7 Afs 4/2011 — Nejvyšší správní soud

6 A 84/2016- 49 - text 9 6 A 84/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci žalobce: Rambousek a partner a.s., IČO: 64829391 se sídlem Křišťanova 4/1544, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2016, č. j. MF-50 989/2015/1203-RK takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění 1 Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ministra financí ze dne 15. 3. 2016, č. j. MF-50 989/2015/1203-RK (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž ministr financí zamítl rozklad žalobce a potvrdil výrok II. rozhodnutí Ministerstva financí (dále též „žalovaný“, kterým je obecně nazýván i ministr financí, nemá-li odlišení význam pro kontext odůvodnění), č. j. MF-80 143/2012/52-1203 ze dne 27. 10 2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2 Žalobce v podané žalobě uvedl, že vedl spor o plnění z veřejnoprávní smlouvy s hl. m. Prahou, sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 (dále též „odpůrce“), o poskytnutí dotace ve výši 4 935 000 Kč na základě smlouvy o financování projektu v rámci Operačního programu Praha-Konkurenceschopnost č. SFP/16/05/000154/2008 (dále též „Smlouva“), kterou uzavřel žalobce s odpůrcem jako poskytovatelem dotace. 3 Prvostupňovým ani napadeným rozhodnutím nebyly žalobci přiznány náklady správního řízení spočívající v odměně daňového poradce společnosti UNTAX, s.r.o. (dále též „daňový poradce“). Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil několik závěrů, na základě kterých nepřiznal žalobci náklady správního řízení vynaložené na odměnu daňovému poradci, k uvedeným bodům žalobce vznesl následující námitky. 4 K závěru žalovaného, že daňový poradce nezastupoval žalobce v řízení jako zmocněnec podle § 33 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalobce namítá, že je sice pravdou, že jej daňový poradce v řízení nezastupoval, ale zpracovával podklady pro odvolací řízení a dále též vyhotovil samotný text odvolání. Žalobce za tyto služby musel zaplatit sjednanou odměnu. Vzhledem k tomu, že byl žalobce v odvolacím řízení úspěšný a náklady byly vynaloženy na obranu jeho práv, měly mu být tyto náklady přiznány. Náklady řízení nejsou pouze náklady na přímé zastoupení, ale rovněž náklady, které jsou s obranou proti nezákonnému postupu správního orgánu spojeny. 5 K závěru, že daňový poradce není společností sdružující advokáty, ale poskytuje účetní a daňové služby, na které se nevztahuje nárok na odměnu podle advokátního tarifu, žalobce namítl, že dotace jsou veřejným zdrojem, obdobně jako daně, cla a poplatky, a jako veřejná finanční podpora jsou kontrolovány podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Daňový poradce je oprávněn v těchto věcech zastupovat ve smyslu ust. § 1 odst. a) zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daňovém poradenství“). Společnost UNTAX, s.r.o. je daňovým poradcem, což žalovaný nijak nezpochybňuje, a jako daňovému poradci jsou běžně správními soudy této společnosti přiznávány náklady řízení podle advokátního tarifu. V tomto bodě žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014 č. j. 1 Aps 20/2013-61, ze dne 4. 5. 2011 č. j. 7 Afs 4/2011-72 a ze dne 29. 7. 2009 č. j. 2 Afs 26/2009-68, a uvedl, že pro přiznání náhrady nákladů řízení není podstatné, zda zástupce zastupuje podle správního nebo daňového řádu. 6 K závěru žalovaného, že vyčíslené náklady jsou specifikovány jako 1x studium a analýza listin (4. 6. 2012) a 4x příprava podkladů listin a postupů (dne 6. 6., 8. 6., 11. 6. a 3. 7. 2012); pokud by byl jednatel daňového poradce Ing. David Hubal advokátem, za tyto úkony by mu podle advokátního tarifu náležela odměna ve výši dvou úkonů, tj. 2 000 Kč + DPH (1 000 Kč příprava a převzetí a 1 000 Kč analýza); vzhledem k tomu, že jednatel daňového poradce není advokátem, nemůže navrhované náklady uplatňovat, žalobce namítl, že se tato argumentace zcela míjí s uplatněným návrhem. Žalobce požaduje náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním odvolání proti rozhodnutí hl. m. Prahy č. j. FER 90/2012. Polemika o tom, zda je jednatel daňového poradce advokátem, či nikoli, není vůbec relevantní. 7 K závěru žalovaného, že náklady za právní pomoc jsou v nepřiměřeně vysoké výši, neodpovídají advokátnímu tarifu, ceně obvyklé ani dobrým mravům, žalobce namítl nepřezkoumatelnost tohoto tvrzení žalovaného, neboť není zřejmé, jak žalovaný dospěl k závěru, že náklady jsou v nepřiměřeně vysoké výši. Hodinová sazba 2 000 Kč je ve spodní hranici hodinových tarifů účtovaných daňovými poradci. Takové tvrzení žalovaného (že uvedená sazba není obvyklá, a je v rozporu s dobrými mravy) nemá oporu ve spise a činí tak rozhodnutí nepřezkoumatelným. Dále žalobce doplnil, že žalovanému trvalo tři roky, než dospěl třetím pokusem ke konečnému rozhodnutí. Takový postup svědčí o tom, že se jednalo o neobvykle složitý spor. Služby provedené daňovým poradcem se dotýkaly pouze prvního zpracovaného odvolání, veškeré další úspěšné rozklady již šly k tíži žalobce. 8 K závěru žalovaného, že žalobce neprokázal, že fakturu daňového poradce uhradil v souvislosti se správním řízením, a že tyto náklady byly vynaloženy účelně, že nejsou nadsazené, odpovídají ceně obvyklé a nejsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce namítl, že doložil fakturu, jak byla stanovena fakturovaná cena, rovněž tak bankovním výpisem doložil její úhradu, a to dne 31. 8. 2015. Žalovaný jako orgán, který kontroluje ceny, by měl jako první vědět, že hodinová sazba v tomto případě opravdu není cenou obvyklou, protože obvyklá cena je vyšší. Z výkazu práce daňového poradce zřetelně vyplývá, že práce byly provedeny v souvislosti s odvolacím řízením proti rozhodnutí hl. m. Prahy č. j. FER 90/2012, tedy že souvisejí s projednávanou věcí. 9 Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu zamítnout s tím, že žalovaný rozhodl dne 27. 10 2015 pod č. j. MF-80143/2012/52-1203 ve sporu z veřejnoprávní smlouvy mezi žalobcem a hl. m. Prahou tak, že hlavní město Praha je povinno poskytnout žalobci dotaci ve výši 4 935 000 Kč, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.) a dále uhradit náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve výši 2 541 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.). Náklady řízení přiznané výrokem č. II. byly přiznány v nižší výši, než jakou požadoval žalobce. Napadeným rozhodnutím pak ministr financí zamítl rozklad žalobce proti výroku II. 10 Žalovaný k jednotlivým žalobním bodům uvedl následující: V § 1 písm. a) zákona o daňovém poradenství je uvedeno, že „Tento zákon upravuje poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí.“ Předmětem daňového poradenství tak je oblast daní a daňového řízení. V projednávaném případě se nejednalo o daňové řízení, ale o sporné řízení podle správního řádu, v němž byly posuzovány nároky z veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace, kterou poskytovatel dotace odmítl poskytnout žalobci. Správní orgán tak posuzuje ve správním řízení, zda bylo odmítnutí poskytnutí dotace důvodné či nikoli. Podle § 3 zákona o daňovém poradenství poskytuje daňové poradenství daňový poradce, fyzická osoba zapsaná v seznamu daňových poradců, na základě smlouvy uzavřené mezi daňovým poradcem a klientem, Z uvedeného textu vyplývá, že daňové poradenství se týká pouze věcí z oblasti daní a daňového řízení. Žalobce ničím neprokázal, že fakturu daňovému poradci uhradil v souvislosti se správním řízením. K žalobcem zmíněným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu žalovaný uvedl, že jsou pro projednávaný případ irelevantní, neboť dotčený daňový poradce žalobce ve správním řízení nezastupoval. 11 Žalovaný dále uvedl, že žalobce též neprokázal, že byl v uvedeném správním řízení kýmkoli zastoupen. Žalobce své zastoupení v řízení nijak nedoložil s tím, že podle § 33 odst. 1 věta druhá se zmocnění k zastupování prokazuje písemnou plnou mocí, která však v řízení nebyla předložena. Z uvedených důvodů byly žalobci přiznány náklady správního řízení jako nezastoupenému účastníkovi řízení v souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 39/13 ve spojení s § 13 odst. 3 zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), představující 7x režijní paušál ve výši 300 Kč + 21 % DPH. Pokud žalobce uvádí, že má právo na náh