2 As 338/2016 — Nejvyšší správní soud

14 A 61/2021- 30 - text 8 14 A 61/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně proti žalovanému Kaufland Česká republika v.o.s., IČO: 25110161 sídlem Bělohorská 203, Praha 6 zastoupená advokátem JUDr. Oto Kunzem sídlem Vinohradská 90, Praha 3 Ústřední inspektorát České obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2021, č. j. ČOI 12147/21/O100/1000/Bal/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo výrokem I. změněno rozhodnutí České obchodní inspekce Středočeského kraje a Hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán“) ze dne 27. 11. 2020, č. j. ČOI 158646/20/1000, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se podle § 24 odst. 14 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně spotřebitele) ukládá pokuta ve výši 25 000 Kč, ve zbytku bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno (výrok II. napadeného rozhodnutí). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně byla prvostupňovým rozhodnutím shledána vinnou ze spáchání přestupku dle § 24 odst. 7 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustila tím, že na webu https://muj.kaufland.cz v blíže nezjištěné době, minimálně dne 21. 5. 2020, uváděla v části „Podmínky pro využívání personalizovaných nabídek pro účastníky věrnostního programu Kaufland Card“ (dále jen „věrnostní program“) v bodě 2 zvaném „Podmínky účasti“ informaci: „Registrace do Věrnostního programu Kaufland Card je možná pouze pro Uživatele staršího 18 let“; a v části „Podmínky pro věrnostní program společnosti Kaufland“ v bodě 2 zvaném „Podmínky účasti“: „Účastník, který se chce přihlásit do Věrnostního programu Kaufland Card (dále rovněž jen „Uživatel“) musí dosáhnout věku minimálně 18 let.“ Tímto jednáním jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele stanovila odlišné podmínky pro registraci do věrnostního programu pro sobě rovné subjekty bez jakéhokoliv legitimního důvodu a tím porušila zákaz diskriminace podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Za to byla žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. 4. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o kterém rozhodl žalovaný dne 25. 1. 2021 napadeným rozhodnutím. Žalovaný považoval prvostupňové rozhodnutí za přezkoumatelné, protože z něj vyplývalo, jaký správní orgán ve věci rozhodl, kdo byl účastníkem řízení, jaké jednání bylo žalobkyni kladeno za vinu, jaké důvody vedly správní orgán ke konstatování viny žalobkyně a jakým způsobem se vypořádal s jejími námitkami. 5. Dle žalovaného spočívá diskriminace v odlišném zacházení s osobami nacházejícími se ve stejné nebo obdobné situaci, aniž je tento přístup ospravedlněn legitimními důvody (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 2 As 338/2016-27). Žalobkyně neumožnila osobám mladším 18 let registraci do věrnostního programu, přičemž tak učinila s cílem chránit nezletilé osoby, které by nemusely být schopny rozpoznat následky svého právního jednání, např. následky udělení souhlasu s uvedením osobních údajů a jejich zpracováním dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „GDPR“). 6. Žalovaný byl přesvědčen, že žalobkyně mohla k dosažení legitimního cíle zvolit jiný prostředek než naprosté vyloučení všech osob mladších 18 let z registrace do věrnostního programu. Všichni nezletilí nejsou stejní, pročež nelze předpokládat, že celá tato skupina osob nerozumí následkům udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů při registraci do věrnostního programu. Takové paušální omezení by bylo představitelné, pokud by se věrnostní program týkal sortimentu, jehož prodej je dětem a mladistvým zakázán. To však nebyl tento případ. Shodný názor zastává veřejný ochránce práv ve zprávě ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 4218/2014/VOP. Žalovaný proto uzavřel, že žalobkyně diskriminovala nezletilé. 7. Žalovaný shrnul hodnocení protiprávního jednání provedené správním orgánem, které doplnil o polehčující okolnost v podobě toho, že jednou registrací do věrnostního programu bylo možné získat až 5 zákaznických karet, které již mohli využívat i nezletilí. Žalovaný též zohlednil, že žalobkyně dosud nebyla potrestána za porušení zákazu diskriminace spotřebitele. Z těchto důvodů žalovaný snížil výši pokuty o 5 000 Kč a ve zbytku odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Argumentace účastníků 8. Žalobkyně vznesla čtyři žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože se žalovaný dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně. Žalovaný zejména nevysvětlil, proč žalobkyně nemohla při svém podnikání stanovit podmínku zletilosti pro přístup k věrnostnímu programu. 2) Žalobkyně stanovila věkovou hranici 18 let kvůli ochraně nezletilých, kteří by nemuseli být schopni rozpoznat, k čemu všemu a k jakým účelům dávají souhlas získáním Kaufland Card, např. souhlas s uvedením jména a příjmení, adresy, data narození, e-mailové adresy nebo mobilního čísla, se zpracováním osobních údajů dle GDPR a se zasíláním obchodních sdělení. Nezletilí by navíc mohli být více „zneužitelní“ reklamními nabídkami. Žalobkyně nemohla obstarat souhlas od zákonných zástupců nezletilých, protože přihlašování do věrnostního programu a udělování souhlasu se zpracováním osobních údajů probíhá elektronicky přes internet. Stejně tak nemohla žalobkyně posoudit každou žádost individuálně při osobním kontaktu s nezletilým, protože na první pohled nelze posoudit schopnost osoby porozumět následkům svého jednání. Žalobkyně zavedla podmínku zletilosti, aby předešla poškození práv nezletilých, neboť nebyla s to zkontrolovat jejich rozumovou vyspělost ani udělení souhlasu jejich zákonného zástupce. Nešlo o absolutní vyloučení nezletilých z věrnostního programu, protože v rámci jednoho účtu ve vlastnictví zákonného zástupce může být poskytnuto až 5 karet, které mohou držet i nezletilí. Nemluvě o tom, že slevové akce jsou udělovány všem majitelům Kaufland Card, nezávisle na předmětu slevy. Žalobkyně by nemohla zabránit slevám na alkoholické nápoje, které není možné nezletilým prodávat. Žalobkyně upozornila, že se jedná o věrnostní program, pročež je pouze na ní, jaké určí podmínky pro přihlášení. Nikde není uvedeno, od jakého věku je možné nezletilému spotřebiteli umožnit přihlášení do věrnostního programu. Věková hranice není objektivním kritériem pro stanovení výše pokuty. 3) Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, že přestupkové řízení proběhlo na základě stížnosti nezletilého nebo jeho zákonného zástupce. V takovém případě nemůže jít o diskriminační jednání. 4) Výše pokuty neodpovídala okolnostem případu. Žalovaný dostatečně nezohlednil, že šlo o první případ diskriminace, které se měla žalobkyně dopustit. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že žalobkyně mohla umožnit nezletilým registraci přímo na svých provozovnách. Žalovaný nepřisvědčil žalobkyni, že by nebyla schopná kontrolovat slevové akce na alkoholické nápoje v případě nezletilých držitelů slevové karty. Žalobkyně musela mít vnitřní kontrolní mechanismy, protože mezi vlastnictvím účtu věrnostního programu a držbou karty nejsou praktické rozdíly; v obou případech mají nezletilci přístup k výhodám věrnostního programu. III. Posouzení žaloby 10. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního). 11. Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 12. Ad 1) Dle žalobkyně bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože žalovaný nevysvětlil, proč žalobkyně nemohla při svém podnikání stanovit podmínku zletilosti pro přístup k věrnostnímu programu. Žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami. 13. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí soud předně uvádí, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. usnesení rozšířeného senátu N