1 Afs 88/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 96/2017- 115 - text 8 8 A 96/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: ZELENÝ SPORT s.r.o., IČO: 60914858 sídlem Slatina 116, Slatina zastoupená advokátem MUDr. Mgr. Ivanem Langerem sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy vlády ČR pověřeného řízením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 28. 3. 2017, čj. MPO 31973/16/10200/01000 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí předsedy vlády ČR pověřeného řízením Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen jako „předseda vlády“) ze dne 28. 3. 2017, čj. MPO 31973/16/10200/01000 (dále jen jako „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, tj. žalovaného, ze dne 15. 11. 2016, čj. MPO 31973/2016 (dále jen jako „prvostupňové rozhodnutí“), jímž nebylo žalobkyni dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon č. 228/2005 Sb.“), uděleno povolení k dovozu zbraní z republiky Srbsko (dále jen jako „povolení“), neboť to vyžadují bezpečnostní zájmy České republiky. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v prvním žalobním bodu uvedla, že je zcela irelevantní závěrečné shrnutí předsedy vlády, že pan R. st. je i v současnosti exponovanou osobou v rámci žalobkyně a že trestní stíhání přímo souvisí s činnostmi žalobkyně, ke kterým by ji opravňovalo vydané povolení. Spisová dokumentace neobsahuje jediný důkaz o tom, že pan R. st. je exponovanou osobou v rámci žalobkyně a konstatování o trestních řízeních lze označit za spekulativní, jelikož část výbušnin uskladněných v areálu byla předmětem projednávání pro zmíněné trestné činy, avšak věc byla následně postoupena Obvodnímu báňskému úřadu pro území krajů Královehradeckého a Pardubického (dále jen jako „Obvodní báňský úřad“) k řízení o správním deliktu, obdobně jako druhá část uskladněného materiálu, a zbylá část je skrze Policii ČR vracena žalobkyni, jelikož jej může legálně držet. Věc obviněného byla postoupena usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Obvodnímu báňskému úřadu, neboť soud dospěl k závěru, že v dané věci absentuje povinný znak trestného činu, a to úmysl. Druhé trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno, jelikož bylo zjištěno, že skutek není trestným činem, jelikož od počátku nebyl kryt úmyslem obviněného. O tom všem byl žalovaný vyrozuměn ještě před vydání napadeného rozhodnutí, avšak s danou skutečností se předseda vlády nijak nevypořádal a pouze slepě převzal argumentaci žalovaného, resp. Ministerstva vnitra. Nyní lze jen stěží argumentovat „špatným jménem“ pana R. st., tyto argumenty navíc nemohou obstát ani vzhledem k presumpci neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny. O tom, že žalobkyně nemůže ohrožovat bezpečnostní zájmy ČR, svědčí i to, že mezi ní a Ministerstvem obrany došlo k uzavření kupních smluv mj. na prodej munice a střeliva. Žalovaný ani předseda vlády navíc nevyvrátili námitky žalobkyně, že uplatnění námitky podjatosti panem R. st. v řízení vedeném s jeho osobou nijak nesouvisí se správním řízením vedeným žalovaným. Tímto zcela jistě nemůže být prokázána exponovanost dané fyzické osoby ve společnostech sídlících ve Slatině, když nikdo jiný nebyl k podání takové námitky oprávněn. 3. Dále žalobkyně namítla, že žalovaný postupoval ve vedeném řízení v rozporu se základními zásadami správního řízení, porušil zásadu nestranného a objektivního postupu a z něj plynoucího rovného přístupu k jednotlivým případům, což souvisí se zásadou legitimního očekávání, zásadou materiální pravdy a zásadou rovnosti či zákazu diskriminace. Postup správního orgánu musí naplňovat požadavek předvídatelnosti, tj. správní praxe správního orgánu musí vykazovat maximální možnou míru stability. Žalobkyně má za to, že jsou cíleně likvidovány pouze společnosti, ve kterých figuruje pan R. st., a u ostatních zbrojařů je zcela ignorováno, že byli obviněni, případně jsou trestně stíhány podnikající fyzické osoby, statutární orgány nebo zaměstnanci ze zvlášť závažných zločinů. S věcnou argumentací, že žalovaný i Ministerstvo vnitra „měří dvojím metrem“, se předseda vlády v rozporu s § 68 správního řádu nevypořádal. 4. V třetím žalobním bodu žalobkyně podotkla, že pan R. st. byl a je držitelem dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby, vydaného NBÚ, nemůže tak obstát tvrzení žalovaného i předsedy vlády, neboť z obsahu spisu neplyne jediná relevantní skutečnost zpravodajského nebo operativního charakteru, která by opravňovala žalovaného nebo předsedu vlády bránit žalobkyni v legálním podnikání. Pokud je tak činěno, je porušována Listina. Žalobkyně nevidí relevantní důvod, proč by nemohla dále podnikat, pokud ani jedna z tvrzených skutečností netrvá. 5. Dále žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je vydáno v rozporu se správním řádem, jelikož předseda vlády se vůbec nevypořádal s argumentem, že z rozhodnutí neplyne, jak zákon porušují jednatelé daných právnických osob, Z. R. a M. R. ml., přičemž tito naplňují předpoklady pro výkon citlivé činnosti dle zákona č. 412/2005 Sb., jak požadoval žalovaný. 6. V pátém žalobním bodu žalobkyně označila jako irelevantní závěr, že změna užívání stavby spíše svědčí k tíži žalobkyně, neboť v předchozí době byly zbraně skladovány v rozporu s předpisy. Toto konstatování je v rozporu s právem, jelikož právní řád zná povolení změny užívání stavby dodatečně po zjištění stavebního úřadu, že je objekt užíván v rozporu s kolaudací, přičemž tento změnu povolil, a žalobkyně byla povinna opatřit řadu souhlasných stanovisek, včetně toho od Hasičského záchranného sboru, jen stěží tak lze tvrdit, že je i nadále ohrožen veřejný pořádek, bezpečnost a ochrana obyvatelstva. Ministerstvo vnitra navíc v období od února 2015 do dubna 2016 vydávalo souhlasná stanoviska, příp. s podmínkou „skladování mimo areál Slatina“, možné narušení bezpečnostních zájmů ČR tak v daném období Ministerstvo vnitra i žalovaný ignorovali a dané skutečnosti jim nevadily. Skladování v rozporu se zákonem je rovněž zcestné, jelikož žalobkyně doložila celou řadu kontrol provedených Policií ČR, kdy zásadní pochybení nebylo zjištěno. Společnost MULTIAGRO v.o.s. Slatina nikdy neobchodovala s vojenským materiálem. Zákon nezná, aby na podkladě jedné kontroly bylo až do smrti jednatelů právnických osob nebo jejich zániku bráněno v jejich podnikání v důsledku při ní zjištěných nedostatků. Předseda vlády se se všemi výše uvedenými argumenty žalobkyně nevypořádal a napadené rozhodnutí rovněž neobsahuje úvahu o doložených protokolech o následných kontrolách, které byly bez zjištěných nedostatků. Prvostupňové ani napadené rozhodnutí tak nemá základní náležitosti rozhodnutí ve smyslu správního řádu. 7. Závěrem se žalobkyně domáhala soudního přezkumu a zrušení závazného stanoviska dotčeného orgánu ze dne 21. 7. 2016, čj. MV-98754-3/OBP-2016, jelikož takový postup Ministerstva vnitra, tedy vydání nesouhlasného stanoviska, byl nezákonný. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž ve vyjádření uvedl tytéž argumenty jako v napadeném rozhodnutí. K žalobě pouze doplnil, že uzavření kupních smluv s Ministerstvem obrany je irelevantní, neboť daný obchod je realizován ve vnitrostátním režimu, na projednávanou věc se vztahuje jiná právní úprava, jelikož jde o dovoz zbraní ze Srbska. Co se týče doručených listin, tedy usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, a usnesení Vrchního soudu v Praze, nedošlo jejich předložením k podstatné změně okolností, které by zaručovaly, že by udělením povolení nebyly ohroženy bezpečnostní zájmy ČR, kdy byla a i nadále jsou s žalobkyní vedena další trestní stíhání a řízení o správních deliktech dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních. Stejný názor zastává i Ministerstvo vnitra, které trvá na svých předchozích vyjádřeních. Další listiny, které žalobkyně v rámci soudního řízení předložila, nebyly žalovanému v době rozhodování známy, neboť byly vydány až po doručení rozhodnutí o rozkladu. Pokud došlo v mezidobí k novým skutečnostem, nic nebrání žalobkyni, aby požádala o udělení povolení znovu. 9. K návrhu na zrušení závazného stanoviska žalovaný uvedl, že se žalobkyně jeho zrušení domáhá mylně, jelikož žádné závazné stanovisko Ministerstva vnitra vydáno nebylo, daný dokument je vyjádřením dotčeného orgánu, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu dle § 136 odst. 1 písm. b) správního řádu. 10. Dále žalovaný požádal o přiznání náhrady nákladů řízení, a to režijního paušálu za jeden úkon, pokud nebude naří