8 As 16/2009 — Nejvyšší správní soud

3 A 121/2020- 121 - text 9 3A 121/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyň: a) O. K., narozená dne X bytem X b) MUDr. I. K., narozená dne X bytem X obě zastoupené advokátem JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D. sídlem Malostranské náměstí 5/28, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 zastoupený advokátem JUDr. Ľubomírem Fockem sídlem Náprstkova 276/2, 110 00 Praha 1 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Řízení ve věci žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného v části, kterou se žalobkyně domáhaly, aby uložil soud žalovanému povinnost rozhodnout o restitučním nároku žalobkyň vedeném žalovaným pod sp. zn. PÚ 8043/93, se zastavuje. II. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v části, kterou se žalobkyně domáhaly, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o nicotnosti rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu ze dne 31. 10. 2017 č. j. PÚ 8043/93/6, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyni ad a) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně ad a). V. Žalobkyni ad b) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně ad b). VI. Soud vyzývá žalobkyni ad a), aby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto rozsudku sdělila soudu číslo účtu (popř. poštovní adresu místa se jménem a příjmením osoby, které má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky), na který má být vrácený soudní poplatek zaslán. VII. Soud vyzývá žalobkyni ad b), aby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto rozsudku sdělila soudu číslo účtu (popř. poštovní adresu místa se jménem a příjmením osoby, které má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky), na který má být vrácený soudní poplatek zaslán. Odůvodnění: 1. Žalobou na ochranu proti nečinnosti Státního pozemkového úřadu (dále jen „žalovaný“) podanou dne 3. 11. 2020 u Městského soudu v Praze se žalobkyně ad a) a žalobkyně ad b) (dále též souhrnně „žalobkyně“) domáhaly, aby soud uložil žalovanému dvě povinnosti: za prvé meritorně rozhodnout ve věci nicotnosti rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu (dále též „KPÚ“) ze dne 31. 10. 2017 č. j. PÚ 8043/93/6 (dále též „Rozhodnutí KPÚ“), a za druhé rozhodnout o uplatněném restitučním nároku žalobkyň ve správním řízení vedeném pod sp. zn. PÚ 8043/93 podle výsledků dodatečného dědického řízení z rozhodnutí o dědictví Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 2020 sp. zn. 36 D 1606/2017 Nd 394/2019. 2. Dne 10. 5. 2022 žalobkyně po výzvě soudu setrvaly na požadavku ochrany soudem ve věci tzv. nečinnostní žaloby v části ad za prvé (viz body 9. a 10. tohoto rozsudku). 3. Žalobkyně uvádí v žalobě, že na ně přešly restituční nároky po zemřelé paní E. S. (zemřela dne 23. 6. 2017), které uplatnila ještě před smrtí. Do dne vydání Rozhodnutí KPÚ dne 31. 10. 2017 nedošlo k projednání dědictví po zemřelé. K rozdělení pozůstalosti došlo až rozhodnutím Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 2020 sp. zn 36 D 1606/2017, Nd 394/2019. Ačkoli KPÚ projednání dědictví po zemřelé nepříslušelo, rozhodl o dědictví, čímž porušil zákon č. 503/2012 Sb., zákon č. 358/1992 Sb., rovněž ústavní pořádek České republiky, podle něhož je možné státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a způsobem, který zákon stanoví. KPÚ mohl vydat Rozhodnutí až poté, co bylo dědictví po zemřelé projednáno. Žalobkyně proto považují Rozhodnutí KPÚ za nicotné, vydané orgánem veřejné moci v rozporu se zákonem mu svěřenou pravomocí. 4. Dále žalobkyně uvádí, že dne 16. 9. 2019 podaly žalovanému žádost, aby prohlásil nicotným Rozhodnutí KPÚ (ze dne 31. 10. 2017) a uložil KPÚ povinnost ve věci znovu rozhodnout podle výsledků dodatečného dědického řízení. Žalovaný jim dne 5. 11. 2019 sdělil, že z důvodu, že došlo ke změně dědických podílů po právní moci nového dědického usnesení, lze uvažovat o obnově řízení, neboť došlo ke změně podkladového rozhodnutí. Žalobkyně tedy následně podaly ke KPÚ žádost o obnovu řízení ve věci sp. zn. PÚ 8043/93/6, kterou KPÚ dne 2. 9. 2020 v rozporu s poučením žalovaného zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podaly odvolání, o kterém žalovaný dosud nerozhodl. 5. Žalobkyně dne 23. 9. 2020 podaly žádost, aby žalovaný vyslovil nicotnost Rozhodnutí KPÚ a uložil mu ve věci znovu rozhodnout podle výsledků dodatečného dědického řízení z roku 2020. Dopisem ze dne 20. 10. 2020 žalovaný sdělil žalobkyním, že neshledal důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, nesouhlasil s tvrzením o překročení pravomoci, ani s tím, že by KPÚ nebyl věcně příslušný k vydání Rozhodnutí KPÚ. Žalobkyně v postupu žalovaného shledaly zjevné porušení práva i ústavního pořádku České republiky, jelikož správní orgán si nemůže osobovat pravomoci svěřené soudním orgánům. Žalobkyně proto považují Rozhodnutí KPÚ za zjevně nezákonné, které musí být soudem zrušeno. Podle žalobkyň je žalovaný ve věci nečinný tím, že měl vyslovit nicotnost Rozhodnutí KPÚ a uložit KPÚ ve věci znovu rozhodnout podle výsledků dodatečného dědického řízení. Žalovaný však odmítá požadovanou nicotnost vyslovit. Žalobkyně upozorňují, že nesprávným úředním postupem jim hrozí škoda velkého rozsahu a se žalovaným vedou řadu důvodných soudních sporů, jak konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutích ze dne 16. 9. 2020 č. j. 28 Cdo 2555/2020-1168 a č. j. 28 Cdo 2556/2020-1179. 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu odmítnout jako nepřípustnou, popř. zamítnout jako zjevně bezdůvodnou. Ve sdělení ze dne 5. 11. 2019 nebylo uvedeno výslovně žalobkyním, že obnova řízení bude povolena, resp., že žádost o obnovu řízení bude shledána důvodnou. Žalovaný v rámci dobré vůle, nad rámec zákonných povinností, navrhl žalobkyním tento eventuální budoucí postup, podmíněný však splněním zákonných podmínek. Nepředjímal vlastní věcné posouzení žádosti o obnovu řízení. Žalovaný uvádí, že není nečinným ani ve vztahu k žádosti o obnovu řízení ve věci sp. zn. PÚ 8043/93/6, protože dne 12. 11. 2020 rozhodl o odvolání žalobkyň proti rozhodnutí KPÚ, jímž byla žádost žalobkyň o obnovu řízení zamítnuta. Žalovaný upozornil na vnitřní rozpor tvrzení žalobkyň. Na jedné straně žalobkyně považují Rozhodnutí KPÚ za správní akt, splňující všechny zákonné náležitosti, jinak by se ve vztahu k němu nedomáhaly obnovy řízení, ale na druhé straně jej považují za nezákonný akt, popř. za paakt, když se domáhají vyslovení jeho nicotnosti. Pro tento rozpor navrhuje žalobu odmítnout. 7. Podle žalovaného je žaloba nepřípustná i proto, že žalobkyně fakticky brojí proti nezákonnosti Rozhodnutí KPÚ, které se lze domoci pouze v řízení podle části V. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“). Rozhodnutí KPÚ (ze dne 31. 10. 2017) je svou povahou rozhodnutím ve smyslu § 246 o. s. ř., tedy rozhodnutím ve věci soukromoprávní. Tuto argumentaci potvrzuje rovněž ustálená soudní judikatura. Žalobkyně lhůtu pro podání žaloby podle části V. o. s. ř. zmeškaly. Rovněž jim marně uplynula i lhůta pro podání žaloby podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), jestliže by Rozhodnutí KPÚ vytýkaly nezákonnost plynoucí z porušení správního práva. Žalobkyně se podanou žalobou snaží donutit soud, aby se v rámci svého případného meritorního rozhodnutí zabýval i otázkou nicotnosti Rozhodnutí KPÚ. V žalobě se totiž téměř výlučně věnují pouze důvodům ohledně nicotnosti rozhodnutí. S tímto postupem žalobkyň, resp. s konstrukcí žaloby, která je předmětem řízení, žalovaný nesouhlasí. 8. Žalovaný uvádí, že správní soudy se v tomto druhu řízení mají zabývat pouze a výlučně otázkou nezákonné nečinnosti správního orgánu, ale nikoli meritem věci, která byla předmětem řízení před správním orgánem. Pokud by ze strany soudu došlo k vyjádření se k meritu věci, došlo by k porušení základního principu dělby moci. Soud nesmí jakkoli zavázat správní orgán, který vystupuje v tomto řízení jako žalovaný, k vydání rozhodnutí o určitém obsahu. Soud v rámci řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti pouze rozhoduje o otázce, zda je zde tzv. nezákonná nečinnost. V případě, že ji shledá, uloží žalovanému pouze povinnost, že má rozhodnutí v určité lhůtě vydat. Podle žalovaného se však žalobkyně podanou žalobou snaží dosáhnout obnovení lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí žalované, které by pod vlivem případného rozhodnutí soudu nahradilo Rozhodnutí KPÚ. Jinými slovy, žalobou se žalobkyně snaží otevřít již jednou ukončenou pravomocnou věc, proto celou popsanou konstrukci ž