8 Azs 137/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 76/2022- 55 - text 7 17 A 76/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: I. S., státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupený advokátkou JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou se sídlem Praha 1, Pařížská 127/20 Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2022, č. j. MV-113038-5/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 5. 2022, č. j. OAM-21564-45/ZM-2021. Tímto rozhodnutím byla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. II. Obsah žaloby 1. V podané žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí trpí nezákonností spočívající v nesprávném vyhodnocení dokumentů o ubytování jím předložených. Uvedl, že podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců spočívá jedna z povinností žadatele o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v prokázání, že má na území České republiky zajištěno ubytování. Zákon o pobytu cizinců nestanoví žádná zvláštní pravidla pro posouzení, zda ubytovací vztah vzniklý na základě smluv specifikovaných v § 99 odst. 2 tohoto zákona dosud trvá, změnil se nebo zanikl. Pro vyhodnocení toho, zda žalobcův ubytovací vztah dosud trvá, je tudíž třeba vyjít z obecných předpisů soukromého práva (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 Azs 137/2015-40). Tvrdil, že v jeho případě se uplatnilo pravidlo zakotvené v § 2285 občanského zákoníku, a tedy že jeho nájemní vztah trval na základě autonomního projevu vůle vlastníka bytu smluvní vztah neukončit a fakticky v něm pokračovat. 2. Dále žalobce uvedl, že předložil úředně ověřené čestné prohlášení vlastníka bytové jednotky o tom, že mu poskytne ubytování. V této souvislosti žalobce poukázal na přítomnost úředně ověřeného čestného prohlášení ze dne 6. 2. 2021 ve spisovém materiálu, neboť toto čestné prohlášení bylo přílohou žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu ze dne 23. 3. 2020 (správně ze dne 23. 3. 2021). Podle předmětného čestného prohlášení učiněného spoluvlastníky bytové jednotky má žalobce zajištěno ubytování od 15. 2. 2021 do 15. 2. 2023 v bytě na adrese P. Žalobce namítal, že mu není jasné, z jakého důvodu byl tento doklad opominut, resp. k němu nebylo přihlíženo. Tvrdil, že doklad k zajištění ubytování nebyl předložen až v odvolacím řízení, jak se podává v napadeném rozhodnutí. Žalobce tento dodatek zaslal žalovanému toliko za účelem podpoření zmiňovaného čestného prohlášení. 3. Žalobce poukázal na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, § 52 správního řádu a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 45 A 28/2015-38, s tím, že správní orgán je odpovědný za řádné a úplné zjištění skutkového stavu, když zásada materiální pravdy není prolomena ustanoveními zákona o pobytu cizinců, neboť důkazní břemeno uložené cizinci v § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je omezeno jen na skutečnosti uváděné v pobytové žádosti. 4. Uzavřel, že správní orgány významně pochybily, poněvadž spolehlivě nezjistily skutečný stav věcí, čímž porušily řadu zásad správního řízení a dobré správy. Jedná se především o vadné a nedostatečné posouzení dokladů o zajištěném ubytování v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Ve věci neexistují žádné objektivní důvody, které by mohly vést k neprodloužení doby platnosti žalobcovy zaměstnanecké karty, neboť v tomto směru nejsou naplněny žádné zákonné podmínky. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 5. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, neboť námitky žalobce se shodují s odvolacími námitkami, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. Dále žalovaný uvedl, že podle § 44a odst. 9 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců je zákonnou náležitostí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty doklad o zajištění ubytování. Cizinec má povinnost mít při svém pobytu na území České republiky sjednáno ubytování, kde bude pobývat. V projednávaném případě tak bylo povinností žalobce doložit doklad o ubytování, kterým by prokázal, že má na dobu předpokládaného pobytu na území zajištěné ubytování. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 9 A 85/2015-50. Žalobce v průběhu správního řízení doložil jako doklad o zajištění ubytování smlouvu o nájmu bytu uzavřenou dne 17. 11. 2020 mezi ním, paní O. K. a panem P. Z., jakožto vlastníkem bytu na adrese X, na dobu od 20. 11. 2020 do 19. 11. 2021 s možností prodloužení platnosti této smlouvy podle dohody mezi pronajímatelem a nájemcem. Tedy, sice byl doložen doklad o ubytování, který je specifikovaný v § 99 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, avšak doba uvedená smlouvou o nájmu v průběhu správního řízení uplynula, přičemž žalobce i přes výzvu správního orgánu I. stupně nepředložil aktuální doklad o zajištění ubytování s platností od 20. 11. 2021 nebo doklad o tom, že nájemní smlouva žalobce je stále v platnosti, anebo jiný doklad specifikovaný ve výzvě splňující požadavky § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. 7. K poukazu žalobce na použití § 2285 občanského zákoník v souvislosti s předloženou smlouvou o nájmu bytu ze dne 17. 11. 2020 žalovaný uvedl, že v daném případě byl žalobce vyzván k doložení aktuálního dokladu o zajištění ubytování na území České republiky po celou dobu předpokládaného pobytu na území, tedy k předložení dokladu, že právní vztah upravený původní smlouvou nadále trvá, anebo dokladu specifikovaného odkazem na § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, neboť správní orgán I. stupně neměl informace, zdali žalobce (jakožto nájemce) pokračuje v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, ani neměl informace o tom, zdali byl vyzván pronajímatelem v této době, aby byt opustil. V tomto případě nelze uplatnit domněnku, že byla mlčky obnovena smlouva o nájmu bytu ze dne 17. 11. 2020, neboť těmito informacemi disponoval žalobce (jakožto nájemce) a pan P. Z. (jakožto pronajímatel). K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, č. j. 6 As 95/2013-41, s tím, že v řízeních zahajovaných na návrh je především v zájmu účastníka řízení, aby předložil požadované doklady. 8. Za mylný označil žalovaný poukaz žalobce na přítomnost úředně ověřeného čestného prohlášení vlastníka bytu ze dne 6. 2. 2021 o poskytnutí ubytování žalobce ve spisovém materiálu o jeho žádosti, neboť takové prohlášení není součástí spisového materiálu a ani nebylo k dané žádosti doloženo, což je zřejmé ze sběrného archu spisového materiálu ke sp. zn. OAM-21564/ZM-2021. V průběhu řízení o žádosti žalobce byl žalobce 4x seznámen se spisovým materiálem, přičemž mohl vidět, z jakých podkladů bude správní orgán I. stupně vycházet, tedy že spisový materiál obsahuje v rámci dokladu o zajištění ubytování smlouvu o nájmu bytu ze dne 17. 11. 2020, doklad o stavu kontrolních měřičů ze dne 17. 11. 2020 a jednoduchý pokladní doklad ze dne 17. 11. 2020, načež při posledním využití práva seznámit se se spisovým materiálem dne 19. 4. 2022 mohl žalobce zjistit, že byl dne 21. 2. 2022 vyzván prostřednictvím zmocněné zástupkyně k odstranění vad žádosti, a to k doložení dokladu o zajištění ubytování, který nebyl ani po výzvě předložen. Pro úplnost žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí rovněž nestojí ani na žádném jiném podkladu, který by nebyl součástí spisu při seznámení se s podklady. Správní orgán I. stupně tudíž vydal napadené rozhodnutí na základě podkladů, které jsou prokazatelně součástí spisového materiálu, a výrok napadeného rozhodnutí tak má ve spisovém materiálu oporu. Pokud by správní orgán I. stupně disponoval dokladem prokazujícím zajištění ubytování žalobce, tak by k jeho předložení žalobce nevyzýval, přičemž správní orgán I. stupně disponoval platným dokladem o zajištění ubytování do doby platnosti uzavřené smlouvy o nájmu bytu, tedy do 19. 11. 2021. 9. Dle žalovaného je zřejmé, že správnímu orgánu I. stupně se i přes skutečnost, že vyzval žalobce k předložení aktuálního dokladu o zajištění ubytování nebo dokladu o tom, že nájemní smlouva žalobce je stále v platnosti, anebo dokladu specifikovaného ve výzvě splňujícího požadavky § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, nepodařilo z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce ověřit v souladu s