— Nejvyšší správní soud

5 Af 33/2014- 30 - text 6 pokračování 5Af 33/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně Callundra Consultants Limited, se sídlem Spyrou Kyprianou 32, 2nd floor 1075, Nicosia, zastoupené Mgr. Stanislavem Zborníkem, advokátem, se sídlem Křemenská 906, Pardubice, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2014, č. j. 4537/14/5000-14503-710158, t a k t o: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 2. 2014, č. j. 4537/14/5000-14503-710158, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce, Mgr. Stanislava Zborníka. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah spisu Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Hlavní město Prahu (dál také jen FÚ“), kterým byl zamítnut její návrh na vyloučení věcí z výkonu daňové exekuce. Žalobkyně uzavřela dne 23. 5. 2013 obchodní smlouvu se společností DS Great Lion s.r.o., se sídlem v Praze 10. Předmětem smlouvy byla pokračující nabídka prodeje naftového oleje, barevného palivového oleje a benzínu 95. Dne 27. 5. 2013 FÚ vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí k vymožení nedoplatku ve výši 5 607 053 Kč dlužníka DS Great Lion s.r.o. V rámci daňové exekuce byl dne 28. 5. 2013 do exekuce zahrnut náklad několika kamionů, které převážely pohonné hmoty z Magdeburgu do Česka. Odesílatelem nákladu pohonných hmot byla žalobkyně a příjemcem DS Great Lion s.r.o. Ten samý den žalobkyně podala návrh na vyloučení tohoto majetku (celkem 902 000 l motorové nafty a 131 000 benzínu) z daňové exekuce. V návrhu tvrdila, že tyto pohonné hmoty jsou v jejím vlastnictví. Poukazovala na čl. 7 smlouvy mezi ní a DS Great Lion s.r.o., podle kterého vlastnictví pohonných hmot přechází od prodávajícího ke kupujícímu až v okamžiku řádného ukončené EMCS procesu (elektronický systém pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani). Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2013 FÚ návrh zamítl. Jako adresát byla na rozhodnutí uvedena žalobkyně. Podle FÚ byly zabavené pohonné hmoty ve vlastnictví DS Great Lion s.r.o. po celou dobu od zahájení přepravy v Magdeburgu. FÚ se zabýval zejména otázkou, zda DS Great Lion s.r.o. za dodávku pohonných hmot již plně zaplatila. Přitom shledal, že ano. Důvod k jiné úpravě přechodu vlastnictví ve smlouvě mezi žalobkyní a kupujícím spočívající v předejití sankcí ze strany německých celních a daňových úřadů považoval správní orgán za irelevantní. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2013 FÚ opravil podle § 104 daňového řádu hlavičku svého rozhodnutí v tom směru, že adresátem rozhodnutí učinil i dlužníka, DS Great Lion s.r.o. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla odvoláním, ve kterém mimo jiné trvala na tom, že zabavené pohonné hmoty jsou v jejím vlastnictví. Uvedla, že důvodem k výhradě vlastnictví do ukončení procesu EMCS je, že jako odesílatel a vlastník zboží ručí celním orgánům za řádné ukončení přeprav v režimu EMCS, tedy odvedení spotřební daně. Řeší tím tedy otázku řádné platby spotřební daně, která představuje podstatnou část ceny tohoto zboží. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodnutí orgánu první instance potvrdil. Uvedl, že otázku vlastnictví zabavených pohonných hmot je nutno řešit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 3030 občanského zákoníku se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I, včetně § 8 občanského zákoníku, podle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle žalovaného čl. 7 smlouvy mezi žalobkyní a DS Great Lion s.r.o. je právě takovým zneužitím práva, neboť jeho jediným účelem je znemožnit zabavení a následný prodej zboží v rámci daňové exekuce. Žalovaný se také nedomníval, že byly splněny podmínky § 2134 občanského zákoníku, podle kterého výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny. Podle něj pouze takto sjednaná výhrada vlastnického práva by nebyla v rozporu s § 8 občanského zákoníku. Daná smlouva však není veřejnou listinou. Podle žalovaného obchodní smlouva mezi žalobkyní a DS Great Lion s.r.o. trpí také zcela zásadním nedostatkem, neboť neobsahuje určení rozhodného právního řádu. Žalovaný uzavřel, že daňový dlužník, DS Great Lion s.r.o., nabyl vlastnické právo k zabaveným pohonným hmotám v okamžiku jejich nakládky v Magdeburgu. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. Ze smlouvy, kterou uzavřely dne žalobkyně a DS Great Lion s.r.o. vyplývá, že dodávka pohonných hmot bude prováděna přes systém EMCS. Podle čl. 6 smlouvy v době dopravy a dodávky je zboží ve vlastnictví prodávajícího. Podle čl. 7 smlouvy vlastnictví zboží je převedeno na kupujícího až v okamžiku řádného ukončení EMCS procesu. Řádně ukončeným procesem se myslí moment, kdy kupující obdrží originál potvrzení o ukončení celního procesu. Z protokolů FÚ o soupisu věcí ze dne 28. 5. 2013 soud zjistil, že bylo soupisem zajištěno pro účely daňové exekuce několik dodávek pohonných hmot. Podle CMR nákladních listů k těmto dodávkám byla ve všech případech odesílatelem žalobkyně a příjemcem DS Great Lion s.r.o. Na žádném nákladním listu nebyla vyznačena výhrada podle čl. 12 odst. 3 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR, že by dispoziční právo se zásilkou náleželo příjemci. II. Argumentace účastníků Argumentaci žalobkyně v podané žalobě lze rozdělit do dvou žalobních bodů. Za prvé namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný špatně rozhodl o vlastnictví pohonných hmot v době jejich zajištění. Podle žalobkyně byla v souladu se smlouvou mezí ní a DS Great Lion s.r.o. vlastníkem pohonných hmot ona, neboť zboží bylo zabaveno předtím, než byl ukončen proces EMCS k tomuto zboží. Poukazuje na to, že takové ujednání bylo také zcela v souladu s tehdy účinným zákonem č. 513/1991, Sb., obchodní zákoník. Podle § 443 odst. 1 obchodního zákoníku kupující nabývá vlastnického právo ke zboží, jakmile mu je dodané zboží předáno. Za druhé žalobkyně namítá, že rozhodnutí FÚ trpí závažným procesním nedostatkem, neboť v rozhodnutí nebyl uveden daňový subjekt – adresát rozhodnutí. Podle žalobkyně tato závažná vada nemohla být zhojena jako oprava zjevné nesprávnosti a mělo být vydáno rozhodnutí nové. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a setrval na názorech v něm vyslovených. Žalovaný považuje nadále výhradu vlastnictví za účelovou a za zneužití tohoto institutu. K absenci označení dlužníka v rozhodnutí FÚ žalovaný uvádí, že tato skutečnost nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. Příjemce rozhodnutí – žalobkyně, byla v rozhodnutí řádně uvedena. Toto rozhodnutí nebylo nicotné. III. Hodnocení soudu Městský soud v souladu s § 51 soudního řádu správního ve věci rozhodl bez jednání. Účastnici byli poučeni o možnosti takového postupu a vyzváni, aby ve lhůtě dvou týdnů případně vyjádřili svůj nesouhlas s projednáním věci bez jednání, což však neučinili. Žalobkyně naopak výslovně uvedla, že souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Městský soud zároveň neprováděl dokazování a ve věci rozhodl pouze na základě správním orgánem předloženého správního spisu. Městský soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního) a dospěl k následujícím závěrům. Podle § 443 obchodního zákoníku kupující nabýval vlastnického práva ke zboží, jakmile mu bylo dodané zboží předáno. Před předáním nabýval kupující vlastnického práva k přepravovanému zboží, když získal oprávnění zásilkou nakládat. Podle § 444 obchodního zákoníku strany si mohly písemně dojednat, že kupující nabude vlastnické právo před dobou uvedenou v § 443, jestliže předmětem koupě je zboží jednotlivě určené nebo zboží určené podle druhu a v době přechodu vlastnického práva bude dostatečně označeno k odlišení od jiného zboží, a to způsobem sjednaným mezi stranami, jinak bez zbytečného odkladu sděleným kupujícímu. Podle § 445 obchodního zákoníku si strany mohly smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Nevyplývá-li z obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, že kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny. Podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR (11/1975 Sb.) je oprávněn disponovat se zásilkou odesílatel. Podle odst. 2 toto právo však zaniká, jakmile je druhý výtisk nákladního listu odevzdán příjemci. Podle o