As 27/2013-52)“. Městský soud postupoval podle názoru uvedeného v publikovaném judikátu Nejvyššího správního soudu, odklonil se od rozsudku zdejšího soudu, na který upozornil žalovaný, a žalobu považoval za přípustnou. Městský soud v Praze tedy napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo v souladu s § 76 odst. 1 písm. a), c) rozhodnuto bez nařízení ústního jednání, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a pro jiné vady řízení. Nejprve bylo nutné se vypořádat s námitkou, že napadené rozhodnutí vydal zástupce ředitele žalovaného namísto ředitele žalovaného. Žalobce v této skutečnosti spatřuje vadu řízení, která mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí. Ustanovení § 9 odst. 6 zákona o opatřeních stanoví procesní rámec pro rozhodování o námitkách proti zadržení zboží následovně: „Osoba dotčená uložením opatření podle odstavce 1 může do 3 pracovních dnů ode dne jeho uložení podat písemné n