3 A 57/2017

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci

žalobců:

a) A. S., bytem X

b) V. V., bytem X

c) E. Š., bytem X

všichni zastoupeni advokátem JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému:

Magistrát hlavního města Prahy

sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1

za účasti:

takto:

(1) Žalobci se domáhají u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení výroku III. rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2017 č. j. MHMP 2209115/2016, sp. zn. S-MHMP 256390/2015/STR (dále též „napadené rozhodnutí“). Žalobci se rovněž domáhají zrušení rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8, odboru výstavby, jako stavebního úřadu (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 7. 2014 č. j. MCP8 039881/2014, sp. zn. MCP8 103236/2012/OV.Pet (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „územní rozhodnutí“) a požadují přiznání náhrady nákladů soudního řízení.

(2) Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle ust. § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), k žádosti stavebníka – osoby zúčastněné na řízení (č. 95) TROJA REAL a.s. (dále jen „stavebník“) rozhodnuto o umístění stavby „Bytové domy Písečná“ Praha 8-Troja (dále též „stavba“ nebo „stavební projekt“). Prvoinstančním rozhodnutím byly dále stanoveny podmínky provedení této stavby a byly jím posouzeny námitky účastníků územního řízení. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podali žalobci (včetně dalších osob zúčastněných na tomto soudním řízení) odvolání.

(3) Žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že výrokem I. a II. zamítl některá odvolání uvedených osob jako nepřípustná, jiná jako opožděná. Výrokem III. pak žalovaný k odvolání žalobců (a dalších účastníků územního řízení) prvoinstanční rozhodnutí částečně změnil tak, že:

a) odstavec „Umístění stavby“ na str. 6 rozhodnutí č. j.: MCP8 039881/2014, sp. zn.: MCP8 103236/2012/OV.Pet ze dne 7. 7. 2014 zní: „Stavba nazvaná „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja (dále jen „stavba“) bude umístěna podle dále uvedených podmínek na pozemcích parc. č. 1083/32, 1083/33, 1083/34, 1083/35, 1083/36, 1083/37, 1083/42, 1083/43, 1083/44, 1083/46, 1083/101, 1724/12, 1724/14, 1724/15, 1724/16, 172

- výkres č. 00 – Koordinační situace B+C (měřítko 1:250),

- výkres č. 02 – Zákres do katastrální mapy (měřítko 1:1000),

- výkres č. 02b – Situace vlivů území (měřítko 1:1000),

- výkres „Objekt B-02“,

- výkres „objekt C-02“,

které po nabytí právní moci územního rozhodnutí obdrží žadatel v souladu s ustanovením § 92 odst. 4 stavebního zákona.“

b) bod h) podmínky č. 20 na str. 14 rozhodnutí č. j.: MCP8 039881/2014, sp. zn.: MCP8 103236/2012/OV.Pet ze dne 7. 7. 2014 zní: „návrh statického zabezpečení stavební jámy tak, aby nedošlo k ohrožení stability sousedních staveb.“

Ve zbytku bylo územní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně výrokem III. napadeného rozhodnutí žalovaného potvrzeno. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobcům doručeno prostřednictvím jeho vyvěšení na úřední desce žalovaného, a to dne 20. 1. 2017. Žaloba proti napadenému rozhodnutí byla k městskému soudu podána dne 6. 3. 2017, tzn. včas v zákonné dvouměsíční lhůtě.

(4) Argumentaci žalobců lze shrnout do těchto žalobních bodů:

(5) Zaprvé. Stavba je podle žalobců v rozporu s urbanistickým charakterem území a nerespektuje strukturu stávající zástavby. Umístěním daných výškově i hmotově naddimenzovaných domů by došlo k nevratnému narušení stávající struktury sídliště Písečná. Žalobci zdůrazňují zejména rozpor s ust. § 90 stavebního zákona a souvisejícími prováděcími normami. Žalovaný nedostál povinnosti obsažené v tomto ustanovení a neposoudil, zda je navrhovaná stavba v souladu s charakterem území a vyhovuje-li požadavkům na ochranu bytových domů, které se v okolí navrhované stavby nachází (v těchto domech pak bydlí žalobci). Žalovaný nezohlednil ani čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze (dále jen „OTPP“). Splněny nebyly ani podmínky § 20 odst. 1 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OPVÚ“).

(6) V návaznosti na to žalobci doplnili, že stávající sídliště představuje rozvolněnou zástavbu a je tvořeno solitérními stavbami bytových domů, přičemž podle urbanistického plánu bylo sídliště postaveno ve vzdušném stylu s bohatým prokládáním zelenenými plochami a bylo navrženo jako jeden architektonicko-urbanistický celek. Zeleň a dostatečné rozestupy mezi již vystavěnými domy pak zajišťují odlehčení hmotového uspořádání a ztvárnění bytových domů. Větší výška stávajících domů byla akceptovatelná právě s ohledem na větší rozestupy mezi těmito domy. Navrhovaná stavba podle žalobců narušuje tento urbanistický koncept zásadním způsobem, jelikož v daném sídlišti s velkými rozestupy mezi stávající zástavbou mají být umístěny objemné objekty, které nerespektují odstupy mezi stávajícími stavbami ani strukturu zástavby. Do sídliště je tak vkládán cizorodý urbanistický prvek. Novou výstavbou by došlo k nepřípustnému zahuštění dané urbanistické struktury, když kapacita území je již stávající zástavbou vyčerpána.

(7) Žalobci dále uvedli, že v případě prostoru mezi stávající zástavbou se nejedná o zbytkový prostor, který je určen k zastavění, nýbrž o prostor, který není určen k další zástavbě, neboť představuje nezbytné parkové a rozptylové plochy mezi stávajícími domy, jejichž dodržení bylo základní podmínkou realizace stávající výstavby. Územní plán klade důraz i na nutnost ochrany stávající zeleně – daná lokalita je zahrnuta do území se zvýšenou ochranou zeleně. Pravdou není ani to, že by stavební záměr obohacoval veřejná prostranství o prvky veřejné zeleně a parkové úpravy – záměr naopak prvky veřejné zeleně likviduje a zmenšuje. Přínosy staveb, které správní orgány uváděly, jsou pouze marginální. Realizace navržené výstavby by si vyžádala odstranění zeleně a odstupových ploch, což bude mít podle žalobců negativní vliv na statiku a stabilitu stávající výstavby, kterou obývají mj. žalobci. Důvodem je nestabilní podloží v lokalitě, které je náchylné ke svážení. Žalobci připomněli, že v roce 1974 došlo před realizací staveb patrových garáží v oblasti výměníkové stanice v Písečné ul. k sesuvům půdy, přičemž po dokončení stavby došlo v důsledku posunu zeminy k havárii na vodovodním řadu. Horní vrstvy terénu v daném území tvoří již naplavené písky a štěrkopískové lavice, které jsou uloženy na podloží značného spádu a mají tak nízkou stabilitu; žalobci v této souvislosti odkázali na přiložené vyjádření statika Ing. Josefa Šebka, CSc. ze dne 20. 9. 2009. Rozestupy mezi budovami tedy mají svůj smysl i z hlediska statiky stávající zástavby, která by mohla být novou výstavbou zásadně narušena.

(8) Žalobci rovněž odkázali na rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2006, sp. zn. S-MHMP 298956/2006/OST/Ch/Bd, jímž bylo zamítnuto umístění stavby nevhodně zahušťující stávající urbanistickou strukturu sídliště, která vytvářela jeden celek. Žalovaný v daném zcela obdobném případě konstatoval, že zeleň a rozptylové prostory ve stávající zástavbě nepředstavují zbytkový prostor, a že návrh je příkladem nevhodného zahušťování stávající zástavby. Žalobci upozornili, že žalovaný by měl v obdobných věcech postupovat nerozdílně, aby dostál principům předvídatelnosti správních rozhodnutí a legitimního očekávání [viz též ust. § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)]. V tomto směru žalobci připomněli i sdělení prvoinstančního orgánu ze dne 19. 5. 2003, č. j. OV/2003/1746/Ce, v němž se uvádí, že odstranění střešní pergoly na domě č.p. 449 není přípustné, neboť by došlo k narušení souvislého a jednotného celku sídliště. Toto sdělení potvrzuje, že stavební zásahy, které by narušily celistvost sídliště, jsou nepřípustné.

(9) Žalobci v rámci tohoto žalobního bodu dále namítají, že žalovaný v napadeném rozhodnutí umístění stavby odůvodňuje zcela nepodstatnými faktory pro posouzení žádosti stavebníka; pro umístění stavby není rozhodný stávající stav daného území, jak uvádí žalovaný, ale to, zda plánovaná stavba odpovídá zákonným požadavkům na umisťování staveb – to nebylo v řízení o umístění stavby dostatečně posouzeno. Pokud je podle žalovaného stávající stav území nevyhovující, což však podle žalobců neodpovídá realitě, není to důvodem k jeho zastavění, ale k jeho údržbě, opravě a kultivaci. Faktický stav nezastavěných pozemků je takový, že se zde nachází využívané rekreační prvky, které místní obyvatelé pravidelně využívají po celý rok. Nezastavěné plochy tedy plní své funkce a nejsou nikterak zpustošené, jak naznačuje žalovaný. Z ust. § 90 a § 92 odst. 2 stavebního zákona podle žalobců nevyplývá, že by měl stavební úřad v územním řízení posuzovat stav pozemků, nebo tímto stavem pozemků odůvodňovat umístění nové výstavby. S posuzovanou věcí nesouvisí ani dynamika a vývoj prostředí. Dynamika prostředí neznamená, že je možno umístit stavbu i tam, kde pro ni zjevně není prostor. Jestliže správní orgány odkazovaly na preferenci intenzivnější zástavby a využití ploch na území Prahy, neznamená to, že tuto zásadu naplňuje nadměrné zahušťování stávající zástavby a likvidace existujících zelených ploch. Tam, kde je území kompozičně využito, naopak není další výstavba žádoucí. Poukaz správních orgánů na to, že většina sídlišť dnes zůstává nedokončenou kompozicí, s danou věcí nesouvisí; předmětem správního řízení nebyla „většina sídlišť“, nýbrž konkrétní území dané lokality, jehož urbanizační struktura je dokončena.

(10) Žalobci ohledně nesouladu umístěné stavby s urbanistickým charakterem stávající zástavby uzavřeli, že ačkoli se jedná o jejich stěžejní odvolací argumentaci, žalovaný se k těmto jejich připomínkám v napadeném rozhodnutí v zásadě nevyjádřil. Ač je odůvodnění napadeného rozhodnutí obsáhlé, není z něj zřejmé, z jakých konkrétních důvodů vzaly stavební úřady za prokázané, že je navržená stavba přípustná a v souladu se stávající strukturou zástavby. Obě dotčená správní rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná.

(11) Žalobci v rámci prvního žalobního bodu také namítají, že žalovaný neprovedl řádný přezkum územního rozhodnutí a nikterak se nezabýval namítaným nesouladem stavby s požadavky OPVÚ. Žalovaný tento přezkum neprovedl z důvodu jeho nesprávného právního názoru, že OPVÚ se na danou problematiku neuplatňují, jelikož OTPP jsou speciální normou, která aplikaci OPVÚ v tomto případě vylučuje. Žalobci namítají, že vztah speciality tj. vztah obecného a zvláštního předpis) připadá v úvahu pouze u předpisů, které mají stejnou právní sílu; OPVÚ jsou však nadřazeným obecně závazným právním předpisem, zatímco OTPP je pouze právním předpisem územního samosprávného celku, který musí být v souladu s obecně závaznými právními předpisy. V daném případě je tak podle žalobců třeba splnit požadavky obou těchto předpisů. V případě konfliktu obou norem má přednost OPVÚ před OTPP. Přezkum souladu umístění stavby s OPVÚ však absentuje. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné i v tomto ohledu, přičemž nesoulad stavby s citovaným předpisem nezohlednil ani správní orgán prvního stupně. Tato pochybení žalovaného, potažmo správního orgánu prvního stupně, představují porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu (nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí) a rozpor s ust. § 50 odst. 3, 4 správního řádu (nebylo přihlédnuto ke všemu, co během územního řízení vyšlo najevo, včetně osvědčených tvrzení žalobců, ani nebyl zjištěny všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu). Žalovaný konečně porušil také ust. § 89 odst. 2 správního řádu, jelikož nepřezkoumal prvoinstanční rozhodnutí v rozsahu odvolacích námitek.

(12) Žalobci jsou toho názoru, že žalovaný a správní orgán prvního stupně postavili vyhovění žádosti stavebníka výhradně na odkazu na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 22. 5. 2013, č. j. MCP8 147816/2012 (potvrzeném rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2014 č. j. MHMP 1019491/2014). Tímto rozhodnutím ze dne 22. 5. 2013 správní orgán prvního stupně umístil stavbu „Obytný soubor Písečná“. V prvoinstančním rozhodnutí, které žalobci nyní napadli v rámci tohoto soudního přezkumu, pak správní orgán prvního stupně uvádí, že projekt „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja“ bude na projekt „Obytný soubor Písečná“ navazovat. Žalobce předně zdůraznil, že stavba „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja“ nemůže navazovat na stavbu „Obytný soubor Písečná“, jelikož mezi „Obytným souborem Písečná“ a nově umisťovanou stavbou se nachází stávající zástavba. Stavba „Obytný soubor Písečná“ se má navíc nacházet ve zcela jiné funkční ploše ve smyslu územního plánu, než stavební projekt „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja“. Žalobci dodali, že projekt „Obytný soubor Písečná“ má být náhradou za odstraněnou mateřskou školu, která je koncipována obdobně předimenzovaně, jako stavba „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja“, a že i výše citované rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2014, č. j. MHMP 1019491/2014, ohledně umístění stavby „Obytný soubor Písečná“, bylo napadeno správní žalobou (srov. řízení vedené městským soudem pod sp. zn. 6 A 179/2014). Této správní žalobě pak byl přiznán odkladný účinek (viz usnesení městského soudu ze dne 7. 10. 2014, č. j. 6 A 179/2014-65), čímž byly suspendovány právní účinky rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 22. 5. 2013, č. j. MCP8 147816/2012, potvrzeného rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2014, č. j. MHMP 1019491/2014. Žalovaný tedy nemohl v napadeném rozhodnutí ze dne 5. 1. 2017 odůvodnit umístění stavby „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja“ odkazem na vlastní rozhodnutí, jehož právní účinky byly odloženy usnesením městského soudu ze dne 7. 10. 2014.

(13) Zadruhé. V rámci dalšího žalobního bodu žalobci namítají, že umisťovaná stavba „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja“ není v souladu s územně plánovací dokumentací. Podle změny Z 1000 územního plánu, účinné od 12. 11. 2009, se v případě dané lokality jedná o území stabilizované, které je tvořeno stávající souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá významný rozvoj. Podle přílohy územního plánu č. 1, odd. 8, odst. 3, je ve stabilizovaném území navíc možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé činnosti.

(14) Předmětná stavba nepředstavuje žádný z územním plánem předpokládaných, a tedy realizovatelných zásahů do daného území, ale naopak toto území zásadně naruší, neboť má být vsazena mezi již existující výstavbu. Za zachování, dotvoření a rehabilitaci stávající urbanistické struktury nelze považovat realizaci rozsáhlé novostavby, ale například nahrazení stávající stavby obdobnou stavbou či revitalizaci stávající výstavby. Rozmístění stávající výstavby pak není náhodné a bylo navrženo tak, aby nedošlo k jeho přetížení. Žalobci svá tvrzení opírají mj. o rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2011 sp. zn. S-MHMP 528341/2011/OST/Fr, kde je kromě jiného uvedeno, že stabilizované území je charakterizováno jako území s dosavadním charakterem daným stávajícími funkčními a prostorovými vazbami, které se nebude zásadně měnit. Podle žalobců lze tedy stabilizované území charakterizovat také jako území, kde je již vyčerpána míra jeho využití. Územní plán neurčuje kódy míry využití tohoto území a nestanoví jeho další volné kapacity. Další stavební činností tedy nelze navyšovat kapacitu daného území. Žalobci připomínají také rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2012 sp. zn. S-MHMP 210924/2012/OST/Fr, kde je mj. uvedeno, že jako rozsáhlou stavební činnost lze charakterizovat umístění souboru staveb. Z prvoinstančního rozhodnutí je patrno, že byl umístěn soubor dvou bytových domů čítajících přes 50 bytů s příslušenstvím (např. podzemními garážemi). V případě navrženého stavebního projektu souboru dvou bytových domů a dalších staveb tak jde o nepřípustnou rozsáhlou stavební činnost nerespektující stávající strukturu zástavby a mění stávající charakter území, což je v daném případě podle územního plánu nepřípustné.

(15) Správní orgány podle žalobců nepostupovaly tak, aby byl ochráněn veřejný zájem, a stavbu umístily přesto, že vykazuje zjevné rozpory s regulativem územního plánu, který zakazuje takovouto rozsáhlou stavbu v dané lokalitě umístit. Daný regulativ nezakazuje provedení jakékoli výstavby, ale neumožňuje provedení takových staveb, které by narušily stávající stabilizované území a nežádoucím způsobem nadměrně navýšily jeho kapacitu. Takovou stavbou je i stavba umístěná prvoinstančním rozhodnutím. Rozsáhlou stavební činností pak není taková výstavba, která by dané území cele nově pojala (výstavba nového sídliště) – toto území již je plně pojato stávajícím sídlištěm. Rozsáhlou stavební činnost je nutno poměřit se stávající zástavbou v lokalitě, nikoli za ni považovat výstavbu nového sídliště, nadto když se v dané lokalitě již sídliště nachází.

(16) Také, co se týče jejich námitky týkající se rozporu územního rozhodnutí s územním plánem, namítají žalobci nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze zopakoval, že souhlasí s názorem správního orgánu prvního stupně. Námitky žalobců buď pominul, nebo se omezil na obecná konstatování, aniž by odůvodnil, jak k nim došel. Závěr žalobců o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí vyplývá i ze související judikatury, zejména nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 1999 sp. zn. III. ÚS 35/99, jakož i z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009 sp. zn. 9 As 88/2008, ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. 6 A 143/2001 a rozsudků městského soudu ve věci sp. zn. 8 Ca 175/2003 včetně rozsudku č. j. 11 A 115/2012-57. Správní orgány tím postupem porušily ust. § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a 4, § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu.

(17) Umístění stavby odporuje územnímu plánu i proto, že stavba je umístěna do území se zvýšenou ochranou zeleně, garantovanou právě územním plánem. Žalobci upozornili na to, že navržená stavba chráněnou zeleň zabírá a likviduje. Stavební projekt sice počítá s integrací zeleně, ale zejména počítá s rozsáhlým zabráním zeleně. Navržený stavební záměr tedy nezachovává co nejvyšší množství zeleně v lokalitě, ale právě naopak ji v podstatné míře zabírá. Zahrnutí daného území do území se zvýšenou ochranou ploch zeleně vyjadřuje jasný úmysl územního plánu zajistit zachování stávající souvislé plochy zeleně. Ani s těmito námitkami se pak žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal a neuvedl, jakým způsobem je požadavek územního plánu na ochranu zeleně v případě umisťované stavby naplněn. Žalobci uzavřeli, že také odkaz žalovaného na rozhodnutí specializovaného orgánu ochrany přírody, které se týká náhradní výsadby, je zcela neadekvátní (jedná se o rozhodnutí ze dne 15. 6. 2011 č. j. MCP8 059667/2011) – institut náhradní výsadby nesouvisí s požadavky územního plánu a orgán ochrany přírody navíc není kompetentní přezkoumávat soulad navržené stavby s územním plánem v územním řízení. Také v tomto ohledu tak ze strany žalovaného, potažmo správního orgánu prvního stupně, došlo k porušení ust. § 2 odst. 3, 4, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, ust. § 50 odst. 3, 4 správního řádu a ust. § 89 odst. 2 správního řádu. Prvoinstanční i napadené rozhodnutí pak byla vydána v rozporu s ust. § 43 odst. 5, ust. § 90 a § 92 odst. 2 stavebního zákona.

(18) Zatřetí. V rámci třetího žalobního bodu žalobci zdůrazňují, že navržené stavby nesplňují minimální odstupové vzdálenosti od okolních stávajících staveb stanovené v čl. 8 odst. 2 OTPP, který říká, že jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn. Podle odst. 9 téhož článku se vzájemné odstupy staveb měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy nadzemních částí obvodových stěn a předsazených částí stavby (balkony, arkýře, terasy, vstupy apod.). Nejprve je tedy nutno změřit vzdálenost staveb na jejich nejkratší spojnici, dále se změří výška obou protilehlých stěn a tyto údaje se porovnají, přičemž vzdálenost mezi budovami musí být rovna alespoň výšce vyšší ze stěn. Vzdálenosti uvedené v dokumentaci stavebníka neodpovídají předmětným ustanovením OTPP, protože nejsou měřeny na nejkratší spojnici dotčených staveb. Odstupové vzdálenosti podle žalobců nelze měřit z „vnitřku“ domu – je tak nutno učinit od vnějšího povrchu stavby. Jestliže je nejvyšší stěna nově umístěné budovy ustoupena a nacházejí se před ní např. stěny nižších podlaží, nelze měřit vzdálenost mezi budovami od ustoupené stěny, ale právě až od vnějšího povrchu nově umístěné stavby, který je nejblíže stavbě stávající. Nejvyšší stěnou domu je ta stěna, před kterou jsou předsazena např. nižší podlaží a od stěny nejnižšího podlaží je nutno vzdálenost mezi oběma stavbami měřit. Žalobci připomněli také rozsudek městského soudu ze dne 25. 1. 2013 ve věci sp. zn. 11 Ca 250/2011, ze kterého je patrno, že za protilehlé stěny ve smyslu citovaných ustanovení OTPP je nutno chápat nejen stěny protilehlé přímo, nýbrž i ty, které jsou vůči sobě částečně posunuty, přičemž není pravdou, že nejkratší spojnicí mezi domy ve vztahu k odstupům podle čl. 8 OTPP je pouze kolmice. Závěr žalovaného, potažmo správního orgánu prvního stupně, že objekt B a bytový dům č. p. 455 a objekt C a bytový dům č. p. 455 a 456 nemají ani částečně protilehlé stěny, tak není podle žalobců adekvátní.

(19) Žalobci shrnuli, že vzdálenosti navržených staveb nesplňují normové odstupy od stávajících staveb v těchto případech:

a) Odstup navrhovaného objektu B od stavby stojící na pozemku parc. č. 1083/10 [bytový dům č. p. 449, obývaný mj. žalobcem c)] je pouze 25 metrů a je tak menší, než je výška stávajícího domu, která činí přes 26 metrů.

b) Odstup navrhovaného objektu B od stavby stojící na pozemku parc. č. 1083/9 [bytový dům č.p. 455, obývaný mj. žalobcem b)] je pouze 17,5 m a je tak menší, než je výška stávajícího domu, která činí přes 27 metrů.

c) Odstup navrhovaného objektu C od stavby stojící na pozemku parc. č. 1083/9 [bytový dům č.p. 455, obývaný mj. žalobcem b)] je pouze 10 metrů a je tak menší, než je výška stávajícího domu, která činí přes 27 metrů.

d) Odstup navrhovaného objektu C od stavby stojící na pozemku parc. č. 1083/12 [bytový dům č.p. 456, obývaný mj. žalobcem a)] je pouze 7,8 metru a je tak menší, než je výška stávajícího domu, která činí zhruba 26 metrů.

(20) Žalobci uzavírají, že pokud nebyly splněny požadavky OTPP, nebylo možno danou stavbu umístit. Výjimečně lze v odůvodněných případech povolit z obecných požadavků na výstavbu výjimku, ale pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky umožňuje, a pouze pokud nedojde k ohrožení bezpečnosti, ochrany zdraví a života osob nebo sousedních pozemků a staveb (srov. ust. § 169 odst. 2 stavebního zákona). V případě navržené stavby o výjimku požádáno nebylo a tato výjimka nebyla udělena, a proto nemělo být umístění stavby povoleno.

(21) Začtvrté. Žalobci namítají, že nejsou splněny ani obecné odstupové vzdálenosti staveb ve smyslu ust. čl. 8 odst. 1 OTPP (a souvisejícího čl. 4 odst. 1 OTPP). Podle těchto ustanovení musí vzájemné odstupy staveb splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, ochrany povrchových a podzemních vod, požadavky na denní osvětlení a oslunění a musí též respektovat obecné požadavky na zachování pohody bydlení. Navržené stavby by tedy měly být situovány tak, aby prostory mezi nimi a stávajícími stavbami nebyly stísněné. Navržené stavby jsou ale naopak umístěny do těsné blízkosti stávajících vysokých a objemných budov, aniž by byly respektovány nutné odstupy (viz první a třetí žalobní bod). Dostatečné odstupové vzdálenosti, které mezi sebou zachovává stávající zástavba, nejsou respektovány mezi stávajícími stavbami a stavbami nově navrženými. Z hledisek, vyjmenovaných v čl. 8 odst. 1 OTPP, nemůže být přípustné, aby odstupy mezi novou a stávající zástavbou (o 8 až 9 NP) v některých místěch činily jen 7 – 10 m. Není přípustné, aby vzdálenost mezi stavbami pro bydlení nebyla rovna alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn obou staveb. Souhlasná stanoviska dotčených specializovaných správních orgánů nejsou v tomto směru relevantní. Ani tato námitka žalobců nebyla v územním řízení řádně vypořádána.

(22) Zapáté. Žalobci navržené stavbě vytýkají, že nesplňuje požadavky na zachování pohody bydlení a kvality prostředí, které jsou zakotvené v čl. 4 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 22 odst. 1 OTPP a také v ust. § 20 odst. 1 OPVÚ. Umístění navržených staveb zhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území a způsobí žalobcům a dalším osobám zhoršení životních podmínek. Umístěná stavba nerespektuje zájmy žalobců jakožto vlastníků sousedních pozemků a staveb.

(23) Pohoda bydlení jakožto souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k vytvoření vhodné atmosféry klidného bydlení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 44/2005-116), bude v souvislosti s touto výstavbou negativně dotčena. Umístěním předmětné stavby dojde k navýšení hlukové zátěže, k odstranění zeleně, zhoršení světelných podmínek a k likvidaci odstupových prostorů mezi budovami. Stavba tedy představuje nepřípustné zvýšení zátěže nad míru přiměřenou poměrům daného místa. V tomto směru není rozhodné, zda jsou splněny limity hluku nebo pachů ve smyslu speciálních zákonů, neboť naplnění požadavku na zachování pohody bydlení se splněním požadavků speciálních zákonů nevyčerpává. Stavební úřad je povinen posoudit všechny negativní vlivy stavby ve vztahu k míře přiměřené poměrům v daném místě a čase a zhodnotit tyto faktory v jejich souhrnu, což neučinil. Odkaz stavebního úřadu na stanoviska dotčených orgánů nelze považovat za řádné vypořádání námitky týkající se porušení požadavku na zachování pohody bydlení v dané lokalitě. Skutečnost, zda byla pohoda bydlení zachována, měly posoudit žalovaný a správní orgán prvního stupně, nikoli specializované správní orgány. Stejné je to i s posouzením souladu stavby s OTPP a OPVÚ; i tento soulad měl posoudit žalovaný, resp. správní orgán prvního stupně.

(24) Zašesté. Podle žalobců nelze do území již nadlimitně zatíženého hlukem umístit další zdroj hluku. Ve smyslu nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, je limit pro stavby v dané lokalitě 55 dB přes den a 45 dB přes noc, přičemž již v době před vydáním územního rozhodnutí nebyl tento limit ohledně stávající zástavby splněn (limity jsou u některých objektů podle územní dokumentace překročeny až o 9,2 dB). Tyto limity podle územní dokumentace nesplňují ani stavby nově navržené. V územním rozhodnutí se navíc nesprávně vychází z toho, že limity pro danou oblast činí 60 dB přes den a 50 dB v noci. V daném místě je tedy překročeno únosné zatížení území (ve smyslu ust. § 17 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů), neboť je překročena přípustná míra zatížení hlukem stanovená hlukovými limity. Předmětná stavba tento stav navýšením hlukové zátěže v souvislosti s vytvořením nové bytové kapacity zhorší, což je již nepřípustné. Žalobci shrnují, že pokud již v daném území existuje nadlimitní hluková zátěž, není zde možno umístit stavbu, která tento stav nejen neřeší, ale ještě zhorší. Tyto závěry pramení i z rozsudků městského soudu č. j. 10 Ca 62/2009-122 a 10 Ca 61/2009-125, jakož i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve vztahu k prvé z uvedených věcí (poznámka soudu: kde o rozsudek č. j. 1 As 135/2011-246). Žalobci připomínají, že podle ust. § 90 písm. e) stavebního zákona je povinností stavebního úřadu v územním řízení mj. přezkoumat, zda stavba splňuje požadavky týkající se veřejných zájmů, především ochrany životního prostředí, zdraví a života osob. Tato povinnost nebyla v územním řízení splněna a vznikl tak rozpor se čl. 13 odst. 3 OTPP.

(25) Žalovaný a správní orgán prvního stupně navíc odkázaly na nezákonná závazná stanoviska Hygienické stanice hl. m. Prahy ze dne 19. 5. 2011 č. j. HSHMP 21673/2011, resp. ze dne 4. 3. 2013 č. j. HSHMP 10159/2013 (potvrzené závazným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 9. 2015 č. j. MZDR 23189/2015-4/OVZ). Tyto správní orgány vydaly se stavbou souhlas, ačkoli navržená stavba by zhoršila již tak nadlimitní zatížení dané lokality hlukem, což není přípustné. Vzhledem k tomu, že součástí stavby má být 60 parkovacích garážových stání, lze nárůst již tak nadlimitní hlukové zátěže předpokládat. Závazná stanoviska i navazující rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, potažmo žalovaného, jsou tedy nezákonná. Žalobci doplnili, že závazná stanoviska navíc vycházela z nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které pozbylo účinnosti ke dni 1. 11. 2011. Vycházet se tedy mělo z nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Žalobci navrhli, aby městský soud přezkoumal i tato závazná stanoviska, a to jako podklady napadených rozhodnutí.

(26) Zasedmé. V rámci sedmého žalobního bodu žalobci namítají další procesní vady rozhodnutí o umístění stavby a napadeného rozhodnutí žalovaného, a to nad rámec již výše uvedených vytýkaných vad odůvodnění obou rozhodnutí.

(27) Žalobci předně uvádějí, že v žádosti o vydání územního rozhodnutí jsou jako pozemky stavby uvedeny jen pozemky parc. č. 1083/37 a 1083/44. V prvoinstančním rozhodnutí o umístění stavby je však uveden jiný okruh pozemků, a to pozemky parc. č. 1083/32, 1083/33, 1083/34, 1083/35, 1083/36, 1083/37, 1083/42, 1083/43, 1083/44, 1083/46, 1083/101, 1083/107, 1724/12, 1724/14, 1724/15, 1724/16, 1724/25 v k. ú. Troja. Žalobci zdůrazňují, že předmět územního řízení je závazně vymezen žádostí o umístění stavby. Stavbu lze umístit jen na pozemcích, které jsou v žádosti uvedeny, přičemž rozsah vymezený podanou žádostí nelze překročit, jak se v posuzovaném případě stalo. Specifikace dalších pozemků byla i podle samotného správního orgánu prvního stupně doložena zvlášť a mimo vlastní žádost o vydání územního rozhodnutí. Jelikož předmět územního řízení je závazně vymezen žádostí o umístění stavby, dodatečné rozšíření výčtu pozemků, na nichž má být stavba umístěna, je nepřípustným rozšiřováním již podané žádosti a na tomto základě nelze vydat rozhodnutí o umístění stavby. Žádost měla být zamítnuta s tím, že je nutno jí podat řádným způsobem. Postupem správních orgánů došlo k porušení ust. § 45 odst. 4 správního řádu, podle něhož lze již podanou žádost pouze zúžit, nebo vzít zpět, nikoli ji rozšířit.

(28) Územní rozhodnutí je podle žalobců nepřezkoumatelné i proto, že účastníkům územního řízení není z výroku územního rozhodnutí zřejmé, na základě jaké dokumentace je stavba umístěna. Výkresy, na něž se odkazuje ve výroku územního rozhodnutí, nejsou ve výroku nijak blíže individualizovány (není patrno kdy, pod jakým číslem a kým byly vypracovány) a výrok je tedy v tomto ohledu neurčitý (pro důvodnost své námitky žalobci odkazují i na rozsudek městského soudu č. j. 11 A 115/2012-57). Změnou územního rozhodnutí provedenou žalovaným pak došlo k tomu, že uvedené výkresy nejen, že nejsou výrokem napadeného rozhodnutí konkrétně identifikovány, ale nemusí být k rozhodnutí ani přiloženy. Tyto výkresy však měly být přílohou rozhodnutí a měly být spolu s rozhodnutím doručeny žalobcům. Jedná se o podstatnou grafickou informaci, na kterou se ve výroku napadeného rozhodnutí přímo odkazuje a ohledně které výrok napadeného rozhodnutí stanoví, že se stavba umisťuje tak, jak je v této grafické příloze zakresleno. Pokud územní rozhodnutí obsahuje přílohu, tato příloha musí být k danému územnímu rozhodnutí přiložena a taktéž musí být doručena účastníkům řízení spolu s územním rozhodnutím tak, aby bylo účastníkům řízení zřejmé, na základě jaké dokumentace bylo v územním řízení rozhodnuto. Uvedené podle žalobců vyplývá i z ust. § 9 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2013 č. j. 4 As 18/2012-29.

(29) Zaosmé. Závěrem žalobci připomínají, že jim v územním řízení nebyla dána možnost seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí správních orgánů. Z prvoinstančního rozhodnutí vyplývá, že mezi jeho podklady patří mj. také dokumentace, která byla do správního spisu založena po opakovaném ústním jednání, které se uskutečnilo dne 19. 7. 2013. Jedná se např. o závazná stanoviska Úřadu městské části Praha 8 ze dne 18. 12. 2013, č. j. MCP8 169082/2013, resp. ze dne 20. 8. 2013, č. j. MCP8 099269/2013. Žalobcům nebyla dána možnost se s těmito podklady seznámit a vyjádřit se k nim, neboť nebyli ze strany správního orgánu prvního stupně obeznámeni s tím, že tyto listiny byly doplněny do správního spisu. Tento nedostatek neodstranil ani žalovaný a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Jedná se tak o závažnou procesní vadu, která má vliv na zákonnost územního rozhodnutí. Správní orgány tedy porušily ust. § 4 odst. 4 a § 36 odst. 3 správního řádu (k této problematice viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2009 ve věci sp. zn. 4 As 71/2008).

(30) Ve vyjádření k žalobě žalovaný toliko uvedl, že vzhledem k tomu, že se žalobní body obsahově shodují s argumentací žalobců, vznesenou v jejich odvoláních proti prvoinstančnímu rozhodnutí, odkazuje plně na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se s námitkami žalobců bezvýhradně vypořádalo, resp. na rozhodnutí prvoinstanční. Žaloba je podle žalovaného nedůvodná, a proto žalovaný navrhl městskému soudu její zamítnutí v plném rozsahu. Vzhledem k tomuto vyjádření žalovaného městský soud – co se týče argumentace žalovaného – vycházel primárně z rozhodnutí žalovaného a prvoinstančního rozhodnutí o umístění stavby, na které se žalovaný v napadeném rozhodnutí opakovaně odkazuje.

(31) Územním rozhodnutím bylo dne 7. 7. 2014 rozhodnuto o umístění stavby „Bytové domy Písečná, Praha 8 – Troja“, a to na pozemcích parc. č. 1083/32, 1083/33, 1083/34, 1083/35, 1083/36, 1083/37, 1083/42, 1083/43, 1083/44, 1083/46, 1083/107 (toto parc. č. uvedeno v úvodu výroku o umístění, nikoli již v navazující rubrice „Umístění stavby“) , 1083/101, 1724/12, 1724/14, 1724/15, 1724/16, 1724/25 v k. ú. Troja. Umístěny byly bytové domy B a C, centrum pro zájmová sdružení obyvatel sídliště Písečná a dále různé přípojky na sítě technického vybavení a další příslušenství a také zpevněné plochy a dvě hřiště. Stavba podle výroku územního rozhodnutí obsahuje mj. soubor dvou bytových domů označených B a C, centrum pro zájmové aktivity, dětské hřiště a sadové úpravy včetně rekultivace centrálního prostoru sídliště a travnaté hřiště. Stavba má být umístěna na uvedených pozemcích, jak je zakresleno v ověřené grafické příloze, kterou po nabytí právní moci územního rozhodnutí obdrží žadatel v souladu s ust. § 92 odst. 4 stavebního zákona. Objekty B a C mají být umístěny do prostoru mezi bytové domy č. p. 454, 455 a 456 a komunikaci Písečná, resp. mezi stávající objekt č. p. 449 a komunikaci Písečná. Objekt B má mít půdorysné rozměry 35,5 x 25,5 metru, u objektu C se jedná o rozměry 42 x 24,3 metru.

(32) Podmínky pro realizaci stavby stanoví, že soubor bude tvořen dvěma bytovými domy označenými B a C. Dům B má být umístěn na pozemku parc. č. 1083/37 v k. ú. Troja, mezi stávající objekty č. p. 455 a 459 a komunikaci Písečná a dům C má být situován na pozemku parc. č. 1083/44 v k. ú. Troja mezi stávající objekty bytových domů č. p. 454, 455 a 456 a komunikaci Písečná. V bodě 5. hovoří podmínky pro realizaci stavby o rozestupech mezi stávajícími a umisťovanými stavbami. Mj. je specifikována vzdálenost budovy B od objektu č. p 449, a to na 25,2 metru a vzdálenost budovy C od objektu č. p. 456, a to na 7,8 metru. Dále jsou kromě již uvedeného specifikovány vzdálenosti mezi objektem B a budovami č. p. 451 a 610 a mezi objektem C a budovou č. p. 324. Objekt B a bytový dům č. p. 455 a objekt C a bytový dům č.p. 455 a 456 podle územního rozhodnutí nemají ani částečně protilehlé stěny a odstupové normy se na ně nevztahují. V podmínce č. 16 je stanoveno, že na pozemku parc. č. 1083/37 v k. ú. Troja bude situováno dětské hřiště o rozměrech 14 x 9 metrů. Na pozemku parc. č. 1083/36 v k. ú. Troja je pak navrženo univerzální travnaté hřiště o rozměrech 18 x 9 metrů.

(33) Územním rozhodnutím byly dále zamítnuty námitky účastníků územního řízení. Mj. se jedná i o námitky, které obsahově korespondují s výše popsanými žalobními body.

(34) V odůvodnění územního rozhodnutí správní orgán prvního stupně nejprve obecně uvedl, že dospěl k závěru, že žádost stavebníka odpovídala zákonným požadavkům a obsahovala veškeré náležitosti uvedené v příloze č. 3 k ust. § 3 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření a její přílohou byla dokumentace potřebná pro vydání územního rozhodnutí. Umístění stavby je podle odůvodnění v souladu s územním plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy, schváleným usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 10/05 ze dne 9. 9. 1999 a vyhláškou č. 32/199 Sb. hl. m. Prahy, o závazné části územního plánu hl. m. Prahy, ve znění pozdějších předpisů a ve znění změny Z 1000/00, vydané opatřením obecné povahy hl. m. Prahy č. 6/2009. Plocha, kam se stavba umisťuje, je určena pro funkční využití území OB – čistě obytné, s nímž je navržená stavba v souladu. Oba objekty mají být zasazeny do nově zřizované zeleně – má se jednat o zeleň v bezprostřední blízkosti staveb, předzahrádky, sadové úpravy včetně rekultivace centrálního prostoru sídliště, dvě hřiště a zeleň na konstrukcích objektů a na terénu. Na pozemku parc. č. 1083/37 v k. ú. Troja má zeleň zabírat 37% plochy pozemku a na pozemku parc. č. 1083/44 v k. ú. Troja se má jednat o 45% plochy pozemku. Správní orgán prvního stupně dále připomíná, že cílem územního plánování a územního řízení ve smyslu stavebního zákona je chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví, chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti, určovat podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťovat ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků, zajistit, aby v nezastavěném území byly v souladu s jeho charakterem umisťovány jen určené stavby, zařízení a jiná opatření.

(35) Umístění stavby podle správního orgánu prvního stupně také plně vyhovuje ustanovením OTPP, přičemž správní orgán prvního stupně uvedl, že z dokumentace a souhlasných stanovisek vyplývá, že účastníci územního řízení nebudou stavbou obtěžováni nad míru přiměřenou poměrům a nebudou vážně ohrožováni ve výkonu svých práv. Správní orgán prvního stupně dospěl k tomu, že:

a) Umístění stavby, půdorysný rozměr, výška a hmota odpovídají prostředí, do něhož je stavba umisťována, navrhované domy vycházejí z principů stávající zástavby a doplňují charakter a strukturu stávající rozvolněné zástavby a zachovávají pohodu bydlení na sídlišti Písečná. Stavební návrh plně respektuje požadavky na odstupy mezi budovami, denní osvětlení a proslunění budov. Realizací výstavby nedojde k zásahu do typických znaků charakteristiky místa a stavby se příznivě hmotově zapojí do stávající zástavby. Navrhované objekty zachovávají principy sídliště a návrh přináší také rehabilitaci veřejných ploch zeleně s parkovými a sadovými úpravami. Záměrem je také vytvoření parkového náměstí, kde by obyvatelé našli relaxační i společenské vyžití. Má být provedena i rekultivace centrálního prostoru sídliště. Veřejná prostranství budou obohacena o prvky zeleně a bude tak zvýšena hodnota daného území. Stavební projekt je podle správního orgánu prvního stupně v souladu s aktuálním trendem výstavby v Praze, který preferuje intenzivnější využití ploch uvnitř města při plném zachování stávající zástavby a aktivování jejího vnitřního potenciálu. Většina sídlišť zůstává nedokončeným konceptem a stavební projekt tak přesně naplňuje daný urbanistický trend výstavby. „Navrhovaná stavba tak, jakkoliv z povahy věci mění stávající prostředí, doplňuje charakter a strukturu sídliště, kdy jde o stavbu domů bytové funkce a toto sídliště rozvíjí.“ Navrhovaná stavba podle odůvodnění územního rozhodnutí „vychází z objemů a principů stávající zástavby a z urbanistického hlediska se do území začleňuje, stávající strukturu zástavby respektuje a přirozeně dotváří (soulad s čl. 4 odst. 1, 2 OTPP).

b) Stavba bude umístěna v místě, kde je díky jeho vlastnostem, zejména poloze, tvaru, velikosti a základovým poměrům umožněno stavbu realizovat a následně bezpečně užívat. Velikost pozemku umožňuje umístění stavby a její realizaci a jsou také splněny požadavky územního plánu. Na plochách, které nejsou určeny k zastavění, budou vytvořeny podmínky pro růst vegetace v dostatečné míře pro dané území. Návrh nových domů mj. přinese i rehabilitaci veřejných ploch zeleně (soulad s čl. 7 OTPP).

c) Vzájemné odstupy staveb ve smyslu čl. 8 odst. 1, 2 OTPP jsou dodrženy (viz výše bod 32. tohoto odůvodnění). Nově navrhované domy jsou podle územního rozhodnutí do stávající struktury vhodně umístěny a splňují odstupy od stávajících domů. Zmíněna jsou i souhlasná závazná stanoviska dotčených specializovaných správních orgánů.

d) Architektonické ztvárnění stavby je v souladu s prostředím, do něhož se stavba umisťuje a dotčené orgány na úseku péče o životní prostředí a ochrany veřejného zdraví vyslovily se stavbou souhlas (soulad s čl. 13 odst. 1 OTPP). Dodrženy budou i požadavky čl. 23 OTPP, což vyplývá z akustické studie, podle které budou dodrženy hlukové limity pro danou lokalitu, a ze souhlasných stanovisek Hygienické stanice hl. m. Prahy (dále jen „HS“).

(36) K námitkám, které uplatnili účastníci územního řízení včetně žalobců, správní orgán prvního stupně úvodem uvedl, že vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (OPVÚ), se ne zcela vztahuje na území hl. m. Prahy, jelikož na území hl. m. Prahy platí OTPP, které mají před OPVÚ aplikační přednost. Pouze pokud se OTPP nějaké problematice explicitně nevěnují, aplikují se subsidiárně OPVÚ (s tím se ztotožnil i žalovaný na str. 6 napadeného rozhodnutí).

(37) Vzhledem k tomu, že dne 5. 1. 2017 bylo k mj. k odvolání žalobců vydáno napadené rozhodnutí žalovaného, v němž žalovaný v zásadě zopakoval argumentaci, která je obsažena v odůvodnění územního rozhodnutí, městský soud níže shrne stěžejní závěry obou rozhodnutí (tj. územního rozhodnutí i rozhodnutí o odvolání proti němu) společně. Konkrétně se správní orgány k námitkám vzneseným účastníky územního řízení vyjádřily následovně:

a) Co se týče argumentace korelující s žalobním bodem, zaprvé správní orgán prvního stupně uvedl, že umístění stavby není v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 OTPP. Navrhované domy vycházejí z principů stávající zástavby a tuto doplňují. Návrh je z architektonického hlediska vytvořen tak, že stavba se zcela bezproblémově zapojuje do existující urbanistické struktury. Stávající veřejné plochy zeleně jsou neudržované, nevyužívané a zpustošené a stavební záměr přispěje k jejich rehabilitaci a revitalizaci. Správní orgán prvního stupně argumentuje i přirozeným vývojem území a uzavírá, že účelem čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 OTPP není požadavek na neměnnost prostředí. Stavební záměr je v souladu se zmíněným pražským trendem zástavby, intenzivněji využívá volné plochy ve stávající zástavbě a tyto za plného respektování stávající zástavby obohacuje. Navržená stavba situaci v dané lokalitě nemůže zhoršit, naopak přispěje ke zvýšení atraktivity celého území. Správní orgán zde v zásadě opakuje závěry, které jsou shrnuty v bodě 35. a) tohoto odůvodnění. Na tyto závěry v napadeném rozhodnutí odkázal i žalovaný, a ač je podle něho jednou z hodnot původní koncepce sídliště Písečná je dostatek volného veřejného prostoru mezi objekty s klidnými zónami zeleně, navržená stavba urbanistickou koncepci stávající zástavby nenarušuje. Žalovaný v souvislosti s vyhovující formou navržené stavby a s jejím umístěním odkázal také na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 22. 5. 2013, č. j. MCP8 147816/2012 (potvrzené rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2014, č. j. MHMP 1019491/2014), jímž byla v dané lokalitě umístěna stavba „Obytný soubor Písečná“, která s výstavbou „Bytových domů Písečná“ souvisí a bude s ní koordinována.

b) Dále správní úřad prvního stupně došel k závěru, že stavba je v souladu s územním plánem a s cíli a úkoly územního plánování. Uvádí, že všechny inkriminované parcely se podle přílohy 1 ke změně územního plánu Z 1000/00, oddílu 6 odst. 1, oddílu 8 odst. 3 a oddílu 16 bodu 37, se dané území charakterizuje jako stabilizované zastavitelné území, které je tvořeno stávající souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá významné změny. Výstavba je limitována tak, že je možno realizovat pouze stavby, které budou mít formu zachování, rehabilitace a dotvoření stávající stavební struktury bez možnosti rozsáhlé stavební činnosti. Správní orgán prvního stupně uvádí, že zákon nedefinuje pojem rozsáhlá stavební činnost, ale že se jím rozumí například stavba nového rozsáhlého sídliště, které by rozměrově přesáhlo stávající stavební strukturu lokality Písečná, popř. stavba obchodního centra. Výstavbu dvou bytových domů s příslušenstvím nelze podle správního orgánu prvního stupně označit za rozsáhlou stavební činnost. Navrhovaná stavba nikterak nevybočuje z rázu stávající zástavby. Skutečnost, že se daná oblast nachází na území se zvýšenou ochranou zeleně, není závazným prvkem a ochranu zeleně lze zajistit formou náhradní výsadby. Navržená stavba navíc v lokalitě zachovává co nejvyšší možné množství zeleně. Správní orgán prvního stupně v tomto kontextu znovu opakuje, že součástí výstavby jsou i hřiště, přičemž dojde k rekultivaci stávající zeleně. Žalovaný doplnil, že obměna nebo dílčí doplňování stávající zástavby tedy není rozsáhlou stavební činností a je ve stabilizovaném území přípustná, přičemž uzavřel, že navržená výstavba není rozsáhlou stavební činností. Tento neurčitý právní pojem je otázkou výkladu správního orgánu a žalovaný se ztotožnil s tím, jak jej vyložil správní orgán prvního stupně. Pasáž územního plánu, která stanoví zvýšenou ochranu zeleně, je podle žalovaného pouze směrnou částí územního plánu, nikoli závaznou, a odstranění stávající zeleně a její částečné nahrazení stavbou je tedy možné.

c) Ohledně odstupů mezi budovami správní orgán prvního stupně uvedl, co je řečeno v bodě 32. tohoto odůvodnění. Námitky účastníků řízení nejsou opodstatněné. Pokud jsou vůči sobě stěny objektů posunuty, nelze je považovat za protilehlé. Objekt B a bytový dům č. p. 455 a objekt C a bytový dům č. p. 455 a 456 podle územního rozhodnutí nemají ani částečně protilehlé stěny a odstupové normy se na ně nevztahují. Skutečnost, že mezi objektem C a stávající budovou č. p. 456 je odstup pouze 7,8 metru, není rozhodná, neboť se jedná pouze o rohy obou budov, nikoli protilehlé stěny, nadto protilehlé stěny, v nichž by byla nainstalována okna. Na rozestupy mezi těmito stavbami tudíž nelze vztáhnout požadavky OTPP. Odstupové vzdálenosti se navíc podle územního rozhodnutí neurčují tak, že by se celková výška objektu s ustupujícími podlažími přesunula k obvodovým stěnám. Je nutno poměřovat vzdálenost od každé stěny bytového domu s ustupujícími podlažími, kdy se poměřuje výška každé takovéto stěny s výškou nejbližšího objektu. Správní orgán prvního stupně zmínil také skutečnost, že všechny specializované správní orgány se stavbou vyjádřily svůj souhlas. Limity odstupů jsou splněny a byl zachován požadavek pohody bydlení. Žalovaný s touto argumentací souhlasil s tím, že vyplývá z koordinační situace, doložené stavebníkem v územním řízení. Smyslem čl. 8 odst. 2 OTPP je ochrana obytných místností, nikoliv holých stěn bez situovaných v obytných místnostech. Splněny byly i požadavky čl. 8 odst. 1 OTPP – v tomto směru žalovaný zmínil i souhlasná závazná stanoviska hygienických orgánů a orgánů požární ochrany a bezpečnosti a Studii proslunění a denního osvětlení z května 2011, která byla součástí územní dokumentace.

d) Jak již vyplývá z výše naznačeného, podle správního orgánu prvního stupně není stavba ani v rozporu s čl. 4 a čl. 22 OTPP a požadavek na zachování kvality a pohody bydlení byl zachován. Z dokumentace vyplývá, že sousedé nebudou stavbou ohroženi nad únosnou míru přiměřenou lokálním poměrům a že nedojde ani k narušení výkonu jejich dalších práv. Umístění stavby bude mít na území pozitivní vliv a dojde ke zlepšení pohody bydlení. Správní orgán prvního stupně v tomto směru připomíná plánovanou revitalizaci zeleně a výstavbu hřišť a parkového náměstí a sadové úpravy, které neudržované, nevyhovující a zpustošené prostory stávající veřejné zeleně v lokalitě zvelebí. Není pravdou, že zeleň bude výstavbou likvidována. Podle správního orgánu prvního stupně nebylo zjištěno ani to, že by již byla daná lokalita nadlimitně hlukově zatížena a z akustické studie a stanoviska HS vyplývá, že se stavbou nadměrné hlukové zatížení spojeno nebude, neboť hlukové limity jsou splněny (mezi 7 a 21 hodinou podle studií nedojde k hlukovým imisím nad povolenou hranici 65 dB a podmínka nepřekročení této hranice byla vtělena i do územního rozhodnutí). Dále ze stanoviska HS vyplývá, že lokalita nebyla ještě před započetím územního řízení nadlimitně hlukově zatížena. Hlukové imise budou podle akustické studie a souvisejících výpočtů minimální. K nadlimitnímu zhoršení pohody bydlení tedy v souvislosti s výstavbou nedojde. Správní orgán prvního stupně doplnil, že vzhledem k tomu, že stanovisko HS bylo vydáno dne 19. 5. 2011, tj. za účinnosti nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které pozbylo účinnosti ke dni 1. 11. 2011, nemělo být vycházeno z nařízení vlády č. 272/2011 Sb. a HS postupovala správně. Žalovaný tyto závěry aproboval a uvedl, že v návaznosti na souhlasné stanovisko HS, potvrzené Ministerstvem zdravotnictví, nebylo zjištěno, že realizací stavebního záměru nedojde k navýšení stávající hodnoty hlučnosti nad hodnoty hygienických limitů.

e) K argumentaci související se sedmým žalobním bodem správní orgán prvního stupně uvedl, že v žádosti o vydání územního rozhodnutí byly na jednom z nenazvaných listů uvedeny všechny pozemky, které jsou ohledně navržené výstavby specifikovány ve výroku územního rozhodnutí. Stavebník byl tedy ve smyslu správního řádu vyzván k odstranění tohoto nedostatku, přičemž správní orgán prvního stupně požadoval, aby byly pozemky popsané v žádosti a nenazvaném listu vypsány do přílohy žádosti, tedy zkompletovány. Stavebník tento formální nedostatek odstranil dne 5. 12. 2012 dodatečným přípisem. Nejednalo se tedy o nepřípustné rozšíření žádosti o vydání územního rozhodnutí. Také žalovaný uvedl, že odstranění nedostatků žádosti nelze považovat za rozšíření žádosti. Nepřesnost ve výčtu pozemků uvedených v oznámení o zahájení řízení nelze považovat za rozšíření žádosti o povolení umístění stavby.

f) K další námitce popsané částečně v sedmém žalobním bodě (nedostatečná identifikace výkresů, na něž se odkazuje ve výroku územního rozhodnutí) správní orgán prvního stupně uvedl, že ani ze stavebního zákona, ani z vyhlášky č. 503/2006 Sb. nevyplývá, že by grafická příloha rozhodnutí o umístění stavby musela být nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, která by se měla doručovat účastníkům územního řízení. Grafická příloha nemá formu rozhodnutí a jedná se pouze o technickou pomůcku, která účastníkům řízení usnadní představu o jeho předmětu. Jedná se toliko o listinu, kde se umístění stavby vyznačí graficky. Povinnost, aby správní orgány rozesílaly grafickou přílohu jako součást rozhodnutí, není nikde stanovena. Správní orgán prvního stupně dále uvedl, že z ust. § 90 stavebního zákona, ani z ust. § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb. nevyplývá, že by ve výroku územního rozhodnutí měla být uvedena konkrétní čísla vypracovaných výkresů, které jsou obsahem dokumentace. Z ust. § 9 odst. 5 citované vyhlášky pramení pouze to, jaký má být obsah výkresů. Žalovaný dodal, že z ust. § 3 odst. 2, 4 citované vyhlášky je patrno, že se grafické přílohy žádosti a dokumentace k žádosti přikládají ve dvou vyhotoveních. Pokud má stavebník povinnost předložit dvě vyhotovení grafické přílohy žádosti a jedna z nich se stavebníkovi po právní moci územního rozhodnutí zasílá zpět, přičemž druhou stavební úřad archivuje, nelze grafickou přílohu žádosti považovat za součást rozhodnutí, která by měla být doručována účastníkům územního řízení. Formální nedostatky identifikace výkresů žalovaný odstranil změnou územního rozhodnutí, provedenou výrokem III. napadeného rozhodnutí.

g) K žalobnímu bodu zaosmé žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 16 uvedl, že je pravdou, že některé podklady pro územní rozhodnutí byly do správního spisu doloženy až po konání ústního jednání (po 19. 7. 2013), ale z jejich obsahu je zřejmé, že jimi došlo pouze k prodloužení platnosti původně vydaných stanovisek příslušných správních orgánů. Správní orgán prvního stupně tedy nerozhodoval na základě jiného skutkového stavu než toho, s nímž byli účastníci územního řízení seznámeni při ústním jednání.

(38) Stavebník (osoba zúčastněná na řízení č. 95) uplatnil v řízení o přezkum napadeného rozhodnutí práva osoby zúčastněné na řízení ve smyslu ust. § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a rovněž se věcně vyjádřil k podané žalobě, přičemž navrhl její zamítnutí. K žalobním námitkám se stavebník vyjádřil v zásadě totožně, jako správní orgán prvního stupně a žalovaný.

(39) Dalších 94 shora označených zúčastněných osob v tomto řízení vystoupilo na podporu žalobců. Tyto zúčastněné osoby vyjadřují toliko obecný souhlas se žalobním návrhem na zrušení správních rozhodnutí a nijak rozsáhleji věcně neargumentují. Jejich podání poukazují na účelovost územního řízení, nepřípustnost navržené stavby i na to, že odstupové prostory mezi stávající zástavbou jsou místními obyvateli využívány. Ohledně problematiky doručování tomuto vysokému počtu zúčastněných osob městský soud uvádí, že s. ř. s. upravuje dvě podmínky, při jejichž splnění může správní soud rozhodnout, že osoby zúčastněné na řízení mohou svá práva uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce podle ust. § 34 odst. 5 s. ř. s. První podmínkou je, že počet osob zúčastněných na řízení je mimořádně vysoký (řádově by mělo jít o stovky či tisíce osob – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 6/2010-201). Druhou podmínkou je, že jednotlivým výkonem práv osob zúčastněných na řízení by mohl být ohrožen rychlý průběh řízení. Mezi první a druhou podmínkou musí existovat kauzální nexus, čili ohrožení rychlého průběhu řízení jednotlivým výkonem práv osob zúčastněných na řízení musí být důsledkem mimořádně vysokého počtu těchto osob. Obě dvě podmínky jsou formulovány poměrně neurčitě a je třeba vykládat je restriktivně a aplikaci komentovaného ustanovení vyhradit jen výjimečným případům.

(40) Jak bylo avizováno, v této správní věci se většina zúčastněných osob, v zásadě jen připojila k žalobě na její podporu a tyto osoby nijak rozsáhle neargumentovaly (vyjma stavebníka – zúčastněné osoby č. 95). Výkonem práv těchto osob tedy není ohrožen rychlý průběh řízení, a není tedy proto dána podmínka pro aplikaci ust. § 34 odst. 5 s. ř. s. Ideálním prostředkem k obeznámení zúčastněných osob o průběhu soudního řízení je tedy doručování vyvěšením. Předpoklady uvedené v § 42 odst. 4 s. ř. s. jsou splněny, neboť je zřejmé, že adresné doručování 94 zúčastněným osobám by bylo neúměrně zdlouhavé, nákladné a administrativně náročné. Z důvodu, že u zúčastněné osoby č. 95 (u stavebníka) je postaveno na jisto, že se meritorní rozhodnutí městského soudu v této věci závažným způsobem dotkne jejích práv a zájmů, byla stavebníkovi rozhodnutí vygenerovaná v tomto soudním řízení doručována vždy adresně, přičemž nejinak tomu bude i ohledně tohoto rozsudku ve věci samé (k tomu viz také usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 115/2011-168). Vzhledem k tomu, že žalobě je vyhověno, postačí ostatním zúčastněným osobám tento rozsudek doručit podle ust. § 42 odst. 4 s. ř. s.

(41) Ve svém vyjádření k žalobě stavebník (zúčastněná osoba č. 95) předně uvedl, že pokud žalobci namítají rozpor stavby s územním plánem, měli tyto své obecné námitky vznést právě proti samotnému územnímu plánu, nikoli proti konkrétnímu územnímu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a nap