1 Afs 88/2013 — Nejvyšší správní soud

3 A 86/2021- 62 - text 20 3A 86/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: Ing. P. R., insolvenční správce, IČ: X sídlem X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Zahumenským sídlem J. V. Sládka 35, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 8. 7. 2021 č. j. MSP-7/2021-ODKA-ROZ/4, takto: I. Rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 8. 7. 2021 č. j. MSP-7/2021-ODKA-ROZ/4 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Zahumenského, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž ministryně spravedlnosti (dále též „rozkladový orgán“) zamítla rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2020 č. j. MSP-9/2020-OINS-SRIS/6 (dále též „rozhodnutí žalovaného“), a toto rozhodnutí potvrdila, popř. žádá o upuštění od uložení správního trestu či jeho snížení. 2. Rozhodnutím žalovaného byl žalobce shledán vinným přestupky podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZIS“), kterých se dopustil tím, že jako insolvenční správce a) v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) sp. zn. KSUL 79 INS 7519/2016 s dlužníkem R. S., nar. XX, bytem XX, přinejmenším v období od 31. 3. 2017 do 11. 10. 2017 nepřistoupil ke zpeněžení pozemku par. č. st. XX, jehož součástí je i stavba č. p. XX, a pozemku par. č. XX, vše v k. ú. XX, okres XX, elektronickou veřejnou dražbou dobrovolnou prostřednictvím společnosti GAVLAS, spol. s r. o., sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1, IČO: 60472049 (dále též „dražebník“), ač mu to bylo uloženo pokynem zajištěného věřitele Česká spořitelna, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČO: 45244782 (dále též „zajištěný věřitel“), ze dne 25. 8. 2016, a usnesením krajského soudu ze dne 31. 3. 2017 č. j. KSUL 79 INS 7519/2016-B-12, čímž přinejmenším o 6,5 měsíce zpomalil proces zpeněžování majetkové podstaty, přisvojil si rozhodovací pravomoc, která mu nenáležela, a excesivně zatížil krajský soud; tedy závažně porušil povinnost zpeněžit věc, která slouží k zajištění pohledávky podle pokynu zajištěného věřitele, a respektovat pokyn insolvenčního soudu uložený mu v rámci dohlédací činnosti, stanovené v § 293 odst. 1 a v § 11 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále též „insolvenční zákon“), b) v řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016 s dlužníkem T. R., nar. XX, bytem XX, podal dne 13. 2. 2018 městskému soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení z pozemku par. č. XX, jehož součástí je i stavba č. p. XX, a pozemku par. č. YY, vše v k. ú. XX, patřících do společného jmění manželů dlužníka T. R. a jeho bývalé manželky J. R., nar. XX, bytem XX, zajištěným věřitelům, ačkoliv o vypořádání společného jmění bylo rozhodnuto až rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 2. 2019 č. j. 15 C 93/2012-768, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2019, tudíž podal městskému soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení z majetku, o němž neměl postaveno najisto, zda náleží do majetkové podstaty dlužníka, čímž neodborně nakládal s majetkovou podstatou dlužníka a excesivně zatížil městský soud; tedy závažně porušil povinnost postupovat při zpeněžování majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí stanovenou v § 36 odst. 1 insolvenčního zákona, za uvedené přestupky byla žalobci uložena podle § 36b odst. 4 písm. f) ZIS pokuta v úhrnné výši 160 000 Kč s povinností nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou. 4. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je ohledně obou přestupků nesprávné, nezákonné, nepřesvědčivé, vnitřně rozporné, částečně nepřezkoumatelné, nevyvážené, neobjektivní, rozporné s principy spravedlivého procesu, bez snahy o spravedlivé řešení, které obhajuje postup žalovaného. Námitky uplatnil jednotlivě ke každému skutku, takto. 5. Žalobce ke skutku ad a): - nesouhlasí, že by byl v období od 31. 3. 2017 do 11. 10. 2017 nečinným a nepřistoupil ke zpeněžení pozemku, neboť učinil řadu kroků, které správní orgány nezohlednily. Poté, co krajský soud usnesením ze dne 31. 3. 2017 č. j. KSUL 79 INS 7519/2016-B-12 schválil pokyn zajištěného věřitele, žalobce dne 11. 4. 2017 e-mailem požádal dražebníka o návrh smlouvy, jelikož smlouva zaslaná zajištěným věřitelem nebyla vyplněna, editována a text bylo potřeba upřesnit. Dne 26. 4. 2017 dražebník zaslal e-mailem žalobci návrh smlouvy a vyžádal si od něj informace ohledně nemovitosti. Dne 15. 5. 2017 žalobce navrhl úpravu smlouvy, informoval dražebníka ohledně jeho žádosti k nemovitosti, nechtěl udělit dražebníkovi plnou moc, ani nesouhlasil s uvedením v referencích dražebníka. Dražebník podáním z téhož dne, dne 15. 5. 2017, akceptoval, že mu nebude udělena plná moc od žalobce, ale odmítl některé návrhy na úpravu smlouvy. Dne 28. 6. 2017 dražebník e-mailem urgoval žalobce ohledně přípisu a podpisu smlouvy o provedení dražby. Podle žalobce po dobu cca tří měsíců od schválení pokynu zajištěného věřitele soudem dne 31. 3. 2017 do 15. 5. 2017 probíhala komunikace o obsahu smlouvy o provedení dražby směřující ke zpeněžení majetku, a žalobce nebyl nečinným. Rozkladový orgán toliko odkázal na argumentaci žalovaného, který tvrzení žalobce o jednání s dražebníkem neshledal přesvědčivým, což je v rozporu se skutkovými okolnostmi doloženými žalobcem. Z napadeného rozhodnutí není ani zřejmé, že by rozkladový orgán provedl žalobcem navržené důkazy, které prokazují komunikaci žalobce a dražebníka. Žalobce navrhl soudu, aby provedl důkazy rozhodnutím žalovaného i rozkladového orgánu, vyjádřením žalobce správce ze dne 22. 1. 2017 s přílohou, vyjádřením zajištěného věřitele ze dne 30. 7. 2017 s přílohou, podáním žalobce ze dne 20. 8. 2017 s přílohou a podáním dražebníka ze dne 15. 9. 2017; - uvádí, že nebyl nečinným ani v období od 20. 8. 2017 do 11. 10. 2017, kdy informoval krajský soud o svém stanovisku. Poté, co dne 28. 6. 2017 dražebník e-mailem vyzval žalobce k vyjádření, žalobce neodmítl uzavřít smlouvu s dražebníkem, nesoulad panoval pouze o text smlouvy. Žalovaný k tomuto v rozhodnutí uvedl, že pokud žalobce měl pochybnosti o obsahu smlouvy, mohl požádat krajský soud o její přezkum. Žalobce namítá, že takto postupoval a dne 20. 8. 2017 informoval krajský soud, že nedošlo k dohodě o obsahu smlouvy a též požádal krajský soud, aby uložil dražebníkovi akceptovat žalobcem navržené úpravy smlouvy a sdělil další postup. Jelikož žalobce čekal na rozhodnutí krajského soudu, jednal v souladu s doporučením správních orgánů, nemohl proto postupovat nesprávně. Žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, že sdělením ze dne 20. 8. 2017 odmítl podepsat smlouvu s dražebníkem pro rozpor s insolvenčním zákonem. Žalobce soudu navrhl, aby provedl důkaz podáním insolvenčního správce ze dne 20. 8. 2017 včetně příloh; - neztotožňuje se s argumentací, že by „přinejmenším o 6,5 měsíce zpomalil proces zpeněžování majetkové podstaty“. Doba od 31. 3. 2017 do 11. 10. 2017 nedosahuje délky 6,5 měsíce. Nesouhlasí s žalovaným, který ve výroku rozhodnutí uvedl, že žalobce zpomalil proces zpeněžování „přinejmenším o 6,5 měsíce“, ale v odůvodnění napsal, že to bylo „téměř 6,5 měsíce“. Nelze „zaokrouhlovat“ dobu tvrzeného nesprávného postupu v neprospěch žalobce v rozporu s právem na spravedlivý proces. Žalobce nesouhlasí, že žalovaný příhodně zobecnil termín pro období, kdy docházelo k průtahům při zpeněžování, a že zaokrouhlení o 4 dny nezakládá nesprávnost ani nezákonnost napadeného rozhodnutí. Takový výrok žalobce nepovažuje za pravdivý a poškozuje jej; - nesouhlasí, že by si přisvojil rozhodovací pravomoc, která mu nenáležela, a že by odmítal po schválení pokynu zajištěného věřitele krajským soudem uzavřít smlouvu o provedení dražby s dražebníkem. Podle žalobce není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, že si žalobce přisvojil rozhodovací pravomoc. Nic takového žalobce nikdy netvrdil, ani ze zjištěných skutečností uvedené nevyplývá. Žalobce přitom akceptoval, že dražebníkem bude společnost GAVLAS, s ní jednal o obsahu smlouvy. Napadené rozhodnutí toliko odkázalo na rozhodnutí žalovaného, že náležitě vysvětlil, v čem spatřuje, že žalobce si přisvojil rozhodovací pravomoci soudu, což žalobce nepovažuje za přezkoumatelné a zákonné; - nesouhlasí, že by shora uvedeným excesivně zatížil krajský soud a ten byl nucen opakovaně reagovat na jeho nečinnost při zpeněžování nemovitost