2 As 32/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 44/2020- 26 - text 9 9A 44/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: V. L. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti České republiky sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2020, č. j. MSP-24/2020-ODSK-OTC/4, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 4. 2. 2020, č. j. MSP-24/2020-ODSK-OTC/4, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou podanou dne 6. 4. 2020 u Městského soudu v Praze domáhá zrušení usnesení žalovaného ze dne 4. 2. 2020, č. j. MSP-24/2020-ODSK-OTC/4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 45 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů (dále jen „žádost“) podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obětech trestných činů“), neboť podaná žádost byla vyhodnocena jako zjevně právně nepřípustná. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 2. 2020. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Žalobce se žádostí o peněžitou pomoc obětem trestné činnosti ze dne 13. 1. 2020, doručenou správnímu orgánu dne 22. 1. 2020, domáhal poskytnutí níže vyčíslených částek z titulu jemu způsobené majetkové i nemajetkové újmy. 4. Žalobce v úvodu žádosti o poskytnutí peněžité pomoci okrajově vymezuje jednání, na základě kterého se cítí být obětí ve smyslu zákona o obětech trestných činů. Uvádí, že dne 11. 8. 2010 poskytl M. R. částku 7 500 000 Kč z titulu „půjčky“ na předem stanovenou dobu, kdy tato částka mu měla být poskytnuta zpět do 15. 1. 2013. Rovněž byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,8% z dlužné částky za každý den prodlení. Věcí se dle tvrzení žalobce zabýval pod sp. zn. 18 C 13/2013 Okresní soud pro Prahu západ, který rozhodl ve prospěch žalobce. Toto rozhodnutí bylo dle tvrzení žalobce na základě odvolání M. R. zrušeno a vráceno Krajským soudem v Praze, následně bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 5. 9. 2017 o zamítnutí žaloby. 5. K majetkové újmě žalobce označuje částku poskytnutou M. R., a to 7 500 000 Kč (viz výše) spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,8% plynoucího od 16. 1. 2013, dále 375 000 Kč, které dle něho tvoří zaplacený soudní poplatek při podání výše uvedené žaloby a částky 1 216 071 Kč a 32 227 Kč, které mu byly uloženy soudem jako náhrada nákladů řízení žalovanému a České republice. Ve vztahu k povinnosti k náhradě nákladů řízení je proti žalobci vedeno exekuční řízení vedené Exekutorským úřadem pro Prahu 8 pod sp. zn. 021 EX 13493/18 a insolvenční řízení pod sp. zn. KSPH 68 INS 4436/2019. Dle žalobce lze do jeho majetkové újmy zahrnout i odměnu insolvenčnímu správci, která činí 1 000 Kč měsíčně a odměnu advokátovi za zastupování v civilním soudním řízení uvedeném výše. Žalobce v žádosti tvrdí i způsobení nemajetkové újmy, kterou dále nerozvádí a na závěr žádosti, bez bližšího popisu, uvádí, že mu byla způsobena i psychická újma. 6. Žalovaný dne 4. 2. 2020 napadeným rozhodnutím řízení o žádosti zastavil, neboť žádost shledal zjevně právně nepřípustnou. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvádí, že žalobce podal trestní oznámení, ve vztahu k událostem popsaným výše v bodě 4, které je prověřováno Policií ČR pod sp. zn. KEPS-282093/TČ-2019, neboť žalobce v uvedeném jednání spatřuje naplnění znaků skutkové podstaty podvodu podle § 209 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“). Dále žalovaný odkazuje na tvrzení žadatele, dle kterého mu byla daným činem způsobena majetková i nemajetková újma. Žalovaný konstatuje, že s výše uvedeným trestným činem není v žádné ze skutkových podstat spojen nárok na poskytnutí peněžité pomoci a aby se žádostí zabýval, musel by žalobce tvrdit splnění některé z podmínek uvedených v § 24 odst. 1 písm. a) – d) zákona o obětech trestných činů, přičemž nepovažuje za nutné se dále zabývat písm. c) a písm. d) uvedeného ustanovení. 7. K podmínkám uvedeným pod písm. a) a b) § 24 odst. 1 zákona o obětech trestných činů žalovaný uvádí, že by žalobce musel tvrdit ublížení na zdraví [případně způsobení těžké újmy na zdraví podle odst. 1 písm. b) a odst. 3 tohoto ustanovení], které by ale musel doložit lékařskou zprávou. Dle žalovaného však žalobce žádné takové tvrzení neuvádí a tvrzení, že mu byla způsobena psychická újma za takové tvrzení považovat nelze. Dále žalovaný uzavírá, že z obsahu žádosti má za to, že žalobce je obětí trestného činu podvodu bez přesahu do zákona o obětech trestných činů. Žalovaný uzavírá, že se žalobce domáhá plnění, které právně není možné a z výše uvedeného vyvozuje zjevnou právní nepřípustnost žádosti a řízení zastavuje. II. Obsah žaloby 8. Žalobce v podané žalobě tvrdí, že napadené rozhodnutí je nesprávné a v bodě II. žaloby shrnuje jeho obsah. Následně uvádí, že o možnosti podat výše uvedenou žádost byl poučen dne 4. 12. 2019 Policií ČR při podání vysvětlení. Dále vyvozuje, že je obětí trestného činu, neboť dle § 3 odst. 1 zákona o obětech trestných činů je třeba každou osobu, která se cítí být obětí trestného činu považovat za oběť trestného činu, nevyjde-li najevo opak a tento opak žalovaný neprokázal. Dále žalobce popisuje, že žalovaný přistoupil rovnou k zastavení řízení o žádosti s odůvodněním, že je obětí trestného činu podvodu. Žalovaný tedy dle žalobce porušil § 3 odst. 1 zákona o obětech trestných činů, když neprokázal, že žalobce není obětí ve smyslu tohoto zákona. 9. Závěrem žalobce namítá, že v případě, kdy žalovaný vyvozuje z absence lékařské zprávy nenaplnění podmínek § 24 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o obětech trestných činů, měl jej k jejímu doložení vyzvat. Z těchto důvodů žalobce navrhuje výše uvedené rozhodnutí žalovaného zrušit, neboť je nesprávné. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve opakuje, že žalobce odůvodnil svoji žádost skutečností, že je obětí trestného činu podvodu. Správní orgán proto správní řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť trestný čin podvodu s sebou u oběti nenese naplnění kritérií § 24 odst. 1 písm. a) až d) zákona o obětech trestných činů. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobce (opětovně) staví na tom, že je obětí trestného činu, a že každého, kdo se cítí být obětí, je třeba za oběť považovat, dokud nevyjde najevo opak. K tomu žalovaný ve vyjádření konstatuje, že postavení žalobce jako oběti ve smyslu zákona o obětech trestných činů nikdy nezpochybňoval. Dále dle žalovaného nenaplňuje trestný čin podvodu ani jednu z podmínek § 24 odst. 1 písm. a) až d) zákona o obětech trestných činů, neboť právo na peněžitou pomoc není založeno obecně postavením oběti, ale až naplněním některého z kritérií uvedených v § 24 tohoto zákona. 11. Z výše uvedených důvodů žalovaný považuje napadené rozhodnutí za věcně správné a proces k němu vedoucí za bezvadný. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu odmítl jako opožděnou, neboť byla soudu doručena dne až dne 9. 4. 2020, ačkoliv žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci již 7. 2. 2020. Pro případ, že bude zjištěno, že návrh byl podán včas, žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl, neboť není důvodná. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze nejprve ověřil včasnost podané žaloby, neboť dle § 40 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) je „[l]hůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,…“, což bylo v dané věci naplněno, neboť poslední den lhůty připadl na úterý 7. 4. 2020 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.), a žalobce žalobu předal držiteli poštovní licence k poštovní přepravě dne 6. 4. 2020. Žaloba tak byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, přičemž se jedná o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. 13. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 14. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili (souhlas účastníků byl v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. presumován), nadto soud shledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b), c) s. ř. s.