2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 129/2019- 39 - text 7 11 A 129/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: V. G. proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2019, č.j. MV-79104-4/SO-2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žaloba 1. Žalobce se žalobou, podanou v zákonné lhůtě u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2019, č.j. MV-79104-4/SO/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I.stupně“) ze dne 8. 4. 2019, č.j. OAM- 52335-20/ZM-2018 (dále jen „rozhodnutí I.stupně“), kterým nebyl udělen souhlas se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty podle ust. § 42 g odst. 7 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce v žalobě uvedl, že byl porušen § 2 odst. 1 spr.ř., neboť žalovaný nepostupoval v souladu se zákony a ostatními předpisy a § 3 spr.ř., neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, v souvislosti s § 50 odst. 2 a odst. 3 spr.ř. správní orgán nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci a napadené rozhodnutí tak nelze považovat za přesvědčivé. Dle žalobce žalovaný neprovedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci v souladu s § 52 spr.ř. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a konstatoval, že nedošlo k porušení žádných z žalobcem namítaných ustanovení zákona. Vzhledem k obecné formulaci námitek žalobce se k těmto žalovaný nemohl vyjádřit a navrhl zamítnutí žaloby. Výzva k odstranění vad žaloby 4. Městský soud usnesením ze dne 4. 5. 2020, č.j. 11 A 129/2019-30vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, konkrétně uložil žalobci povinnosti ve lhůtě 15 dnů odstranit vady podané žaloby, zejména konkretizovat žalobní body ve vztahu k namítaným porušením ustanovení správního řádu. Tato výzva byla připravena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb dne 18. 5. 2020. Žalobce si zásilku nevyzvedl, po uplynutí lhůty 10 dnů nebylo možné vložit zásilku do schránky žalobce a zásilka tak byla dne 1. 6. 2020 vrácena soudu. Zásilku je nutno považovat za doručenou. Na výzvu k odstranění vad žalobce nereagoval. Obsah spisu 5. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce podal dne 13. 12. 2018 žádost o souhlas se změnou zaměstnavatele. Výzvou správního orgánu I. stupně ze dne 13.12.2018, č.j. OAM-52335-6/ZM-2018, byl žalobce vyzván, aby doložil doklad prokazující pracovněprávní vztah, tzn. pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí. K odstranění vad byla žalobci poskytnuta lhůta 10 dnů od doručení výzvy a byl zároveň poučen, že v případě nedoložení uvedených náležitostí žádosti bude řízení o žádosti zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. c) spr. ř. Dne 20. 12. 2010 byla správnímu orgánu I. stupně doručena pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem a společností VSP WORK s.r.o. na pozici: Ostatní manipulační pracovníci. 6. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 8. 4. 2019, č.j. OAM-52335-20/ZM-2018, byla žádost žalobce zamítnuta a souhlas se zaměstnáváním se mu dle § 42g odst. 7 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců neudělil, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. V tomto rozhodnutí správní orgán mimo jiné konstatoval, že práce ostatního pomocného manipulačního pracovníka není druhem práce spadajícím mezi ty druhy prací, které agentura práce může cizincům zprostředkovávat. Agentura práce VSP WORK s.r.o. tedy není oprávněna přidělit žalobce dočasně k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, tedy na volné pracovní místo uvedené v EVPM pod číselným označením 14 683 800 734. Jestliže společnost VSP WORK s.r.o. jako agentura práce není oprávněna přidělovat žalobce k výkonu práce ostatního pomocného manipulačního pracovníka k jinému zaměstnavateli, nemůže správní orgán k takovému zaměstnávání žalobce udělit souhlas. Správní orgán nemůže svým rozhodnutím umožnit vznik situace, která odporuje zákonu. 7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutí. Uvedl, že žalobce pobývá na území ČR na základě vydané zaměstnanecké karty s platností od 24. 2. 2018 do 9. 8. 2019. Dne 13. 12. 2018 žalobce podal na Ministerstvu vnitra žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty dle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců. K žádosti doložil potvrzení o ukončení pracovního poměru a pracovní smlouvu uzavřenou 13. 12. 2018 se zaměstnavatelem VSP WORK s.r.o. jakožto agenturou práce, na pracovní pozici ostatní manipulační pracovníci. V pracovní smlouvě je ujednání, že „zaměstnanec bude přidělován podle požadavku uživatele“. K odvolání žalobce přiložil novou pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem VSP WORK s.r.o. jakožto agenturou práce, na pracovní pozici montážní dělníci ostatních výrobků. Správní orgán I. stupně uvedl, že z charakteristiky volného pracovního místa, na kterém byl žalobce zaměstnán, práce ostatního pomocného manipulačního dělníka, je v rámci klasifikace CZ_ISCO zařazena do kategorie pod číselným označením „933 – Pomocní pracovníci v dopravě a skladování“, konkrétně do podřazené kategorie „93339-Ostatní pomocní manipulační pracovníci (kromě výroby)“, není tedy druhem práce spadajícím mezi ty druhy práce, které může agentura práce zprostředkovávat. V daném případě agentura práce přidělovala žalobce k výkonu práce ostatního pomocného manipulačního pracovníka k jinému zaměstnavateli, čímž by došlo k porušení zákona č. 434/2004 Sb., správní orgán I. stupně spatřil v tomto protiprávním stavu jinou překážku dalšího pobytu účastníka řízení na území a jeho žádost zamítl podle § 42g odst. 7 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný dospěl k závěru, že zaměstnavatel VSP WORK s.r.o. je agenturou práce, která bude žalobce přidělovat k výkonu práce k uživateli. Pracovní pozice ostatní pomocní manipulační pracovníci však není uvedena ve výjimce druhů prací uvedených v příloze nařízení vlády č. 64/2009 Sb. Agentura práce tak nemůže zprostředkovávat zaměstnávání cizinců na pracovní pozici ostatní pomocní manipulační pracovníci. Protože zákon znemožňuje takové zaměstnávání, nemůže být účastníku řízení udělen souhlas se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty, neboť případné udělení souhlasu k výkonu požadovaného zaměstnání by bylo v rozporu s právními předpisy. Je zřejmé, že záměrem agentury práce je přidělování žalobce k výkonu závislé práce k jinému uživateli. Žalovaný se ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně, který v projednávané věci spatřuje jinou závažnou překážku pobytu cizince na území. Žalovaný konstatoval, že nebylo povinností správního orgánu I. stupně informovat žalobce o znění § 64 zákona č. 435/2004 Sb. a o jeho důsledcích pro jeho žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty. I zde platí obecná právní zásada, že neznalost zákona neomlouvá. K předložené nové smlouvě žalovaný nepřihlédl. Žalobce nedoložil v rámci odvolacího řízení nové číslo volného pracovního místa v EVPM. Pokud by žalobce chtěl být zaměstnán na jiném pracovním místě, než které uvedl při podání žádosti, byl by povinen v souladu s § 41 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr.ř.“) požádat správní orgán I. stupně o povolení změny obsahu podání. Posouzení věci soudem 8. Městský soud v Praze přezkoumal na základě žaloby napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán, při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s.ř.s.“). Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez jednání, když účastníci nevyjádřili s takovým postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 9. Dle § 2 odst. 1 spr.ř. správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „právní předpisy“). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. 10. Dle § 2 odst. 4 spr.ř. správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem da