2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

10 Af 3/2022- 134 - text  10 Af 3/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: 1) SLOT Group, a.s., IČO 62741560 sídlem Jáchymovská 142, 360 10 Karlovy Vary jednající insolvenčním správcem Ing. Davidem Jánošíkem sídlem Gočárova 1105/36, 500 02 Hradec Králové zastoupený JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem Týnská 1053/21, 110 00 Praha 1 2) CEC Praha a.s., IČO 25673394 sídlem Tlumačovská 1237/32, 155 00 Praha 5 zastoupená Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., advokátem sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 252/15, 118 10 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministryně financí ze dne 19. 11. 2021, č. j. MF-16352/2020/7303-11 takto: I. Rozhodnutí ministryně financí ze dne 19. 11. 2021, č. j. MF-16352/2020/7303-11 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit k rukám žalobkyně 1) a zástupce žalobkyně 2) Mgr. Miloslava Petrů, LL.M., advokáta společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyni 1) se nepřiznává náhrada dalších nákladů řízení. IV. Žalovaný je povinen nahradit k rukám zástupce žalobkyně 2) Mgr. Miloslava Petrů, LL.M., advokáta náhradu nákladů řízení ve výši 10.285 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Ministerstvo financí usnesením ze dne 5. 6. 2020, č. j. MF-16352/2020/7303-2 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném a účinném znění (dále jen “správní řád”), zastavilo řízení o žádosti žalobkyní o změnu základních povolení vedených pod sp. zn. MF-96553/A/2013/34, MF-84415/A/2013/34, MF-107736/A/2013/34 a MF-105176/A/2013/34 (dále jen „předmětná povolení“), a to z důvodu, že předmětná povolení byla vydána osobě odlišné od žalobkyně č. 1. 2. Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí ministryně financí ze dne 19. 11. 2021, č. j. MF-16352/2020/7303-11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Ministryně financí v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapitulovala předchozí průběh správního řízení, shrnula argumenty, které žalobkyně uplatnily v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí. 4. Uvedla, že na žalobkyni 1) rozhodnutím ze dne 25. 9. 2012, bylo převedeno pouze 8 povolení, nikoliv 12, jak tvrdily žalobkyně. Předmětná povolení nejsou uvedena v rozhodnutí o změně, k jejich převodu tak nedošlo. Dále odmítla tvrzení žalobkyní, že ve spisu zůstala pouze pracovní verze rozhodnutí, a to i s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí jsou duplicitně vedena v Informačním systému Státní dozor nad sázkami a loteriemi (dále jen „IS SDSL“). K návrhu na výslech svědků uvedla, že ten není opodstatněný, neboť nejsou žádné pochybnosti o dokumentech vedených ve vnitřním systému. Pro úplnost uvedla, že samotným prodejem podniku by nedošlo k převodu povolení k provozování loterií a jiných podobných her, neboť dle § 87 odst. 4 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, v platném a účinném znění (dále jen „zákon o hazardních hrách“), není převod povolení k provozování hazardních her možný. K přechodu povolení dochází až na základě rozhodnutí Ministerstva financí o změně povolení. 5. Žalobkyně dále namítaly, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání usnesení o zastavení řízení. Žalobkyně odkázaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007-55, dle kterého může být řízení zastaveno pro zjevně právně nepřípustnou žádost pouze tehdy, kdy je nepřípustnost patrná již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování. Dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 A 62/2017-34, je dále nepřijatelné, aby správní orgán o zastavení řízení z důvodu zjevné právní nepřípustnosti žádosti rozhodl až 9 měsíců po jejím podání. Předmětné řízení bylo vedeno měsíce a prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno, aniž by navrhovatelům bylo umožněno vyjádřit se ke zpochybňovaným skutečnostem, resp. aniž by se s nimi správní orgán prvního stupně v rozhodnutí vypořádal. Bylo tak porušeno právo na spravedlivý proces, právo navrhovatelů vlastnit, právo na podnikání a výkon jiné hospodářské činnosti a další ústavně zakotvené principy. Žalobkyně závěrem uvedly, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 6. Ministryně financí k tomu uvedla, že byly naplněny podmínky pro vydání usnesení o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Z úřední činnosti jí bylo známo, komu byla předmětná povolení vydána, a ke zjištění této skutečnosti není nezbytné dokazování. Zároveň nebyla přesáhnuta mez dovoleného ověřování procesních podmínek. Co se týče prodlení s vyřízením žádosti, ministryně konstatovala, že v důsledku zavedení opatření k zabránění šíření onemocnění COVID-19 pracovali zaměstnanci příslušného odboru z domova, a neměli plný přístup k pracovním materiálům. Tento postup je tak zákonný a odůvodněný a nedošlo ke svévoli ani k porušení práva na spravedlivý proces. III. Žaloba 7. Žalobkyně v podané žalobě po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení namítly, že správní orgány v řízení ignorovaly zásadu vázanosti pravomocným správním rozhodnutím a zásadu presumpce správnosti správního rozhodnutí, když nezohlednily skutečnost, že na základě platného, účinného a pravomocného rozhodnutí o změně se ke dni 1. 10. 2015 stala provozovatelem her žalobkyně 1). Předchůdce - společnost MASOX a.s. a žalobkyně 1) podaly společnou žádost, ve které byla předmětná rozhodnutí o povolení výslovně, jasně a srozumitelně uvedena. Ministerstvo financí této žádosti vyhovělo a vydalo rozhodnutí o změně, které výslovně, jasně a srozumitelně uvádí rovněž předmětná rozhodnutí o povolení, resp. hry provozované na jejich základě. Společnost MASOX a.s. tak nemůže být osobou odlišnou od účastníka řízení, když v době vydání prvostupňového rozhodnutí již několik let nebyla provozovatelem. V napadeném rozhodnutí tato pochybení napravena nebyla. Žalovaná se nijak nevyjádřila k předloženému rozhodnutí o změně a společné žádosti, ani k dalším skutečnostem, z nichž vyplývá oprávnění žalobkyně 1) provozovat hry. Dle žalobkyní navíc patrně existují dvě verze rozhodnutí o změně a dvě verze společné žádosti. 8. Žalobkyně dále namítají, že IS SDSL není spolehlivý, neboť vykazuje řadu chyb a nepřesností. Žalobkyně poukázaly na korespondenci mezi Ministerstvem financí a Generálním ředitelstvím cel, ze které je zřejmá skutečnost, že rozhodnutí o povolení vydaná společnosti MASOX a.s. v roce 2013 nebyla v IS SDSL evidována až do roku 2020. Z této korespondence je také zřejmé, že přinejmenším v únoru roku 2020 byla v IS SDSL jako provozovatel her na základě předmětných povolení vedena žalobkyně 1). Ministryně proto pochybila, když s poukazem na IS SDSL odmítla jako neopodstatněný návrh na provedení důkazu výslechem svědků za účelem prokázání tvrzení žalobkyní týkajících se oprávnění žalobkyně 1) provozovat hry podle předmětných rozhodnutí o povolení ve spojení s rozhodnutím o změně. 9. Dále žalobkyně namítají, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Žalobkyně odkázaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007-55, dle kterého může být řízení zastaveno pro zjevně právně nepřípustnou žádost pouze tehdy, kdy je nepřípustnost patrná již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. Dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 A 62/2017-34, je dále nepřijatelné, aby správní orgán o zastavení řízení z důvodu zjevné právní nepřípustnosti žádosti rozhodl až 9 měsíců po jejím podání. Žalobkyně tvrdí, že si žalovaná na různých místech napadeného rozhodnutí odporuje, když jednou tvrdí, že nebylo prováděno dokazování ani zjišťování, ale následně uvádí, že za účelem prověření tvrzení žalobců byla provedena kontrola spisu a IS SDSL. Žalobkyně jsou toho názoru, že pokud by bylo na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět, pak by nebyl důvod pro zjišťování resp. provádění kontroly. Žalobkyně navíc poukazují na skutečnost, že v době podání žádosti byla v IS SDSL jako oprávněný provozovatel her vedena žalobkyně č. 1, na první pohled tak nemohlo být zřejmé, že není osobou oprávněnou k podání žádosti. Podle žalobkyní nebyl dán žádný důvod pro vydání prvostupňového rozhodnutí až po téměř 4 měsících od doručení žádosti, přičemž za takový důvod nelze považovat COVID-19. 10. Žalobkyně závěrem namítly, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ministryně se předně v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřila k rozhodnutí o změně a ke společné žádosti společnosti MASOX