7 Afs 173/2021 — Nejvyšší správní soud

15 Af 25/2019- 96 - text 14 15 Af 25/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: T. B. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Dáňou se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 837/11 proti žalovanému: Finanční arbitr se sídlem Praha 1, Legerova 1581/69 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o námitkách ze dne 11. 5. 2019 č.j. FA/SR/ZP/878/2017-66 takto: I. Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 11. 5. 2019 č.j. FA/SR/ZP/878/2017-66 a rozhodnutí finančního arbitra ze dne 25. 3. 2019 č.j. FA/SR/ZP/878/2017-59 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Jana Dáni. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2019 č.j. FA/SR/ZP/878/2017-66 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitky žalobce a potvrdil usnesení finančního arbitra ze dne 25. 3. 2019 č.j. FA/SR/ZP/878/2017-59 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo řízení ve věci vrácení částky ve výši 210.900,- Kč a příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy životního pojištění č. 10015409 zastaveno podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“). 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odmítl namítanou nečinnost i tvrzení žalobce, že již dne 29. 5. 2018 byly shromážděny všechny podklady pro rozhodnutí. Právě proto, že tomu tak nebylo, vyzýval jak žalobce, tak i Instituci k poskytnutí další součinnosti. Ačkoli dne 29. 5. 2018 vyzval strany k seznámení s podklady pro vydání nálezu, s ohledem na potřebu dalšího dokazování a za účelem shromáždění dalších podkladů opakovaně vyzýval Instituci i žalobce k předložení dalších podkladů či podání ústního vysvětlení. 3. Žalovaný dále zdůraznil, že finanční arbitr je mimosoudním orgánem řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu, který byl zřízen na základě požadavků práva Evropské unie a jako takový, byť je do této soustavy legislativně zařazen, není správním orgánem v běžně pojímaném slova smyslu. Základní zásadou řízení před finančním arbitrem je přivést strany sporu ke smíru tak, aby bylo naplněno poslání orgánu mimosoudního řešení sporů, tedy bezplatně co do nákladů na zahájení řízení a bez nákladů na právní zastoupení a bez nákladů na soudní přezkum dosáhnout vyřešení sporu slabší strany – spotřebitele. V řízení před finančním arbitrem nejde o možnost spor projednat a poté rozhodnout, ale především o smírné řešení sporu. Finanční arbitr potřebuje znát bližší skutkové okolnosti daného případu, aby se mohl pokusit o odpovídající smírné řešení sporu. 4. Pokud se jedná o jednotlivé důvody podání ústního vysvětlení, žalovaný odkázal na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, v němž bylo vysvětleno, jaké úvahy vedly finančního arbitra rozhodujícího v prvním stupni řízení k provedení příslušných úkonů. Učinění těchto úkonů v rámci podání ústního vysvětlení, tedy v rámci jednoho kontaktu s žalobcem, žalovaný považuje za hospodárné. 5. K tomu, aby finanční arbitr mohl prohlásit pojistnou smlouvu za neplatnou, musí nejdříve uzavřít, že tvrzený nedostatek pojistné smlouvy nelze odstranit výkladem, popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn. V této souvislosti žalovaný poukázal na to, že zástupce žalobce podává k finančnímu arbitrovi desítky vzorových návrhů, které obsahují velké množství nepřesností a nesrovnalostí, případně totožné vylíčení některých rozhodných skutečností, což žalovaný považuje za vysoce nepravděpodobné. Zástupce žalobce také často odmítá řádně reagovat na výzvy finančního arbitra se vzorovým odůvodněním, že si navrhovatel podrobnosti nepamatuje. Z úřední činnosti finančního arbitra však naopak vyplývá, že spotřebitelé, kteří se na podání ústního vysvětlení dostaví, si často na skutečnosti významné pro posouzení sporu vzpomenou. Žalovaný dále poukázal na samotný návrh na zahájení řízení ze dne 15. 8. 2017, v němž zástupce žalobce citoval z pojistné smlouvy věty, které v ní nejsou (například definici zakladatele pobočky instituce) nebo bod XIII. námitek proti prvostupňovému rozhodnutí, v němž zástupce žalobce zjevně omylem uvádí i jiné důvody neplatnosti pojistné smlouvy, než které tvrdil dříve. Nelze též přehlédnout, že žalobce odmítal účast na podání ústního vysvětlení mj. s odkazem na „Vyjádření klienta k produktové smlouvě“ (19. 2. 2019 a 9. 5. 2019), která nemohla objasnit veškeré nesrovnalosti ve spisovém materiálu, jelikož odpovídala na některé stejné otázky různým způsobem. 6. Žalovaný odmítl argumentaci žalobce, že namítané vady pojistné smlouvy vyplývají z jejího textu, a proto není nutné zjišťovat další okolnosti jejího uzavření. Odmítl též to, že by v případech absolutní neplatnosti pojistných smluv nebyly relevantní zvláštnosti uzavření pojistných smluv u jednotlivých navrhovatelů, a to nejen s ohledem na judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003 sp. zn. 32 Odo 119/2003), ale i na otázku subjektivní promlčecí doby atd. Za lichou označil argumentaci žalobce, že smluvní dokumentace k pojistné smlouvě je běžně dostupná, neboť finanční arbitr musí mít z důvodu objektivního posouzení nároku jednoznačně prokázáno mj. to, jakou smluvní a související dokumentaci žalobce před podpisem pojistné smlouvy skutečně obdržel. Bez významu nemusí být dokumentace, kterou žalobce obdržel i v průběhu trvání pojistné smlouvy, resp. při jejím ukončení, a to například v souvislosti se subjektivní promlčecí dobou jeho případných práv apod. 7. Návrh na zahájení řízení, který žalobce finančnímu arbitrovi předložil, neobsahoval mj. pojistku, písemná potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, přehled poplatků, pravidelné výpisy o stavu pojištění a veškerou komunikaci žalobce s institucí. Žalobce na výzvu finančního arbitra předložil pouze žádost o sdělení informací o smlouvách životního pojištění ze dne 20. 4. 2017 spolu s podacím razítkem, aniž by vysvětlil, z jakého důvodu žádnou další smluvní dokumentaci nemá. 8. Žalovaný zdůraznil, že jak žalobce, tak i instituce v průběhu řízení opakovaně předkládali odlišné verze smluvní i související dokumentace pojistné smlouvy. Instituce pak v rámci podání ústního vysvětlení sdělila finančnímu arbitrovi některé nové skutečnosti a předložila nové důkazy. Žalovaný proto odmítl námitku žalobce, že z průběhu řízení nevyplývají nesrovnalosti se smluvní dokumentací pojistné smlouvy, neboť právě v reakci na institucí předložené podklady požadoval finanční arbitr rovněž po žalobci, aby předložil svou kompletní originální verzi. Z těchto důvodů proto finanční arbitr požadoval, aby se žalobce osobně zúčastnil podání ústního vysvětlení, neboť to byl především žalobce a nikoli jeho zástupce, kdo byl přítomen uzavírání pojistné smlouvy a kdo tak mohl veškeré nejasnosti finančnímu arbitrovi vysvětlit. 9. Žalovaný též odmítl námitku žalobce, že finanční arbitr zjišťoval nepotřebné skutečnosti, protože v jiných řízeních takto zjištěné skutečnosti nezohledňuje a vydává nálezy s totožným zněním. Pokud finanční arbitr rozhodl v některých řízeních stejně a návrhy navrhovatelů zamítl, vyšel ze zjištění, že pojistné smlouvy lze vyložit, případně že jejich předmětem je pojištění, a tudíž nejsou neplatné. Jelikož v těchto řízeních finanční arbitr nezjistil skutečnosti, které by ovlivnily závěr o platnosti pojistných smluv, nemohly se takové skutečnosti promítnout ani do písemného odůvodnění nálezů. To však neznamená, že pokud by finanční arbitr v řízení žalobce nezjistil další relevantní skutečnosti, nerozhodl by jinak. Řízení ve věci žalobce má navíc oproti dříve rozhodnutým sporům významná specifika, neboť hlavní formulář pojistné smlouvy na rozdíl od jiných smluv instituce například vůbec neobsahuje zmínku o zahraniční právnické osobě, jak mylně uvádí žalobce v návrhu. V posuzovaném případě by mohla mít význam i skutečnost, že žalobce uzavřel s institucí více smluv. 10. Žalovaný také poukázal na to, že zástupce žalobce podal vzorový návrh na zahájení řízení, který ve stejné podobě podávají i jiní právní zástupci navrhovatelů. Zástupce žalobce je tak zjevně v kontaktu s jinými právními zástupci, kteří obdobně podávají vzorová vyjádření a u kterých finanční arbitr již zjistil, že tak činí bez součinnosti s navrhovatelem. Z těchto důvodů proto žalovaný pochybuje, zda má žalobce skutečně zájem na vedení řízení před finančním arbitrem, resp. zda mezi žalobcem a jeho zástupcem nedošlo k postoupení práv a povinností z pojistné smlouvy, což by vylučovalo příslušnost finanční arbitra k rozhodování sporu. 11. Za účelný důvod nařízeného ústního vysvětlení žalovaný považuje i ústní poučení žalo