1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

17 A 71/2023- 50 - text [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s.r.o. IČO: 24196509 se sídlem Praha 4, Na Strži 2102/61a Ministerstvo obrany se sídlem Praha 6, Tychonova 1 o žalobě proti rozhodnutí ministryně obrany ze dne 24. 3. 2023, č. j. MO 90793/2023-1321, takto: I. Rozhodnutí ministryně obrany ze dne 24. 3. 2023, č. j. MO 90793/2023-1321, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2022, č. j. MO 560677/2022-8694. Uvedeným rozhodnutím byla podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), částečně odmítnuta žádost žalobce ze dne 20. 9. 2022, a to v části, ve které se žalobce domáhal informace o výši kupní ceny bezpilotních strojů PUMA 3 AE. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě nesouhlasil se závěrem žalovaného, že pro odmítnutí informace postačí označení NATO UNCLASSIFIED a skutečnost, že původce tohoto označení na utajení trvá. K tomu žalobce odkázal na komentářovou literaturu (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 510.) vážící se k § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., podle které je vždy nutno odůvodnit zájem na ochraně informací obsažených v označených dokumentech. Dále žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 25/21) ukládající povinným subjektům povinnost provést test proporcionality a důsledně se zabývat poměřováním vzájemně si konkurujících ústavních práv. Na základě shora uvedeného žalobce tvrdil, že žalobce byl povinen provést test proporcionality. Naproti tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že test proporcionality neprovedl, neboť ho provedla agentura NATO Support and Procurement Agency (dále jen „NSPA“). 3. Dále žalobce tvrdil, že v napadeném rozhodnutí není ani v základních obrysech uvedeno, kde je zakotvena povinnost České republiky (ČR) utajovat předmětnou informaci jako obchodní tajemství, tedy v jaké konkrétní mezinárodní úmluvě. ČR není vázána pravidly NSPA a smlouvou mezi NSPA a společností AeroVironment (poznámka soudu: výrobce bezpilotních strojů). K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003-73. Dle žalobce neplyne nic konkrétního ani z e-mailu pana A. R. z agentury NSPA, neboť ten se odkazuje na smlouvu mezi agenturou NSPA a společností AeroVironment. Tato smlouva nemá povahu mezinárodní úmluvy, kterou by ČR byla vázána. Ani neurčitý odkaz na „pravidla agentury“ nevede k závěru, že by tato pravidla měla povahu mezinárodní úmluvy, kterou by ČR byla vázána. Členství ČR v NATO neznamená, že ČR musí pomáhat v konkurenčním boji soukromým výrobcům vojenské techniky. 4. Žalobce měl za to, že i kdyby skutečně existoval mezinárodní závazek ČR vůči společnosti AeroVironment, tak by musel být poměřován zájem společnosti AeroVironment na ochraně její „obchodně citlivé“ informace s právem žalobce na požadovanou informaci. Společnost AeroVironment nebyla žalovaným jakkoli kontaktována a ani z e-mailu agentury NSPA neplyne, že by tato agentura uvedenou společnost kontaktovala. Není tedy zřejmé, zda skutečně společnost AeroVironment střeží svou obchodní politiku tak, že by bylo možné uvažovat o ceně výrobků jako o obchodním tajemství. Ostatně ani zástupce agentury NSPA netvrdil, že by se jednalo o obchodní tajemství, ale o „citlivou informaci“. Pokud by se skutečně mělo jednat o obchodní tajemství, musela by jej takto označit společnost AeroVironment a současně by tato informace musela splňovat kritéria obchodního tajemství. Žalovaný si však tyto otázky nepoložil a ani je nezodpověděl, byť byly žalobcem namítány. K tomu žalobce poukázal na ustálenou judikaturu k zákonu č. 106/1999 Sb., podle které nelze odepřít informaci o ceně, i kdyby skutečně byla předmětem obchodního tajemství (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004, č. j. 7 A 118/2002-37, ze dne 11. 1. 2017, č. j. 3 As 58/2016-45, a ze dne 31. 10. 2018, č. j. 3 As 38/2018-29). Závěrem žaloby žalobce nesouhlasil s tvrzením, že za dostatečnou lze označit informaci o celkové ceně, která byla poskytnuta. K tomu žalobce opětovně odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které celkový „obrázek“ o hospodaření státu si může žadatel udělat pouze na základě podrobného rozpadu ceny a že informace o ceně musí být komplexní, aby bylo reálně možné posoudit hospodárnost nakládání s veřejnými prostředky (viz rozsudek ze dne 9. 12. 2004, č. j. 7 A 118/2002-37). Žalobce uzavřel, že v daném případě nebyl správně aplikován čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 5. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. Uvedl, že předmětem žádosti žalobce o poskytnutí informace byla cena (včetně jejího rozkladu) pořizovaného systému bezpilotního průzkumného prostředku Puma 3 AE. Předmětná veřejná zakázka v oblasti obrany nebo bezpečnosti dle § 187 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZVZ“), byla realizována v souladu s § 191 odst. 2 písm. g) ZVZ, kdy se zadání veřejné zakázky řídí zvláštními pravidly mezinárodní organizace, která provádí nákupy pro své vlastní účely nebo které musí být zadávány členskými státy EU v souladu s pravidly mezinárodní organizace, a to cestou uzavření smluvního vztahu s NSPA. K tomu žalovaný odkázal na výňatek ze smlouvy uzavřené dne 11. 8. 2021, č. j. LQ-U/2021/ 139/AR/MT, konkrétně čl. XIV přílohy I., kde je uvedeno, že NSPA nemůže souhlasit s tím, aby byl text objednávky zveřejněn, tedy aby byly zveřejněny žalobcem požadované informace. 7. Žalovaný upozornil, že NSPA je speciální agenturou NATO poskytující svým zákazníkům podporu při pořizování vojenského materiálu a služeb a zajišťující podporu integrovaných mnohonárodních schopností (viz čl. 3 Severoatlantické smlouvy). NSPA je výkonným orgánem NSPO (NATO Support and Procurement Organisation). Členy NSPO jsou automaticky všechny členské státy NATO. Jestliže je ČR členem NATO, je zároveň i členem NSPO a jestliže Ústava ČR v čl. 10 zakotvuje pravidlo, že ČR je vázána mezinárodní smlouvou, k níž dal Parlament souhlas, pak je ČR vázána i pravidly mezinárodní organizace NSPA a není nutné, aby ze strany ČR byla uzavřena další smlouva speciálně upravující povinnost mlčenlivosti. K tomu žalovaný soudu předložil výňatek z předpisu „NSPO 4200 – Akviziční předpisy NSPO“ (dále jen „NSPO 4200“), konkrétně čl. 5.8.1, kde je uvedeno: „Zabezpečení nabídek: Se všemi nabídkami bude zacházeno jako s komerčně citlivými materiály a podrobné údaje, které nabídky obsahují, budou sděleny nebo poskytnuty pouze osobám, které je potřebují ke své práci“. 8. Dle žalovaného z § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. jasně vyplývá, že povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud jde o informaci poskytnutou Organizací Severoatlantické smlouvy nebo Evropskou unií, která je v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti nebo ochrany práv třetích osob chráněna uvedenými původci označením „NATO UNCLASSIFIED“ nebo „LIMITE“ a v České republice je toto označení respektováno z důvodů plnění povinností vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy nebo Evropské unii, pokud původce (kterým je v tomto případě NSPA) nedal k poskytnutí souhlas. Výše uvedené vyplývá i z § 64a zákona č. 466/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 466/2004 Sb.“), s tím, že s takto označeným dokumentem se může seznamovat osoba, která jej nezbytně potřebuje k výkonu své funkce, k pracovní nebo jiné obdobné činnosti. Jiné osobě může být takový dokument poskytnut pouze se souhlasem původce a za jím stanovených podmínek. Uvedené ustanovení zcela reflektuje čl. 5.8.1 předpisu NSPO 4200. Žalobce však podmínky pro seznámení se s požadovanou informací nesplňuje, a to ani podle jednoho z uvedených předpisů. 9. Ze správního spisu vyplývá, že se žalovaný dotazoval původce dokumentu, kterým je NSPA, a nikoliv společnost AeroVironment, zda souhlasí se zveřejněním požadované informace, ten však souhlas neudělil. Žalovanému tedy nezbylo nic jiného než požadovanou informaci v souladu s předpisy NSPO/NSPA neposkytnout. 10. Důvodem k neposkytnutí požadovaných informací je tedy plnění závazků ČR k NATO, v rámci kterých respektuje chr