7 Azs 13/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 154/2017- 27 - text 9 8 A 154/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé v právní věci žalobce Ing. XX bytem XX zastoupen JUDr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Policejní prezidium České republiky se sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2017, č. j. PPR-17011-4/ČJ-2017-990450, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 7. 2017, č. j. PPR-17011-4/ČJ-2017-990450 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, Oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha 1 a Praha 3, č. j. KRPA-121083-6/ČJ-2017-0011IY, ze dne 20. 4. 2017 (dále jen „prvostupňový orgán“ a „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žádosti o vydání nového (resp. prodloužení platnosti) zbrojního průkazu podle ustanovení § 24 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“). Důvodem pro zastavení byla zjevná nepřípustnost podané žádosti, neboť žádost byla podána po zániku platnosti zbrojního průkazu. Žádost o prodloužení platnosti pak musí být dle § 24 odst. 3 zákona o zbraních podána nejméně 2 měsíce a nejdříve 6 měsíců před uplynutím doby platnosti dosavadního zbrojního průkazu. 3. Žalovaný jako odvolací orgán se s rozhodnutím prvostupňového orgánu ztotožnil a odvolání žalobce zamítl. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí orgánů obou stupňů. II. Průběh správního řízení 4. Dne 3. 4. 2017 byla prvostupňovému orgánu doručena žalobcova žádost o vydání nového zbrojního průkazu po uplynutí doby platnosti dosavadního zbrojního průkazu včetně příloh. 5. Společně s touto žádostí žalobce podal přípis, z jehož obsahu vyplývá, že od 31. 10. 2016 byl žalobce dlouhodobě hospitalizován z důvodu provedené transplantace plic a následného léčení. Z hospitalizace byl propuštěn dne 14. 2. 2017. Z důvodu následných pooperačních komplikací a navazujícího klidového režimu byl teprve 28. 3. 2017 schopen podat danou žádost. Žalobce taktéž uvedl, že na čekací listině pro transplantaci plic byl již od roku 2013, přičemž se jeho choroba (intersticiální plicní fibróza) neustále zhoršovala a již od roku 2008 byl trvale doma, když byl nucen dýchat s pomocí kyslíkového přístroje 16 až 24 hodin denně. Tento přípis byl prvostupňovým orgánem vyhodnocen jako žádost o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). 6. K přípisu popsanému v předcházejícím odstavci přiložil žalobce také odpověď žalovaného ze dne 24. 2. 2017, v níž žalovaný odpovídá na dotaz žalobce ze dne 19. 2. 2017 ohledně mimořádného vydání nového zbrojního průkazu. Žalovaný v odpovědi na dotaz uvádí, že žádost o vydání nového zbrojního průkazu mohl žalobce podat v období od 13. 6. do 12. 10. 2016 (platnost zbrojního průkazu skončila 12. 12. 2016) a následně žalobce poučil o možnosti zažádat o prominutí zmeškání úkolu a postupu stanoveném zákonem v případě skončení platnosti zbrojního průkazu. 7. O žádosti žalobce o vydání nového zbrojního průkazu rozhodl prvostupňový orgán prvostupňovým rozhodnutím, tedy usnesením o zastavení řízení z důvodu zjevné nepřípustnosti pozdě podané žádosti [§ 66 odst. 1 písm. b) správního řádu]. V odůvodnění je uvedeno, že transplantaci plic se žalobce podrobil až 31. 10. 2016, přičemž lhůta pro podání žádosti o vydání nového zbrojního průkazu plynula od 13. 6. do 12. 10. 2016. Ohledně žádosti o prominutí zmeškání úkonu prvostupňový orgán dospěl k závěru, že z uvedeného vyplývá, že žalobce mohl podat žádost v zákonem stanovené lhůtě. Případně také mohl žádost podat prostřednictvím zmocněnce či prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb nebo elektronicky. 8. Konečně pak prvostupňový orgán argumentoval, že lhůta pro podání žádosti dle § 24 odst. 3 zákona o zbraních má hmotněprávní (a tedy prekluzivní) povahu, a tudíž nepřipouští prominutí. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce brojil odvoláním ze dne 16. 5. 2017 podaném prostřednictvím své advokátky. V něm uvedl, že správní orgán I. stupně vycházel ze zcela mylného předpokladu, že účastník žalobce žil do 31. 10. 2016 (transplantace plic) normálním životem. Dle žalobce nebyl cca rok před transplantací schopný fungovat bez kyslíkového přístroje a nemohl vycházet z bytu. Po celou dobu byl léky udržován ve stavu umožňujícím provedení okamžité transplantace. Jeho stav byl tedy natolik vážný, že nedovoloval běžné životní úkony a byl odkázán na pomoc třetích osob. Zároveň by mělo být přihlédnuto k tomu, že ani psychicky nebyl schopen se zaobírat bagatelními záležitostmi běžného života. Lze tedy hovořit o tom, že na jeho straně byly dány závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění a které byly překážkou pro podání žádosti. K tomu odkázal mj. na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 17. 2. 2015, č. j. 7 Azs 13/2015-28. 10. Ohledně povahy lhůty k podání žádosti dle § 24 odst. 3 zákona o zbraních žalobce namítnul, že jde o typickou lhůtu procesní, a dále, že prominutí úkonu dle § 41 odst. 2 správního řádu nerozlišuje mezi lhůtami procesními a hmotněprávními. Správní orgán I. stupně tedy dle žalobce pochybil, pokud o žádosti o prominutí zmeškání lhůty vůbec nerozhodl, byť tak učinit měl, resp. pokud tvrdí, že o ní ve vztahu k této věci ani rozhodnout nemůže. 11. Žalovaný rozhodl ve věci napadeným rozhodnutím, kterým odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 12. Ohledně včasnosti podání žádosti o vydání nového zbrojního průkazu se žalovaný ztotožnil s argumenty prvostupňového orgánu. Dále uvedl, že odhlédne-li od lhůty dle § 24 odst. 3 zákona o zbraních (kterou považuje za dostatečně dlouhou dobu k podání žádosti o nový zbrojní průkaz), nedomnívá se, že žalobce splnil podmínky pro prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 správního řádu. Dle § 41 odst. 2 správního řádu může účastník řízení požádat o prominutí do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která bránila úkon učinit. S požádáním je pak nutno spojit zmeškaný úkon. 13. Z podané žádosti pak dle žalovaného vyplývá, že z hospitalizace byl propuštěn 14. 2. 2017 a žalovaný mu odpovídal na jeho dotaz ohledně možnosti prodloužení dopisem ze dne 24. 2. 2017 (doručen 27. 2. 2017). Bez ohledu na to, které z těchto tří uvedených dat by bylo bráno jako rozhodné pro počítání 15denní lhůty dle § 41 odst. 2 správního řádu, do doby podání žádosti dne 3. 4. 2017 uplynul víc než jeden měsíc. 14. Ohledně povahy lhůty dle § 24 odst. 3 zákona o zbraních se žalovaný rovněž ztotožnil s prvostupňovým orgánem a považuje lhůtu za hmotněprávní zejména s odkazem na komentář ke správnímu řádu od Josefa Vedrala (BOVA POLYGON, 2012) a judikaturu zdejšího soudu. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 15. Žalobou ze dne 21. 9. 2017 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí. Žaloba de facto opakuje a rozvádí argumentaci, kterou žalobce použil v odvolacím řízení. 16. Zejména žalobce namítá, že správní orgán nevzal v potaz předchozí sdělení, a sice že žalobce byl od roku 2008 trvale doma na přístroji, který mu poskytoval kyslík, 16-24 hodin denně. Jeho stav se stále zhoršoval, až byl v roce 2013 zařazen na čekací listinu k transplantaci plic. Poslední rok před operací již žalobce de facto nebyl schopen fungovat bez tohoto kyslíkového přístroje a vůbec nemohl vycházet z bytu. Po celou dobu byl medikamenty udržován ve stavu umožňujícím provedení okamžité transplantace. Žalobce byl tedy ve stavu ohrožujícím život, brzká transplantace plic byla nezbytná pro záchranu jeho života a je zjevné, že jeho zdravotní stav byl natolik vážný, že nedovoloval činit běžné životní úkony. Na této skutečnosti nemění nic fakt, že samotnou transplantaci plic podstoupil žalobce až 31. 10. 2016. Dle žalobce žalovaný rovněž dostatečně nezohlednil i velmi špatný psychický stav žalobce, který mu znemožňoval řešit záležitosti běžného života. 17. Uvedené skutečnosti jsou dle žalobce natolik významné, že umožňují ve smyslu § 41 odst. 4 správního řádu hovořit o tom, že na straně žalobce existovaly ve výše uvedeném časovém rozmezí závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění a které byly překážkou k podání žádosti, avšak správní orgán dospěl chybně k opačnému závěru. 18. K námitce žalovaného, že si mohl zvolit zmocněnce k podání žádosti, žalobce uvádí, že takový postup je jeho právem, nikoli povinností. Nelze tedy přičítat k tíži žalobce, že této možnosti nevyužil. Dále namítá, že i kdyby si zmocněnce zvolil, nemohl by k žádosti přiložit jednu z povinných příloh – posudek o zdravotní způsobilosti, neboť to jeho zdravotn