4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 188/2017- 45 - text 14 8 A 188/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému P. M. R., zastoupeného advokátem Mgr. Markem Čechovským se sídlem Opletalova 25, Praha 1, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2017, č. j. MV-109923-4/SO-2017, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2017, č. j. MV-109923-4/SO-2017, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 6. 2. 2012 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů v tehdy účinném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky po provedeném šetření, vydalo dne 26. 7. 2017 rozhodnutí č. j. OAM-1444-83/PP-2012, kterým žádost žalobce zamítlo, z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 87b v návaznosti na ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců, neboť nebylo prokázáno, že žalobce je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. 2. Proti rozhodnutím ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky jako správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. V podané žalobě žalobce brojí proti napadenému rozhodnutí s tím, že je nezákonné, nepřezkoumatelné a nepřiměřené, nevychází z řádně zjištěného skutkového stavu, je založeno na domněnkách správního orgánu. 4. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je v rozporu s §§ 2, 3, 4, 6, 36 odst. 3, 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád a současně v rozporu s § 15a zákona o pobytu cizinců a § 174a tohoto zákona. 5. Žalobce vznesl následující žalobní námitky. 6. Správní řízení trvalo nepřiměřenou dobu, tato skutečnost nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí, žalovaný však nereagoval na odvolací námitku v tom smyslu, že řízení o takovéto délce zakládá nejistotu ohledně dalšího pobytu žalobce. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s odvolací námitkou v tom smyslu, že tento stav se negativně podepsal i na vztahu mezi žalobcem a paní V. 7. Žalobce nesouhlasil se skutkovým závěrem žalovaného, že neprokázal splnění dvou kumulativních podmínek vyžadovaných § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. S ohledem na jeho věk a věk paní V. by nemohli dostát smyslu manželského svazku tím, že by založili rodinu, protože toto by z biologických důvodů nebylo možné ani v případě, že by manželi skutečně byli. 8. Žalovaný dospěl k závěru, že vztah mezi žalobcem a paní V. není dostatečně intenzivní. Ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona přitom žádné další předpoklady a parametry tohoto stavu nestanoví, není nikde uvedeno, že druh a družka musí zplodit děti a intimně společně žít. Žalobce se pro tento stav s paní V. rozhodl, a to i z důvodů náboženských. Dlouhodobost vztahu byla ověřena právě tím, že řízení bylo vedeno po dobu delší pěti let a za tuto dobu k rozpadu jejich vztahu nedošlo. 9. Pokud jde o intenzitu vztahů mezi žalobcem a jeho družkou, správní orgán nad rámec § 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců příliš restriktivně vychází z jakési šablony a předpokladů, jak by takový vztah měl vypadat. Žalobce realizuje svůj vztah s občankou České republiky, jedná se o jejich společné a svobodné rozhodnutí, pokud jde o naplnění podmínky sdílení společné domácnosti, žalobce trvá na tom, že splnění této podmínky bylo potvrzeno a prokázáno Skutečnost, že paní V. není oficiálně vedena, jako spolunájemnice se žalobcem nemá pro posouzení fakticity jejich vztahu význam. 10. Ve druhé žalobní námitce žalobce namítl, že žalovaný nezohlednil soukromé a pracovní vazby žalobce ani dobu jeho pobytu na území České republiky. 11. Pokud jde o posouzení přiměřenosti dopadu do jeho rodinného a soukromého života, žalovaný zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. 12. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je velmi formální a nedostatečné. Žalovaný se zabývá standardním okruhem vazeb, uvádí, že žalobce nemá na území České republiky nemovitý majetek a trvalejší pracovní poměr. Žalobce je skutečně nemajetný, od doby podání žádosti pracuje jako lektor anglického jazyka. Práce je pro žalobce prostředkem pro skromné živobytí a způsobem realizace, kdy tímto odvádí jistou službu společnosti. Pracovní zázemí má dlouhodobé. 13. Žalobce je silně věřící, religiozita je významnou součástí jeho života. Tuto součást svého života žalobce nemůže realizovat jinde, a už vůbec ne v domovské zemi kde tato konkrétní kongregace nepůsobí. Jde přitom o společenství osob, které je připoutáno k místu - chrámu, který je umístěn v srdci Prahy. Není možné, aby část společenství žalobce následovala. Tyto skutečnosti nebyly vůbec zohledněny. 14. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. III. Obsah správního spisu a napadeného rozhodnutí. 15. Městský soud v Praze (dále též jen jako „městský soud“, nebo jen „soud“) na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadená rozhodnutí, včetně řízení, která jejich vydání předcházela. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 16. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobce podal žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, s tím že sdílí společnou domácnost se svou družkou paní Anežkou V. K žádosti doložil vyplněný formulář, 2 fotografie, plnou moc právního zástupce a doklad o splnění podmínky dle § 87 b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, konkrétně čestné prohlášení A. V., že se žalobcem sdílí společnou domácnost. 17. Po výzvě správního orgánu doložil doklad o zajištěném ubytování, prohlášení Řeckokatolické farnosti chrámu Nejsvětější trojice, podle kterého je od poloviny roku 2011 členem byzantského pěveckého sboru a zároveň členy farního společenství vyučuje angličtinu, aktivně se zúčastňuje nedělních agapé, a fotografie zachycující žalobce při účasti na životě farního společenství a na výletech do okolí Prahy. 18. Žalobce dále doložil potvrzení a doporučení ředitele papežských misijních děl pro katolíky byzantského ritu. 19. Žalobce byl ve věci vyslechnut dne 14. 5. 2012, v rámci výslechu se vyjádřil k okolnostem svého pobytu v České republice, ke vztahu s paní V. a své činnosti v rámci společenství. Další výslech žalobce byl proveden dne 8. 10. 2012, v rámci kterého popsal okolnosti svého bydlení a soužití s paní V. Žalobce byl dále vyslechnut dne 26. 4. 2017. 20. Téhož dne a rovněž 8. 10. 2012 a 26. 4. 2017 byla ve věci vyslechnuta také A. V. 21. V rámci řízení bylo provedeno opakované šetření v místě bydliště žalobce, který obýval pokoj v budově X. Ubytování žalobce bylo doloženo rovněž smlouvou o nájmu služebního bytu ze dne 1. 2. 2015 a dodatkem k této smlouvě. 22. V rámci řízení bylo realizováno opakovaně šetření v místě bydliště žalobce. Bylo zjištěno, že žalobce na uvedené adrese skutečně bydlí. Paní V. zde nebydlela, ani na místě nebyly zjištěny její věci. Bydlela na adrese X. 23. Žalobce bydlel rovněž na adrese X, ani zde však nebylo zjištěno, že by s ním paní V. bydlela. 24. Podáním ze dne 7. 11. 2012 žalobce doložil svůj družský vztah s paní V. předložením fotografií ze společného života, a prohlášením osob: M. S., K. S., R. K., J. I., J. T. P. 25. Po provedeném šetření správní orgán prvního stupně vydal dne 26. 7. 2017 rozhodnutí č. j. OAM-1444-83/PP-2012, kterým žádost žalobce zamítl. 26. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky vyšlo ze zjištění, že žalobce nedoložil žádný doklad prokazující, že má s paní V. trvalý vztah, obdobný vztahu rodinnému, společně nikdy nesdíleli a ani nesdílejí společnou domácnost a ani spolu nehospodaří. Správní orgán prvého stupně neshledal, že by byly splněny podmínky § 15a zákona o pobytu cizinců 27. Pokud jde o zásah do soukromého nebo rodinného života žalobce, konstatoval, že k zásahu do rodinného života žalobce nedojde, neboť ten s paní V. trvalý vztah nemá, resp. toto neprokázal, jiné rodinné vazby na území republiky nemá. Pokud jde o zásadu přiměřenosti, uvedl, že žádné z kritérií: délka pobytu na území ČR, věk žalobce, jeho zdravotní stav, rodinné a ekonomické poměry, nejsou důvodem k udělení povolení k přechodnému pobytu. 28. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, v němž namítl, že jeho společné soužití s A. V. bylo prokázáno a rovněž vytkl správnímu orgánu prvého stupně, že se nevypořádal s otázkou