3 Ads 29/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 56/2019- 65 - text 10 č. j. 9A 56/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: I. H. bytem M. P., M. zastoupená advokátem JUDr Bedřichem Hájkem sídlem Boženy Němcové 70, Kadaň proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované ve věci žádosti žalobkyně z října 2018 o schválení pobytu dítěte v dětské ozdravovně včetně doprovodu. takto: I. Žalovaná je povinna rozhodnout o žádosti žalobkyně ze dne 29. 10. 2018 o úhradu doprovodu žalobkyně při jejím pobytu v dětské ozdravovně (pobyt v roce 2019) do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 22 372 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Bedřicha Hájka, advokáta. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalované, když nečinnost měla spočívat v tom, že žalovaná nerozhodla o žádosti zákonného zástupce žalobkyně o schválení pobytu dítěte (žalobkyně) ve věku 5 let v dětské ozdravovně včetně doprovodu. Žádost byla podána na formuláři vyplněném a potvrzeném ošetřující dětskou lékařkou a byla odevzdána na pracovišti v Chomutově v říjnu 2018. Ve stejný měsíc došla zákonnému zástupci zpráva na mobilní telefon se stručnou informací o tom, že návrh byl schválen. Vyžádaná doplňující informace z pracoviště žalované v Chomutově zněla, že o úhradě doprovodu se zatím nerozhodovalo a bude rozhodnuto až po příjezdu do ozdravovny. K žádosti nebyla ze strany žalované doručena zákonnému zástupci žalobkyně žádná písemnost ani nebylo sděleno číslo jednací. 2. Žalobkyně s odkazem na právní úpravu, týkající se hrazené služby při pobytu dítěte v ozdravovně (§ 34 odst. 32, § 25 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb. a na postup správního orgánu dle ust. § 1 odst. 1 a 2, § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu) poukázala na to, že zdravotní pojišťovna není oprávněna podmínit posouzení nároku na úhradu zdravotní služby až poté, co ji pojištěnec začne čerpat nebo její čerpání ukončí. Např. o úhradě lázeňské péče zdravotní pojišťovny nerozhodují ex post, nýbrž vždy ex ante před nástupem na lázeňskou péči. Žalobkyně tvrdila, že režim schvalování pobytu v dětské ozdravovně je srovnatelný. 3. Žalobkyně uvedla, že návrh na pobyt v ozdravovně včetně doprovodu byl podán v říjnu 2018 (přesné datum podání ve správním spise). Po uplynutí 30 dnů od posledního dne měsíce října 2018 se žalobkyně dne 10. prosince 2018 obrátila prostřednictvím datové schránky na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR s žádostí o ochranu před nečinností a s návrhem, aby nadřízený správní orgán rozhodl tak, že úhrada doprovodu v ozdravovně se schvaluje. Tato žádost zůstala bez odpovědi nebo přijatých opatření. Žalobkyně vycházela z ust. § 178 odst. 1 správního řádu, podle kterého je nadřízeným správním orgánem ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. Dle § 7a odst. 1 zákona č, 551/1991 Sb., o VZP ČR, provádí kontrolu činnosti žalované Ministerstvo zdravotnictví. 4. Žalobkyně se tedy dne 13. února 2019 prostřednictvím datové schránky obrátila na Ministerstvo zdravotnictví s žádostí o ochranu před nečinností s návrhem, aby nadřízený správní orgán rozhodl tak, že úhrada doprovodu v ozdravovně se schvaluje. K této žádosti Ministerstvo žádné opatření proti nečinnosti zdravotní pojišťovny nepřijalo. 5. Žalobkyně tak vyčerpala možnosti obrany proti nečinnosti dle § 80 a násl. správního řádu. Žalovaná do dne podání žaloby o úhradě doprovodu žalobkyně v ozdravovně nerozhodla, ačkoli příslušný návrh byl podán již v říjnu 2018. 6. Žalobkyně v podané žalobě poukázala na standardní postup žalované, kdy žalovaná na svých webových stránkách ve znění k měsíci březnu 2019 uvádí, že rozhoduje ve správním řízení ve vztahu k § 25 (doprovod dítěte) i k § 34 (péče v ozdravovně) zákona č.48/1997 Sb. K jiným žádostem žalovaná také písemné rozhodnutí ve vztahu k úhradě doprovodu vydala, např. ohledně starší sestry žalobkyně v roce 2017. 7. Na podporu svých tvrzení žalobkyně navrhla provedení dokazování správním spisem a listinami – žádostí o ochranu před nečinností ze dne 10. prosince 2018, žádostí o ochranu před nečinností ze dne 13. února 2019, sdělením žalované z března 2017 a rozhodnutím žalované ze dne 2. 1. 2017 o úhradě doprovodu starší sestry žalobkyně. 8. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované povinnost rozhodnout o úhradě doprovodu žalobkyně v dětské ozdravovně (pobyt v roce 2019) do 5 dnů od právní moci rozsudku. II. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě považovala podanou žalobu za bezpředmětnou. Předně zrekapitulovala svůj dosavadní postup ve věci. Uvedla, že žalobkyně je nezletilou pojištěnkou žalované. Dne 29. 10. 2018 podal zákonný zástupce žalobkyně návrh na umístění žalobkyně v ozdravovně, vyplněný praktickým lékařem žalobkyně. V návrhu je uvedeno, že ošetřující lékař doporučuje uskutečnit pobyt v ozdravovně v Peci pod Sněžkou. Následujícího dne byl návrh schválen revizním lékařem žalované, který potvrdil umístění žalobkyně v ozdravovně Karkulka v Peci pod Sněžkou. Návrh na umístění žalobkyně v ozdravovně obsahoval kromě doporučené ozdravovny také poznámku ve znění „s doprovodem". Jedná se o doporučení přítomnosti průvodce při pobytu žalobkyně v ozdravovně. 10. Žalovaná dále uvedla, že sice byla opakovaně vyzývána k vydání rozhodnutí o žádosti, nicméně tak zákonný zástupce činil i vůči Ministerstvu zdravotnictví v domnění, že se jedná o nadřízený orgán žalované. S tímto názorem nelze souhlasit, neboť Ministerstvo zdravotnictví v dané věci nevystupuje jako nadřízený orgán žalované. Dle ust. § 7a odst. 1 zákona o VZP ČR Ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s Ministerstvem financí vykonává kontrolní a dozorovou činnost nad hospodařením žalované s jejím majetkem a s majetkem jí svěřeným. Z tohoto ustanovení však nelze dovodit, že Ministerstvo zdravotnictví je nadřízeným orgánem žalované. 11. Žalovaná dále uvedla, že v reakci na žádost zákonného zástupce žalobkyně Ministerstvo zdravotnictví dopisem ze dne 15. 2. 2019 vyzvalo žalovanou k tomu, aby se ve věci vyjádřila. V této odpovědi žalovaná vyjadřuje své přesvědčení o tom, že se nedopouští nečinnosti. V podané žalobě tento svůj názor opírá o relevantní právní úpravu obsaženou v ust. § 34 odst. 1 a § 25 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Z této úpravy dovozuje, že zdravotní pojišťovna (potažmo její revizní lékař) má v procesu schvalování péče v dětské ozdravovně zákonnou povinnost rozhodovat jednak při potvrzení návrhu na zdravotní péči v ozdravovně podaného praktickým lékařem (§ 34) a následně, jedná-li se o pojištěnce staršího 6 let, při potvrzení úhrady pobytu průvodce (§ 25odst. 1). V době podání návrhu na umístění v ozdravovně bylo žalobkyni 5 let. Věku 6 let dosáhne dne 18. 7. 2019. Zdravotní pojišťovna, tj. žalovaná proto není subjektem, který by měl na základě zákona povinnost rozhodovat o tom, zda je přítomnost doprovodu pojištěnce mladšího 6 let nutná a tedy zda tato bude hrazenou službou. Zákon nestanoví postup, podle kterého by měla zdravotní pojišťovna jakkoli rozhodovat o úhradě doprovodu pojištěnce v ozdravovně, je-li pojištěnec mladší 6 let. V takovém případě je totiž pobyt průvodce již ze zákona považován za hrazenou službu, avšak pod podmínkou, že přítomnost průvodce je z důvodů uvedených výše nutná. Preautorizaci zdravotní pojišťovnou v takové věci zákon nepředpokládá. Důvodnost doprovodu pojištěnce posuzuje primárně ošetřující lékař pojištěnce předtím, než doprovod navrhne. Po odeslání návrhu na zdravotní péči do příslušné ozdravovny se dále důvodností přítomnosti průvodce zabývá lékař ozdravovny. 12. K odkazu žalobkyně na to, že žalovaná v minulosti o úhradě doprovodu v ozdravovně vydala písemné rozhodnutí ve věci starší sestry žalobkyně R. H., žalovaná konstatovala, že se jednalo o případ, kdy pojištěnec žádající o úhradu doprovodu již dosáhl věku 6 let a pobyt průvodce tak byl v souladu s ust. § 25 odst. 1 zákona hrazenou službou pouze se souhlasem revizního lékaře. Žalovaná tak na rozdíl od nyní projednávané věci měla zákonnou povinnost vydat rozhodnutí a postupovala proto v jiném režimu než v případě žalobkyně. 13. Žalovaná tedy dovozuje, že v dané věci neměla a nemá zákonnou povinnost rozhodnout ani učinit jiný úkon a nemůže se tak dopouštět nečinnosti ve smyslu výše citovaných ustanovení správního řádu a s. ř. s. Žalovaná je proto přesvědčena o tom, že žaloba nebyla podána důvodně a zákonná úprava neumožňuje soudu uložit jí v dané věci povinnost vydat rozhodnutí o úhradě doprovodu žalobkyně v dětské ozdravovně. Vz