— Nejvyšší správní soud

15 A 33/2021- 28 - text  11 15 A 33/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: L. L. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2021 č. j. MSP-167/2020-ODSK-OTC/12 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o žalobcově žádosti o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 45/2013 Sb.”). Výrokem I. napadeného rozhodnutí žalovaný podle § 24 odst. 1 písm. a) a § 28 odst. 1 písm. a) za užití § 29 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb., přiznal žalobci peněžitou pomoc ve výši 7 500 Kč, výrokem II. žalobcovu žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti v částce 2 500 Kč zamítl s odkazem na § 29 písm. b) zákona č. 45/2013 Sb., a výrokem III. žalobcovu žádost zamítl co do částky 40 000 Kč pro nesplnění podmínek § 24 odst. 1 písm. b), odst. 3 téhož zákona. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že dne 19. 8. 2020 byla žalovanému doručena žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, v níž žalobce uvedl, že se stal dne 15. 2. 2020 obětí trestného činu. Trestní řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 62/2020. Újmu na zdraví spočívající v nepřiměřeném strachu o svůj život a život svých blízkých, nespavosti a častých návalech úzkostných stavů začal žalobce pociťovat bezprostředně po trestném činu. Vyhledal proto psychiatrickou pomoc u MUDr. D. R. V důsledku trestného činu u žalobce došlo k narušení stability psychického stavu s následnou potřebou farmakologické léčby. Nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč spočívající v poškození jeho psychického zdraví obviněným žalobce uplatnil proti pachatelům v trestním řízení v návrhu ze dne 15. 6. 2020, soud však rozsudkem ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. 52 T 62/2020 žalobce s tímto nárokem odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Z lékařské zprávy MUDr. D. R. ze dne 3. 6. 2020 dle žalobce vyplývá, že u něj došlo k poruše zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů (ode dne spáchání trestného činu ke dni vystavení lékařské zprávy), jde tedy o těžkou újmu na zdraví dle § 24 odst. 3 písm. i) zákona č. 45/2013 Sb. Žalobce požádal o poskytnutí peněžité pomoci ve výši paušální částky 50 000 Kč. 3. Žalovaný přípisem ze dne 14. 12. 2020 č. j. MSP-167/2020-ODSK-OTC/9 vyzval žalobce k doložení lékařské zprávy, z níž by zcela nepochybně vyplývalo, že mu trestným činem byla způsobena těžká újma na zdraví dle § 24 odst. 3 zákona č. 45/2013 Sb. Byl vyzván také ke sdělení, zda uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy po odsouzených pachatelích v občanskoprávním řízení. Podáním ze dne 15. 12. 2020 žalobce žalovanému sdělil, že se u něj jedná o poruchu zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů, což je patrné z lékařské zprávy MUDr. D. R., ve které zmiňuje první návštěvu 17. 3. 2020 a poslední návštěvu v červnu 2020. Z toho jasně vyplývá, že jeho léčba trvala dobu delší než 6 týdnů. Léčba pokračuje nadále; pro stabilizaci psychického stavu musí žalobce nadále užívat předepsanou antidepresivní medikaci a dochází na individuální psychoterapie. Pokud jde o uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy v občanskoprávním řízení, žalobci jeho psychoterapeut nedoporučil vystavovat se nadměrné psychické zátěži, kterou by další soudní jednání u občanskoprávního soudu přineslo. Z tohoto důvodu náhradu nemajetkové újmy po odsouzených pachatelích (v občanskoprávním řízení) neuplatnil. 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále popsal zjištění týkající se trestné činnosti namířené proti žalobci jako poškozenému, za kterou byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. 52 T 62/2020 odsouzeni obžalovaní I. S., narozený na Ukrajině, a A. P., narozený v Lotyšsku. Konstatoval, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. 5 To 265/2020 byla všechna odvolání proti tomuto rozsudku, včetně odvolání žalobce, zamítnuta. Odvolací soud ve zmíněném usnesení mj. přitakal tomu, že žalobce byl soudem prvního stupně se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v podobě psychických útrap za daných okolností správně odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Další zjištění žalovaný čerpal z lékařských zpráv předložených žalobcem. Z lékařské zprávy MUDr. R. ze dne 3. 6. 2020 zjistil, že žalobce byl v ambulantní psychiatrické péči ambulance Centra psychosomatické medicíny s.r.o., a ještě před jeho napadením prodělal pobytový stabilizační pobyt v nezdravotnickém zařízení Branické sanatorium. V současné době probíhá psychiatrická péče s účelem stabilizace nálady, snížení úzkostné symptomatiky a podpory abstinence od alkoholu. V rámci terapeutických sezení se žalobce vrací k traumatickému zážitku s cizinci, kdy tato situace ovlivnila a narušila stabilitu jeho psychického stavu s následnou potřebou farmakologické stabilizace. Z lékařské zprávy MUDr. R. ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že první ambulantní kontakt se žalobcem byl realizován dne 17. 3. 2020, kdy zmiňuje proběhlé přepadení. Následovala kontrola dne 7. 4. 2020, kdy s ohledem na opakování uvedeného tématu – přepadení, které se žalobci vrací i ve snech, byla s ohledem na úzkostně depresivní symptomatiku nasazena antidepresivní medikace. Medikace byla indikována a poskytována po celou dobu ambulantního terapeutického kontaktu se žalobcem (poslední kontakt v červnu 2020) s předpisem medikace. Medikace byla dále doplněna o další antidepresivní medikaci směřovanou pro podporu spánku. Lékař konstatoval, že reaktivní zhoršení psychického stavu žalobce si vyžádalo psychiatrickou intervenci s nasazením antidepresivní medikace, která byla užívána neustále od dubna 2020. 6. Poté, co žalovaný citoval relevantní ustanovení zákona č. 45/2013 Sb., v rámci věcného posouzení žádosti uvedl, že ačkoliv žalobce sám sebe označuje za oběť, které byla trestným činem způsobena těžká újma na zdraví, provedeným dokazováním nebylo způsobení těžké újmy na zdraví u žalobce prokázáno. Těžká újma na zdraví podle § 24 odst. 3 písm. i) zákona č. 45/2013 Sb. (porucha zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů) znamená velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného ve smyslu např. jeho upoutání na lůžko, nesamostatnosti v úkonech (základní) hygieny a další sebeobsluhy, přičemž takové podstatné omezení v obvyklém způsobu života poškozeného musí trvat po dobu nejméně 6 týdnů. Takovéto omezení v obvyklém způsobu života však u žalobce objektivně nenastalo, jak vyplývá z jím předložených lékařských zpráv MUDr. D. R. Skutečnost, že žalobci nebyla trestným činem na něm spáchaným způsobena těžká újma na zdraví, ostatně vyplývá přímo z odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. 52 T 62/2020, jímž byl na žalobci spáchaný skutek soudem právně kvalifikován jako loupež dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a nikoliv jako loupež dle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, tedy jako loupež se způsobením těžké újmy na zdraví. Z lékařských zpráv MUDr. D. R. ze dne 3. 6. 2020 a 18. 11. 2020 lze tedy dovodit, že žalobce je oprávněnou osobou dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 45/2013 Sb., nikoliv však oprávněnou osobou dle § 24 odst. 1 písm. b) téhož zákona. S ohledem na toto zjištění a z toho učiněné závěry bylo žalovaným rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. napadeného rozhodnutí. 7. Žalobci jakožto oběti dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 45/2013 Sb., vzniklo právo na poskytnutí peněžité pomoci ve výši paušální částky 10 000 Kč dle § 28 odst. 1 písm. a) zákona č. 45/2013 Sb. Z provedeného dokazování však zároveň vyplývá, že žalobce, ačkoliv byl v rámci trestního řízení odkázán se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy proti pachatelům na řízení ve věcech občanskoprávních, občanskoprávní soudní řízení o náhradu nemajetkové újmy nezahájil a ani to nemá v úmyslu, přičemž tuto svou nečinnost odůvodnil tím, že mu psychoterapeutem nebylo doporučeno vystavovat se nadměrné psychické zátěži, kterou by další soudní jednání u občanskoprávního soudu přineslo. Dle žalovaného však v této souvislosti nelze přehlédnout, že účastník soudního řízení může využít svého práva nechat se před soudem zastupovat zmocněncem, za kterého si může zvolit některého z advokátů (tedy osobu práva znalou). Ten pak jménem zmocnitele činí ve vztahu k soudu i protistraně veškeré procesní úkony a osobní participace samotného účastníka řízení v takovém případě není nutná. S ohledem na tuto skutečnost nelze žalobcem předložené odůvodnění pro nepodání občansk