1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

14 A 155/2018- 21 - text 11 14 A 155/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně proti žalovanému TOP MORAVIA EKO, s.r.o., IČ: 29318459 sídlem Faměrovo náměstí 19, Brno zastoupená advokátem JUDr. Liborem Konečným sídlem Moravské náměstí 14, Brno Ústřední inspektorát České obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2018, č. j. ČOI 32484/18/O100/1000/18/Ad/ŠT, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) ze dne 31. 1. 2018, č. j. ČOI 11983/18/1000 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 80 000 Kč pro porušení § 20 odst. 4 písm. b) v souvislosti s § 20 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 27. 12. 2015, resp. 31. 1. 2016 (dále jen „ZOS“), a pro porušení § 20 odst. 4 písm. c) v souvislosti s § 20 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále jen „ZOS ve znění do 31. 12. 2016“); a kterým bylo žalobkyni dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve spojení s § 79 odst. 5 správního řádu, uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně byla prvostupňovým rozhodnutím shledána vinnou ze spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 8 písm. c) ZOS ve znění účinném do 27. 12. 2015, kterého se měla dopustit tím, že v oznámeních o konání organizovaných akcí doručených ČOI dne 19. 11. 2015, č. 123451/15/1000, uvedla, že organizované akce měly proběhnout 7. 12. 2015 v restauraci Berounský medvěd, Tyršova 135, Beroun, v čase 14:30 hod., a dne 9. 12. 2015 v restauraci Pod Václavem, Družstevní 2085, Rakovník, v čase 10:30 hod. Pracovníky ČOI bylo přímou kontrolou ohlášených akcí zjištěno, že se v těchto datech nekonaly. Žalobkyně byla rovněž shledána vinnou ze spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 9 písm. c) ZOS ve znění účinném do 31. 1. 2016, kterého se dopustila tím, že v oznámení o konání organizované akce doručené ČOI dne 7. 1. 2016, č. 2347/16/O100, uvedla, že daná akce se měla konat 26. 1. 2016 v restauraci Obecní dům, Legerova 30, Kolín, v čase 10:30 hod. Pracovníky ČOI bylo přímou kontrolou zjištěno, že se tato akce v daném datu nekonala. ČOI proto považovala uvedená data konání za nepravdivé údaje. 4. Žalobkyně byla dále uznána vinnou ze spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 9 písm. c) ZOS ve znění účinném do 31. 12. 2016, kterého se dopustila tím, že v oznámení o konání organizované akce plánované na 12. 5. 2016 v hotelu Florian, náměstí T. G. M. 167, Sedlčany, v čase 15:30 hod., jež bylo ČOI doručeno dne 21. 4. 2016, č. 49358/16/O100, uvedla nepravdivé údaje o identifikaci výrobků, které budou v rámci organizované akce prezentovány. 5. Obdobného skutku se žalobkyně měla dopustit v oznámení o konání organizované akce plánované na 13. 6. 2016 v restauraci Pod Václavem, Družstevní 2085, Rakovník, v čase 16:00 hod., dále pak v oznámení o konání akce plánované na 15. 6. 2016 v restauraci Na střelnici, Fugnerova 172, Slaný, v čase 16:00 hod. Obě oznámení byla ČOI doručena dne 26. 5. 2016, č. 66157/16/O100. Téhož skutku se měla žalobkyně dopustit též v oznámení akce plánované na 19. 9. 2016 v hotelu Fortuna West, Mrkvičkova 2, Praha – Řepy, v čase 16:00 hod., jež bylo ČOI doručeno 1. 9. 2016. 6. Přímou kontrolou bylo pracovníky ČOI zjištěno, že ve skutečnosti byly v případech uvedených v bodech 4 a 5 tohoto rozhodnutí propagovány jen některé z oznámených výrobků, na základě čehož ČOI uzavřela, že žalobkyní ohlášené údaje byly nepravdivé. 7. ČOI proto žalobkyni v prvostupňovém rozhodnutí uložila pokutu ve výši 80 000 Kč a paušální náhradu nákladů ve výši 1 000 Kč. Při určení výše pokuty brala inspekce zřetel na to, že sankce je ukládána za více správních deliktů, jakož i na skutečnost, že žalobkyně v oznámení uvedla větší množství výrobků, než bylo doopravdy na akci nabízeno. 8. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, v němž namítala, že ZOS neukládá povinnost ohlašovat ČOI zrušení organizované akce. Účelem ohlašovací povinnosti je umožnit ČOI organizované akce předem identifikovat a provést jejich kontrolu. Byla-li akce zrušena, nemohlo dojít k porušení práv spotřebitelů, proto není nutné žalobkyni sankcionovat. Žalobkyně se též ohradila proti výkladu § 20 odst. 4 písm. c) ZOS. Uvedla, že toto ustanovení zakládá povinnost identifikovat výrobky a služby, jež budou na organizované akci propagovány. Tato povinnost byla žalobkyní splněna, neboť postačuje oznámení jednoho výrobku či služby. Zákon umožňuje, aby bylo oznámeno více výrobků a služeb, než kolik jich bude na akci prezentováno. 9. Žalobkyně dále v odvolání uvedla, že účelem § 20 ZOS je zajistit, aby orgány ČOI věděly, kdy a kde se budou konat organizované akce a jaký sortiment zboží na nich bude spotřebitelům nabízen, a to jak fyzickým předvedením na místě nebo i jinou formou. Žalobkyně měla za to, že v předmětných oznámeních uvedla vše, co v daném období spotřebitelům nabízela, aby předešla tomu, že na některé akci bude nabízeno něco, co není ohlášeno. Žalobkyně upozornila, že z povahy její činnosti vyplývá, že nemůže mít všechny ohlášené výrobky na skladě, představení některých výrobků proto probíhá ústně s tím, že projeví-li o něj zákazníci zájem, žalobkyně se s nimi domluví na dalším postupu. Dle žalobkyně není zřejmé, komu má oznámení o zrušení ohlášené akce adresovat. 10. Dle názoru žalobkyně je výklad § 20 ZOS příliš extenzivní, neboť jí fakticky znemožňuje organizovat akce. Žalobkyně vyrozumívá účastníky těchto akcí den až dva předem o výrobcích, které budou prezentovány. Pokud se všichni účastníci odhlásí, a žalobkyně akci den před jejím konáním zruší, neví, zda se pracovníci ČOI nedostaví na kontrolu, protože akci musí žalobkyně ze zákona ohlašovat alespoň 10 dnů předem. 11. Správní orgán, slovy žalobkyně, nedoložil, jakým způsobem byl spotřebitel činností žalobkyně poškozen a proč je sankce ukládána, když ke škodě nemohlo dojít. Žalobkyně byla kontrolována oblastními inspektoráty (Jihočeským a pro Vysočinu dne 21. 4. 2016, Středočeským a pro hl. m. Prahu dne 27 a 28. 4. 2016), jež neshledaly žádná porušení. Orgány ČOI by měly stejná ustanovení ZOS ve stejné situaci vykládat totožně. 12. Žalobkyně v odvolání tvrdila, že správní orgán neodůvodnil uložení pokuty ve výši 80 000 Kč. Dále uvedla, že taková výše je pro ni likvidační, neboť její zisk za 2-3 měsíce činí 20 000 Kč. 13. Žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobkyně je povinna informovat ČOI o zrušení předmětných organizovaných akcí, což plyne z povinnosti ohlašovatele uvádět v oznámení pravdivé informace. Žalovaný je názoru, že žalobkyni nic nebránilo v oznámení zrušení ohlášených akcí. Žalobkyně věděla, komu má takové oznámení adresovat, neboť tomuto orgánu adresovala oznámení o konání organizovaných akcí. 14. K námitce směřující proti závěru o porušení § 20 odst. 4 písm. c) ZOS žalovaný uvedl, že žalobkyně je povinna v oznámení na organizovanou akci identifikovat právě ty výrobky, které budou na dané akci prezentovány, a to nejen z důvodu transparentnosti pro spotřebitele. Při výběru organizovaných akcí ke kontrole vycházejí inspektoři ČOI převážně z údajů o zboží a službách uvedených v oznámení. Pokud žalobkyně účastníkům akce několik dnů před jejím konáním upřesní vymezení výrobků, které budou představeny, není důvod, proč by tak žalobkyně nemohla učinit i vůči orgánu vykonávajícímu správní dozor. 15. Žalovaný konstatoval, že z kontrolních protokolů založených ve správním spise plyne, které ohlášené výrobky nebyly na akcích žádným způsobem, tj. ani ústně, prezentovány. Ke kontrole provedené jinými inspektoráty žalovaný uvedl, že skutek byl prokázán v souladu s § 3 správního řádu, což nemůže být vyvráceno tím, že dosavadní jednání žalobkyně bylo posouzeno jako bezvadné. 16. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí uvedl, že k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 24 ZOS postačuje pouhé ohrožení, vznik škody není vyžadován. Žalovaný též uvedl, že prvostupňový orgán se při stanovení výše pokuty náležitě zabýval všemi kritérii dle § 24b odst. 2 ZOS. Způsob spáchání