4 Afs 213/2021 — Nejvyšší správní soud

18 A 13/2022- 33 - text 7 18 A 13/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola v právní věci žalobce: Pharmacyclics, Inc. sídlem 995 East Arques Avenue, Sunnyvale, Kalifornie, Spojené státy Americké zastoupeného advokátem JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., LL.M. sídlem Elišky Peškové 15/735, Praha 5 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 12. 2021, čj. CZ/EP 1611088/D21068883/2021/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“) předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí žalovaného (dále též „Úřad“) ze dne 22. 6. 2021, čj. CZ/EP 1611088/D20121381/2020/ÚPV (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tím Úřad s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 173/2002 Sb.“), nevyhověl žádosti žalobce ze dne 28. 12. 2020 o prominutí lhůty k zaplacení poplatku za udržování patentu CZ/EP 2498802 „Farmaceutická kompozice zahrnující agonistu GLP-1, inzulin a methionin“ (dále též „Patent“). 2. Úřad dospěl k závěru, že s ohledem na to, že poplatek za 17. rok Patentu v platnosti nebyl zaplacen v řádné lhůtě ani v dodatečné šestiměsíční lhůtě, zanikl Patent dne 6. 4. 2020. Citované ustanovení zákona č. 173/2002 Sb. totiž prominutí zmeškání lhůty výslovně vylučuje. Toto pravidlo přitom představuje zvláštní úpravu ve vztahu k zákonu č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). II. Napadené rozhodnutí 3. Předseda Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul závěry Úřadu a rozkladové námitky. Dále rozvedl, že na otázku placení udržovacích poplatků nelze aplikovat zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o vynálezech“), neboť tato problematika je upravena zvláštním zákonem č. 173/2002 Sb., jenž je speciálním i vůči § 37 daňového řádu. Předseda Úřadu dále zdůraznil, že pokud jde o placení udržovacích poplatků za evropský patent, ustanovení § 6 zákona č. 173/2002 Sb. jednoznačně stanovuje datum, od něhož se platí poplatek za jednotlivá roční období trvání platnosti evropského patentu. Tímto datem je den podání evropské patentové přihlášky s účinky pro Českou republiku, v dané věci 6. 4. 2004. Lhůtu pro zaplacení poplatku nelze prominout. 4. Předseda Úřadu doplnil, že na zmírnění takto striktního režimu platby udržovacích poplatků zákonodárce poskytuje majitelům patentů namísto prominutí zmeškané lhůty jinou alternativu, a to v § 8 odst. 4 zákona č. 173/2002 Sb. Dané ustanovení majiteli umožňuje, nebyl-li udržovací poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě, uhradit jej dodatečně ve lhůtě 6 měsíců od jeho splatnosti vč. penále. I tato dodatečná lhůta pro zaplacení poplatku za 17. rok platnosti předmětného Patentu však podle předsedy Úřadu uběhla v dané věci dne 6. 10. 2020 marně. 5. K poukazu žalobce na rozhodovací praxi Úřadu (dvě dřívější rozhodnutí), která prominutí zmeškání umožňovala, předseda Úřadu uvedl, že jde o rozhodnutí orgánu prvního stupně, která neprošla soudním přezkumem. Rozhodovací praxe Úřadu se přitom vyvíjí a jsou pro ni rozhodné i závěry soudů – konkrétně předseda Úřadu upozornil na rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 6. 2021, č. j. 18 A 14/2021 - 48. 6. K námitce, že § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 173/2002 Sb. vylučuje prominutí zmeškání lhůty jen ve vztahu k nezaplacení udržovacího poplatku v řádné lhůtě, předseda Úřadu uvedl, že prominutí zmeškání není možné ani v tzv. poshověcí šestiměsíční lhůtě dle § 8 odst. 4 uvedeného zákona. Byl by tím totiž popřen smysl § 11 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. III. Žaloba 7. V podané žalobě žalobce navázal na svou rozkladovou argumentaci, nejprve ale přiblížil, že správu jeho patentového portfolia zajišťuje specializovaná kancelář Foley Hoag LLP, přičemž důvodem neuhrazení udržovacího poplatku byla souhra okolností – majitel patentu odložil zaplacení poplatků až na poshověcí lhůtu s ohledem na zhoršenou ekonomickou situaci a zároveň byla lhůta z jednoho státu, která končila až 31. 10. 2020, v systému omylem zapsána pro všechny země. V České republice ovšem lhůta končila již dne 6. 10. 2020. 8. Pod prvním žalobním bodem žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je v příkrém rozporu s dosavadní rozhodovací praxí Úřadu. Poukázal na dvě jeho rozhodnutí ze dne 13. 11. 2017, resp. 25. 4. 2018, jimiž Úřad žádosti o prominutí zmeškání (navrácení lhůty v předešlý stav) k úhradě udržovacích poplatků vyhověl. Podle žalobce šlo o konstantní praxi, přičemž náhlý odklon nelze odůvodnit tím, že se rozhodovací praxe vyvíjí. Došlo tím k porušení zásady předvídatelnosti správního rozhodování ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. Podle žalobce skutečnost, že se jednalo jen o prvoinstanční rozhodnutí, na tom nic nemění, neboť úspěšní žadatelé neměli důvod vyhovující rozhodnutí napadat rozkladem. 9. Pod druhým žalobním bodem žalobce namítl, že Úřad měl o jeho žádosti podané dle § 65 zákona o vynálezech rozhodnout v souladu s § 37 daňového řádu, jak činil ve své dosavadní praxi. Žalobce zopakoval, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 173/2002 Sb. se v daném případě nepoužije, jelikož to upravuje pouze nemožnost prominutí zmeškání v řádné lhůtě dle § 5 a 6 tohoto zákona. Tato nemožnost reaguje na skutečnost, že předmětný zákon stanoví ještě mimořádnou dodatečnou lhůtu a také povinnost uhradit u této platby i penále. Prominutí zmeškání lhůty pro úhradu poplatku v řádné lhůtě by znamenalo obejití povinnosti uhradit penále. Zákon nicméně nevylučuje prominutí zmeškání v dodatečné lhůtě. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zcela setrval na argumentaci uvedené již v napadeném rozhodnutí, zdůraznil, že ke sjednocení rozhodovací praxe došlo následně rozhodnutími druhoinstančního orgánu a jeho rozhodnutí je proto zákonné. Nad rámec dříve uvedeného pak žalovaný zdůraznil, že závěry zdejšího soudu uvedené v již citovaném rozsudku byly potvrzeny i Nejvyšším správním soudem (rozsudek ze dne 1. 3. 2022, č. j. 4 Afs 213/2021 - 31). Žalovaný odkázal i na důvodovou zprávu k zákonu č. 173/2002 Sb. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání opravných prostředků a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili (jejich souhlas byl presumován). Soud rovněž neshledal důvod ve věci provádět dokazování, protože o žalobě bylo možné rozhodnout na základě podkladů obsažených ve správním spise (v něm se nacházejí i dřívější správní rozhodnutí Úřadu, na něž žalobce v žalobě poukazoval). 13. Podstatou nyní projednávané věci je posouzení právní otázky, podle jakého zákona je nutné posuzovat žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení udržovacího poplatku a zda je v takovém případě prominutí zmeškání lhůty vyloučeno; s tím potom souvisí navazující námitka, podle níž žalovaný nyní postupuje v rozporu se svou dřívější rozhodovací praxí. Předestřenou právní otázkou se již zdejší soud dříve zabýval, a to v již citovaném rozsudku č. j. 18 A 14/2021 - 48. Osmnáctý senát neshledal důvod se od svých dřívějších závěrů, jež byly posléze potvrzeny i kasačním soudem, odchýlit, setrvává na nich a v dalších úvahách z nich bude vycházet. 14. Pro úplnost přitom soud s odkazem na své dřívější rozhodnutí podotýká, že napadené rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o prominutí zmeškání (navrácení lhůty) k zaplacení poplatku, je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Zároveň se nejedná o rozhodnutí předběžné povahy, které by bylo ze soudního přezkumu podle § 70 písm. b) s. ř. s. vyloučeno. Soud proto mohl přistoupit k věcnému projednání žaloby, při kterém vyšel z následující právní úpravy. 15. Předně, podle ustanovení § 35g odst. 1 zákona o vynálezech je majitel povinen za udržování evropského patentu v platnosti platit poplatky podle zvláštního právního předpisu.