10 Ads 104/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 32/2017- 54 - text 5 4 Ad 32/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou ve věci žalobce: Ing. A. F., narozený dne - bytem - proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2017 č.j. MPSV-2017/97954-421/1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze přezkoumání rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30.5.2017 č.j. MPSV-2017/97954-421/1, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, pobočky pro hl. m. Prahu, č.j. ABG-693/2017-06/E/02 ze dne 6.3.2017, kterým byla žalobci podle ust. § 55 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti v částce 43.812,- Kč za období od 1.7.2015 do 30.9.2015. 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že k řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, se chtěl vyjádřit a předložit posudky, jichž je autorem, na jím vedené a oponované vysokoškolské bakalářské a diplomové práce. Odměny za vypracování těchto posudků byly předmětem správního řízení. Vzhledem k tomu, že tyto posudky obsahují citlivé osobní údaje týkající se posuzovaných osob, žádal správní orgán o prodloužení lhůty k vyjádření z toho důvodu, aby mohl jmenované osoby, na něž a na jejichž bakalářské a diplomové práce jako na studenty vysoké školy vypracovával odborné posudky, požádat o souhlas s předložením posudku na jejich práce do spisu uvedeného správního orgánu tak, aby prokázal, že všechny posudky byly vypracovány do data, kdy nebyl veden v evidenci správního orgánu jako uchazeč o zaměstnání. Chtěl tím prokázat, že jako uchazeč o zaměstnání v tomto období nevyvíjel žádnou pracovní činnost. 3. Správní orgán Úřad práce ČR, pobočka pro hl. m. Prahu, mu však na jeho žádost o prodloužení lhůty řádně neodpověděl. Lhůtu sice prodloužil, avšak žalobce neinformoval a nedoručil mu rozhodnutí, zda žádosti vyhovuje či nikoli. Žalobce čekal na rozhodnutí, zda jeho žádosti bylo vyhověno, protože chtěl předložit shora uvedené posudky. Správní orgán žalobci rozhodnutí o jeho žádosti o prodloužení lhůty k předložení vyjádření a dokladů nezaslal. Žalobce tento postup považuje za porušení svých práv jako účastníka správního řízení. Žalobce k důkazu navrhl napadené rozhodnutí i rozhodnutí vydané správním orgánem I. stupně, obsah správního spisu, kde je jeho žádost o prodloužení lhůty k vyjádření a ostatní dokumenty uložené ve spise. Z těchto důvodů navrhl, aby soud žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí Úřadu práce ČR, pobočky pro hl. m. Prahu. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Ve vyjádření zrekapituloval řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. 5. Žalovaný ve vyjádření dále uvedl, že s ohledem na ust. § 42 odst. 2 zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 30.9.2015 byl žalobce povinen úřadu práce dne 3.7.2015 oznámit dohodu uzavřenou dne 1.5.2013 se zaměstnavatelem M. u. P. o.p.s. Zavinění žalobce v dané věci je spatřováno již v samotném neoznámení uvedené dohody úřadu práce, jelikož v případě, že by tak učinil, by mu nárok na podporu v nezaměstnanosti dle ust. § 39 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 30.9.2015 vůbec nevznikl. Tímto bylo způsobeno vyplácení podpory v nezaměstnanosti ode dne 1.7.2015 neprávem. 6. K námitce žalobce, že úřad práce nijak nereagoval na jeho žádost o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům rozhodnutí, je dle názoru žalovaného částečně důvodná, nicméně žalobce měl dostatečný časový prostor pro to, aby se k věci vyjádřil. Jakkoli úřad práce měl na žádost žalobce, byť se nejedná o žádost ve formálním slova smyslu, o které by se vydávalo rozhodnutí, reagovat a sdělit mu, zda jeho žádosti vyhovuje či nikoli a z jakých důvodů. K této vadě řízení však žalovaný ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu nepřihlédl, neboť se nejedná o vadu řízení, o níž lze mít důvodně za to, že mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost. Správní řízení bylo zahájeno dne 9.2.2017 a až do dne vydání rozhodnutí ve věci, mohl žalobce navrhovat důkazy či činit jiné návrhy. Žalobce se k věci vyjádřil pouze podáním ze dne 14.2.2017 doručeným úřadu práce dne 16.2.2017, přičemž neuvedl ani jakou dobu potřebuje k tomu, aby se mohl ještě případně k věci vyjádřit. Úřad práce v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že datum vydání tohoto rozhodnutí bylo posunuto právě s ohledem na žádost žalobce. Vzhledem k tomu, že ani skutečnosti uvedené v odvolání nemohou zvrátit povinnost žalobce vrátit neprávem vyplacenou podporu v nezaměstnanosti, toto pochybení úřadu práce nemohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že pokud žalobce až v žalobě uvádí, že mínil doložit všechny posudky, které vypracovával na řadu svých studentů, žalovaný se domnívá, že ani v případě jejich doložení by nemohlo být s ohledem na uvedené postupováno ve věci jinak, neboť tyto důkazy měly zpochybnit podkladové rozhodnutí ve věci vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. To však není předmětem tohoto soudního přezkumu, stejně tak jako nebylo a nemohlo být předmětem odvolacího řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti. Žalovaný poukázal na to, že žalobcovy námitky směřují k neoprávněnosti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalovaný poukázal na to, že již bylo pravomocně rozhodnuto o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání a není proto toto rozhodnutí předmětem ani soudního přezkumu ani nemohlo být předmětem odvolacího řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti. Žalovaný v této souvislosti odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu ( dále NSS ). Žalovaný pak navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále s.ř.s. ). Ve věci bylo rozhodováno při jednání na žádost žalobce. Soud jednal v nepřítomnosti žalobce, neboť ten se k jednání dostavil opožděně. Neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle § 50 ( § 49 odst. 3 s.ř.s.). 8. Soud při posouzení této věci vyšel z obsahu správního spisu. Z žádosti o zprostředkování zaměstnání ze dne 3.7.2015 soud zjistil, že žalobce čestně prohlásil, že ke dni podání této žádosti není v pracovněprávním vztahu, t.j. pracovním poměru, vztahu na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce nebo ve služebním poměru. Obsahem spisu je dále rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky pro hl. m. Prahu, ze dne 16.11.2016 č.j. ABG-3466/2016-06/E/02, které nabylo právní moci dne 21.12.2016, o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle ust. § 30 odst. 1 písm. b) bod 1 a odst. 3 zákona o zaměstnanosti, od 3.7.2015. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti podle § 25 dost. 3 zákona o zaměstnanosti, kdy bez vážných důvodů uvedených v § 5 psím. c) tohoto zákona neoznámil úřadu práce výkon činnosti na základě pracovního poměru, který nebrání vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Správní orgán při vydání tohoto rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobce v době podání žádosti o zprostředkování zaměstnání dne 3.7.2015 vykonával činnost na základě dohody o provedení práce uzavřené se zaměstnavatele M. u. P. o.p.s. dne 1.5.2013. Tuto skutečnost bez vážného důvodu neuvedl při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání dne 3.7.2015. 9. Rozhodnutím Úřadu práce, krajské pobočky pro hl. m. Prahu, ze dne 6.3.2017 č.j. ABG-693/2017-06/E/02 rozhodl úřad o povinnosti žalobce vrátit podporu v nezaměstnanosti ve výši 43.812,- Kč za období od 1.7.2015 do 30.9.2015. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a o odvolání pak rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 10. Městský soud v Praze po posouzení zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Povinnost žalobce vrátit vyplacenou podporu v nezaměstnanosti za dobu jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání byla stanovena podle ust. § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Podle tohoto ustanovení je povinen uchazeč o zaměstnání neprávem přijaté částky vrátit, pokud zamlčel nebo nesprávně uvedl některou rozhodnou skutečnost pro výplatu této dávky. 12. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce při přihlášení do evidence uchazečů o zaměstnání neuvedl, že má uzavřenu dohodu o provedení práce s M. u. P. o.p.s. ze dne 1.5.2013. Tato dohod