7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

17 A 68/2021- 76 - text 12 17 A 68/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Premier Wines & Spirits s.r.o., IČO 18628435 se sídlem U Silnice 949/11, Praha 6 zastoupený advokátem Mgr. Janem Rottou se sídlem Americká 177/35, Praha 2 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Květná 504/15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2021, č. j. SZPI/CP188-44/2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze, ze dne 19. 11. 2020, č. j. SZPI/CP188-39/2020, Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků dle § 17 odst. 1 písm. h) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění do 11. 5. 2021 (dále jen „zákon o potravinách“), dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, a dle § 39 odst. 6 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství). Za to mu byla uložena pokuta ve výši 500 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že pokud jde o přestupek dle § 17 odst. 1 písm. h) zákona o potravinách, kterého se měl dopustit nesplněním oznamovací povinnosti podle § 3 odst. 1 písm. i) téhož zákona, neboť neoznámil zahájení provozu své podnikatelské činnosti v provozovně Dubská 846, Kladno, pak nepopírá, že k tomuto došlo. Jednalo se ovšem o nedopatření, nikoli úmysl. Žalobce se chybně domníval, že ohlášení zajistila společnost ESA s.r.o., která v těchto skladových prostorách pro žalobce zajišťuje skladování a distribuci produktů. 3. Je třeba zohlednit, že šlo toliko o dílčí opomenutí po přestěhování do nového skladu. Dle žalobce je diskutabilní závěr žalovaného, že „za škodlivý následek je možné považovat již jen pouhou možnost ohrožení práv spotřebitelů, tedy že následek protiprávního jednání lze vykládat jako možnost jeho vzniku“. Žalobce zdůraznil, že v rámci provedené kontroly v tomto skladu na adrese Dubská 846, Kladno, v němž skladuje standardně okolo 400 000 lahví, nebyly ze strany prvostupňového orgánu shledány žádné nesrovnalosti ani pochybení. Pozdním ohlášením tedy nedošlo ke vzniku jakékoli škody ani ohrožení práv spotřebitelů. 4. K nápravě protiprávního stavu došlo bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti, a nejednalo se o potravinu škodlivou pro zdraví ani o klamání spočívající v porušování některých práv duševního vlastnictví. Tím byly splněny podmínky pro upuštění od potrestání dle § 17i odst. 2 zákona o potravinách. Žalobce si byl vědom toho, že žalovaný není povinen upustit od potrestání, dle názoru žalobce ovšem žalovaný argumentaci žalobce zcela ignoroval. 5. Co se týče přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, kterého se měl žalobce dopustit obstrukčním jednání a neposkytnutím součinnosti při provádění kontroly, k níž byl povinen dle § 10 odst. 2 téhož zákona, žalobce uvedl, že při zahájení kontroly došlo k nedorozumění mezi kontrolory a zaměstnanci žalobce. Ti zpočátku tvrdili, že na adrese U Silnice 949/11, Praha 6, se nenachází produkty žalobce určené k obchodování. Jakmile se vyjasnila otázka produktů žalobce a charakter požadovaných informací, reagovali zaměstnanci žalobce na dotazy kontrolorů bez zbytečného odkladu, poskytovali dokumenty a informace, a to jak při kontrolních vstupech, tak na základě elektronických žádostí či výzev. 6. Zatímco u první kontroly (dne 13. 5. 2019) mohlo být žalovaným shledáno jednání žalobce nedostatečným, u dalších kontrol (dne 23. 5. 2019, 27. 6. 2019 a 15. 10. 2019) tomu tak nebylo. Dle žalobce není pravdou, že by žalovaný získal většinu informací v rámci kontroly od třetích osob či „náhodně“, jak v napadeném rozhodnutí uvádí. Většinu informací poskytli na žádost či výzvu zaměstnanci žalobce. Jakmile byla zjištěna nesrovnalost, zaměstnanci žalobce komunikovali, spolupracovali a dodali potřebné podklady a informace nebo nesrovnalost napravili. 7. Jestliže byli zaměstnanci žalobce dotazováni na skladovací prostory, kde jsou umístěna vína, se kterými žalobce obchoduje a uvádí je na trh, pak tito dle své vědomosti odpovídali, že tento sklad se nachází na adrese Dubská 846, Kladno. Šlo o nepřesnou informaci, kterou zaměstnanci žalobce a posléze i jeden z jednatelů, J. N., podali kontrolorům žalovaného. Nejednalo se o úmyslné „zatajení skladu“, ale o neznalost, resp. omyl v otázce, co se rozumí víny, se kterými žalobce obchoduje. 8. Ve skladu na adrese U Silnice 949/11, Praha 6, se totiž skutečně nenacházela žádná vína, se kterými žalobce běžně obchoduje a která nabízí spotřebitelům, ale pouze tzv. investiční vína, která nejsou určena k okamžitě nabídce spotřebitelům, nýbrž se jedná o vína určená k dlouhodobému skladování a zhodnocování. U zaměstnanců žalobce nadto skutečně byla tato vína vnímána jako privátní investice jednatele žalobce, M. N., který jejich nákup financoval, a považovali proto tato investiční vína za vína M. N., nikoliv za vína, se kterými žalobce obchoduje a uvádí je na trh. Investiční vína nebyla a nejsou v nabídce žalobce prezentované spotřebitelům. Ostatně k tomuto skladu byl v rámci žalobce omezen přístup, oprávnění měl kromě jednatele žalobce pouze jeden další zaměstnanec žalobce. Pokud žalovaný toto tvrzení rozporoval s tím, že ve skladu se nacházela i vína v majetku jiných společností, a to konkrétně Terrespect s.r.o. a Wine Management podfond s.r.o., žalovaný opáčil, že tyto společnosti jsou, resp. byly propojené s M. N. a nejednalo se o třetí subjekty. 9. Žalobce podotkl, že žalovaný zjištěný skutkový stav nesprávně právně posoudil, když přičítá jednání žalobce nepřiměřeně vysokou míru pochybení či dokonce úmyslu, což neodpovídá skutečnosti. 10. Ohledně přestupku dle § 39 odst. 6 zákona o vinohradnictví a vinařství, kterého se měl žalobce dopustit porušením § 30 odst. 1 téhož zákona, jenž jej zavazuje řádně vést evidenční knihy, žalobce uvedl, že evidenční knihy vede, a to pečlivě. Žalobce zdůraznil, že zatímco ve skladu na adrese Dubská 846, Kladno, obvykle skladuje okolo 400 000 lahví vína a dalších nápojů, přičemž zde žádné pochybení zjištěno nebylo a evidenční knihy byly vedeny řádně, tak ve skladu na adrese U Silnice 949/11, Praha 6, se v dané době nacházelo cca 40 000 lahví investičního vína, tedy méně než 10 % skladovaných vín. To ostatně koresponduje s tvrzením žalobce, že se nejednalo o vína nabízená spotřebitelům k prodeji. 11. Není pak možné akceptovat názor žalovaného, že ke skladu na adrese Dubská 846, Kladno, není možné při rozhodování o uložení sankce v této části přihlížet, neboť předmětem rozhodování zde byl sklad na adrese U Silnice 949/11, Praha 6. Jednak byl sklad na adrese Dubská 846, Kladno, předmětem kontroly, ale zejména je nutné evidenci podnikatele, pokud správní orgán tvrdí, že tento „nevedl evidenční knihy“, případně, že nebyly vedeny v náležité formě, posuzovat jako celek, tudíž je nutné zohlednit řádné a úplné vedení evidence ve skladu na adrese Dubská 846, Kladno, při rozhodování o výši trestu za dílčí drobná pochybení. 12. Žalobce připustil, že při kontrole provedené na adrese U Silnice 949/11, Praha 6, se nepodařilo na místě dohledat několik kusů lahví vína. Žalobce vysvětlil, že ve skladu ve vztahu k investičním vínům probíhala v době kontroly jejich fyzická inventarizace, kterou s ohledem na výše uvedené prováděla pouze jedna osoba, což mohlo být důvodem dílčích nesrovnalostí. Následně byla daná vína dohledána a dílčí nesrovnalosti opraveny, o čemž žalobce informoval žalovaného a předložil související důkazy. Žalobce se proto ohradil proti tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí na str. 18, kde tvrdí, že „kontrolní orgán zjistil pochybnosti ve vedení evidence stran vstupů a výstupů vinařských produktů u všech vín, které byly inspektory zcela náhodně vybrány“. 13. Rovněž z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že zjištěné nesrovnalosti se týkaly pouze jednotek lahví. S ohledem na skutečnost, že žalobce v dané době skladoval a evidoval okolo 440 000 lahví vína, se dle názoru žalobce nejednalo o natolik zásadní pochybení, aby bylo možné hovořit o nefunkční evidenci. Procentuálním vyjádřením se tak zjištěná pochybení či nesrovnalosti pohybují okolo 0,01 % všech žalobcem skladovaných lahví. 14. Žalobce dále poukázal na to, že mělo být upuštěno od potrestání, popř. měl být uložen výrazně nižší trest, poněvadž vzhledem k závažnosti přestupku a okolnostem jeho spáchání a k osobě žalobce lze důvodně předpokládat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postač