1 Ads 38/2014 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 12/2020- 26 - text  8 4 Ad 12/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobkyně: JUDr. I. S., narozená dne X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2020, č. j.: MPSV-2019/179872-421/1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2020, č. j. MPSV-2019/179872-421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 4. 7. 2019, č. j. ABI-2551/2019-08/09 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyni dle ustanovení § 39 odst. 1, § 42 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a § 50 odst. 2, 3 a 5 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoZ“) přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 19. 6. 2019 ve výši 1 950 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 1 500 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 1 350 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu; podpora v nezaměstnanosti byla přiznána po podpůrčí dobu 5 měsíců. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně poukázala na to, že správní orgány výši podpory vyměřily pouze a jen ze samostatné výdělečné činnosti, kterou žalobkyně vykonávala v době od 18. 8. 2010 do 11. 6. 2019, a to vždy jako vedlejší doplňkovou činnost k hlavnímu pracovnímu poměru. Nesouhlasila s tím, že správní orgány vůbec nevzaly v potaz příjmy z hlavní výdělečné činnosti žalobkyně (tj. pracovního poměru), který byl ukončen dne 10. 6. 2019, což odůvodnily tím, že poslední činností žalobkyně před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání byl výkon samostatné výdělečné činnosti a v důsledku toho z průměrného měsíčního čistého výdělku dosaženého v zaměstnání nelze při stanovení podpory v nezaměstnanosti vůbec vycházet. Namítala, že jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) nebyla v roce 2019 přihlášena k důchodovému pojištění, což dokládá i potvrzení OSSZ ze dne 1. 7. 2019, které žalobkyně doložila, žalovaný však k tomu nepřihlédl. Žalovaný se nevypořádal ani s tím, že následné potvrzení ze dne 1. 8. 2019 uvádí zcela jinou skutečnost, tedy že žalobkyně k důchodovému pojištění přihlášena byla. Dané potvrzení ze dne 1. 8. 2019 sice bylo žalobkyni předloženo, avšak bylo zcela nečitelné, žalobkyně se proto k němu nevyjádřila a nadále trvá na tom, že přihlášena nebyla. Měla za to, že pokud v potvrzení ze dne 1. 7. 2019 bylo výslovně uvedeno, že žalobkyně v roce 2019 není přihlášena k důchodovému pojištění, měl prvoinstanční orgán postupovat dle § 52 ZoZ a tedy podporu v nezaměstnanosti vypočítat z průměrného měsíčního výdělku nebo vyměřovacího základu, kterého dosáhla v posledním zaměstnání. Žalobkyni nemůže být připisováno k tíži, pokud orgán sociálního zabezpečení vydal dvě protichůdná potvrzení. Uvedla, že výdělek ze zaměstnání byl vždy jejím hlavním příjmem a jeho nezapočítání správním orgánem je nepřiměřené a nespravedlivé. 3. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný po rekapitulaci dosavadního průběhu správního řízení vyslovil s žalobou nesouhlas. Uvedl, že poslední činností žalobkyně před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání byl výkon samostatné výdělečné činnosti (do 11. 6. 2019), z výkonu této činnosti byla též po celou dobu 12 měsíců důchodově pojištěna, vyměřovací základ za rok 2018 byl stanoven ve výši 36 000 Kč. Žalobkyně tedy byla po celou dobu 12 měsíců důchodově pojištěna a zároveň šlo o její poslední výdělečnou činnost před jejím zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Muselo tedy být aplikováno ustanovení § 50 odst. 2 ZoZ, zákon zde nerozlišuje, zda byla samostatná činnost vykonávána jako hlavní či vedlejší. ZoZ nedává správním orgánům možnost jakkoli přihlédnout k výdělku z předchozího zaměstnání, které nebylo poslední výdělečnou činností s účastí na důchodovém pojištění, či určit základ pro výpočet podpory v nezaměstnanosti pouze z některých měsíců účasti na důchodovém pojištění v roce, za nějž je vyměřovací základ stanoven. Pokud byla samostatná výdělečná činnost vykonávána po celý rok 2018 soustavně bez přerušení a celý rok zakládala účast na důchodovém pojištění, je třeba přepočíst vyměřovací základ na 1 kalendářní měsíc ze všech měsíců účasti na důchodovém pojištění. K výdělkům z předchozího zaměstnání tedy nebylo možno přihlédnout. 5. Přihlášení žalobkyně coby OSVČ k důchodovému pojištění v roce 2019 vyplývá z potvrzení Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) ze dne 1. 8. 2019, dle kterého žalobkyně uhradila zálohy za měsíce leden až květen 2019 a poměrnou část za červen 2019. Žalobkyně byla s tímto potvrzením prvoinstančním orgánem seznámena, neuplatnila vůči němu žádné námitky, ani nedoložila jiné doklady, ze spisové dokumentace neplyne, že by žalobkyni byla předložena nečitelná kopie. Žalobkyně námitku nesprávnosti či nečitelnosti tohoto potvrzení neuplatnila ani v řízení I. stupně, ani v odvolacím řízení, dané řízení je přitom řízením o žádosti, a tedy měla tyto námitky řádně uplatnit. Za těchto okolností nelze vytýkat žalovanému, že pozdější potvrzení považoval za správné, žalobkyně tedy byla důchodově pojištěna i v roce 2019 a podle § 52 ZoZ nemohlo být v dané věci postupováno jinak. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 19. 6. 2019 žalobkyně požádala o podporu v nezaměstnanosti a o zprostředkování zaměstnání. V žádostech uváděla, že není v pracovněprávním vztahu, ve služebním poměru ani osobou samostatně výdělečně činnou, ode dne 1. 10. 2015 do dne 25. 4. 2019 byla zaměstnána u BM Develop s. r. o., ode dne 1. 6. 2019 do dne 10. 6. 2019 pak u Komerční banky a. s., od roku 2010 do dne 12. 6. 2019 byla též OSVČ, její poslední činností před podáním žádosti bylo zaměstnání ukončené dne 10. 6. 2019 a samostatná výdělečná činnost (žádost o podporu v nezaměstnanosti a žádost o zprostředkování zaměstnání ze dne 19. 6. 2019). 7. Samostatnou výdělečnou činnost provozovala žalobkyně do dne 11. 6. 2019, ode dne 12. 6. 2019 bylo provozování živnosti přerušeno (vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku ze dne 12. 6. 2019). U Komerční banky a. s. byla žalobkyně zaměstnána od 1. 6. 2019 do 10. 6. 2019 (potvrzení o zaměstnání Komerční banky a. s. ze dne 10. 6. 2019 a 1. 7. 2019). U BM Develop s. r. o., byla žalobkyně zaměstnána od 1. 10. 2015 do 25. 4. 2019 (potvrzení o zaměstnání BM Develop s. r. o. ze dne 26. 4. 2019 a 13. 6. 2019). 8. Podle potvrzení PSSZ ze dne 1. 7. 2019 byla žalobkyně v evidenci jako OSVČ od 18. 8. 2010 do 11. 6. 2019, před rokem 2019 uhradila v posledních třech letech pojistné za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 a od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Dále je v potvrzení ohledně toho, zda byla žalobkyně přihlášena k důchodovému pojištění a zaplatila zálohy na důchodové pojištění v roce 2019 (kalendářní rok, v němž je potvrzení vydáváno) uvedeno „NE“. Potvrzení obsahuje následující informaci: „Poslední vyměřovací základ za rok 2018, který je dobou důchodového pojištění (bylo uhrazeno pojistné) a spadá do rozhodného období činí: 36000 Kč. Počet měsíců účasti na důchodovém pojištění: 12.“ (Potvrzení PSSZ ze dne 1. 7. 2019.) 9. Dne 4. 7. 2019 bylo vydáno prvoinstanční rozhodnutí, kterým byla žalobkyni dle ustanovení § 39 odst. 1, § 42 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a § 50 odst. 2, 3 a 5 ZoZ přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 19. 6. 2019 ve výši 1 950 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 1 500 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 1 350 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Prvoinstanční orgán vyšel z toho, že naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání žalobkyně vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, a to v době od 18. 8. 2010 do 11. 6. 2019, s dobou důchodového pojištění od 19. 6. 2017 do 31. 12. 2018 (v rozhodném období posledních dvou let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání). Výše podpory v nezaměstnanosti potom byla stanovena procentní sazbou z posledního ročního vyměřovacího základu v rozhodném období (dvou let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání) přepočteného na jeden kalendářní měsíc, tj. 3 000 Kč. Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první dva měsíce 65 % takto stanovené částky, další dva měsíce 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 %. 10. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí se žalobkyně odvolala, namítala, že b