1 As 51/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 183/2019- 57 - text 12 11 A 183/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyň JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Hany Veberové v právní věci žalobce: Zemědělské obchodní družstvo Kámen, IČO 001 22 459 sídlem Kámen 75, 582 42 Kámen zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem sídlem Horní čp. 6, Havlíčkův Brod proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha – Vršovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2019, č. j. X takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2019, č. j. X, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. X, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku tím, že 1) Jako provozovatel zařízení, které obsahuje fluorované plyny (dále též „FP“) a) u dvou aplikací chlazení výrobce MIKKOS-TEH (Švédsko) s obsahem chladiva R 404A o hmotnosti 14 kg FP odpovídajícím 54,908 t ekv. CO2, provozovaných v mléčnici ve středisku v Kameni, nezajistil ve třech případech provedení kontroly těsnosti prostřednictvím certifikované osoby po 6-ti měsících v době 3 roky zpětně od data kontroly dne 9. 11. 2018. b) u dvou aplikací chlazení výrobce MIKKOS-TEH (Švédsko) s obsahem chladiva R 404A o hmotnosti 14 kg Fp odpovídajícím 54,908 t ekv. CO2, provozovaných v mléčnici ve středisku v Sedletíně, nezajistil ve třech případech provedení kontroly těsnosti prostřednictvím certifikované osoby po 6-ti měsících v době 3 roky zpětně od data kontroly dne 9. 11. 2018. c) u dvou aplikací chlazení výrobce MIKKOS-TEH (Švédsko) s obsahem chladiva R 404A o hmotnosti 14 kg FP odpovídajícím 54,908 t ekv. CO2, provozovaných v mléčnici ve středisku v Tisu, nezajistil ve třech případech provedení kontroly těsnosti prostřednictvím certifikované osoby po 6-ti měsících v době 3 roky zpětně od data kontroly dne 9. 11. 2018. Zemědělské obchodní družstvo Kámen tím porušilo ustanovení článku 4 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 podle kterého bylo povinno zajistit u zařízení obsahující FP v množství 50 tun ekvivalentu CO2 nebo větším, ale menším než 500 tun ekvivalentu CO2, kontrolu těsnosti nejméně jednou za 6 měsíců, čímž spáchalo přestupek podle ust. § 18c odst. 1 písm. a) zákona č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 73/2012 Sb.). 2) U okruhu aplikace chlazení výrobce FRIGERA n. p. Kolín s obsahem chladiva R 134 a o hmotností 4,8 kg FP, odpovídajícím 6,86 t ekv. CO2, provozované v přístřešku u administrativní budovy v Kameni, nevedlo v období od 8. 10. 2016 do 2. 7. 2017 záznamy o provozu zařízení s obsahem nejméně 5 tun ekvivalentu CO2. Konkrétně nebylo v evidenční knize uvedeno správné množství chladiva, dále nebylo zaznamenáno množství doplněného chladiva v průběhu servisu (např. dne 8. 10. 2016), v evidenční knize nebyla rovněž zaznamenána na stránce k tomu určené kompletní výměna chladícího agregátu dne 2. 7. 2017, a po vyřazení zařízení z provozu nebyla v evidenční knize zaznamenána opatření k znovuzískání a likvidaci FP. V případě výměny chladícího agregátu měla být založena nová evidenční kniha a ukončena stará. Tímto jednáním obviněný porušil povinnost v čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 – vést u zařízení obsahujícího FP v množství 5 tun ekvivalentu CO2 nebo větším záznamy dle písm. a), b) a g) výše uvedeného článku, a spáchal tak přestupek podle § 18c odst. 1 písm. g) zákona č. 73/2012 Sb. Za výše uvedené přestupky se Zemědělskému obchodnímu družstvu Kámen ukládá v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 250/2016 Sb.) podle ustanovení § 18c odst. 1 písm. a) zákona č. 73/2012 Sb.), tj. podle ustanovení § 18 c odst. 6 písm. b) zákona č. 73/2012 Sb. pokuta ve výši 40 000 Kč (slovy: čtyřicet tisíc korun českých). Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě namítá, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, neboť nutností uhradit uloženou pokutu se snížila hodnota jeho majetku. 3. K přestupku ohledně provádění zkoušek těsnosti namítl, že požadované kontroly prováděli 1x za 12 měsíců, ačkoli jsou si vědomi toho, že měly být prováděny jednou za 6 měsíců, ale žalobce měl domluveného technika, který přislíbil, že předepsané kontroly bude v předepsaných termínech provádět. Je proto přesvědčen, že za přestupek neodpovídá, a to podle § 21 odst. 1 zákona o přestupcích. Připustil, že k tomuto tvrzení nedodal žádnou písemnou smlouvu nebo potvrzenou objednávku, ale to bylo proto, že byla uzavřena ústně. Nic nebránilo tomu, aby byl servisní technik v přestupkovém řízení vyslechnut jako svědek. Sám žalobce by rád znal vysvětlení, proč ho revizní technik neupozornil, že by kontroly měly být prováděny častěji, případně proč je rovnou neudělal. Navíc je přesvědčen o tom, že se nemohl uvedeného přestupku dopustit, neboť tohoto přestupku se dle § 18c odst. 1 písm. a) dopustí pouze ten, kdo neprovede žádné kontroly zařízení certifikovanou osobou. Žalobce však tyto prováděl, avšak nikoliv v stanoveném termínu, který však z citovaného ustanovení nevyplývá. Současně poukázal na to, že inspekce vůbec nezohlednila podstatnou polehčující okolnost, která dle žalobce spočívá v blízkosti spodní hranice, pod kterou je povinné provádět kontroly těsnosti pouze jednou za 12 měsíců na místo jednou za 6 měsíců. Žalobcova zařízení mají obsah fluorovaných skleníkových plynů 54,908 t ekv. CO2, čímž jsou velmi těsně nad limitem 50 tun ekv. CO2., pro které je nařízena kontrola těsnosti v četnosti, kterou žalobce fakticky prováděl. 4. I u přestupku kvalifikovaném podle ustanovení § 18c odst. 1 písm. g) zákona č. 73/2012 namítl, že se jej nedopustil, neboť záznamy o zařízení umístěném v administrativní budově v Kameni žalobce vedl, pouze nedodržel předepsanou formu. Požadované informace sice nebyly zapsány na příslušných stránkách evidenční knihy, ale byly řádně vedeny, byly totiž dohledatelné v jiných dokumentech společnosti. 5. Žalobce je přesvědčen o tom, že porušení povinností bylo sankcionováno příliš přísně, a proto pokud by soud považoval rozhodnutí o vině žalobce za přestupek za důvodné, navrhl, aby soud rozhodl o snížení uložené pokuty. Ze správního spisu totiž jasně vyplývá, že nedošlo k poškození životního prostředí, pochybení bylo buď administrativního rázu anebo k němu došlo proto, že se žalobce spoléhal na odbornou erudici externího revizního technika. Na závěr pak uvedl, že v oboru podnikání žalobce existuje značné množství právních předpisů, a to jak ČR, tak i přímo závazné předpisy EU, které se relativně často mění. Pochybení lituje a upozorňuje, že jeho hlavní starostí je, aby vyšla dobře sklizeň. Snaží se také udržet všechna pracovní místa pro zaměstnance, neboť ve venkovské oblasti je hlavním zaměstnavatelem. Považuje proto za dostatečné, že věc byla projednána v přestupkovém řízení, případně je přesvědčen o tom, že by stačilo uložit pokutu ve výrazně nižší výměře. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění obou napadených rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K neprovádění kontrol těsnosti zařízení ve stanovených časových intervalech odkázal na ustanovení čl. 4 odst. 3 bodu b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 a zdůraznil, že žalobce měl povinnost provádět kontroly těsnosti uvedeného zařízení v intervalech 1x za 6 měsíců. Tyto kontroly však neprováděl, čímž naplnil skutkovou podstatu pro uložení pokuty podle ustanovení § 18c odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení je povinnost zajištění kontrol těsnosti uložena provozovatelům uvedených zařízení. Žalobce však v průběhu řízení nedoložil žádný důkaz, kterým by tuto povinnost včetně odpovědnosti za neplnění této povinnosti převedl, např. na základě písemné smlouvy, na jiný subjekt. K důkazům uvedl, že není povinen provádět všechny navrhované důkazy, na místě dne 9. 11. 2018 bylo provedeno šetření, a při něm bylo s jistotou zjištěno, že žalobce neplní povinnosti na úseku ochrany ovzduší. Žalobce měl možnost hájit svá práva a byl řádně seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřil se v dopisu ze dne 14. 1. 2019, přitom nenavrhoval žádné doplnění důkazů. V odvolání navrhovaný výslech revizního technika nebyl dle žalovaného pro vydání rozhodnutí potřebný, neboť zjištěné skutečn