2 As 121/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 208/2015- 101 - text 12 6 A 208/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce: UNITED PARCEL SERVICE CZECH REPUBLIC, s.r.o. IČ: 25684094 sídlem K letišti 57/1049, Praha 6 zastoupen advokátem Bc. Mgr. et Mgr. Stanislavem Bednářem sídlem Hrušková 343, Přezletice proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 9. 2015, č. j.: ČTÚ-21 869/2015-603, takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 9. 2015, č. j. ČTÚ-21869/2015-603 se r u š í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náklady ve výši 15.342 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Stanislava Bednáře, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 4. 9. 2015, č. j.: ČTÚ-21 869/2015-603, kterým předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též ČTÚ), odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb ze dne 20. 3. 2015, č. j.: ČTÚ-54 109/2014-610/VIII., kterým bylo rozhodnuto, že vyjmenované služby nabízené žalobcem jsou poštovními službami. 2. Ze správního spisu vyplývají následující podstatné skutečnosti. 3. Dni 24. 9. 2014 byla žalobci doručena výzva, č. j.: ČTÚ-54 109/2014-610, k podání oznámení podnikání v oblasti poštovních služeb. ČTÚ ve výzvě uvedl, že v rámci své úřední činnosti dospěl k důvodnému podezření, že žalobce je provozovatelem poštovních služeb. 4. Na tuto výzvu žalobce reagoval sdělením ze dne 12. 11. 2014, v němž uvedl, že v České republice poskytuje expresní zásilkové a přepravní služby, které vykazují zvláštní a dodatečné charakteristiky a přidanou hodnotu, v důsledku čehož jsou jasně odlišeny od univerzální poštovní služby. Odrazem zvláštního postavení expresních a zásilkových služeb, které mají oproti poštovním službám zvláštní postavení, je § 2 písm. o) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o poštovních službách). Žalobce rovněž odkázal na body 17 a 18 preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES (dále jen směrnice 97/67/ES), která byla novelizována směrnicemi 2002/39/EC a 2008/6/EC. Uvedl, že neposkytuje žádné služby na základě poštovní smlouvy ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách. Expresní zásilkové služby nespadají mezi univerzální služby. Vyjmenoval konkrétní důvody, pro které má za to, že na něj nemůže být nahlíženo jako na provozovatele poštovních služeb a nemůže proto na něm být vyžadováno plnění povinností provozovatele poštovních služeb. 5. Dne 15. 1. 2015 obdržel ČTÚ od žalobce seznam jím poskytovaných služeb spolu s Průvodcem službami a sazebníkem žalobce. Žalobce uvedl, že nabízí služby pod různými obchodními názvy jako například: UPS Express Plus®, UPS Express®, UPS Express Saver®, UPS Standard® a UPS Expedited®, kdy všechny služby žalobce vykazují znaky zvláštní přidané hodnoty. Žalobce uzavírá individuálně s klienty smlouvy o přepravě. Žalobce poukázal na charakteristické znaky svých služeb, které jsou důležité pro rozlišení mezi nepoštovními/kurýrními a poštovními službami (viz i žaloba). 6. Dne 22. 1. 2015 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení správního řízení ve věci rozhodnutí, zda se v případě vyjmenovaných služeb společnosti jedná o poštovní služby. ČTÚ uvedl, že se na základě poznatků získaných v rámci své úřední činnosti domnívá, že předmětné poskytované služby jsou poštovními službami. Zároveň byla žalobci stanovena usnesením lhůta k vyjádření se k oznámení o zahájení správního řízení. Žalobce zaslal ČTÚ své vyjádření dne 9. 2. 2015, kde uvedl obdobně jako ve svém sdělení ze dne 12. 11. 2014 důvody, proč dle jeho názoru jím poskytované služby nemohou být považovány za poštovní služby ve smyslu zákona o poštovních službách. 7. Dne 20. 3. 2015 bylo vydáno prvostupňové správní rozhodnutí, č. j.: ČTÚ-54 109/2014-610/VIII. ČTÚ podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách rozhodl, že služby nabízené žalobcem „UPS Express Plus®“, „UPS Express®“, „UPS Express Saver®“ a „UPS Standard®“ podle Zasilatelských podmínek ze dne 29. 12. 2014 jsou poštovními službami ve smyslu zákona o poštovních službách. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že ze zhodnocení faktického stavu věci s porovnáním zákonných ustanovení (§ 1 odst. 2, § 1 odst. 3, § 2 písm. a), c), e), d), g), m), n), o), § 5 odst. 1 zákona o poštovních službách) vyplývá jednoznačný závěr, že služby, které jsou předmětem správního řízení, v souhrnu naplňují veškeré definiční znaky, které charakterizují poštovní službu. Tyto služby byly poskytovány za účelem dodání zásilky, která naplňovala znaky poštovní zásilky, v průběhu poskytování služby docházelo k předání zásilky společnosti, tedy k poštovnímu podání, dále docházelo k systematickému třídění, přepravě a dodání zásilky. Zároveň realizace všech činností probíhala takovým způsobem, který odpovídal způsobu poskytování služeb prostřednictvím poštovní sítě. Žalobce nabízel a byl schopen zařídit svým zákazníkům i dodatečné služby (dobírka, větší rychlost a spolehlivost sběru, záruka dodání ke stanovenému dni, sběr zásilek z výchozího místa atd.). Služby společnosti tak naplnily nejen definiční znaky charakterizující poštovní službu, ale i další znaky definující expresní zásilkovou službu, která představovala poštovní službu s určitou přidanou hodnotou. 8. Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí podal žalobce rozklad, ve kterém namítl, že nezákonnost a nesprávnost rozhodnutí, neboť zákon o poštovních službách nebyl vyložen euro konformním způsobem, ČTÚ nepřihlédl při vymezení pojmu poštovní služba a poskytovatel poštovních služeb k obsahu a účelu směrnice 97/67/ES, nezohlednil nesprávnou implementaci této směrnice a to, že poskytovatelům poštovních služby byly zákonem stanoveny povinnosti v příkrém rozporu se směrnicí 97/67/ES a primárním právem Evropské unie. 9. Předseda Rady ČTÚ o podaném rozkladu žalobce rozhodl tak, že jej zamítl a napadené rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se plně ztotožňuje s právním hodnocením správního orgánu I. stupně, uvedeném v přezkoumávaném rozhodnutí. Odvolatel se nemůže dovolávat přímé aplikace směrnice 97/67/ES, neboť ta byla do zákona o poštovních službách implementována zákonem č. 221/2012 Sb. S odkazem na směrnici 97/67/ES předseda Rady ČTÚ dovodil, že tato směrnice stejně jako zákon o poštovních službách předpokládá paralelní existenci poskytovatelů poštovních služeb (v ČR provozovatel poštovních služeb) a poskytovatelů všeobecných služeb (v ČR – držitel poštovní licence) a dále rozlišuje mezi poštovními službami (širší pojem) a všeobecnými službami (užší pojem a podmnožina poštovních služeb). Poštovní služby jsou služby definované znaky již ve směrnici 97/67/ES a tyto definiční znaky byly včleněny i do zákona o poštovních službách. Pro posouzení, zda daná služba je službou poštovní, je potřeba zkoumat způsob podání (resp. výběru dle znění poštovní směrnice), třídění, přepravy (prostřednictvím poštovní sítě) a dodávání poštovních zásilek. Nebylo relevantní, v jakém právním režimu byly služby odvolatele nabízeny, nýbrž jakou věcnou povahu tyto služby měly. Nebylo tedy relevantní, zda uzavíral se svými zákazníky zasilatelskou smlouvu, fakticky šlo o poštovní smlouvu ve smyslu zákona o poštovních službách. Poštovní služby představují množinu služeb, do které patří zejména základní služba, zahraniční poštovní služba i expresní zásilková služba, jak je uvádí i zákon o poštovních službách ve svém § 2. Otázka toho, jaké povinnosti zákon o poštovních službách ukládá poskytovatelům poštovních služeb, nebyla předmětem tohoto správního řízení. 10. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, ve které namítl, že jím poskytované služby nejsou poštovními službami ve smyslu zákona o poštovních službách. Služby žalobce lze charakterizovat jako expresní zásilkové služby, které se od poštovních služeb liší především jedinečnou kombinací následujících specifických znaků: 1) garance dodání ke stanovenému dni (v případě zpoždění je zákazníkovi navrácena platba), 2) převzetí zásilek přímo od zákazníka (žalobce nemá žádnou síť poštovních poboček, kde by zákazník mohl/musel podat zásilku), 3) podrobná možnost kontroly a sledování zásilek ze strany zákazníka, 4) předání zásilek adresátovi do vlastních rukou (žalobce nemá žádnou síť poštovních poboček, kde by si příjemce mohl/musel zásilku vyzvednout), 5) významně vyšší platba za expresní zásilkové služby, než v případě zasílání prostřednictvím základní (všeobecné) poštovní služby. Zvláštní postavení expresních zásilkových služeb plyne z § 2 písm. o