1 Aps 10/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 159/2018- 29 - text 8 9A 159/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: T.C.A. - v.o.s. Technik Control Assistance, IČO 25300342 sídlem Dobšická 2295/2, 669 02 Znojmo zastoupená advokátem Mgr. Stanislavem Bodlákem sídlem Sobotín 270, 788 16 Petrov nad Desnou proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 16. 7. 2018 domáhala ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nezřízení přístupu do informačního systému stanic technické kontroly (dále jen „CIS“) žalobkyni na základě její žádosti ze dne 9. 5. 2018. Žalobkyně požadovala, aby soud prohlásil uvedený zásah za nezákonný, zakázal žalovanému v něm pokračovat a uložil žalovanému, aby do tří pracovních dnů od právní moci rozsudku zřídil žalobkyni přístup do CIS. II. Žaloba 2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že je provozovatelem stanice technické kontroly ev. č. 37.17 (dále též „STK“), provozovna Znojmo, Dobšická 2, kdy oprávnění k provozování STK a k provádění technických prohlídek silničních motorových a přípojných vozidel kategorií osobní automobily (L, M1, N1, O1, O2 vyhl. č. 103/1995 Sb.), užitkové automobily (M2, M3, N2, N3, O2, O3, O4, T vyhl. č. 103/1995 Sb.) a traktory a jejich přípojná vozidla (T, OT1, OT2, OT3, OT4 vyhl. č. 103/1995 Sb.) jí bylo uděleno rozhodnutím č. 147/96 Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr. 623/96-Pa. Souhlas k zahájení činnosti, resp. osvědčení k provozování STK, bylo žalobkyni uděleno rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo ze dne 16. 4. 1999, č. j. dopr. 188/1999, a ze dne 20. 5. 1999, č. j. dopr. 279/1999. 3. Žalobkyně tvrdila, že oprávnění k provozování STK jí nebylo nikdy odňato, a to ani údajně pravomocným rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011 postupem podle § 59 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). Žalobkyně upozornila, že ochrana proti nečinnosti žalovaného ve věci odvolání žalobkyně proti citovanému rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, je předmětem soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10A 206/2017. 4. Žalobkyně dále uvedla, že dne 9. 5. 2018 podala u žalovaného žádost o zřízení přístupu do informačního systému stanic technické kontroly (CIS) v souladu s § 48a odst. 5 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb. Přípisem ze dne 11. 5. 2018, č. j. 67/2017-150-STK3/9, který byl žalobkyni doručen dne 14. 5. 2018, žalovaný sdělil, že žalobkyni nelze zřídit přístup do CIS, neboť žalobkyně není provozovatelem předmětné stanice technické kontroly ev.č. 37.17. 5. Žalobkyně je toho názoru, že shora uvedeným jednáním žalovaného, kterým nebyl žalobkyni zřízen přístup do CIS, a žalobkyni tak je faktickým zásahem (úkonem žalovaného) bráněno v provozování STK i přesto, že je držitelem jak platného oprávnění k provozování STK, tak osvědčení k provozování STK, došlo k zásahu do základního ústavního práva žalobkyně na svobodné podnikání ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Bez přístupu do CIS je provoz STK de iure i de facto nemožný. Tím je dána i aktivní legitimace žalobkyně k podání zásahové žaloby podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) 6. Žalobkyně s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.6.2013, č.j. 6 Aps 1/2013-51 vyložila, že lhůta k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 84 odst. 1 s. ř. s., a to jak lhůta subjektivní, tak objektivní, byla zachována, když konec subjektivní lhůty (14. 7. 2018) připadl na sobotu (den pracovního klidu); nadto nezákonný zásah žalovaného dosud trvá. 7. Pasivní legitimace žalovaného žalobkyně opírá o § 48a odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., neboť žalovaný je správcem CIS a k žádosti provozovatele stanice technické kontroly (tedy i žalobkyně) je dle § 48a odst. 5 písm. b) téhož zákona povinen mu zřídit přístup do CIS. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 10. 2018 popsal dosavadní průběh řízení. Konkrétně uvedl, že dne 15. 7. 1996 bylo Okresním úřadem Znojmo uděleno žalobkyni oprávnění č. j. dopr. 623/96-Pa k provozování STK. Dne 31. 5. 2011 podala žalobkyně na Krajský úřad Jihomoravského kraje (doručeno dne 10. 6. 2011) žádost o změnu provozovatele této STK na nového provozovatele Smetana a Smetana s.r.o., IČO 6480565, sídlem Lažínky 71, 676 02 Moravské Budějovice (dále jen „společnost Smetana a Smetana s.r.o.“). V této věci bylo vedeno správní řízení pod sp. zn. SJMK 86488/2011/OD/Ml., jehož výsledkem je pravomocné rozhodnutí č. j. JMK 86642/2011 ze dne 17. 6. 2011, na základě kterého došlo dnem 28. 6. 2011 ke změně oprávnění k provozování STK č. 37.17 na společnost Smetana a Smetana s.r.o. Společnost Smetana a Smetana s.r.o. začala dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení osvědčení č.j. JMK 94498/2011 ze dne 30.6.2011 provozovat provozovnu STK č. 37.17. Ve výroku tohoto rozhodnutí je explicitně uvedeno, že původní oprávnění ze dne 15. 7. 1996, č. j. 623/96-Pa, udělené žalobkyni Okresním úřadem Znojmo, pozbývá platnosti. V odůvodnění rozhodnutí je pak konstatováno, že žalobkyně při podání žádosti o změnu provozovatele prohlásila, že si je plně vědoma následků změny provozovatele provozovny STK ev.č. 37.17 a tím ukončení platnosti původních rozhodnutí o uděleném oprávnění. Žalovaný dále konstatoval, že dne 16. 10. 2012 žalobkyně podala novou žádost o vydání oprávnění k provozování STK na stejné adrese jako provozovna č. 37.17 (řízení vedeno pod sp. zn. S-JMK 117099/2012/OD); této žádosti nebylo Krajským úřadem Jihomoravského kraje s konečnou platností vyhověno dne 21. 1. 2014 rozhodnutím č. j. JMK 5487/2014 ve spojení s rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 30. 9. 2015. Dne 22. 5. 2017 žalovaný obdržel podnět od Krajského úřadu Jihomoravského kraje k mimořádnému opravnému prostředku, tj. k přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2011. Tímto rozhodnutím bylo uděleno oprávnění k provozování kombinované STK na adrese provozovny STK Dobšická 2, PSČ 669 02 Znojmo společnosti Smetana a Smetana s.r.o. a zároveň pozbylo platnosti původní oprávnění udělené žalobkyni. Ve spisovém materiálu je podání žalobkyně ze dne 21. 4. 2017 označeno jako odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, toto podání bylo doplněno dne 28. 4. 2017. Z odůvodnění podání vyplývá, že žalobkyně považuje den 6. 4. 2017, kdy nahlížela do spisu sp. zn. S-JMK 86488/2011, za den doručení rozhodnutí v předmětné věci. Krajský úřad Jihomoravského kraje citované podání žalobkyně vyhodnotil jako podnět k přezkumnému řízení a věc předložil žalovanému, který neformálním sdělením odpověděl žalobkyni s odkazem na § 96 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), že přezkumné řízení není pro uplynutí jednoleté lhůty od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí možno provést. 9. Žalovaný proto uzavřel, že k naplnění pojmových znaků nezákonného zásahu dle § 82 s. ř. s. nedošlo, neboť žalovaný jednal v souladu se zákonem a nikterak negativně do práv žalobkyně nezasáhl. Při posuzování věci ve správním řízení postupoval vždy v souladu s právními předpisy a trvá na svém stanovisku, že vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně není provozovatelem STK 37.17, není možno jí přístup do CIS STK zřídit. 10. Na základě uvedených skutečností žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze na základě včasné žaloby (§ 84 odst. 1 a 2 s. ř. s.) přezkoumal postup žalovaného z hlediska žalobkyní tvrzených skutkových okolností a odpovídající právní úpravy, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Základní právní rámec řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je dán § 82 s. ř. s., podle něhož platí: Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu dom